Maďarsko patří v očkování k nejlepším. Vedle maličké Malty je jediným unijním státem, který drží krok se světovými vakcinačními šampiony. V posledních dnech je prvním až třetím státem světa, pokud jde o denní počet naočkovaných na 100 obyvatel. Za den očkuje i více než 1 procento své populace. Navzdory drsné třetí vlně, která paralyzovala podfinacovaný zdravotní systém a vedla k jedné z nejvyšších mortalit na světě, už alespoň svítá světlo na konci tunelu.
Zatímco se v Česku hovoří hlavně o ruské vakcíně Sputnik V, v maďarském očkovacím maratonu hraje Sputnik podružnou roli. Nejvíce lidí je očkováno vakcínou značky Pfizer, ale rozdíl oproti zbytku EU dělá čínská vakcína Sinopharm, kterou dostalo už více než 700 tisíc Maďarů. Sinopharm by měla být účinnější než druhá z páru čínských vakcín, Sinovac, ačkoliv není jasné, zda bude fungovat na některé agresivnější mutace. Čísla ze Spojených arabských emirátů vypadají zatím povzbudivě. Vedle Perského zálivu se čínskými vakcínami očkuje třeba ve většině Jižní Ameriky.
Maďaři ze začátku pohlíželi na čínskou vakcínu s podezřením a opozice před ní varovala, ale velké množství naočkovaných a úder třetí vlny přístup populace změnily. Nejpopulárnější jsou stále západní vakcíny, ale namísto lednového 1 procenta nyní podle průzkumu liberálního think-tanku Political Capital čínské vakcíně důvěřuje 55 procent Maďarů. I lékaři referují, že lidé čínskou vakcínu až na výjimky přestali odmítat. Ještě v únoru to někde dělal každý druhý či třetí.
Pro Orbána jde o pozitivní vývoj. Opozici líčí jako antivakcinační a ta nyní jen těžko předstírá, že proti „východním vakcínám“ nikdy nenamítala. Může také poukazovat na Brusel, kterému členské státy odevzdaly akviziční politiku při nákupu vakcín. Orbán toho nyní podle svých vlastních slov lituje jako „fena, která vrhla devět štěňat“ a nejradši by si za to namlátil hlavou o zeď.
Preference Fideszu a sjednocenné opozice jsou před volbami na jaře 2022 sice vyrovnané, společnost je rozdělená zhruba půl na půl (či spíše na třetiny; z toho jednu apolitickou), ale Orbán na rozdíl od jiných evropských lídrů na své popularitě během pandemie výrazně nekrvácel.
Druhým vítězem je ale Čína, která na jaře 2020 získala nad pandemií na svém území kontrolu a vakcinaci vlastních občanů tudíž nyní nepovažuje za urgentní, takže vakcíny posílá do celého světa. Evropské Maďarsko patří v tomto portfoliu k těm nejcennějším úlovkům.
Pozitivní PR v Maďarsku se Číně hodí i kvůli dalšímu velkému projektu, o němž se v posledních týdnech v maďarských médiích mluví. Je jím otevření maďarského kampusu čínské univerzity Fudan pro pět tisíc studentů a pět set učitelů. Univerzita Fudan patří k nejlepším v Asii, podle letošního žebříčku QS World University Ranking je 34. nejlepší univerzitou na světě.
Maďarská vláda poskytne na výstavbu kampusu významnou dotaci, asi 2,35 milionu eur, a jak se ukázalo, budou tu stavět hlavně čínské firmy. Půjde o vůbec první čínskou univerzitu v Evropě, hotová má být v roce 2024. S nápadem přišla v roce 2017 Maďarská národní banka.
V té době zrovna přesouvala Sorosova Středoevropská univerzita (CEU) část svých studijních programů do Vídně, protože nový zákon o vysokých školách požadoval, aby zahraniční univerzity provozovaly kampus i v zemi původu. Fudan tuto podmínku, která byla podle opozice vytvořena speciálně pro vystrnadění liberální CEU, splňuje. Škola bude podle plánů poskytovat vzdělání v oblasti ekonomiky, technických oborů, mezinárodních vztahů nebo medicíny.
