Strategie a taktika

[palo satko]

Parafrazujuc jedneho vojenskeho velitela v Prahe pri Nežnej, teraz v pripade utoku na Rusko: Som pripraveny strelit do kotrby každemu hovädu, čo pošle mojich synov bojovat s Rusom.

[riho]

Jura-p, preto po celej východnej a západnej Európe amíci budujú ako šialení logistické centrá a sklady techniky a nútia kolónie podpisovať zmluvy o dočasnom pobyte vojsk. Už za studenej vojny mali hlavne v Beneluxe obrovské sklady techniky, pre ktorú len doviezli z USA personál. Teraz sa tie sklady snažia presunúť na východ. Inak zatiaľ som nezaznamenal, že by sa nejaké významné množstvo techniky, ktorá ide na východ na cvičenie aj po cvičení vracala.

[QVAK]

PHILIP M. GIRALDI: „DOHODA STOLETÍ“

V návaznosti na výsledek první i druhé světové války byly národní hranice upraveny tak, aby vyhovovaly vítězům a byly vytvořeny zcela nové země z ruin říší, které se v důsledku konfliktu zhroutily. Proces pokračoval koncem Sovětského svazu, ale nové státy byly ustaveny v již existujícím etnickém a lingvistickém rámci. V poslední době se Spojené státy angažují v imperialismu-lite, s programy „změny režimu“, které usilují o to, aby vlády existujících národů odtrhly donucením nebo vojenskou invazí a nahradily je Quislingsem, kteří podporují pokračující dominanci Washingtonu, která je uplatňována „v horizontu“. . “ Také změna režimu vypadá z laskavosti, i když je v současné době prováděna jak ve Venezuele, tak v Íránu, přičemž se vyhýbají použití ozbrojených sil ve prospěch „ekonomické války“, jejímž cílem je učinit život tak chudým pro obyvatele cílové země, že budou vzkříšené odstraněním svého vůdce. Politiky změny režimu byly zatím zklamáním, v Afghánistánu, v Iráku a v Libyi došlo k velkým selháním, které se opíraly o vojenské zásahy, které přeměnily stabilní země na ohniska povstání a nepokojů.
Vzhledem k tomu všemu je nesmírně odvážné, aby Bílý dům uvažoval o návratu ke starému modelu Sykes-Picot z roku 1916 a usiloval o zavedení mírového plánu, který bude zahrnovat přeskupení hranic Izraele/Palestiny, což bylo něco, co bylo v minulosti zkoušeno různými formami prezidenty jmenovitě Cartera a Clintona bez úspěchu.

