WWII

[majod]

Viem ze to neni predvianocna tema ,ale kedze tu trochu sa nechavame uniest ,mohol by sa vytvorit priecinok WW 3 ,a zaujimal by ma nazor ludi ,ake ciele,strategie mozno by to bolo aj poucne ,lebo keby sme vedeli ked sme strngali mozno by aj bolo menej strngacov.

[QVAK]

Prince of Wales a Repulse jsou příkladem a to navíc měli Němci ještě střemhlavé JU 87 a 88 s perfektně vycvičenými posádkami. Home Fleet i celá NAVY 1940 by byla nepřekonatelná ve WW I ale na WW II byla připravená až na přelomu let r. 1944-45. I když měla LL neměla na nich vhodná letadla ani dostatečně účinné PL dělostřelectvo na těžkých jednotkách. Taktiku nasazení se učili od Američanů.

[k42]

Nemůžete srovnávat japonské námořní letectvo, léta cvičené a vyzbrojené na útoky proti lodím - jako Repulse a Prince of Wales - s Luftwaffe. Ti proti lodím prostě útočit neuměli, docela jistě ne v roce 1940. Neměli na to vhodné bomby ani torpéda, navigaci, koordinaci ... prostě nic.

Home Fleet by jakýkoliv pokus o invazi do Británie totálně smetla, byť třeba s velkými ztrátami - ale byla by to hrdinská záležitost, po které Britové přímo bažili, zastínilo by to Nelsona a dodnes by se každý patník na ostrovech jmenoval po nějakých námořnících. Britské loďstvo mělo obrovské sebevědomí, obětavost, sebevražednou odvahu a šílené nasazení - stačí se podívat například na jejich akce ve Středozemním moři, kdy jejich relativně malé síly - slabší než síly Osy - smetly rozhodným způsobem italskou flotilu a všechny německé pokusy. Bez ohledu na vzdušnou převahu Luftwaffe. Nebo hon na Bismarka a další německé hladinové lodě.

Další věc je, že vzdušná převaha Luftwaffe nebyla nikdy absolutní a docela jistě by Britové na krytí své flotily někde nějaká letadla "vyškrábli", aby zajistili aslepoň nějaké vzdušné krytí, byť za vysokých ztrát. Ponorky v úzkém zálivu neměly proti torpédoborcům, fregatám a korvetám moc šancí - ne ve vysoké koncentraci válečných lodí.

Celá záležitost s německou invazí byla víceméně politická fligna, použitá jako záminka pro pronacistické britské síly, aby přikročily k "vyjednávání". Realizace byla od počátku z říše fantazie. Neměli přepravníky těžkých zbraní a lehkou pěchotu - byť vynikající - by Britové lehce umořili, i kbyby měli bojovat "láhvemi od piva", jak to glosoval Churchill. Němci by výsadky nedokázali vůbec zásobovat, neměli na to přepravní kapacitu, v žádném směru.

Je to prostě pitomost.

[Skeptik]

Silné a nemístné podceňování Luftwaffe
Torpédových bombardérů skutečně LW moc neměla, oproti tomu těch střemhlavých bylo nadstandardně.
A bomby byly, ne že ne.

Tohle jsou 500-ky, a ty tři uprostřed poškodí, či při šťastném zásahu i zničí, jakoukoliv bitevní loď.
A vycvičenost posádek?
Trefit malý bunkr pětistovkou je složitější než trefit 200 metrovou loď.

Ale ano, první pokus o invazi by HF asi překazila (pokud by admiralita tiskla její nasazení v Kanálu, což není úplně jisté). S největší pravděpodobností ale za cenu vlastního zničení.