Fudan už spolupracuje na některých programech s Korvínovou univerzitou, ale jeho příchod do Maďarska může podle kritiků negativně poznamenat celý maďarský vzdělávací systém. Fudan má větší roční rozpočet než všechny maďarské univerzity dohromady a pokud by si k sobě stáhl 5-6 tisíc magisterských studentů z maďarských asi 20-22 tisíc, některé vysoké školy by to nemusely přežít. Na druhou stranu univerzita může díky svému robustnímu finančnímu zázemí a poloze v Budapešti přitáhnout relativně dost platících zahraničních studentů a kvalitních profesorů z ciziny.
Příběh „východního otevření“ po roce 2010 zpracoval velice zajímavým a podrobným způsobem maďarský investigativní web Direkt36. Z Direktu už jsme vám přinesli některé behind-the-doors analýzy, například o vztazích Maďarska s Německem či Izraelem. Autorem článku, z něhož čerpáme, je Szabolcs Panyi. Odkaz na původní článek najdete na konci textu.
***
Maďarská politika byla posledních 20 let vždy spíše pročínská, nicméně Fidesz jako tradičně antikomunistický element politické scény dával většinou najevo, že podporuje tamní disent. Několik významných představitelů strany ještě v roce 2009 protestovalo za svobodu Tibetu před čínským velvyslanectvím v Budapešti. Za jeho první vlády v letech 1998 až 2002 byl Orbánovým vzorem autoritářský Singapur, k Číně měl vlažný poměr. V roce 2000 dokonce uvítal v Maďarsku dalajlámu a nechal si od něj uvázat šátek na krk. Pozdější architekt politiky východního otevření a současný guvernér Maďarské národní banky György Matolcsy tehdy zase vzhlížel k Japonsku.
Orbán a Matolcsy odcestovali do Číny v prosinci 2009 soukromým letadlem podnikatele Sándora Demjána. Fidesz byl tehdy ještě v opozici, ale socialisticko-liberální vláda lemovaná skandály a policejním násilím měla za pár měsíců skončit triumfálním vítězstvím pravice, a tak nastal čas na restart vzájemných vztahů. Orbán svou cestu tehdy uvedl slovy: „Místo Maďarska na světové mapě je jasné, jsme členy NATO a EU. To znamená, že plujeme pod západní vlajkou, ale dnes ve světové ekonomice fouká východní vítr. Naše plachty se musí otočit odpovídajícím způsobem.“
Levicová vláda Pétera Medgyessyho začala budovat užší vztahy s Čínou v roce 2003, s několikaletým předstihem před dalšími zeměmi v regionu. Medgyessy, na nějž se krátce po nástupu k moci provalilo, že býval agentem komunistické rozvědky, skončil jako premiér pro personální spory v koalici a prohrané první volby do Evropského parlamentu o rok později a byl nahrazen svým poradcem a ministrem sportu Ferencem Gyurcsányem. Ten držel nastavený kurz.
Motivací Orbána k obratu byla více zkušenost s finanční krizí v roce 2008, která na Maďarsko dopadla velice těžce a země se ocitla na pokraji státního bankrotu. Došel tehdy k přesvědčení, že je potřeba snížit maďarskou závislost na západních trzích. Jeho vláda se od počátku musela potýkat s obrovským dluhem nakumulovaným za vlád Medgyessyho a Gyurcsánye. Během vyhrocených jednání s Evropskou komisí a Mezinárodním měnovým fondem čelil Orbán snaze donutit jej, aby snížil rozpočtový deficit prostřednictvím nepopulárních úsporných opatření. Orbán si tehdy podle několika vládních úředníků uvědomil, že musí hledat alternativní zdroje příjmů.
Během návštěvy čínského premiéra v Budapešti v roce 2011 Orbán slavnostně oznámil, že Čína koupí maďarské dluhopisy a poskytne Maďarsku půjčku na rozvojové projekty. Většina těchto slibů však nedošla svého naplnění, největší čínské projekty v Maďarsku - akvizice společnosti Borsodchem a expanze společnosti Huawei - byly dohodnuty už předchozí levicovou vládou, dlouho před rokem 2010. Podle bývalého vysokého pracovníka maďarského ministerstva zahraničí se jedná o čínskou strategii každého přesvědčit, že je výjimečným, klíčovým partnerem Číny. Ve skutečnosti Čína pomáhá utilitaristicky, jak předvedla v zadluženém Řecku, jemuž finančně pomohla dlouhodobým pronájmem přístavu Pireus, což byl ale především její zájem.
