Energetika

[poutnik28]

šlapací kola...? navíc jako bonus, produkuje se tak přímo i teplo...

[nevadiii]

Rýchlo si musím podať patent na zachytávanie kinetickej energie padajúcich snehových vločiek...

[zmiri]

Uvědomujete si, že tyto energetické zázraky prosazují lidé, co mají problém rozeznat pindíka od pipinky? Co od nich proboha očekáváte?

[false_flag]

To neni složité. Proste se sníží náročnost obyvatelstva. V 19 stoleti taky stacila 1 petrolejka. No tak ted vam bude stacit jedna 5w usporna žárovka. Prat muzete i ve studene vode. A otizovat se taky.
Nemyslim.to jako vtip. Vse je naplanovano.
Vymysleno uz v romanu 1984. A nerikejte, ze se podle nej nejede.

[kenavf]

šlapací kola...? navíc jako bonus, produkuje se tak přímo i teplo...

Takže kogeneračná jednotka.(aj teplo aj elektrina)

[false_flag]

Tření liščím ocasem o ebonitovou tyč je dnes již pouze jednoduchý a názorný školní pokus, avšak ještě počátkem minulého století si tak šumavští domorodci osvojovali elektřinu. Bohužel výroba elektřiny tímto způsobem byla velmi náročná na lidské zdroje. Než se podařilo rozsvítit obyčejnou žárovku, musela třít celá chalupa, a navíc se liščí ocasy rychle opotřebovávaly. Když přišel Jára Cimrman na jaře roku 1912 s nápadem využít jako pohonnou jednotku bicykl (který byl tehdy ještě novinkou, obzvláště v Šumavském kůrovcovém pralese), měli horalé vystaráno. Tento fakt také vysvětluje, proč se v pozdějším období tak rozšířil bicyklismus jako sport.
https://necyklopedie.org/wiki/T%C5%99en ... u_ty%C4%8D

[poutnik28]

... a třením ocasů se může zabývat ta skupinka, která má potíže rozeznat "pipinu od pindíka"... třeba by jim to mohlo pomoct v tom rozeznávání... a třeba se jim i rozsvítí...

[Alchymista]

výroba právneho mrdníku...
https://ekonomickydenik.cz/garance-ceny ... ho-zakona/
Garance ceny elektřiny z jádra i předkupní právo státu ke strategickým aktivům. To vše se dostalo do liniového zákona

Novela liniového zákona, která se původně týkala hlavně dopravních staveb, se přičiněním poslanců stala tak trochu i zákonem o budoucí podobě české energetiky. Neplánovaně se poslancům podařilo do liniového zákona protlačit smlouvy o vyrovnávacím režimu, v zahraničí známé jako Contract for Difference. Další schválené návrhy s přesahem do energetiky přináší Ekonomický deník v následujícím přehledu.

S výše zmíněným návrhem přišel poslanec Libor Turek (ODS). Podle schválené podoby novely se smlouvou o vyrovnávacím režimu rozumí smlouva uzavřená mezi Českou republikou, operátorem trhu a investorem do nové elektrárny. Ten získá nárok na minimální garantovanou cenu za elektřinu vyrobenou v nízkouhlíkové výrobně a dodanou do elektrizační soustavy České republiky.

J

edná se o stabilizační cenový mechanismus, který garantuje investorovi do nové (třeba jaderné) elektrárny návratnost vložené investice. Turkův návrh podpořily výhradně koaliční strany, většina poslanců ANO i všichni přítomní zástupci SPD hlasovali proti.

Pokoutní schválení tak důležitého opatření kritizují ekologické organizace. „Celý návrh na rozšíření možnosti finanční podpory investorů nových reaktorů na úkor spotřebitelů elektřiny měl projít standardním projednáním ve vládě, měl mít předloženy dopadové analýzy a měl rovněž projít kontrolou ze strany Legislativní rady vlády. Nic takového se v rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny i s programovým prohlášením vlády nestalo,“ upozornil Eduard Sequens z ekologického sdružení Calla a varoval před negativním dopadem do konečným cen elektřiny.

Naopak koaliční politici jsou s výslednou podobou zákona spokojeni. „Pečlivě jsme vybrali klíčové oblasti, které jsou nutné pro zajištění rychlejší dekarbonizace a udržení energetické bezpečnosti naší země. Novela zavádí jasné a rychlé procesy povolování nových i modernizovaných zdrojů energie. To nám pomůže snížit byrokracii a umožní rychlejší realizaci takových projektů. Stejně tak urychlujeme pravidla pro výstavbu infrastruktury elektronických komunikací nebo povolování pro přenosovou, přepravní či distribuční soustavu, což platí jak pro elektřinu a plyn, tak i pro teplo,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.
Citlivé akvizice k jen s razítkem od státu

Poslanec Libor Turek prosadil i další dodatky k zákonu. Pozoruhodný je třeba ten, který uděluje ministerstvu průmyslu a obchodu právo udělovat souhlas s nabytím vlivu nad strategickými společnostmi či aktivy v energetice. Ministerstvo má vydat rozhodnutí o žádosti nejpozději do 60 dnů od zahájení řízení. Stát tak bude mít možnost odmítnout prodej strategických aktiv „problémovému“ investorovi, který by ohrozil bezpečnost dodávek elektřiny, plynu nebo tepla v České republice.