Luftwaffe měla v roce 1940 nad kanálem téměř absolutní převahu. To že by RAF byla schopna vytvořit na HF stíhací deštník je zcela iluzorní. Nedokázala to ani nad východní Anglií a to měla k dispozici radarovou síť a on zjištění bombardérů vždy téměř půl hodiny na reakci.
Bombardéry útočící na HF v kanálu by zjistili prakticky v okamžiku kdy by začaly padat bomby. Museli by tedy nepřetržitě hlídkovat ... letová doba Sitfiru byla cca 1,5 hodiny. V boji méně.
Stodevítky by to před bombardéry vždy bez problémů zametly.
Ne, úzký kanál blízko pobřeží fakt není bezpečné místo pro hladinové námořní lodě.

[honzajan]

S tím bombardováním HF , stačí vzpomenout Rudela a potopení Marata v krondštatském přístavu . Ano štuka zrovna rychle nelétala ale od mezků by krytí nějaké určitě měli . Takže ...

[k42]

Asi takhle: kdyby to šlo, tak by to nacisté udělali (invazi do Británie). Ale věděli, že to je nesmysl, takže se to nestalo.
Jinak trefit bunkr je něco jiného než trefit loď - bunkr se nehýbe, nezahýbá, nedělá kouřovou clonu, nestřílí...

Argument, že invaze nebyla, jelikož prohráli leteckou bitvu o Británii, je dost nesmyslný - protože po celou dobu měli nad Kanálem leteckou převahu (i nad Jižní/Jihovýchodní Anglií). Tudíž stav britského stíhacího letectva samotným operacím v prostoru Kanálu vůbec nevadil...

Pravda, potopení Marata. Jenže Rudel byl mistr nad mistry... a šlo o šťastný zásah pumou malé ráže, větší Štuka neunesla. A do nehybné lodě.
Dost pochybuji, že například Ju-88 mohl střemhlavě bombardovat pětistovkami, které se (ale jistý si tím nejsem) daly zavěsit jen do vnitřní pumovnice, venku na křídlech se daly pro střemhlavé bombardování nosit jen malé ráže. Kdysi jsem četl moc pěknou knížku od pilota Ju-88, bývalého kapitána Lufthansy, který s tím létal celou válku na všech frontách a ten tam psal cosi o tom, že větší ráží se dalo relativně přesně bombardovat jen z mírně klesavého letu, střemhlavě to nešlo. Ju-88 prvních verzí (včetně nejrozšířenější verze A-4) měl brzdící štíty plus automat k vybírání střemhlavého letu, ale střemhlavě se s tím (dle autora té knížky) téměř nebombardovalo, dokonce to snad nemělo ani pořádný zaměřovač pro střemhlavé bombardování - a pozdější verze dokonce vůbec brzdící štíty a automat k vybírání střemhlavého letu neměly (protože se to nepoužívalo).

Už jsem si vzpomněl - "Nad ledem a Saharou", autor P. Stahl. Doporučuji, je to velmi střízlivě napsané, hlavně je tam pěkný ten letecký pohled - autor byl především pilot, voják jen z donucení. A hodlal hlavně přežít válku.
https://www.databazeknih.cz/knihy/nad-l ... rou-134186

(je to ve formátu mobi na známém ukládacím serveru... )

[QVAK]

Moc dobrá kniha která umožní si udělat přehled o nasazení a možnostech typu. Do války šel jako těžký střemhlavý a vyprofiloval se jako výkonnostní náhrada Dornieru Do 17 ve funkci středního bombardéru.

[IgorT]

kenaf - zo "zázračných zbraní", ktoré hrali akú takú dôležitejšiu úlohu v II. svetovej má napádajú akurát 2 - raketomet Kaťuša -BM 8,13 a A bomba, aj keď o tej môžme viesť diskusiu - nikdy nebola použitá na klasickom bojisku. A že tích zázračných zbraní na oboch stranách bolo až, až. V podstate všetko, samozrejme v danej technickej úrovni, čo majú moderné armády. Dá sa povedať, že koncom 2.sv. prebehla v zbraniach revolúcia , potom už evolúcia.

Napadlo ma, že medzi zázračné zbrane, ktoré ovplyvnili zásadne II. WW by mali patriť radary!

[Alchymista]

Napadlo ma, že medzi zázračné zbrane, ktoré ovplyvnili zásadne II. WW by mali patriť radary!