Nový plán, který je již prezentován jako „Dohoda století“, je výsledkem skupiny ortodoxních Židů pracujících pro vyššího poradce a zetě prezidenta Jara Jarka Kushnera a zástupce pro mezinárodní jednání Jasona Greenblatta a amerického velvyslance v Izraeli Davida Friedmana. V týmu nejsou žádní Arabové ani muslimové (ale křesťané). S vůdci Jordánska, Egypta, Saúdské Arábie, Emirátů a samozřejmě Izraele proběhly četné diskuse. Izraeli bylo zjevně dovoleno vidět téměř úplnou zprávu a pravděpodobně se účastnila návrhů, jak se pohybovala, ale není jasné, jaký přístup k ní měli Arabové. Palestinci samozřejmě v tomto procesu nehráli žádnou skutečnou roli a libanonský, frontový stát konfrontovaný s Izraelem, také nebyl stranou jednání. Všichni z Kushnerových týmů podporují izraelské osady, které jsou podle mezinárodního práva nezákonné a v rozporu s dlouhodobou politikou americké vlády. Zda jsou v plánu nějaké skutečné americké zájmy, není známo, ale vzhledem k složení Trumpova týmu je pravděpodobné, že existuje předpoklad, že to, co je dobré pro Izrael, je také dobré pro Spojené státy. Donald Trump oznámil, že plán, který je zřejmě kompletní, ale pro některé drobné drotování, bude představen v červnu. Ti, kteří následují tzv. Mírový proces, si jsou pravděpodobně vědomi toho, že dokument v hebrejštině, který má být plánem Území století, nedávno zveřejnily izraelský noviny Israel Hayom, které jsou vlastněny kasinovým magnátem Sheldonem Adelsonem a který byl také napojen na izraelského premiéra Benjamina Netanjahuova. Adelson, jako hlavní dárce Republikánské strany v USA, je mostem mezi Netanjahem a Trumpem a dokument by se neobjevil bez souhlasu samotného Adelsona i premiéra a prezidenta. O pravosti dokumentu se diskutovalo a Bílý dům tvrdil, že je to jak „spekulativní“, tak „nepřesný“, ale ve své obraně je velmi blízký tomu, co Jared Kushner odhalil v komentářích z před měsícem. Existují značné spekulace ohledně toho, co dokument a mírový plán navrhuje. Ačkoli nutí obě strany učinit nějaké ústupky, včetně vytvoření palestinského kapitálu v části Jeruzaléma, je silně příznivý pro Izrael a pro Netanjahuovu vizi pro Jeruzalém a Západní břeh. Dokonce i palestinská přítomnost v Jeruzalémě by byla například pod izraelskou obecnou kontrolou. Signatáři dohody popsané v dokumentu by byli Izrael, Hamas a palestinská samospráva se zárukou dohody se Spojenými státy. To by vytvořilo palestinský stát nazvaný „Nová Palestina“, který by se skládal z pásma Gazy a těch částí Západního břehu, které nemají izraelské osady. Arabští obyvatelé Jeruzaléma, i kdyby žili v židovské oblasti, by byli občany Nové Palestiny, nikoli Izraele. Chcete-li zachovat status quo vytvořený divizí Jeruzaléma, žádný Arab nebo Žid by následně nemohl koupit dům v regionu pod kontrolou jiné komunity. Nová Palestina by měla letiště na souši v současné době pronajaté Egyptem a tam by byl přístav v Gaze. Nová Palestina a Gaza by byly spojeny silnicí procházející Izraelem a kontrolovanou, aby byla zaručena „bezpečnost“.
Aby byla dohoda pro Palestince chutná, bylo by v prvních pěti letech vynaloženo 30 miliard dolarů na ekonomické investice ze Spojených států, Evropské unie, Saúdské Arábie a Emirátů. Nová Palestina bude mít policii, aby potlačila potenciální potíže, ale žádné ozbrojené síly. Izrael bude ovládat údolí řeky Jordánu, ale nová Palestina bude mít dva přechodové body do Jordánska. USA, jako vymahatel dohody, odříznou veškerou pomoc jakékoli straně, která odmítne dohodu podepsat. Hrozí, že využije svou kontrolu nad mezinárodním bankovním systémem swiftového dolaru, aby blokoval všechny převody peněz z jakéhokoli zdroje k Palestincům, pokud ji nepodepíší, podobně jako ždímání, které je v současné době aplikováno na Venezuelu a Írán. Je docela pravděpodobné, že Netanjahu propustil dokument, aby vytvořil kontroverzi, která by vedla k tomu, že se Kushner musí vrátit ke kreslícím prknům. Laskavý a bezohledný premiér pravděpodobně nevidí žádný zisk v dohodě, protože postupně získává většinu toho, co chce od Trumpa, aniž by Palestincům vůbec něco přiznal. A již se dopustil prakticky úplné anexie Západního břehu, což znamená, že vytvoření jakéhokoli legitimního kvazi-nezávislého palestinského státu by bylo překážkou dosažení tohoto cíle. I kdyby Bibi přišel s plánem, byla by to pro Palestince špatná dohoda. Bez armády nebo kontroly vlastních hranic by to byl stát bez jakékoli skutečné suverenity, a kdyby všechny izraelské osady měly být vyloučeny z nového národa, měly by kontrolu nad pouze 12% historické Palestiny. Kushnerův plán by znamenal zelenou z Washingtonu pro Velký Izrael, který by zahrnoval 88% země považované za Palestinu, než když byl Izrael stvořen a půda odcizena. Nové Palestiny 12% by také bylo rozděleno do menších subjektů podobných bantustanům, obklopených izraelskými silnicemi a osadami, a Izrael bude také jistě získá kontrolu nad vodními zdroji regionu. Pokud Palestinci vznesou námitky proti způsobu, jakým je s nimi zacházeno, Spojené státy jako ručitel, jak bylo uvedeno výše, by mohly vstoupit a spolupracovat s Izraelem, aby odřízly své peníze, stejně jako v současné době aby je potrestaly, když se je neposlouchají. Mezitím je těžké si představit, že by mohly vzniknout jakékoli okolnosti, které by Washington přinutily snížit objem peněz do Izraele. Jedním z nejzajímavějších detailů údajného plánu je požadavek, aby Hamas i islámský džihád zcela odzbrojily a odevzdaly své zbraně do Egypta. Kdyby odmítli, Bílý dům by podpořil a podpořil osobní útoky Izraele namířené proti vedení skupin prostřednictvím mimosoudních atentátů. Úniklý „mírový“ plán je tak jednostranný, krutý a katastrofický s ohledem na jakýkoli možnost životaschopného palestinského státu který musí být pravdivý. Je to dokument Netanjahuova snu, ale skutečnost, že izraelský vůdce by raději dosáhl toho, co načrtne stealth, aniž by Palestincům dal cokoliv. Pokud se jim nepodaří přesvědčit své publikum, které zahrnuje řadu arabských států, které jsou nuceny darovat desítky miliard příčin, vrátí se zpět na první místo s tím, že Izrael bude pokračovat ve své plíživé anexi palestinské půdy se Spojenými státy, které se dívají opačným směrem. A když mluvíme o Spojených státech, co je v tom pro Američany? Nada. Zilch. Vůbec nic. Tolik na Make America Great Again.

https://southfront.org/philip-m-giraldi ... e-century/

[petrp]

Rytíři z Malty zastavili expanzi muslimů do středozemí
Velké obléhání Malty z roku 1565 je jednou z klíčových bitev mezi křesťanskou Evropou a expanzivní Osmanskou říší. Tato událost je poměrně opomíjená, ale byla to právě tato bitva, která znemožnila další expanzi Osmanů do středomoří.

Hlavní roli v tomto příběhu hraje řád Johanitů. Ten vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi. Původní název tohoto řádu byl Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě. Důležitost řádu rychle rostla a společně s Templáři a Řádem německých rytířů šlo o nejvlívnější skupiny v dané oblasti. Nejvýznačnější památkou na působení Johanitů na blízkém východě je hrad Krak des Chevaliers v Sýrii.

https://www.memento-historia.cz/clanek/ ... stredozemi

[QVAK]

Američtí vědci vyvinuli simulaci jaderné války mezi Ruskem a USA

Američtí vědci – účastníci projektu Věda a všeobecná bezpečnost (Science and Global Security, SGS) - na Princetonské univerzitě vyvinuli simulaci ozbrojeného konfliktu za použití jaderných zbraní mezi USA a Ruskem. Podle jejich scénáře může v prvních hodinách bojových akcí zahynout a být zraněno přes 90 milionů lidí. Autor simulace Alex Glaser na YouTube a na oficiálním webu projektu Věda a všeobecná bezpečnost zveřejnil čtyřminutový šot pod titulkem Plán A, v němž je ukázán model jaderné konfrontace mezi USA a Ruskem.