A to není vše. Investor, který vykonává vliv nad energeticky strategickým celkem, bude povinen v daných případech nabídnout ministerstvu, respektive podniku pod kontrolou státu, převod svého podílu prodej za cenu obvyklou. Stát by tak mohl zabránit prodeji strategicky významných aktiv třeba do rukou firem napojených na Rusko.
Povolení strategických staveb bez možnosti odvolání

Velký balík pozměňovacích návrhů hospodářského výboru nově zavádí pojem „stavba pro energetickou bezpečnost.“ Do této kategorie patří jaderné reaktory a s nimi související stavby, stavby a zařízení elektrizační soustavy, plynárenské soustavy nebo soustavy zásobování tepelnou energií a také sklady čerstvého nebo vyhořelého jaderného paliva.

Současně do zákona poslanci vložili větu, že „proti rozhodnutí o povolení záměru stavby pro energetickou bezpečnost není přípustné odvolání.“ Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutím vydaným v řízeních o těchto stavbách je jeden měsíc. O žalobách má rozhodnout soud ve lhůtě 90 dnů.
Posílení kontroly nad nerostným bohatstvím

Dalším novým termínem v zákoně je „Ložisko strategického významu“. Tím se rozumí ložisko kritických nerostů, které má mimořádný význam pro zajištění surovinové nebo energetické bezpečnosti státu nebo pro uskutečnění staveb podle liniového zákona. Ložiska strategického významu stanoví dle schválené novely zákona vláda svým nařízením.

Za kritické nerosty jsou v novele označeny radioaktivní nerosty (uran), ropy a zemní plyn, a dále nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy nebo získávat prvky vzácných zemin či prvky s vlastnostmi polovodičů. A trochu překvapivě také stavební kámen a štěrkopísek, které budou podle vyjádření ministerstva dopravy zapotřebí při výstavbě dálnic a železnic.
Zelená pro plynovod STORK II

Téměř všichni přítomní poslanci schválili doplnění přílohy, obsahující výčet strategických staveb s preferenčním přístuupem, o vysokotlaký plynovod Libhošť – Hať. Jedná se o projekt známý spíše jako STORK II. Ten by měl do čtyř let přinést dostatečné propojení české a polské plynovodní soustavy a umožnit dovoz zemního plynu z polských LNG terminálů.
Podpora technologii CCS

Poslanec Antonín Tesařík (KDU-ČSL)spolu s dalšími poslanci prosadil do zákona č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur, doplnění, které uvádí, že úložiště oxidu uhličitého a přepravní síť jsou veřejně prospěšnými stavbami. Další úpravy k tématu ukládání uhlíku (CCS) do podzemí se promítnou také do stavebního zákona.

„Aktuální právní úprava a časový rámec legislativních procesů značně komplikují realizaci případných environmentálních projektů v oblasti zachytávání a ukládání oxidu uhličitého do geologických formací. Stavby a zařízení pro ukládání oxidu uhličitého nejsou doposud dle přílohy 3 stavebního zákona vyhrazenými stavbami. Jiné stavby realizované pro zvláštní zásahy do zemské kůry, případně hornickou činnost, jsou v této příloze vyjmenovány,“ uvedl poslanec Tesařík v odůvodnění svého návrhu.
Další zastávka: senát

Novelu zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (tzv. liniový zákon), v pátek 3. listopadu schválilo 153 ze 155 přítomných poslanců. Následovat bude schvalování v senátu. Více o liniovém zákonu a jeho dopadu na oblast dopravy se dočtete v dříve vydaných zprávách Ekonomického deníku:

Poslanecká sněmovna má dnes projednávat novelu liniového zákona, bude se muset vypořádat s desítkami pozměňovacích návrhů

Z liniového zákona bude zřejme zákon o strategické infrastruktuře, rozhodla Sněmovna. Bude se nově vztahovat i na stavby pro energetickou bezpečnost

[homer]

Nejlepší by bylo, aby každý člověk měl nějaký záložní zdroj energie, říká šéfka Zelených

Takže vy si dovedete představit, že to zvládneme jen s OZE a stávajícími jadernými bloky?

Pouze za situace, kdy by byla propojená celá Evropa. Neměli bychom se bavit o tom, že Česko musí být energeticky soběstačné. Ano, na nějaké omezené období je dobré mít záložní zdroje energie, abychom mohli odolávat dílčím tlakům. Ale všichni jsme součástí EU a dává smysl, abychom koncipovali jeden systém. A zároveň je důležitá decentralizace a distribuce soběstačnosti obcím, občanům, domácnostem. Ten systém jedné elektrárny je problematický z hlediska investic i bezpečnosti, jak se ukázalo třeba i na Ukrajině. Lepší je, aby každý člověk měl nějaký záložní zdroj.

https://www.ekonews.cz/nejlepsi-by-bylo ... a-zelenych

[Alchymista]

Ten systém jedné elektrárny je problematický z hlediska investic i bezpečnosti, jak se ukázalo třeba i na Ukrajině.

Kecá (ako obvykle). Na ukrajine je jadrových elektrární dosť a plánovaných bolo ešte viac:

Černobylská jaderná elektrárna - odstavená - 4x reaktor RBMK-1000 (1x reaktor zničený chybou obsluhy, 3x odstavený)
Čyhyrynská jaderná elektrárna
Charkovská jaderná elektrárna
Chmelnycká jaderná elektrárna 2x reaktor VVER-1000 (+ vo výstavbe 1x VVER a 2x APR)
Jihoukrajinská jaderná elektrárna 3x reaktor VVER-1000
Krymská jaderná elektrárna
Kyjevská jaderná elektrárna
Novoazovská jaderná elektrárna
Oděská jaderná elektrárna
Rovenská jaderná elektrárna 4x raktor VVER-1000
Zakarpatská jaderná elektrárna
Záporožská jaderná elektrárna 6x reaktor VVER-1000 (plánovaných až 8 reaktorov)

[Alchymista]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/n ... alu-746012
Ivan Noveský, Jiří Jíše: Budoucnost světové a české energetiky a vztah ke Green Dealu

Washingtonská prognostická publikace International Energy Outlook 2023 z U.S. Energy Information Administration pro Center for Strategic and International Studies ukazuje směřování světové energetiky do roku 2050.