Mali - ale nemôžu. Z morálne-politických dôvodov...

Prvé použiteľné radary sa vyskytujú od roku 1937 v sovietskom Rusku.
https://forum.valka.cz/topic/view/37784 ... diolokator

[palo satko]

Moja rodna obec grinava mala čast obyvatelstva nemeckeho pôvodu. Vela Nemcov utieklo pred prichodom frontu a mnohi aj zostali a zostalo dokonca taki, čo boli zjavni nackovia a ubližovali Slovakom. Medzi nimi aj Nemec, ktory na hrušku pred Grinavou obesil Dominika Virčoviča. (Ked došli Rusi, zaraz tam visel on). Moja dnes už davno neboha babka mi o vojne a prechode frontu dost rozpravala a ja som jej samozrejme položil otazku, prečo Nemci bojovali ešte aj v aprily 1945 a prečo nemecki civili proste to nezabalili, ked videli že vojna je stratena a miestni Slovaci sa im vyhražali rovnakymi "dobrotami" ako sa predtym vyhražali oni Slovakom. No a ona mi vravela, že až do poslednych chvil verili Adolfovi, že má zazračne zbrane.

[majan75]

Je známe, aký bol v čase konca WWII v ČA pomer národov ZSSR? Napríklad koľko % mužstva bolo Rusov, koľko Ukrajincov?

[Alchymista]

Čísla nemám.
Logicky ale pomer "ukrajincov" v druhej polovici vojny narastal, pretože na oslobodených územiach službyschopný chlapi povinne nastupovali - a na ukrajine ich bolo najväčšie percento. Bolo to vysoké percento mužskej populácie, hlavne v oblastiach, kde došlo k pogromom - tam často nastupovali rovno do prvej línie, a často takmer bez uniforiem - ako povestná "čierna pechota" (chlapi v dlhých čiernych, obvykle súkenných kabátoch, maximálna s prilbou alebo vojenskou ušankou)

[kenavf]

Fotka vojaka "čiernej pechoty" by nebola?(google mi nenašiel)

[majan75]

To, že pomer mužstva z územia dnešnej UA v tom čase narastal, to mi je jasné. Ide mi hlavne o ten pomer v číslach.

[lasib]

Fotka vojaka "čiernej pechoty" by nebola?(google mi nenašiel)

https://russian7.ru/post/chyornaya-pekh ... techestve/
https://russian7.ru/post/chyornaya-pekh ... ii-vo-vre/

[Svarboj]

Britové mu říkali osamělý vlk, bouřlivák z Hané se stal nezkrotným esem RAF

Přesně před 79 lety, 21. června 1940, připlul do Velké Británie rodák z Hané Josef František. Za každou cenu chtěl bojovat proti nacistickému Německu a nakonec v Anglii proslul jako jeden z nejúspěšnějších stíhačů letecké bitvy o Británii.

https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/jos ... zpravy_stk

[Rado Info]

Tanková bitva u Prochorovky je mýtus, tvrdí historik. Lžete, reaguje Rusko
Připomínka výročí tankové bitvy u vesnice Prochorovky, která se odehrála 12. července 1943, skončila letos ostrými hádkami. Britský historik Ben Wheatley uvedl, že boj, který je prezentován jako největší tanková bitva, je ve skutečnosti mýtus a válečná legenda.
https://www.novinky.cz/veda-skoly/51039 ... rusko.html
Do diskuse.

[classix]

Neúspěšnejší piloti v dějinách

[Kolja]

Liberec na dně zálivu.
Na můj vkus skoro až servilní počínání českých pátračů.

https://maximum.drmax.cz/2-2020/histori ... ne-zalivu/

[1stCLJan]

Bylo možné se vyhnout osvobození Varšavy v roce 1945?

V Moskvě se bude na počest osvobození Varšavy 17. ledna konat ohňostroj. Hlavní město Polska uvedlo, že tento den nebyl po mnoho let oficiálně oslavovaným datem, proto se zde omezí na dvě pouliční akce pořádané soukromými osobami a na základě pozvání Svazu vojáků polské armády položí květiny na Hrob neznámého vojína.