https://cz.sputniknews.com/svet/2019091 ... kem-a-usa/

[QVAK]

V USA označili Kaliningrad za cíl útoku v případě války s Ruskem

Pentagon má plán, který umožní překonat systém protivzdušné obrany v Kaliningradu, novinářům to oznámil velitel Letectva USA v Evropě a Africe Jeff Harrigian. Informuje portál Breaking Defense.

https://breakingdefense.com/2019/09/tar ... on-notice/
Česky: https://ac24.cz/-/v-usa-oznacili-kalini ... direct=%2F

[Hektor]

Takže ich plán je napadnúť Nemecké mesto. Geniálne.
Majú takéto výkriky do tmy (Rádioaktivitou zamorenej pustatiny) vôbec zmysel?
Konvenčné plány ano ale vytrubovať to?

Inak existovali nejaké plány na podobné ťaženia v rámci štátov VS? Napríklad Poľsko vs NDR alebo ČSR vs Maďarsko?

[martanus]

Kaliningrad je jasný cíl útoku. Kohokoli kdo chce napadnout RF. Stejně tak i Krym. Bez zničení těchto opěrných bodů nejde porazit RF.
To není žádná informace. A RF to ví. Proto je tak silně zajištuje.

První údery půjdou na Krym a Kaliningrad. A RF bude mít dost času ochránit Moskvu. Proto je drží i když to RF stojí velké peníze a nikdy nepustí.

[Svarboj]

Geopolitická tragédie Evropy

Ve Varšavě 18. července letošního roku proběhla velmi zajímavá diskuse o geopolitických problémech Evropy. Diskuze se zúčastnili dva odborníci z Polska a jeden z Německa.

https://www.armadninoviny.cz/geopolitic ... vropy.html

Polský pohled

[Alchymista]

"Rusko nedokáže rozprávať úspešný príbeh." Ako keby ho Poľsko rozprávať dokázalo...

[modrak]

Poľsko áno . Kolónia, ktorá má naraz 2 pánov a má "veľkopanské" ambície, to sa len tak nevidí. :dobre: Ono ten "najlepší" politolog sveta z Poľska, je toho najlepším dôkazom, že aj tupec má v demokracii šancu.

[kenavf]

Ja som to zvládol len po to konštatovanie, v článku,polských analytikov že Česko nemôže byť neutrálny štát ako Švajčiarsko, pretože tá možnosť neutrality spočíva v polohe Švajčiarska, neviete náhodou niekto čo sa stalo s Rakúskom? Je ešte na polských mapách?

[kenavf]

Akú taktiku použili v Indii na zníženie hlučnosti v doprave(trúbenia)?

Troubíte? Tak si na zelenou počkáte

https://vtm.zive.cz/clanky/vice-troubit ... fault.aspx

[martanus]

Oklamat a zničit: Nejpropracovanější taktické postupy z dob druhé světové války

Útočný kolotoč
Skupinový lov
Tankový přepad
Kobercové bombardování
Vlčí smečky

https://cz.sputniknews.com/nazory/20200 ... ove-valky/

[Svarboj]

Čína se chystá vyhrát studenou válku 2.0

Pro USA bude dnes Čína mnohem nebezpečnější protivník, jednak kvůli demografii a také kvůli technologickým ambicím.

http://casopisargument.cz/2020/06/26/ci ... valku-2-0/

[Svarboj]

Porozumět Rusku znamená naslouchat mu, tvrdí nová zpráva pro finskou vládu

Oficiální zpráva určená finské vládě hodnotí strategickou komunikaci mezi Ruskem a Finskem i její vyhlídky. Mimo jiné konstatuje pokles významu Finska v očích Ruska.

Pojem strategické komunikace označuje takové kroky státu nebo jiné organizace, které pomocí řízené komunikace prosazují konkrétní cíl. Je to zápas o vliv, je to vyprávění, které se snaží ovlivnit myšlení a jednání jiných zemí. Státy ji využívají, aby získaly převahu. Nová zpráva se zaměřila na komunikaci ruského vedení, nikoliv na informační operace vedené například z „trollích farem“.

Ke zlepšení strategické komunikace s Ruskem zpráva doporučuje sedm kroků. Nejde o novinky: posílit dialog s Ruskem, posílit vztahy s oblastí Petrohradu, ve Finsku by se měla podporovat výuka ruštiny a ruské kultury a pěstovat výuka dějepisu jako nástroj kritického myšlení. Cílem je, aby Fini Rusku lépe porozuměli a rozpoznali ruské vlivové operace. Zpráva doslova píše: „Pro porozumění Rusku je nutné mu naslouchat.“

Přípravu zprávy vedl bývalý šéf finské rozvědky a kontradmirál ve výslužbě Gregorij Alafuzoff.

http://casopisargument.cz/?p=29073

[skflanker_]