A) Do roku 2050 vzroste celková spotřeba energie.

Dojde ke zvýšení spotřeby o 34%. V Indii a státech Jihovýchodní Asie vzroste spotřeba energie na trojnásobek, ale v USA, Západní Evropě, Japonsku, dokonce i v Číně bude růst minimální. A obdobná situace bude u kapalných paliv.

Výroba elektřiny ze zemního plynu stoupne na 19,5% a světová spotřeba zemního plynu se zvýší. Významně stoupne zejména v Indii o 233%, v Africe o 39% a v zemích Jihovýchodní Asie o 35%. Z uhlí se bude vyrábět 22,7% elektřiny a spotřeba uhlí se zvýší v Indii o 173 % a v Jihovýchodní Asii dokonce o 220%, ale v Evropě nastane pokles.

Výroba elektřiny z jádra bude tvořit 7,8%. Skutečným překvapením je ale prognóza růstu jaderné energetiky v Africe a na Středním Východu.

Mezi léty 2022 a 2050 dojde zhruba k 2,5 násobnému nárůstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje dosáhnou významného podílu na výrobě elektřiny ve výši 20,1 % z fotovoltaických elektráren a 13,7 % z větrných elektráren.

V roce 2022 byl podíl Číny na světových obnovitelných zdrojích energie 26,51%, Západní Evropy 18,32%, USA 11,38% a Indie 7,34%. Výroba z obnovitelných zdrojů má růst do roku 2050 v průměru o 2,8% za rok. V Západní Evropě poroste pouze o 2% za rok, v USA o 3,4%, ale v Indii o 6,3% ročně.

Problém obnovitelných zdrojů energie - fotovoltaických a větrných elektráren - je jejich přímá závislost na počasí. Proto bývají obnovitelné zdroje energie (dále je OZE) často nazývány občasnými zdroji energie. Např. ve Velké Británii, která má příznivé podmínky pro velké offshorové (v moři umístěné, lidi neohrožující) větrné elektrárny, dle zprávy International Gas Union (IGU), v některých dnech větrné elektrárny vyrábějí téměř 50% celkové výroby elektřiny. Pokud ale nefouká, musí výkonovou rovnováhu britské energetické soustavy doplňovat především elektrárny spalující zemní plyn, které mají velmi rychlý provozní náběh.

A právě nutnost budovat kvůli OZE velké fosilní zdroje pro zajištění služby výkonové rovnováhy je stále nedořešený největší ekonomický problém těch států, které se rozhodly masivně používat OZE, bez ohledu na fyzikální a ekonomické zákony, a nemají vyvážený energetický mix. V každém případě však nutnost zajišťování výkonové rovnováhy elektrické soustavy, pokud si stát neuhlídá přiměřeně vysoký poměr zapojení OZE do celkové výroby elektřiny, vždy znamená obrovské množství zcela zbytečně zmařené elektřiny.

V roce 2022 byla celková světová instalovaná kapacita fotovoltaických elektráren 1.019.000 MW (z toho 2.500 MW v ČR), a větrných elektráren celkem 873.000 MW (z toho 340 MW v ČR).

B) Česká republika a obnovitelné zdroje

Nedávno se ČEZ, ústy svého nejvyššího představitele, vyjádřil, že pro zajištění stability české soustavy při instalování plánovaných OZE bude nutno vybudovat výkon cca 3.000 MW paroplynových elektráren, které budou zbytečně, s účinností max. 55% v ideálním provozním režimu, spalovat drahý (a často i nedostatkový) zemní plyn a produkovat spaliny. Navíc mají, právě díky nárazovému provozu, omezenou životnost. Paroplynové elektrárny však pouze vyrábějí elektřinu, která bude v soustavě chybět, díky nefunkčnosti OZE, ale neumí spotřebovávat přebytečnou elektřinu z OZE, které se soustava musí zbavit.

Oproti tomu existují i v České republice, velmi ekologické, a doslova věčné, přečerpávací vodní elektrárny (PVE) s účinností 75% (v USA dosahují PVE 79% účinnosti), které nejenže vyrábějí chybějící elektřinu, když nefungují OZE, ale spotřebovávají na přečerpávání vody do horní nádrže přebytečnou elektřinu z OZE. Celkem mají české PVE instalovaný výkon 1.175 MW. PVE se v Čechách začaly využívat již v roce 1930. Největší česká PVE Dlouhé Stráně má výkon 650 MW a PVE Dalešice 480 MW. Pro výstavbu dalších potřebných PVE jsou ideální lokality např. Severních Čech, které by tuto výstavbu potřebovaly nejen z hlediska zlepšení životního prostředí, ale i např. pro zajištění požární bezpečnosti (horní jezera jsou ideální zdroj hasební vody pro leteckou techniku). Česká republika však zatím, z neznámých důvodů, další výstavbu vysoce účinných a ekologických PVE vůbec nepodporuje.