V tento den před 75 lety vstoupili do polského hlavního města sovětští vojáci a vojáci Polské armády a našli město v troskách. Mohla by historie probíhat podle jiného scénáře, kdyby Rudá armáda pomohla Polákům dříve?

Druhá Polská republika se zhroutila na podzim roku 1939, když nedokázala odolat náporu wehrmachtu. Vláda uprchla do Londýna přes Rumunsko, západní části země se staly německou generální gubernií a východní se staly součástí Litvy, Běloruské a Ukrajinské SSR, tak jak bylo stvrzeno dle Cursovy linie. Nicméně na polském území existoval takzvaný „ilegální stát“ - široká síť odporu, včetně civilních a vojenských (především Zemské armády) institucí podřízených londýnské vládě.

Poláci se osvobodí sami? Aneb jak to tenkrát bylo.

Začátkem roku 1944 bylo jasné, že Rudá armáda, která za cenu neuvěřitelného úsilí a obětí zastavila útočné tažení nacistů, postoupí k hranicím SSSR a zahájí osvobození Polska. Taková vyhlídka nevyhovovala londýnským Polákům, kteří nechtěli získat osvobození od Němců z rukou Kremlu. Kromě toho se obávali, že moc v osvobozené zemi získá levicový a prosovětský Polský výbor národního osvobození (Lublinský výbor). Londýnská vláda schválila provedení operace Bouře - série ozbrojených akcí Zemské armády proti Němcům těsně před příchodem jednotek Rudé armády. Význam akce byl především politický a spočíval v tom, aby Poláci ukázali SSSR a západním spojencům, že se osvobozují sami. Vyvrcholením operace Bouře mělo být Varšavské povstání. Ne SSSR, ale Zemská armáda měla osvobodit polské hlavní město a zajistit příchod londýnské vlády do země. Po vstupu do Varšavy se měla Rudá armáda setkat s již existujícími vládními orgány jako legitimní autoritou. Povstání bylo připravováno tajně, aby Moskva nevěděla, a jeho organizátoři nepočítali s pomocí Rudé armády při osvobozování města.

V červnu až červenci 1944 Rudá armáda rozbila německou armádní skupinu Střed a osvobodila Bělorusko. Wehrmacht se tvrdě bránil, ale na konci července a začátkem srpna sovětská vojska překročila Vislu a zaujala pozici několik desítek kilometrů jižně od Varšavy. Tehdy došlo poblíž města k několika velkým tankovým bitvám. Němcům se však podařilo dobře se opevnit a sovětské tankové útoky na varšavskou čtvrť Praga byly neúspěšné. Rudá armáda vyčerpaná dvouměsíční ofenzívou v Bělorusku a nedostatkem paliva a střeliva zastavila ofenzívu poblíž Varšavy.

Cena povstání - téměř 200 000 obyvatel Polska
Právě v té chvíli vedení Zemské armády a londýnská vláda navzdory názoru značné části polských důstojníků, kteří považovali tuto akci za odsouzenou k prohře, nařídily zahájení povstání ve Varšavě 1. srpna. Síly byly nerovné. Proti dobře vyzbrojené a posilami podporované německé skupině v počtu 20 tisíc vojáků stálo 20–25 tisíc špatně vyzbrojených a většinou špatně vycvičených povstalců. Moment překvapení také nepomohl, nacisté byli předem upozorněni na začátek akce a měli čas se dobře připravit. Němci měli jednoznačnou převahu a téměř všechny útoky odrazili. Udrželi si kontrolu nad správními budovami, hlavními komunikačními středisky, mosty, sklady, Varšavskou citadelou a letišti. Povstání prohrálo prakticky již během prvních dnů. Odpor však pokračoval až do prvních říjnových dnů, kdy povstalci obsadili obytné čtvrti města, k nim se připojily tisíce prostých obyvatel města a ilegálních aktivistů z levicových a židovských organizací, kteří nebyli spojeni se Zemskou armádou a o povstání se dozvěděli až po jeho zahájení. Hrdinský odpor povstalců bohužel nedokázal zvrátit průběh bojů. Němci cílevědomě a velmi krutě potlačili centra odporu, vraždili civilisty a ničili celé městské čtvrti. Během potlačení povstání zahynulo asi 200 tisíc povstalců a civilních obyvatel Varšavy.