Na podzim 2010 Maďarsko opět navštívil dalajláma, ale původně slibný restart vztahů pokazilo něco jiného. V září 2010 byli v brzkých ranních hodinách na budapešťském letišti zadrženi dva čínští občané podezřelí ze špionáže a pašování a okamžitě postaveni před soud, který ještě ten den rozhodl o vydání do Spojených států. O zadržení nebyla čínská ambasáda vůbec informována, což vyvolalo obrovský vztek čínské strany. Vztahy s Pekingem se tehdy přes noc zhroutily.
Maďarsko si Američané pro tuto zpravodajskou akci vybrali, protože si byli jistí jeho spolehlivým partnerstvím a tím, že jim oba muže bez prodlení vydá. Obhajobu Číňanů měl tenkrát na starost budapešťský advokát Csaba Mester. Chodil s nimi po odvolacích soudech. Podle jeho vzpomínek se Čína tehdy zřejmě s Američany dohodla na nízkém trestu výměnou za přiznání. Slovy Mestera: „Neúnavně jsme bojovali proti jejich vydání. Pak najednou tito moji klienti řekli: nechme to být, pospěšme si s vydáním. Nemohl jsem tomu uvěřit.“ Změna nastala po návštěvě čínských špiček v USA. Oba muži byli vydáni v dubnu 2011 a odsouzeni v USA k dvouletému trestu.
Vláda neznala podrobnosti dohody zpravodajských služeb a podcenila diplomatická rizika takového kroku. Orbán měl za pár týdnů letět na světovou expo do Šanghaje a hrozilo, že Peking jeho cestu zruší. Konflikt se podařilo urovnat hlavně díky čínské iniciativě, ale od toho okamžiku začali být Maďaři mnohem opatrnější a vědomě se vyhýbat konfliktům s Čínou.
Na druhou stranu v tvrdých bezpečnostních otázkách se Maďarsko na stranu Číny postavit nemůže. „Když se objeví konkrétní, závažný požadavek, jsme spojenci NATO a Spojených států,“ uvedl zdroj. „Pokud ale neexistuje jednota nebo je to taková šedá zóna, uděláme to, co dělají Němci.“ Německá vláda Angely Merkelové se léta úzkostlivě vyhýbá konfliktům s Čínou a nekonfrontuje porušování lidských práv, aby neohrozila obchody velkých německých korporací v Číně. Velká část čínsko-maďarského obchodu je ve skutečnosti obchodem čínsko-německým. Většinu maďarského vývozu do Číny představují motory Audi a podobné produkty.
Na evropské úrovni maďarská vláda spolupracovala s německou na tom, aby se zabránilo aktivitě Velké Británie, která chtěla prosadit prohlášení odsuzující kybernetickou špionáž Číny a položit tak základy možných budoucích sankcí proti Číně. Bylo to počátkem roku 2019 a postoj Spojeného království podporovalo třeba Nizozemsko, Polsko či Estonsko, zatímco Maďarsko se přidalo k německé strategii věc „vysedět“ do prázdna. Byla úspěšná, do konce března byla myšlenka společného protestu opuštěna. Kromě obvyklé spolupráce s Německem mělo Maďarsko i prozaický důvod, proč jej kybernetické útoky a krádeže technologií nezajímaly.
„Není mnoho maďarských technologií, které by bylo možné odcizit. Recepty na Béresovy kapky Číňany nezajímají,“ odtušil bývalý pracovník kontrarozvědky Ferenc Katrein.
Dobrou vůli Číňanů se Maďarsko snažilo získat jiným způsobem, a to blokováním společných prohlášení EU odsuzujících některé partikulární kroky Číny, třeba ohledně konfliktu v jihočínském moři. To sice na první pohled vypadá významně, ale v praxi není a nikoho příliš neznepokojuje. „Buďme upřímní, všechna prohlášení EU jsou vtip,“ říká zdroj z ministerstva zahraničí. EU zde nemá skutečnou páku, jde o morální odsudky, u nichž Čína ví, že nemají žádný dopad.
Maďarsko je ale v důsledku těchto gest vnímáno jako pročínské, zatímco Německu je tolerována méně hlasitá, i když řádově významnější spolupráce.