Česká republika se totiž rozhodla primárně podporovat bateriová úložiště elektřiny, i když jsou ekologicky i ekonomicky velmi náročná a jejich životnost (a požární bezpečnost) zatím není zcela dořešena. V USA dosahovala bateriová úložiště v roce 2019 cca 82% účinnosti (dle údajů U.S. Energy Information Administration – EIA). Podle amerických prognostiků se dá větší budování bateriových úložišť ve světě očekávat až po roce 2040.

Problém zajištění zdrojů systémových služeb na vyrovnání výroby OZE se v ČR zkouší řešit různě experimentálně, ale mnohdy doslova za cenu „šílených“ investičních (a vysokých provozních) nákladů, např. cca 1,5 mld. Kč investic za dnes budovaný hybridní zdroj (spotřeba, výroba a uskladňování elektřiny) s výkonem zdroje 30 MW.

V ČR nejsou, zejména krajinné a prostorové, podmínky pro masivní výstavbu velkých větrných elektráren, o výkonech několika MW, které kromě estetických (hyzdí krajinu), vykazují i ekologické problémy (zabíjení ptáků a hmyzu, poškozování lidí hlukem, atd.). V mnoha případech již ekologicky uvažující obce odmítají výstavbu velkých větrných elektráren (dále jen VtE), i přes slibované ekonomické benefity. Ostatně i v Německu, které se rozhodlo svému programu Energiewende obětovat i ekonomiku, již významně roste odpor občanů a municipalit proti výstavbě VtE v krajině, zejména v blízkosti jejich obce.

Pro ilustraci je nutno uvést, že i relativně „malá“ VtE o výkonu 2 MW převyšuje svojí výškou 150 metrů téměř 3x výšku Petřínské rozhledny (58,7 m). Že na výstavbu 2 MW VtE je potřeba 500 m3 betonu (tj.1.104 tun betonu, tj. cca 70 standardních domíchávačů betonu), 331 tun oceli, 38 tun kompozitních materiálů a dalších vzácných kovů, provozních olejů a dalších náplní. Lopatky rotoru VtE z kompozitních materiálů, po ukončení jejich životnosti (průměrně 20-25 let), jdou pouze velmi obtížně a velmi nákladně recyklovat, proto je např. v USA často „likvidují“ formou jejich ukládání do země.

Autoři zatím nenalezli ve veřejných materiálech seriózní studii, která by dokázala porovnat ekologický a ekonomický dopad výroby, přepravy, montáže a provozních nákladů a následné likvidace např. VtE 2 MW se skutečnou tržní cenou elektřiny vyrobené za celou dobu životnosti této VtE, o tzv. uhlíkové stopě ani nemluvě. Rovněž by se do ekonomie a uhlíkové stopy musely započítat náklady, které je nutno vynaložit na čím dále dražší systémové služby, které si občasnost výroby elektřiny ve VtE (a v OZE obecně) vynucuje, což způsobuje stále rostoucí zbytečné náklady v oblasti regulované složky cen elektřiny, které jsou nyní předmětem veřejné diskuze v ČR.

V případě větších parků velkých několikamegawattových VtE, které se chystá ČR finančně a legislativně významně podporovat, se navíc musí nákladně upravovat (doplňovat) distribuční, ev. i přenosová síť, což způsobuje další zbytečné náklady v oblasti regulované složky cen elektřiny, které jsou nyní předmětem veřejné diskuze v ČR.

Je proto až s podivem, že instalace malých VtE o výkonu 3 - 5 kW na domech na průmyslových, zemědělských a občanských objektech a v brownfieldech, která je využitelná v rámci jedné rozvodny i např. pro účely komunitní energetiky, není v ČR podporována. Přitom tyto malé VtE nemají vůbec žádné negativní ekologické dopady (jsou malé a tiché), na rozdíl od velkých VtE, a nevytváří žádné nároky na distribuční soustavu a již vůbec nemají žádnou šanci se nějak „dotknout“ přenosové soustavy. Otázkou je, co kromě pouze ideologicky zdůvodněných % OZE, dle bruselského Green Dealu, nutí ČR, aby podporovala antiekologické několikamegawattové VtE, které si vyžadují drahé úpravy distribuční soustavy i přenosové soustavy a navíc vyžadují nesmírně drahé systémové služby, které budou zatěžovat všechny spotřebitele v regulovaných částkách. Proč ČR nepreferuje a nepodporuje ekologické a malé VtE, které naopak mohou stabilizovat lokální části distribučních soustav.

Pouze o něco málo lépe je na tom podpora výstavby malých fotovoltaických elektráren (dále jen FVE) na střechách domů, průmyslových, zemědělských a občanských objektů o výkonu jednotek až stovek kW. Přitom spotřeba materiálů na vlastní výstavbu malých i velkých FVE je, např. oproti velkým VtE (i dalším OZE), zcela zanedbatelná. Přitom malé FVE, s výkony několik až několiset kW navázané ma místní spotřebu, nevytváří vůbec žádné nároky na distribuční soustavu a již vůbec nemají žádnou šanci se nějak „dotknout“ přenosové soustavy. Co je ale nejpodstatnější, malé FVE na střechách a v brownfieldech nezabírají českou zemědělskou půdu. Otázkou proto je, co kromě ideologicky zdůvodňovaných % OZE, dle bruselského Green Dealu, nutí ČR, aby podporovala vznik padesáti a stomegawattových i větších FVE, které zabírají cennou zemědělskou půdu a navíc vyžadují drahé úpravy distribuční soustavy i přenosové soustavy, což spolu s nesmírně drahými systémovými službami již zatěžuje a bude stále více zatěžovat všechny spotřebitele v regulovaných částech plateb za elektřinu.