Stalin začal dělat ústupky
Nehledě na očividnou prohru povstání premiér londýnské vlády Stanislaw Mikołajczyk, který byl na návštěvě v Moskvě, o něm 3. srpna v zářivých barvách informoval Josifa Stalina. Mikołajczyk vyprávěl o brzkém vítězství povstání a slíbil, že jeho vláda bude vítat Rudou armádou ve Varšavě.

V Moskvě polský premiér zcela ignoroval skutečný stav věcí a chtěl se sovětským vedením diskutovat o poválečném osudu Německa, obnovení sovětsko-polské hranice z doby před válkou a právě osvobozených polských oblastí. Zároveň kategoricky odmítal hledat kompromis s prosovětským Lublinským výborem.
Teprve o týden později Mikołajczyk v průběhu další besedy se Stalinem ho požádal o pomoc povstalecké Varšavě. Stalin s odkazem na skutečnost, že povstání bylo špatně připravené a nekoordinované s Rudou armádou, vyčerpanou mnoha týdny bojů, odpověděl, že nevidí možnost pomoci a špatně připravené povstání je prostě „nereálnou věcí“. Nicméně Rudá armáda letecky dodávala povstalcům zbraně a střelivo. Byly dodány například více než 3 miliony nábojů, komunikačních zařízení, více než 130 tisíc kg potravin a více než 500 kg léčiv. Sovětská letadla zahájila letecké útoky na německé jednotky a kryla povstalce ze vzduchu. Když Rudá armáda nabrala sílu, podařilo se jí začátkem září těžkými boji obsadit varšavskou čtvrť Praga, ale ani toto všechno nemohlo zvrátit průběh událostí.

Churchillovy rady nepomohly
Porážka povstání souvisí především se špatnou přípravou a nesprávným politickým úsudkem londýnské vlády. Emigrantská vláda, která neměla dostatek vlastních sil, nechtěla spolupracovat s Moskvou na přípravě povstání. Když se emigranti ocitli v zajetí vlastních iluzí, z nějakého důvodu počítali s pomocí západních spojenců. Winston Churchill a Franklin Roosevelt však v Teheránu přiznali, že Polsko je ve sféře působení Rudé armády a že právě s Kremlem musí exilová vláda koordinovat své plány. K tomu byl samozřejmě nutný kompromis s Lublinským výborem a uznání nové východní hranice země podle Curzonovy linie. Předseda vlády Churchill několikrát a zcela upřímně sděloval svému polskému kolegovi Mikołajczykovi, že musí hledat dohodu s Kremlem a je naprosto zbytečné počítat s vojenskou pomocí povstání ze strany angloamerických sil. Mikołajczyk Churchilla neposlechl a když už povstání začalo, Churchill nedovolil organizovat výsadek polských parašutistů z Velké Británie do Varšavy. Západní spojenci se nechtěli hádat s Moskvou kvůli ambicím exilové vlády. Mikołajczykovo ignorování této skutečnosti přišlo účastníkům povstání draho.

Ani síla ani touha pomáhat londýnské vládě
Od roku 1944 do současnosti nepřestaly spory o to, jaké byly příčiny porážky povstání. Někteří říkají, že to bylo špatně připravené, a proto odsouzené k prohře, jiní uvádějí jako hlavní důvod selhání nedostatečnou pomoc Rudé armády. Povstání bylo opravdu velmi špatně připravené a vlastní síly povstalců očividně nestačily k porážce německých jednotek. Na druhé straně nedostatek seriózní pomoci Rudé armády, což je fakt, byl právě výsledkem této špatné přípravy. Moskva nebyla informována o přípravě povstání, jeho provádění nebylo nijak koordinováno se sovětským vedením a organizátoři z exilové vlády projevili překvapivou neústupnost ve vztahu k sovětským zájmům, ignorovali rady Churchilla a Roosevelta. Za těchto podmínek sovětské vedení postavené před hotovou věc povstání očividně nemělo sílu ani velkou touhu pomáhat londýnské vládě.