Na základe krokov a činov USA kde postupne vypovedajú / odstupujú od všetkých medzinárodných zmlúv na kontrolu zbrojenia a obmedzenia počtu balistických rakiet stredného doletu + A-zbraní, kde USA ako svojho hlavného nepriateľa určila Rusko, pričom sa v dohľadnej dobe predpokladá aj USA odstúpenie od zmluvy na zákaz A-testov, kde USA doktrína umožňuje preventívne použitie A-zbraní, kde USA plánujú zaviesť do výzbroje A-zbrane "s nízkym účinkom", kde USA protiraketová ochrana je budovaná hlavne na rakety odpálené z Ruska, tak Ruské ministerstvo obrany znova zopakovalo a vysvetlilo ako zmenilo svoju obrannú doktrínu ohľadom jadrového zastrašovania.
Ako sa dalo predpokladať, USA + ich média vypisujú o útočnom charaktere, ako Rusko zbrojí a podobne, pričom na MO RF upozornili iba na už známe fakty:
- každý útok balistickou raketou (bez ohľadu a jej dolet) na územie Ruska a ich spojencov bude považovaný za jadrový útok
- každý štát/územie z ktorého bude vedený útok (raketami, lietadlami, BPLA, radarovým sledovaním, ...) na Rusko alebo na ich spojencov sa stáva cieľom ruského odvetného A-opatrenia na likvidáciu hrozby (všetky dotknuté štáty na to boli Ruskom upozornené)
Zmenili sa podmienky pre použite A-zbraní Ruskom, použiť ich je možné už od od doby získania spoľahlivých informácií o vypustení balistických rakiet útočiacich na územie Ruska a (alebo) jeho spojencov = zabezpečujú systémy včasného varovania (radary, družice, ...) hoci ešte fyzicky nie sú nad územím Ruska alebo jeho spojencov.
Preto Rusko v základoch určilo „červené čiary“, ktoré nikomu nenavrhujú prekročiť. Ak sa potenciálny protivník rozhodne ich prektrročiť, potom bude odpoveď nepochybne obrovská. Zároveň špecifikáciu reakčných akcií (kde, kedy, koľko) určí vojensko-politické vedenie Ruska v závislosti od situácie.
Zdroj http://redstar.ru/ob-osnovah-gosudarstv ... zhivaniya/ z 07.08.2020 a podrobným rozpísaním jednotlivých bodov
Klon https://tass.ru/armiya-i-opk/9141881 z 07.08.2020
a
Rusko varuje, že každú vypálenú raketu bude považovať za jadrový útok
Takýto útok si vyžiada aktivizáciu ruského jadrového potenciálu.

Rusko bude vnímať akúkoľvek balistickú raketu vypálenú smerom na svoje územie ako jadrový útok, ktorý si vyžiada aktivizáciu ruského jadrového potenciálu. V článku, ktorý vyšiel v denníku Krasnaja zvezda, to oznámil generálny štáb ruskej armády. Informovala o tom v piatok 07.08.2020 agentúra Interfax. Varovanie adresujú USA:
"Akákoľvek útočná raketa bude považovaná za raketu s jadrovou hlavicou. Informácia o vypustení rakety v automatickom režime bude postúpená vojensko-politickému vedeniu Ruska, ktoré v závislosti od situácie určí rozsah odvetných opatrení (zo strany ruských) jadrových síl," píše sa v článku...

Zdroj https://svet.sme.sk/c/22463105/rusko-va ... -utok.html z 07.08.2020

[Alchymista]

https://cz.sputniknews.com/20210823/afg ... 94570.html
Afghánské dědictví. Z misí NATO pro ČR nikdy nic dobrého nevzešlo, tvrdí Štefec

Šéf české diplomacie Kulhánek s evropskými kolegy zaujal obezřetnější pozici vůči Afghánistánu. Podoba budoucích vztahů EU podle vojenského analytika Jaroslava Štefce ovlivní náboženský význam prohry koalice, soupeření skupin ve formálně dobyté zemi a vnitřní různorodost Tálibánu*. Expert zhodnotil výsledky a spoluzodpovědnost za pokračování mise.
Dne 17. srpna na virtuálním setkání ministrů zahraničí EU, kterého se účastnil Jakub Kulhánek, se řešil postoj Evropského společenství k situaci v Afghánistánu. Dle tiskové zprávy MZV diskuze o podobě budoucích vztahů EU a Afghánistánu je zatím předčasná. Navzdory původnímu Josep Borell po tomto setkání informoval, že společenství zastavuje finanční podporu pro vývoj Afghánistánu plánovanou pro roky 2021-2024 dokud neproběhnou jednání s Tálibánem.
„Tálibán vyhrál válku. Budeme si s nimi tedy muset promluvit, abychom co nejdříve zahájili dialog s cílem zabránit humanitární a potenciální migrační katastrofě, ale také humanitární krizi,“ prohlásil přední evropský diplomat. Dialog s novým vedením v zemi se dle Borella musí především zaměřit na prostředky, jak zabránit návratu zahraniční teroristické přítomnosti v Afghánistánu. Obavy z vytvoření teroristického centra v tomto státě v neděli vyslovil prezident České republiky Miloš Zeman. Za chybu považuje odchod koaličních vojsk z Afghánistánu i premiér Andrej Babiš, který na pondělní schůzce s diplomaty podotkl, že současná situace „hrozí přerůst do masivní uprchlické krize“.
Vojenský analytik a bývalý ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslav Štefec v rozhovoru pro Sputnik vyjmenoval několik skutečností, které mohou přímo ovlivnit další vývoj jednání Evropské unie s jižně asijským státem. Vyhlášení Islámského emirátu Afghánistán je dle jeho slov předčasné z důvodu přítomnosti několika dalších politických seskupení, které podporují Spojené státy, ale také i jiných teroristických skupin.
Náhlé obsazení téměř celého území státu Tálibánem a údiv spojenců vojenský expert považuje za předem inscenovanou akci. V rozhovoru se dotkl i tématu podstaty vojenských misí a jejich rozdílu v boji pro svou vlast. Spoluzodpovědnost by se podle Štefce měla týkat především možnosti jejich včasného a odůvodněného ukončení.