Praktické investice se komplikují mimo jiné tím, že Čína požaduje, aby hlavními dodavateli materiálu byly čínské firmy. To je třeba případ železniční trati Bělehrad-Budapešť, po níž se má přepravovat čínské zboží právě z řeckého přístavu Pireus. Maďarsko bylo tímto projektem první unijní zemí, která se připojila k čínské iniciativě Belt and Road. V tomto případě se po zdlouhavém jednání podařilo dohodnout, že železnici budou v poměru 50:50 stavět čínské státní firmy a společnosti nejbohatšího maďarského oligarchy Lőrince Mészárose, sdružení v jedno čínsko-maďarské konsorcium. To byl jeden z důvodů, proč se stavba dostala do časového skluzu. Jde o jeden z případů, kdy z východního otevření prosperují alespoň provládní podnikatelské kruhy.
Kolem roku 2013 prohledávala maďarská kontrarozvědka kancelář socialistického poslance Istvána Ujhelyie, o němž je známo, že má řadu čínských kontaktů (od roku 2014 je europoslancem a zasedá v parlamentní delegaci pro vztahy s Čínou). Důstojníci se zvlášť zajímali o dýky, vázy a porcelánové sochy. S rentgenem hledali odposlechová zařízení. Ujhelyie poslali ven z místnosti a po dokončení prohlídky mu řekli, že pokud budou mít pocit, že s ním potřebují o něčem mluvit, ohlásí se mu. Opravdu se s ním v roce 2014 kontaktovali a požádali ho, aby přerušil kontakty s jedním Číňanem, který jej několikrát navštívil přímo v parlamentu. Ujhelyi to podle svých slov přislíbil a řídil se tím, ačkoliv odmítl vyzradit další detaily s odkazem na národní bezpečnost.
Maďarská kontrarozvědka monitoruje vysoce postavené Maďary, kteří se stýkají s podezřelými Číňany. Podle jednoho bývalého maďarského důstojníka, Čína „nedůvěřuje nikomu jinému než svým“, tudíž vážnější zpravodajské úkoly svěřuje pouze etnickým Číňanům. Bílé špiony nemá, „na Západě neshromažďují klasické agenty, jde spíše o bílé přátele Velké Číny“. Tyto lidi pak využívá jemnějším způsobem ke shromažďování informací a posilování čínských pozic, ale tento vztah je mnohem volnější a neformálnější a subjekty si někdy ani neuvědomují, že jsou využívány.
Socialista Ujhelyi dobře ilustruje pokrytectví části opozice, která kritizuje vztahy Orbánovy vlády s Čínou. Do Číny se Ujhelyi zamiloval někdy na přelomu tisíciletí, maďarsko-čínskou spolupráci prosazoval na půdě maďarského parlamentu, nyní to samé dělá na evropské úrovni v Bruselu. Prosadil otevření nejméně tří Konfuciových institutů v Maďarsku - v Szegedu, Pécsi a Miskolci („pak přišel závistí blednoucí [významný politik Fideszu, spoluzakladatel strany a dlouholetý starosta Debrecína] Lajos Kósa a další musel být otevřen v Debrecíně,“ vypráví Ujhelyi).
Konfuciových institutů existují po světě tisíce, mají za úkol šířit čínskou kulturu a jazyk, z řady míst však byly vypovězeny poté, co se zjistilo, že jsou „ohrožením národní bezpečnosti“. Podle Ujhelyie je to nesmysl a rétorika připomínající časy studené války. Rozvědčíci si ale myslí něco jiného. Pro vlády jsou Konfuciovy instituty obecně užitečné v tom ohledu, že lidé se znalostí čínské kultury a jazyka mohou pracovat v zahraničním obchodě a diplomacii. Pro Čínu je zase důležité získat si obdiv nebo alespoň shovívavou mlčenlivost intelektuálů (akademiků, studentů, novinářů), aby mohla v cílových zemích úspěšně své prosazovat ekonomické projekty. Tato kulturní expanze a překlenutí přece jen značné civilizační propasti tudíž představují „polovinu bitvy“.
Dalším stupínkem v Maďarsku je právě univerzita Fudan. „Fudan je čínská Yale, jedna z nejlepších univerzit světa,“ vysvětluje Sándor Kusai, maďarský velvyslanec v Pekingu v letech 2008 až 2014. Kusai byl jmenován ještě za socialistické vlády a Fidesz si jej ponechal, protože byl s jeho prací spokojen. Nyní vyučuje na Katolické univerzitě Pétera Pazmánye v Budapešti. Fudan ale není jen špičkovou univerzitou, je to také náborové centrum čínské státostrany, dlouhodobě spolupracuje s čínskými zpravodajskými službami a má dokonce vlastní špionážní školu.