Je třeba si uvědomit důvod, proč chystá vláda a ERÚ dlouhodobý velký nárůst nákladů na distribuční a přenosové sítě. Pokud např. z mnoha chystaných megalomanských FVE, pouze jedna jediná 100 MW FVE, při vlastních investičních nákladech (z toho nejspíše investor dostane zpět až 50% jako dotaci) ve výši cca 2 mld. Kč, vyvolá, k tíži všech spotřebitelů, další investiční náklady na distribuci a přenosovou soustavu minimálně ve výši 2 mld. Kč na výstavbu VN 35kV, VVN 110kV a 400kV, rozvoden a trafostanic. A všechny tyto nesmyslné obří investice zatěžují všechny spotřebitele a snižují konkurenceschopnost české průmyslu a zemědělství. Přitom malé FVE, stejně jako malé VtE, nemají vůbec žádné negativní ekologické dopady či krajinotvorné dopady. Nové typy FV panelů např. ve formě střešních tašek, jsou dokonce téměř k nerozeznání od klasických pálených krytin a masivně se používají např. i ve Vatikánu na historické budovy a schválil by je i český Národní památkový ústav.

C) Green Deal ve světě a jeho vliv na růst emisí CO2

Pro přírodu a životy lidí zcela nezbytná produkce CO2, stále roste, naštěstí bez ohledu na Green Deal. Přestože projekt Green Deal likviduje Evropu a Českou republiku, stále roste světová produkce CO2. Celkem stoupne světová produkce CO2 o 15% (srovnej s celkem 7,9% podílem EU na světových emisích CO2) z 35.669 mil tun v roce 2022 na 40.954 mil tun v roce 2050.

V řadě zemí, které mají rozumný a funkční energetický mix dojde k poklesu či ke stagnaci produkce CO2, např. v USA, Japonsku a dokonce i v Číně, kde jsou a budou využívány OZE, pouze tam, kde je to účelné.

. Ovšem v evropských zemích, které se řídí ideologií a nemají rozumný a fungující energetický mix, došlo a dojde, díky Green Dealu k poklesu průmyslu, zemědělství a životní úrovně obyvatelstva. Mezi tyto státy patří Česká republika, kde např. ceny povolenek CO2 (spekulativní bruselská daň, která již ani náhodou nijak nesouvisí s ekologií) vážně ohrožují energetickou bezpečnost České republiky tím, že česká výroba cca ½ elektřiny z uhlí se stane, pouze díky narůstajícím cenám povolenek, nerentabilní již v roce 2026.

Oproti tomu, v zemích, které se bouřlivě hospodářsky a ekonomicky rozvíjejí, američtí prognostici vidí mohutný nárůst emisí CO2, např. v Indii z 2.447 mil tun CO2 v roce 2022 na 5.210 mil tun CO2. Emise CO2 výrazně narostou také v zemích Jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky a Afriky.

Tím, že Green Deal nerespektuje základní přírodní a ekonomické zákony, může propagovat tzv. nulové emise CO2. Problém je v tom, že nejen Evropa, ale celá světová civilizace stojí, nejen podle kanadského profesora českého původu, Václava Smila, na čtyřech pilířích z hlediska nezbytnosti vytváření emisí CO2

1)Prvním pilířem je ocel. Pro výrobu surového železa potřebujeme koks, vyrobený z koksovatelného uhlí. Výroba oceli je asi 1 mld. tun.

2)Druhým pilířem jsou plastické hmoty. Na jejich výrobu potřebujeme ropu. Vyrábí se jich asi 300 mil tun.

3)Třetím pilířem je cement. Na pálení vápence potřebujeme fosilní palivo. Při vypalování vápence uniká CO2, ale při tvrdnutí betonu stejné množství je absorbováno. Cementu se vyrábí ve světě asi 4 mld. tun. Pouze Čína produkuje a spotřebovává polovinu světové produkce cementu a vyrobila za dva roky tolik cementu, kolik vyrobily USA za celé 20. století.

4)Čtvrtým pilířem je výroba hnojiv. Pro obživu lidstva jsou hnojiva životně důležitá. Základem hnojiv jsou prvky NPK. Draselných solí je ve světě dostatek, stejně jako fosfátů. Ale dusíkatá hnojiva lze ekonomicky vyrábět pouze ze zemního plynu. Čpavku se vyrobí ročně 200 mil tun.

Profesor Smil neuvádí pátý základní pilíř vytváření emisí, kterým je bezesporu doprava, námořní, letecká, automobilní i železniční, ale ten je také velmi významným zdrojem znečištění životního prostředí i zdrojem emisí CO2. Např. kontejnerová loď, plující celý měsíc z Číny do Hamburku spotřebovává každou hodinu 20 tun těžkého topného oleje.

Asi nemá cenu znova opakovat, že snížením emisí CO2 v Evropě se na celkových emisích CO2 prakticky nic nezmění, protože v současné době se EU podílí na světových emisích celkem 7,9%. Paradoxem je, že např. USA se drží výše emisí CO2 „pouze“ na dvojnásobku evropských emisí, tím, že se nahradila výroba elektřiny z uhlí výrobou elektřiny ze zemního plynu. USA se totiž v posledních letech staly největším producentem ropy a zemního plynu. Je ale třeba vidět, že USA si přitom, doslova brutálně, likvidují těžbou ropy a zemního plynu tzv. frakováním své životní prostředí. Frakování je štěpení horniny, tím, že se do ní pod vysokým tlakem natlačí křemenný písek, detergenty, kyselina solná (chlorovodíková) a po několik let se tak v USA těží ropa či zemní plyn. Čeští pamětníci si možná vzpomenou na poškození životního prostředí a obrovské ekologické zátěže v ČR způsobené předrevoluční těžbu uranu loužením. Do podzemí v okolí Stráže pod Ralskem byly vtlačeny 4 miliony tun kyseliny sírové, 320 tisíc tun kyseliny dusičné, 111 tisíc tun čpavku a 26 tisíc tun kyseliny fluorovodíkové a, přes investované desítky miliard Kč, je území stále otráveno. Naštěstí je v Evropě z ekologických důvodů frakování zakázáno.