Česká republika vůči Afghánistánu postupuje spolu s EU a NATO? Vyhlídky do budoucna
Vaše otázka nevystihuje úplně přesně situaci. Přístup ČR k hnutí Tálibán nejde ruku v ruce s EU a NATO, ale jako celá zahraniční politika českého státu především na ruku USA. Přesto souhlasím, že slova Jakuba Kulhánka, tak jak jsou citována (V nedávnem rozhovoru ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek uvedl, že Česká republika musí „respektovat realitu, která tam nastane“ -pozn.red.), naprosto dokonale vystihují realitu, z níž budeme muset vycházet při formátování budoucích vztahů nejen s Afghánistánem, ale i s dalšími islámskými zeměmi. Týká se to nejen ČR, ale všech evropských zemí EU a NATO. Budeme prostě muset respektovat realitu, ať už bude jakákoliv. Důvodů je hned několik:
1. Pro naprostou většinu Afghánců, bez ohledu na jejich národnost, nebo příslušnost ke konkrétní větvi islámu, jsme poražení nepřátelé a nenávidění okupanti. V tomto duchu se pro několik příštích desetiletí ponesou vztahy obyvatel celého regionu nejen k USA, které válečný konflikt zahájily, ale i k Evropanům, kteří se pod falešnou záminkou „solidarity podle článku 5 Severoatlantické smlouvy“ nechali do tohoto amerického dobrodružství hloupě a nesmyslně zatáhnout.
2. Jako primárně „křesťanská“ koalice jsme prohráli válku s islámskou zemí. Před několika dny řekl jeden z vojenských vůdců Tálibánu na videu, které již bylo (proč asi?) z YouTube odstraněno, naprosto jednoznačně: „Dnes přišlo islámské právo do Afghánistánu a my věříme, že brzy ovládne celý svět. Nespěcháme, máme dost času.“ Ví, o čem mluví. Vítězství muslimů nad křesťanským světem v Afghánistánu, ať už ho v NATO a EU prezentujeme jakkoliv, výrazně pozvedlo sebevědomí těm silám, jejichž cílem je celosvětové vítězství islámu za jakoukoliv cenu. Podle toho se k nám také budou islámské země chovat.
3. Tálibán, ačkoliv si velmi pospíšil s vyhlášením (dosud nikým neuznaného) Islámského emirátu Afghánistán, zatím nemá své tak úplně jisté. Soupeřící islamistické skupiny, politicky, finančně a materiálně podporované ať už ze strany USA, Iránu, nebo Turecka působí na nedobytých i formálně dobytých částech jeho území.
V Pandžšírském údolí se „zabarikádoval“ s několika tisíci bojovníků, vybavených zčásti západní a zčásti bývalou sovětskou technikou, bývalý viceprezident Amrullah Saleh, původem Tádžik. Ten se dokonce prohlásil „úřadujícím afghánským prezidentem“ a se synem národního hrdiny boje proti sovětským vojskům, Ahmada Šáha Masúda, údajně formuje guerillové jednotky pro boj s vítěznými tálibánci a žádá Západ o podporu, zbraně a peníze.
ISIS* má stále poměrně silnou pozici v dobytých okresech Kúnar a Lógar. Přívržence získává i organizace Chorásán, de facto odnož Al-Káidy*, jejímž cílem je obnovit islámský chalífát v rozsahu stejnojmenného historického území s rozlohou přibližně 268 000 km², zahrnující podstatné části území dnešního Íránu, Afghánistánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu. Ne zcela zanedbatelný je také vliv organizace Al-Nursá*, rovněž blízké Al-Kaidě.
4. Ani samotný Tálibán není homogenní skupinou. Jednotlivé frakce, podporované Iránem, Pákistánem a Tureckem (prostřednictvím posledních dvou zemí se na podpoře „vhodných“ skupin podílí i USA, jakkoliv to může vypadat paradoxně), už teď soupeří o peníze a vliv. S převzetím moci a vytváření státních struktur se budou rozpory nejspíše zvětšovat, protože je určitě lehčí být v opozici vůči nenáviděné vládě, než vést zemi, a je dost pravděpodobné, že s postupem času se o podíl na moci budou hlásit i současní „odbojníci z Pandžšíru“, kteří rychle zjistí, že kdo chvíli stál, stojí opodál.
5. V hnutí mají z pochopitelných důvodů svůj vliv i RF a samozřejmě Čína. Hlavním zájmem obou posledních aktérů je celkem logicky co nejrychlejší uklidnění situace a dosažení pokud možno mírového vývoje na většině afghánského území. Ale zprávy o připravenosti USA použít „v případě nutnosti“ bombardéry B-52 k podpoře vzdorujících vojenských skupin a deklarovaná možnost přesunu bojové skupiny jedné z amerických letadlových lodí do Arabského moře příliš nadějí na rychlé ukončení krize a mírový vývoj nedávají.
Samozřejmě existují i další faktory, především ekonomické povahy. Včetně tzv. „zmrazení aktiv“ ze strany USA, představující zadržení 22 tun afghánského zlata. To všechno bude muset brát české ministerstvo zahraničí do úvahy, pokud bude ČR chtít dosáhnout aspoň nějaké smysluplné úrovně vzájemných vztahů, umožňující vzájemně výhodnou obchodní výměnu a spolupráci. Vůbec si ale nejsem jist, že nám to bude dovoleno. Stejně jako celá EU a NATO budeme nejspíš jen trpně přihlížet dění v této části světa, a pokud se USA rozhodnou z jakéhokoliv důvodu opět vojensky vstoupit do děje, zase poslušně vyšleme naše vojáky umírat za cizí zájmy.
Průvodní jevy, jako tlak EU na „spravedlivé rozdělení migrantů“ v důsledku růstu jejich počtů, prudký pokles bezpečnosti způsobený nezvladatelným růstem kriminality a projevy terorismu nebo problémy s integrací a inkluzí tzv. afghánských tlumočníků budou pro většinu českých politiků jen „drobnostmi“, které není třeba řešit. Prostě nám bude muset stačit se s nimi naučit žít.