Pokud jsou imaginární experimenty v historii relevantní, můžeme si představit, jak by se chovaly anglo-americké síly, kdyby po vylodění v Normandii náhle vypuklo v Paříži špatně připravené povstání organizované francouzskými komunisty v rozporu s radami Moskvy. Myslím, že není pochyb o tom, že právě Churchill by udělal vše, co je v jeho moci, aby Paříž osvobodili Angličané, Američané a k nim loajální síly generála Charlese de Gaulle, a vůbec ne „rudí“.

Nezodpovědná zahraniční politika Druhé Polské republiky
Tragická historie Varšavského povstání je pokračováním nesmírně iracionální a prostě nezodpovědné linie zahraniční politiky Druhé Polské republiky. Stát vytvořený Józefem Pilsudským v sobě spojil nadměrné ambice a nedostatečné možnosti. Namísto hledání způsobů spolupráce v regionu chtěl dominovat. Místo potlačování německého revanšismu podepsal v roce 1934 smlouvu s Adolfem Hitlerem a podílel se na likvidaci nezávislého Československa.

Namísto hledání kompromisu se SSSR v létě 1939 spoléhal na pomoc Velké Británie a Francie proti nacistické agresi. Do tohoto řetězce katastrofických rozhodnutí dokonale zapadá poražené povstání v roce 1944. Každý z nich má jednoznačné vysvětlení, ale všichni společně ukazují, že zahraniční politika Druhé Polské republiky byla řadou hrozných chyb, které předurčily osud tohoto státu. Proto je důležité nedělat hrdinství z chyb politiků, ale dát jim střízlivá a racionální hodnocení. To je jediný způsob, jak se v budoucnu vyhnout opakování katastrof.

Hrdinství a hrdinské činy národů Polska a Sovětského svazu
Nehledě na složitý politický kontext a mezinárodní intriky kolem povstání si musíme uvědomit, že jeho obyčejní účastníci, Poláci i Židé, levicoví a pravicoví, jsou hrdinové, kteří beznadějně, ale odvážně bojovali proti nacistickým okupantům. Jejich hrdinství a hrdinské činy neblednou kvůli politické krátkozrakosti a nezodpovědnosti politických vůdců povstání. Stejně jako na hrdiny povstání je nutné s úctou hledět na sovětské vojáky, kteří nakonec osvobodili Varšavu od okupantů v lednu 1945. Rudá armáda vstoupila do města doslova zničeného nacisty, které okamžitě, bez čekání na konec války, začala odminovávat a znovu budovat. Během této operace zahynulo kolem 90 tisíc vojáků Rudé armády(přesto, že se na útok Rudá armáda zodpovědně připravila, jaké by byly asi ztráty pokud by zaútočila bez přípravy , tak jak jí to vyčítají dnešní Historikové) a celkem více než 700 tisíc sovětských vojáků položilo své životy za osvobození Polska od nacistů. Nakonec to byli právě oni, a ne londýnská vláda, kteří zachránili Poláky před nacisty.

O to je smutnější, že dnes vzpomínku na hrdiny z druhé světové války politici tak často využívají k získávání politických bodů a rozdmýchávání historických sporů. Je možné civilizovaně diskutovat o osobnostech a rozhodnutích Mikołajczyka, Stalina nebo Churchilla, ale je nezbytně nutné ctít památku těch, kteří položili svůj život v boji za svobodu Evropy s německým nacismem, ať už jde o Poláky či Rusy. Tito lidé si zaslouží naši úctu, zaslouží si vzpomínku a pomníky.