Ladislav Žák: Cenzura nové doby…
Internetem prý obchází strašidlo, strašidlo cenzury. Ve jménu čehokoliv jsou mazány příspěvky, aniž by bylo jasné, jaká jsou pravidla hry. Strašidlo ale obchází nejen internet, obchází i klasická média a postupně obchází nás všechny. Do řady z nás po kratším či delším obcházení už vešlo a jako správné strašidlo vneslo do našich duší strach, ze kterého strašidlo žije, roste a sílí. Bojovat s cenzurou tedy znamená především vyhnat strašidlo ze své duše a přestat se bát.
Lidé se nechají až příliš snadno přesvědčit o tom, že jsou si navzájem rovni, mohou do všeho vidět a všechno mohou. Vůbec nejsnadněji to jde, když cítí, že to kolem nich tak nějak trochu drhne, něco se nedaří nebo se něco příliš dlouho opakuje. Jsme toho svědky dnes a denně, když jsme neustále vystavování působení věrozvěstů pocitů rovnosti, transparentnosti a všemocnosti každého z nás a nás všech dohromady.Když se podíváme na společenské uspořádání jako na komunikační síť, pak můžeme v dějinách pozorovat opakující se proces, který začíná tím, že se komunikační síť rozrůstá co do počtu a různorodosti svých uzlů. To přirozeně přináší zvýšenou složitost sítě a související pokusy o její zvládnutí. Nastupují vědomé procesy jako optimalizace, reorganizace, rekonstrukce, ale od určitého stupně složitosti jde o nikdy nekončící, úmorný zápas. Mimo plánované procesy, přinášejí dílčí řešení i samovolná zjednodušení obecně nazývaná jako kolapsy.
Doba jakýchsi neměnných jediných oficiálních pravd je evidentně pryč a zároveň existuje silná skupina lidí, která si myslí, že je to špatně, aniž by tím projevovala nostalgii po minulých časech.
http://literarky.cz/komentare/ostatni/2 ... -nove-doby