Bleskový postup Tálibánu a jeho příčiny
Při hledání odpovědi na tuto otázku je třeba vycházet ze dvou základních faktorů. První je dán tím, že neexistuje a nikdy neexistovalo něco jako afghánský národ. Obyvatelstvo Afghánistánu je tvořeno kmeny, které vládnou na svých územích. A ačkoliv Tálibán původně tvořili výhradně Paštunové, představující cca 40 až 42 % obyvatelstva, podíváte-li se na jeho současnou demografickou strukturu, zjistíte, že se za posledních 7-8 let radikálně změnila. Dnes je i v jeho dobře organizovaných řídicích strukturách významný podíl zástupců jiných kmenů, majících zájem podílet se na nově vznikající moci. To mu zajišťuje poměrně širokou podporu místních vládců napříč celou zemí.
Dalším faktorem, možná ještě významnějším, je sdílená ideologie islámu a právo šaría. Oficiální afghánská armáda vůbec neměla šanci proti tomuto faktoru bojovat vojensky, a už vůbec ne ideologicky. Na rozdíl od bojovníků Tálibánu vládním vojákům naprosto chyběl jakýkoliv relevantní ideologický základ nebo vize. Představa, že budou bojovat za jakási fiktivní lidská práva, vychází čistě z našeho, západního pojetí světa. I ty skupiny, které dnes bojují proti Tálibánu, vyznávají islám a sdílejí právo šaría.
Při znalosti těchto faktorů nemělo být bleskové vítězství Tálibánu žádným překvapením. Afghánské armádě chyběla motivace s Tálibánem vůbec bojovat, vzdávala se bez boje a ochotně odevzdávala západní techniku jeho bojovníkům. Je až s podivem, že se západní zpravodajské služby včetně CIA tvářily tak překvapeně. Nemůžu uvěřit, že by nedokázaly předvídat vývoj situace. Spíše to ukazuje na fakt, že předání moci Tálibánu bylo předem dohodnuté divadlo s cílem neprodlužovat agónii zkorumpované vlády „západního typu“, omezit excesy a zároveň si zachovat aspoň zdání kontroly nad situací.

Rysy vojenské služby v Afghánistánu
Nevím přesně, jak to myslíte. Pokud se ptáte na vojenskou službu v afghánské armádě, neznám podmínky, za kterých probíhala. Jejím specifickým rysem ale v každém případě musela nutně být rozpolcenost a stále větší frustrace. A také nízká efektivita západní výzbroje, způsobená jejími logistickými a technologickými vlastnostmi, v mnoha případech naprosto nevhodnými do afghánského prostředí.
Pokud se ale ptáte na specifické rysy vojenského působení českých vojáků, pak ano, dokážu odpovědět. Jeho leitmotivem byla snaha dostat se do elitní skupiny lidí, kterým bude umožněno vyjet do mise. Musíte si uvědomit, že zatímco průměrný plat například poručíka AČR činí se vším všudy kolem 50.000 korun měsíčně, činil jeho denní rizikový příplatek v Afghánistánu v závislosti na zařazení i 5000 a více korun. Když v tom uměl chodit, mohl si měsíčně k svému platu, který mu stále běžel, přijít i na více než 200.000 korun. Jedna mise, trvající nepřetržitě 6 měsíců, tak pro něj znamenala vítaný příspěvek do rodinného rozpočtu. Vojáci, kteří se bezprostředně podíleli na vedení bojových operací, například odstřelovači, mohli navíc dostávat zvláštní prémii za každého zlikvidovaného bojovníka Tálibánu, vyplácenou přímo „na místě“.
Není tedy divu, že o zařazení do elitní skupiny vojáků, rotujících v misích, se vedly velmi tvrdé boje nejen na úrovni fyzické a jazykové připravenosti. K tomu přistupovaly i další faktory – přednostní vybavování výstrojí a výzbrojí, vysoká úroveň výcviku, pěstování vědomí výjimečnosti a sounáležitosti se spolubojovníky a nadřazenosti „obyčejným“ vojákům, sloužícím na území ČR.
To vše spolu s fyzickým drilem, občas velmi drsnými bojovými zkušenostmi, psychickou deprivací z půlročního života v neustálém stresu a strachu sice vytvářelo ideální elitní vojáky pro mise NATO, podle sociálních a psychologických analýz však jen omezeně použitelné k obraně vlastní země v případě skutečného ohrožení. A také jen obtížně se přizpůsobující životu v civilu po opuštění armády, ať už vynuceném okolnostmi, nebo neprodloužením smlouvy po odsloužení smluvní doby. I to je jedním z „dědictví“ Afghánistánu, s nímž se budeme jako ČR muset vyrovnat. Bohužel, český stát zatím k těmto lidem, novodobým veteránům, přistupuje dost macešsky. Byl bych rád, kdyby se to změnilo.