Odborníci si všimli, že z nových stanov univerzity roku 2019 zmizel odkaz na „svobodu myšlení“. Šlo tehdy o společný krok řady čínských univerzit v době, kdy se Čína potýkala s převážně studentskými nepokoji v Hong Kongu, a protestovali proti němu i studenti Fudanu, což je v Číně velice neobvyklé. Kusai říká, že pokud chce Maďarsko posilovat ekonomické vazby, musí akceptovat i negativní externality v podobě zvýšených bezpečnostních rizik a dobře se na ně připravit. Muž, který stojí za projektem Fudanu v Maďarsku, však žádná nebezpečí nevidí.
Leventemu Horváthovi bylo nedávno třicet, je to štíhlý muž s nepřehlédnutelnými maďarskými rysy, i když na jeho stylizaci je něco velmi čínského. Narodil se Maďarovi Bélu Horváthovi a jeho maďarské manželce, otec byl politikem za Maďarské demokratické fórum (MDF) a za malorolníky (FKgP). Obě konzervativní strany už zanikly, jejich agendu i voliče převzal Fidesz, který s nimi tvořil vládu v letech 1998 až 2002. Béla Horváth MDF v roce 1988 spoluzakládal. Zásluhou Bély Horvátha má Maďarsko od roku 2001 pamětní den obětí komunistických diktatur.
Horváth nedávno poskytl rozhovor opozičnímu webu 24.hu, kde hovořil o tom, jaký odpor tato myšlenka tehdy u levice a liberálů vyvolala. Byl postkomunisty obviňován také z antisemitismu, protože tak reagoval na iniciativu Zoltána Pokorniho z Fideszu, která zaváděla den památky obětí holokaustu. S tím Horváth souhlasil, přál si však i den obětí komunismu. Návrh nakonec pravicová koalice schválila pouze svými hlasy. V tento den (shodou okolností jde také o 25. únor) se rovněž zásluhou Horvátha udělují ceny svědkům víry, tj. křesťanům perzekvovaným režimem.
Béla Horváth už není v aktivní politice, čtyřleté poslancování mu úplně stačilo, ale je příznivcem Fideszu a pronásledování křesťanů je podle něj dnes v západním světě i v Maďarsku dílem liberálů a neomarxistů, což je „duch komunismu v nových šatech“, řekl 24.hu.
Jeho syn Levi odmalička zbožňoval filmy s Jackie Chanem. Přivedly ho k čínské kultuře i jazyku, rodině připravoval čínská jídla, zajímal se o čaje, cvičil kung-fu. Rodiče ho ve všem podporovali, neviděli v tom nic špatného. V 17 letech vyhrál stipendium na čínskou střední školu v Nankingu, strávil tam celý rok a bydlel v místní rodině. Po návratu do Maďarska složil čínskou jazykovou zkoušku a začal studovat práva v Budapešti, ale toužil se vrátit zpátky do Číny. To se mu podařilo, dostal se právě na Fudan. Nejdříve si přivydělával prací v luxusní restauraci v Šanghaji, ale pak si univerzita všimla jeho schopností, stal se členem studentské rady a vedoucím organizace zahraničních studentů. Do maďarského tisku psával články o životě studenta v Číně, které vycházely jak v pravicovém Magyar Nemzet, tak v levicovém Népszabadságu.
Šikovný Horváth byl jedním z pouhých deseti zahraničních studentů (z více než tří tisíc), kteří získali cenu rektora Fudanu. Chválili ho hlavně za to, že otevírá zahraničním studentům dveře k čínské kultuře - organizoval výlety, čajové párty, kulinářské workshopy, doučování čínštiny a společné výlety. Studenti z celého světa se na něj mohli spolehnout. Stejně jako čínská strana.