D) Amerika a svět

Česká republika a další země EU svým fanatickým přístupem ke Green Dealu fakticky zahájily proces deindustrizace Evropy. Uvedenou likvidaci průmyslu a ekonomiky, řízenou z Bruselu, podporují i některé české zájmové skupiny. Drahé energie vytváří tlak na přesun výroby mimo Evropu. Například drahý zemní plyn donutil německý koncern BASF vyrábět hnojiva v USA. Na Slovensku skončila výrobu jedna z největších evropských hliníkáren, hliník se bude dovážet (snad?) z Ruska nebo z Číny. V ČR již chybí základní léky i proto, že se nevyplatí penicilin a další suroviny u nás vyrábět. Automobilový průmysl Evropy byl na světové úrovni. Byl, ale již není a nebude.

Na elektromobilu je nejdražší baterie. Výroba baterií je pod kontrolou Číny. Zásadně se změnil poměr továren mezi USA a Čínou. Dříve připadalo na 20 továren v USA, jedna továrna v Číně. Nyní připadá na 1 továrnu v USA 20 továren v Číně. Američtí prognostici z U.S. Energy Information Administration pro Center for Strategic and International Studies zpracovávají pravidelně statistiky a výhledy celého světa. Tyto informace amerických prognostiků zjevně vedly prezidenta Donalda Trumpa k vyhlášení hesla:„Make America Great Again“, pod kterým se snažil negativní trend USA změnit.

Když byly tyto světové prognózy amerických prognostiků dobré pro amerického prezidenta, neměli by je čeští politici mít jako povinnou četbu? Snad to nebude pod jejich úroveň? Svět jde svoji cestou, nezajímá se o Green Deal a další ideologie. Pro přežití České republiky musí čeští politici cestu, kterou se svět ubírá, znát.

E) Česká republika

Skutečnost, že čeští politici, bohužel, cestu, kterou se současný svět ubírá, opravdu neznají a věří pouze v ideologii svatého Green Dealu, potvrzuje i rozhodnutí české vlády z 18. října t.r. Schválením obsáhlého (463 stránkového) materiálu Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu. Česká vláda tím potvrdila své téměř absolutní odtržení od reality a ekonomických i přírodních zákonů.

Schválený Vnitrostátní plán totiž neřeší rozvoj české energetiky a posílení české ekonomiky, ale je pouze příspěvkem České republiky k nesmyslně ideologicky nastaveným klimaticko-energetickým cílům EU v oblasti snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti. Pokud by v české vládě byl nějaký ekonom, věděl by, že k požadovanému výraznému zvýšení energetické účinnosti (podíl spotřeby energie k HDP a HDP tvoří z poloviny spotřeba domácností (mzdy a platy), dále spotřeba státu, investice a rozdíl mezi exportem a importem) postačí např. zvýšit české mzdy a platy na úroveň německých, což ostatně v devadesátých letech politici, včetně politiků ODS, slibovali.

Nereálné plány, že do roku 2030 se např. má obřími FVE navýšit instalovaný výkon FVE ze současných 2.500 MW na 10.100 MW a výkon VtE, pomocí obrovských „větrníků“, navýšit ze současných 340 MW na 1.500 MW, znamenají obrovské investiční náklady do těchto zdrojů OZE a další obrovské investiční a provozní náklady na jinak zcela zbytečné systémové fosilní zdroje, rovněž obrovské náklady na jinak zcela zbytečné úpravy distribučních a přenosových sítí, včetně zcela zbytečných datových center, která budou dublovat stávající provozní (dnes nazývané obchodní) dispečinky, služby ČEPS a OTE. Všechny tyto zcela zbytečné několikasetmiliardové investiční a provozní náklady šíleně prodraží ceny elektřiny a prakticky úplně zlikvidují konkurenceschopnost českého průmyslu a zemědělství.

Konec používání uhlí do roku 2033 pak bude znamenat návrat objemu výroby elektřiny a tepla na úroveň 70-tých let minulého století, i když se použije hlavní idea materiálu: Šetřit energií se musí, ať to stojí co to stojí.

Celkové vícenáklady navrhovaného dekarbonizačního scénáře v materiálu Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu sama vláda odhadla na více než 1.200 miliard Kč (1.200.000.000.000,- Kč) do roku 2050. Těmito prostředky současná vláda samozřejmě nedisponuje a vzhledem k hospodaření současné vlády, je nebude mít k dispozici ani žádná z příštích vlád České republiky.

Cílem českého Green Dealu není rozvoj České republiky, není růst životní úrovně obyvatelstva, ale pouze plnění pokynů Bruselu. Za cenu, za kterou chce česká vláda plnit nereálné sny Bruselu, tj. více než 1.200 miliard Kč by se mohlo postavit např. 406.780 bytů 2+1 v bytových domech mimo Prahu nebo 307.690 bytů 2+1 v bytových domech v Praze. To je milionové nebo půlmilionové město.