Úspěchy českých vojáků v akcích během afghánské mise
Je pravda, že čeští vojáci a vojenští policisté byli velmi pozitivně hodnoceni ve všech misích, jichž se AČR zúčastnila. Nedivím se tomu, podobná hodnocení Čechů jako skvělých vojáků, pilotů, navigátorů, tankistů i techniků byla obvyklá jak během první, tak druhé světové války.
Je však podstatný rozdíl mezi bojem za svou vlast a za svobodu, a účastí na okupaci cizí země pod falešnou záminkou „solidarity se spojenci“, jen s vidinou peněz a výhod. Jedná se o zásadní degradaci vojenského řemesla, jehož hlavním účelem je obrana vlastní země a lidí v ní žijících, na pouhou příslušnost k okupační armádě, přinášející obyvatelstvu cizích zemí strach a smrt.
21. srpna 2021 uplynulo 53 let od neblahého vstupu spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy na území tehdejší ČSSR, která stála životy 245 Čechů a Slováků. 30. září budeme vzpomínat stejně neblahé 83. výročí podpisu Mnichovské dohody, která se stala symbolem zrady tehdejších spojenců ČSR, vyústila v okupaci naší země armádami Německa, Polska a Maďarska a stála životy téměř 300.000 českých občanů.
Tyto dvě historické zkušenosti by pro nás, Čechy, měly být zásadním varováním. Bohužel se tak nestalo. Proto je z mého pohledu vše pozitivní, co jsme snad po vojenské nebo humanitární stránce v rámci účasti v naprosté většině misí od roku 1990 učinili, negováno jejich negativním politickým kontextem a dopady na obyvatele zemí, které jimi byly dotčeny.
Říká se, že konec korunuje dílo. A také „Konec dobrý, všechno dobré“. Bohužel musím konstatovat, že z žádné mise, kterých jsme se zúčastnili nejprve jako čekatelé, a později jako členové NATO, v konečném důsledku nikdy nic dobrého nevzešlo. Ani pro nás, ani pro ty, jimž jsme takzvaně „pomáhali“.

Lidské ztráty
Těch mrtvých kluků, kterých mi je jako bývalému vojákovi skutečně upřímně líto, bylo ve skutečnosti 15. Bohužel, jediné, co bych mohl v této souvislosti našim spoluobčanům sdělit je fakt, že zemřeli pouze a jedině ve jménu hlouposti a zbabělosti českých politiků.
Zemřeli kvůli neschopnosti vlád českého státu, poslanců a senátorů říci ve světle historických zkušeností našeho národa jasné „NE“ účasti naší armády na nesmyslných okupačních misích, jichž jsme byli (a stále jsme) nuceni se pod různými falešnými záminkami, generovanými našimi staronovými „spojenci“, zúčastňovat jako stafáž a spoluviníci jejich vojenských dobrodružství. Smrt našich vojáků nepřinesla nikomu ani více svobody nebo demokracie, ani lepší život nebo naději na lepší budoucnost. Víc k tomu bohužel nemám co dodat.

Postoj k obvinění generála Petra Pavla ze spoluzodpovědnosti na obětech a politice NATO
Petra Pavla nemám rád z mnoha důvodů. Osobně se domnívám, že jeho zvolení prezidentem ČR, na němž nyní některé kruhy včetně zahraničních velmi intenzivně pracují, nešetříce penězi, by byla pro ČR katastrofa srovnatelná s obdobím normalizace 70. let.
Přesto nemohu jako člověk, který zná struktury a fungování NATO, souhlasit s tvrzením, že je spoluodpovědný za smrt českých vojáků nebo dokonce za politiku NATO v období, kdy zastával pozici předsedy vojenského výboru Severoatlantické aliance. Bez ohledu na honosný název se totiž jedná o relativně bezvýznamnou funkci reprezentativního charakteru. O tom svědčí mimo jiné fakt, že do ní s výjimkou prvního předsedy, kterým byl armádní generál Omar N. Bradley, nikdy nebyl jmenován Američan.
Na Petru Pavlovi byl v této roli výjimečný jediný fakt – stal se prvním předsedou vojenského výboru NATO z bývalých zemí Varšavské smlouvy. V této pozici ale neměl sebemenší možnost jakkoliv ovlivnit nebo dokonce určovat politiku NATO (tu určují výhradně USA a Velká Británie) a neměl ani žádné rozhodovací pravomoci ve věci účasti nebo neúčasti v misích nebo dokonce v jejich zahajování.
Proto nelze bývalého generála z titulu jeho působení v této funkci vinit ani ze zodpovědnosti za politiku NATO, ani ze smrti českých vojáků. Přesto na něho vina padá. Jako náčelník generálního štábu AČR měl možnost uvést na pravou míru falešný výklad českými politiky neustále omílané odpovědnosti vůči spojencům. Jako NGŠ měl a mohl žádat, aby vláda ČR stáhla české vojáky z mise, která už v době jeho odchodu do vedení NATO byla naprosto prokazatelně nesmyslná a neměla východisko, a využila jejich zkušeností k výcviku nových vojáků, zaměřeném na obranu ČR. A také aby peníze, vynakládané na tyto mise, využila AČR k modernizaci a zlepšení personální situace. Tím, že nic z toho neučinil, spočívá na něm podle mého názoru nejen spoluzodpovědnost za smrt českých vojáků, ale i spoluvina za dnešní zoufalý stav české armády.

[Alchymista]

https://literarky.cz/civilizace/2112-je ... asem-zajmu
Je to v našem zájmu?

Svět se výrazně mění. Dřívější jednopolární uspořádání jako výsledek studené války skončilo. Rusko se nepodařilo zadupat do země, i když utrpělo nemalé ztráty. A ekonomický i politický vývoj Čínské lidové republiky po úspěšně odstartovaných reformách v sedmdesátých letech je ohromující. Jaké je v tomto světě místo České republiky? Je to otázka, kterou bychom si měli neustále klást. A také bychom si měli zásadně i průběžně ujasňovat, jaké jsou naše zájmy a jak je co nejúčinněji prosazovat.