Univerzita poskytla Horváthovi plné magisterské stipendium, takže v Šanghaji zůstal další tři roky. Nakonec se tam stal maďarským generálním konzulem. Volba tohoto „chlapce“ prý vyrazila dech i čínské straně a maďarskou kontrarozvědku nepotěšila. Byl jednak neuvěřitelně mladý, navíc se právě oženil, vzal si čínskou spolužačku, na což se bezpečností kruhy u diplomatů v dané zemi obecně nedívají rády. Horváth je zajímavým ideologickým protikladem Ujhelyie. Je ironií, že právě tito dva muži, kteří se v maďarském kontextu liší úplně ve všem, se setkali coby muži Číny.
Horváth se po pár letech v Šanghaji přesunul i se svou manželkou do Maďarska a začal pracovat v maďarské národní bance, kde na vysoké pozici pracuje i jeho bratr, finančník, jehož však Čína nezajímá. Pro své zkušenosti získal na starost řízení čínských projektů a je poradcem Matolcsyho pro celý východoasijský region. „Maďarská národní banka zaujímá krajně pročínské postoje, až daleko za nimi je ministr zahraničí Péter Szijjártó a sám Orbán,“ říká zdroj z vlády. Ministerstvo zahraničí stále hledí podezřívavě na Maďary, kteří v Číně studovali. „Jsou již více s nimi než s námi, vědomě si je držíme dál od těla.“ Podle jiného zdroje z Maďarské národní banky se však i Matolcsy Číňanů spíše bojí a několikrát zdůrazňoval, že „bychom měli být opatrní“.
Celkově však podle Matolcsyho převažují zisky nad risky, a pokud Maďarsko nebude proaktivní, roli velkého regionálního hráče na tomto poli „převezme někdo jiný“. Levente Horváth se Fudanu pochopitelně nebojí. Škola je podle něj stále oázou svobodného myšlení a výzkumu. Univerzita si také podle něj do budapešťského kampusu nepřenese svůj povinný dvoutýdenní vojenský kurz. „Studenti to stejně považují za letní tábor, kde navazují blízká přátelství,“ říká Horváth.
Orbánova vláda se pokusila o rekrutaci z druhé strany a do Maďarska nalákala větší množství čínských studentů. Přátelská a příjemná Budapešť, kde žije poměrně velká čínská komunita, státní televize M1 vysílající zprávy v čínštině i specifický původ Maďarů dělají z Maďarska pro Asiaty příjemnou inkluzivní zemí. Mnoho Maďarů alespoň vágně ví, že jejich předci „přišli odněkud z Asie“ a toto dědictví bylo dokonce vždy důležitější pro tvrdou pravici než pro kohokoliv jiného.
V roce 2013 studovalo v Maďarsku 446 čínských studentů, v roce 2019 to bylo 2776. Částečně se na tom podílel vládou rozšiřovaný stipendijní program, ale i samy maďarské univerzity lákaly čínské platící studenty kvůli nedostatku finančních prostředků. Jak ilustruje Direkt na případu dvou dívek, některým těmto studentům bylo umožněno studium na Západě pod podmínkou spolupráce na jednodušších a méně citlivých úkolech, jako je například fotografování různých mezinárodních akcí nebo překlady hacknutých komunikací z čínské komunikační aplikace WeChat.
Jedna z dívek se svěřila své maďarské profesorce, že je tímto úkolem zahanbená, ale nemá jinou možnost, jiná dívka svému maďarskému chlapci řekla, že jde o normální brigádu, kterou si přivydělává mnoho čínských studentů. Podle Kathreina předávají čínští studenti a podnikatelé „spoustu zdánlivě nevýznamných informací, útržků, které ale přicházejí ve velkém množství a jejich vzájemné propojení může sloužit v pekingském ústředí něčemu smysluplnému“. Motivace jsou různé, většinou jsou ale spíše vlastenecké či finanční, než by šlo o nějaké otevřené vydírání.
Dalším příkladem sběru těchto zdánlivě úplně bezvýznamných informací je skandál kolem čínské společnosti Shenzhen Zhenhua Data Information Technology Co. Únik dat v září 2020 odhalil, že shromažďuje informace o téměř 2,5 milionech lidech z celého světa. Na seznamu bylo i 710 maďarských jmen, převážně politiků, vládních i opozičních, a jejich příbuzných. Na seznamu se ocitly třeba děti Viktora Orbána včetně jeho náctiletých dcer nebo bývalého primátora Budapešti Istvána Tarlóse. Informace nebyly citlivé a pocházely hlavně z veřejných zdrojů, zejména sociálních sítí. Tarlóse to udivilo, jeho dcera se živí jako učitelka a není významná vůbec ničím.