A to je hrozivá cena za likvidaci českého průmyslu, českého zemědělství a českých občanů, projektem pod názvem Zelený úděl.

Ing. Jiří Jíše a Ing. Bc. Ivan Noveský

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/HQ8Bv/zpravy-ekonom ... rmam-vlada
Levnější elektřina pro vybrané. Komu a proč ji stát zadotuje

Elektřina by nakonec mohla být levnější, ale jen pro někoho. S takovým návrhem přišel ministr průmyslu Jozef Síkela poté, co zástupci firem na vládu tlačí, aby nenechala regulovanou složku vzrůst tak výrazně, jak navrhuje Energetický regulační úřad. Ve hře tak znovu je dotování části ceny energeticky náročným podnikům a snaha využít alespoň část výnosů z prodeje emisních povolenek na platby za fotovoltaiku. To přitom Evropská komise zakazuje.

V příštím roce podíl regulované složky na ceně elektřiny výrazně naroste. Tím, co elektřinu bude zdražovat, už nebude samotná odebíraná silová elektřina, která v uplynulých dvou letech dosahovala na trzích rekordních výší. Vzhledem k požadavkům na dekarbonizaci a prosazování obnovitelných zdrojů budou nyní muset růst právě státem regulované platby.

Podle návrhu ERÚ má regulovaná složka elektřiny vzrůst pro domácnosti o 71 procent, pro velké podniky odebírající elektřinu na hladině vysokého napětí o 113 procent, na hladině velmi vysokého napětí o 206 procent. Od energeticky náročných firem proto přichází největší tlak na to, aby vláda nárůst zmírnila. A resort průmyslu po několika týdnech na výzvy zareagoval.

„Aby ministerstvo průmyslu a obchodu pomohlo snížit ceny energií, navrhlo v rámci konsolidačního balíčku dva návrhy. Prvním z nich je možnost, aby vláda mohla i v průběhu roku rozhodnout o poskytnutí finančních prostředků na úpravu regulované složky ceny elektřiny, a to následně promítne Energetický regulační úřad do nového cenového rozhodnutí. Nyní Energetický regulační úřad vydává cenové rozhodnutí pouze jednou ročně k 30. 11. Vláda tak bude mít možnost i v průběhu roku poskytnout prostředky na podporované zdroje energie. To umožní rychleji reagovat na situaci na trhu,“ řekl redakci mluvčí ministerstva Marek Vošahlík.

„Druhým je možnost odpustit poplatky za POZE určitým kategoriím odběratelů. Díky tomu by mohla vláda například odpustit platby poplatků podle jednotlivých napěťových hladin. Kombinací těchto opatření by stát snížil náklady na elektřinu, ochránil určité skupiny zákazníků před výkyvy na trhu a pomohl zvýšit konkurenceschopnost firem,“ uvedl Vošahlík. Stát by pak měl mít mechanismy na vyhodnocení toho, jaké podniky jsou dekarbonizačními opatřeními zasaženy natolik, že se jim nepřímé náklady na energie nepřiměřeně zvednou.

Ministr průmyslu Jozef Síkela také už dříve mluvil o možnosti využití peněz z emisních povolenek na dotování příspěvku na obnovitelné zdroje energie (OZE). A nyní ji zmínil znovu. Podporu OZE do loňska platily domácnosti firmy v rámci regulované složky elektřiny, poté platby plně hradil stát. Celkově vláda letos na pomoc s vysokými cenami energií vynaloží 125 miliard korun. Z toho 27 miliard tvoří náklady na kompenzaci poplatků za OZE, 28 miliard stát vynaložil na dotace společnosti ČEPS a distributorům na ztráty v elektroenergetických a plynárenských distribučních soustavách a na zajištění systémových služeb. Až 60 miliard korun stát vydá na zastropování cen energií.

Evropská komise přitom odkázala na revidovanou směrnici evropského obchodování s emisními povolenkami, jejímž cílem je „snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným“, a odmítla, že by se výnosy z povolenek daly využít na podporu fotovoltaik vystavených v letech 2009 až 2010. Právě platba tzv. solárním baronům z této éry na fakturách odběratelů zůstala dodnes.
„Revidovaná směrnice ETS umožňuje použít výnosy z dražeb emisních povolenek plošně pouze na rozvoj obnovitelných zdrojů, a nelze je proto použít na podporu dříve vystavěných zdrojů. V tomto ohledu neobsahuje revidovaná směrnice ETS žádné ustanovení o případných výjimkách či přechodných obdobích,“ řekl deníku Echo24 zdroj z komise.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) navíc uvedl, že zhruba polovina z 80 miliard korun, které emisní povolenky vynesou, už je zahrnuta v příjmech státního rozpočtu, a proto není možné peníze použít.

[homer]

Kontinentální evropští provozovatelé přenosových soustav oznámili, že ukrajinský provozovatel přenosové soustavy Ukrenergo splnil klíčové technické požadavky nezbytné pro trvalé propojení energetických soustav kontinentální Evropy a Ukrajiny. Propojení povede k významnému zvýšení exportní kapacity z kontinentální Evropy na Ukrajinu.

https://oenergetice.cz/prenos-elektriny ... -ukrajinou

[Alchymista]

https://www.autoforum.cz/zajimavosti/dv ... nepritece/
Dvojí prodej „zelené” elektřiny jejich výrobci ukazuje zvrácenost současné EU. Může být i z Islandu, odkud žádná nepřiteče

Je to absurdní virtuální realita předstírající boj za lepší klima, o nic takového tu ale nejde ani v nejmenším. Kupčení s certifikáty „zelené” elektřiny je tak mimo realitu, že nevadí ani jejich dvojí prodej do EU firmami, které sem žádnou elektřinu nikdy dodat nemohou. Jde jen o peníze.