Obávám se, že naše politické elity toho nejsou dlouhodobě schopné. Vystačí si s tím, že se prostě někam přichýlí. Jestliže to dřív byla Moskva, dnes jsou to země na západ od nás. To není zpochybnění naší zásadní politické orientace. Jsme v Evropské unii, jsme v NATO. Ale to ještě neznamená, že musíme slepě následovat politiku, která slouží někomu jinému. Klasické je to ve vztahu k Rusku a Číně. Zatímco Rusko se stalo strašákem, který je hlavně dobrý pro armádní zakázky (a je v tom asi i trochu uražená ješitnost Západu, že Rusko pořád vzdoruje), u Číny je problémem její úspěch. A navíc společenský systém, s jehož pomocí to dokázala.

Česká republika, ostatně stejně jako dříve Československo, je osudově odkázána na obchod všemi směry. Nemáme ropná a plynová pole, s tím lithiem to také není úplně jasné. Logickým závěrem by bylo mít otevřené dveře všemi směry. Pro srovnání použiji příklad Rakouska, u kterého jistě nikdo nebude spekulovat o tom, že podléhá „východním diktaturám“. A srovnatelně to platí třeba i o Německu, pro které jsou Ruska a Čína mezi největšími obchodními partnery.

A my? Zdá se, že děláme vše pro to, abychom se ocitli u těchto zemí na černé listině. U Ruska se to již dokonce podařilo. A Čína? Třináctého října letošního roku přijal senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení, podle kterého Senát přijme v České republice několik ministrů z Tchaj-wanu. Je to zřejmě pokračování mise šéfa senátu Vystrčila na Tchaj-wan. Není překvapivé, že z Pekingu zaznívají varovná slova. Pražská ambasáda Čínské lidové republiky se vyjádřila jednoznačně: „Tchajwanská otázka je čistě vnitřní záležitostí Číny, která se týká klíčových zájmů Číny a jakékoliv zásahy ze zahraničí jsou nepřípustné. Na světě existuje jen jedna Čína a Tchaj-wan je posvátnou a neoddělitelnou součástí jejího území. Dodržování principu jedné Číny je všeobecným ujednáním mezinárodního společenství a základní uznávanou normou mezinárodních vztahů.“

Je poněkud pikantní, že to nedávno potvrdili i z Washingtonu. O to trapnější jsou současné protičínské aktivity některých českých politiků. Přitom Čína nikomu nebrání v rozvoji vztahů s Tchaj-wanem. Ostatně samotná Čína je v tomto směru velmi otevřená. Obchodní i rodinné vztahy s Tchaj-wanem určitě nejsou tabu. Jsme nakonec všichni Číňané, řekl mi jeden čínský známý, když jsme o tom diskutovali.

Nemohu si proto odpustit otázku, komu to vše slouží? Rozvoji strategického partnerství mezi Čínou a Českou republikou určitě ne. Přitom naším zájmem by mělo být snažit se umět využít rostoucí sílu Číny i v náš prospěch. To přece neznamená, že musíme souhlasit s politickým systémem! Čína je historicky a kulturně někde jinde. Její vývoj je ale fascinující a všechno nasvědčuje tomu, že se hned tak nezastaví..

[Svarboj]

Taktika zelí (kapustová taktika) je vojenská taktika, kterou čínské námořnictvo používá k převzetí kontroly nad ostrovy. Jedná se o taktiku, jejímž cílem je početně zahltit a převzít kontrolu nad ostrovem tím, že ostrov obklíčí a obalí postupnými vrstvami čínských námořních lodí, lodí čínské pobřežní stráže a rybářských člunů a odřízne ostrov od vnější podpory.

Definice

Taktiku zelí poprvé pojmenoval kontraadmirál Zhang Zhaozhong z námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády (PLAN). Jedná se o taktiku, jejímž cílem je ovládnout a převzít kontrolu nad ostrovem tím, že ostrov obklíčíme a obalíme postupnými vrstvami čínských námořních lodí, lodí čínské pobřežní stráže a rybářských člunů a odřízneme ostrov od vnější podpory. Nazývá se také "diplomacie malých holí".

Podle časopisu New York Times Zhang Zhaozhong "popsal "zelnou strategii", která spočívá v obklopení sporné oblasti tolika čluny - rybáři, loděmi rybářské správy, loděmi námořního dohledu, válečnými loděmi námořnictva -, že "ostrov je tak obalován vrstvu po vrstvě jako zelí"."

Ahmet Goncu, docent na čínské univerzitě Xi'an Jiaotong-Liverpool, prohlásil: "Kdykoli dojde ke konfliktu na malém ostrově, jsou čínské vojenské a polovojenské síly vyslány, aby ostrovy zahltily a obléhaly okolní ostrovy pomocí vojenských lodí, rybářských člunů spolu s dalšími druhy polovojenských plavidel." Vrstvy čínských plavidel blokují vstup nebo výstup námořnictva jakékoli jiné země, čímž ostrov účinně izolují a dostávají jej pod čínskou kontrolu. Strategie zahrnuje také námořní milice Lidových ozbrojených sil, které zahrnují rybáře a slouží jako první obranná linie. Cílem taktiky zelí je vytvořit vrstvené obklíčení cíle.

Mezi příklady čínské taktiky zelí patří obsazování sporných ostrovů v Jihočínském moři, které zahrnovalo i výstavbu umělých ostrovů, a obsazování sporných oblastí podél čínsko-indické hranice. Taktika zelí byla rovněž použita k zastrašování vojenských plavidel. Například v roce 2009 se americká průzkumná loď Impeccable setkala s taktikou zelí ze strany čínských námořních sil.

V roce 2013 zveřejnil časopis The New York Times multimediální článek zkoumající Jihočínské moře, který se konceptu taktiky zelí podrobně věnoval.

https://en.wikipedia.org/wiki/Cabbage_tactics