Vedle studentů a již usazené čínské komunity získala Čína zbraň v podobě takzvaných maďarských „zlatých víz“. Šlo o dluhopisy, které získalo asi 20 tisíc zahraničních občanů, z toho 80 procent z Číny. Poskytovaly jim maďarské povolení k pobytu a schengenská víza. Kontrarozvědka měla na prověření kupujícího jen 30 dní. Mnoho čínských občanů si také v poslední době kupovalo nemovitosti v Budapešti, čímž se zabýval i bezpečnostní výbor parlamentu.
Amerického protipekingského lobbistu překvapilo, že když v roce 2018 navštívil Budapešť, mladí Asiaté s fotoaparáty v mobilech ho nasledovali i do kaváren a sledovali, s kým se stýká. Muž se setkal s několika vládními politiky a dalšími vlivnými lidmi spojenými s Fideszem. Na fotografování reagoval tak, že sám začal mladé Asiaty fotit, což je obvykle vyvedlo z míry (FBI pak z analýzy fotografií potvrdila, že jej skutečně sledoval „čínský stát“). Stávalo se mu to doma v Americe i v zemích jako Rakousko či Švýcarsko, kde je silný vliv čínských zpravodajských služeb, ale při žádné z předešlých návštěv Budapešti ne. Při další návštěvě se to opakovalo. Této zvýšené aktivity čínských tajných služeb si všimly i kontrarozvědka a parlamentní bezpečnostní výbor.
Cílem operací však obvykle není přímo Maďarsko. „Maďarsko je typickou třetí zemí, kde Čína obvykle bojuje se Spojenými státy," říká bezpečnostní expert. Podobně jako v případě Rakouska či Švýcarska se jedná spíše o prostředí neutrálního bojiště, protože nehrozí žádné zasahování ze strany státu (na rozdíl od roku 2011, kdy byli vydáni oni dva čínští občané).
Největší bezpečnostní hrozbou tak zůstává hlavně prorůstání společnosti Huawei do klíčové infrastruktury státu. I ti nejvíce proorbánovští bezpečnostní experti vládu varovali, aby se v této otázce chovala zdrženlivě, tlak Trumpovy administrativy však zafungoval překvapivě opačně, než měl. „Američané přinutili středoevropský region, aby zaujal stanovisko. Maďarsko se tedy postavilo na stranu Číny, protože se stává jeho největším zahraničním obchodním partnerem,“ říká Mariann Gecse z dceřiné pobočky společnosti Huawei v Maďarsku. Huawei získala zakázky na vybavení pro maďarskou kritickou infrastrukturu, v Maďarsku se nachází jeho největší výrobní kapacity mimo Čínu a minulý rok zde otevřela regionální výzkumné a vývojové centrum. Vláda také nezabránila tomu, aby si dva ze tří operátorů vybrali čínské dodavatele pro sítě 5G.
Maďarská vláda usiluje o diverzifikaci zdrojů a nezávislou zahraniční politiku - ale právě spojenectví s Čínou její nezávislost v některých ohledech podlamuje. Smutným příkladem je Michael Kovrig, bývalý diplomat a pracovník nevládní organizace International Crisis Group, rodák z Kanady, který má však dvojí maďarsko-kanadské občanství, mluví maďarsky a nějaký čas v Maďarsku žil. Jeho rodina uprchla z Maďarska před komunistickým režimem.
V prosinci byl Kovrig v Pekingu zatčen s dalším Kanaďanem a obviněn ze špionáže. Po více než dvou letech je stále v čínském vězení. Podle zdrojů z maďarského ministerstva zahraničí se pro Kovriga přece jen snažili něco udělat, konzultovali se s kanadskou stranou a zahrnuli Kovrigův případ do všech přípravných materiálů před diplomatickými schůzkami s Číňany. Veřejně však Maďarsko nikdy kauzu nekomentovalo a nevyjádřilo ani znepokojení nad jeho zatčením.
„Michael Kovrig je čínskými úřady považován za výhradně kanadského občana,“ reagovalo ministerstvo na otázky novinářů.
Credit: Szabolcs Panyi
https://www.direkt36.hu/kemjatszmakat-hozott-budapestre.../