Kroky Evropské unii už nějaký ten pátek ukazují, že se stala zajatcem svých vlastních nereálných plánů. A že místo o zlepšení životního prostředí bojuje spíš o zachování své vlastní tváře. Pokud by jí opravdu šlo o klima a jeho ochranu, nikdy by nespecifikovala konkrétní kroky, které k takovému cíli mají vést, neboť ty nejefektivnější nemůžete nikdy předem znát. Dění v automobilovém světě je toho jasným důkazem, nejde ale jen o něj.

Brusel se stále soustředí na strategie stanovené před řadou let, které byly založeny na dnes již neplatných předpokladech. Připomínají to i kredity spojené s produkcí zelené elektrické energie. Ty totiž mohou výrobci elektřiny z bezemisních zdrojů prodávat těm ostatním, v důsledku čehož i takové uhlí nakonec může mít nulovou emisní stopu. Již to je samo o sobě zvrácené, systém EU však povoluje ještě víc. Letos na jaře totiž prasklo, že zejména Island a Norsko započítávají zelenou elektřinu hned dvakrát.

O jakou habaďůru jde, je nejlépe vidět na ostrovním státě. Ten není nikterak napojen na evropskou elektrickou síť, z tamních vodních a termálních zdrojů tedy na starý kontinent nikdy nepřiteče ani watthodina energie. Nicméně Island má s EU uzavřenou dohodu o spolupráci, i jako nečlenská země tedy využívá existujících systémů. Ty umožňují odprodávat ony eko-kredity. A vůbec nevadí, že ve skutečnosti hned polovinu tamní energetické produkce spotřebovávají tři společnosti zabývající se výrobou hliníku.

Právě tyto firmy se rovněž chlubí zeleným kreditem, jakkoli ten byl znovu uplatněn jinde třeba německou firmou. Naši sousedé přitom stejně jako my či Polsko v nemalé míře spoléhají na uhelnou energii, ta se však díky islandskému kreditu jeví být nízkoemisní. A přestože i v Německu se zvyšuje podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů, uvnitř sítě nikdo nepozná, zda ta která kilowatthodina pochází z větrné, solární, uhelné nebo plynové elektrárny.

Z pohledu EU je to ale vlastně jedno, Brusel tento přístup posvětil. Organizace AIB (Association of Issuing Bodies), která sdružuje národní vydavatele záruk původu vyrobené elektřiny, sice na jaře Islandu prodej eko-kreditů zakázala, nicméně o měsíc později byl tento zákaz odvolán. Přitom se nezměnilo vůbec nic , dorazil pouze příslib, že někdy bude systém přezkoumán a upraven. Kdy se tak ovšem stane? Nejspíš až poté, co všem zúčastněným přestanou téct do kapes miliardy z ničeho.

Německá vláda se na moment zdála důslednější, neboť ještě v létě nakupování eko-kreditů z Islandu zakazovala, nyní se ale již vše vrátilo do starých kolejí. Snad ještě hůře následně zareagovala organizace AIB. Dle ní je totiž problém v rámci Evropy definitivně vyřešen a jakékoli legislativní potíže si tak Island má vyřešit sám. Což je totéž, jako říci kozlovi, který sežral hlávku zelí, aby se za to potrestal a příště si dal majzla.

Momentálně tak jediné záruky, které zákonodárci požadují, jsou spojené s vodíkem. Aby mohl být považován za opravdu zelený, musí být opravdu vyráběn jen s pomocí obnovitelných zdrojů. Proč ale tento dvojí metr existuje? Zeptat se na to můžete Henryka Dama, který je v rámci Evropské komise za směrnice týkající se zelené elektřiny zodpovědný. Odpověď však neočekávejte, veškeré metody spojené se zkoumáním pravosti čisté elektřiny jsou před veřejností tajeny.

Matthew Brander z univerzity v Edinburghu dodává, že takto nastavený systém ničemu neprospívá a skutečně vede jen k vyprazdňování kapes daňových poplatníků. Většina eko-kreditů je totiž spojena s vodními elektrárnami v Norsku, které byly postaveny před mnoha dekádami. Tedy v době, kdy ještě žádné kupčení neexistovalo. „V současné době neexistuje žádný důkaz, že by trh s těmito certifikáty vedl ke vzniku nových obnovitelných zdrojů,“ říká Brander, čímž popírá tvrzení EU, že nastavený systém vede ke zrodu nových „bezemisních“ zdrojů elektřiny. Prostě se to neděje.

Říci, že jsme překvapeni, by byla lež. O ohýbání reality v automobilovém světě se ví již dlouhá léta, přesto se nic neděje. Tak proč by se něco mělo dít jinde? Vše popsané probíhá s posvěcením EU, a tak se nad věcí málokdo pozastavuje. A pokud se někdo přece jen najde, pak přesně ve výše popsaném stylu. AIB tedy vyprodukuje nějakou činnost, aby dokázala, že tu není úplně zbytečná. A i když se tím média zabývají, vše je nakonec zameteno pod koberec. Peníze tečou, problém není.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/toyota-testu ... j-energie/
Toyota testuje obří draky jako nový zdroj energie, technologie by se dala využít i v leteckých strojích

Automobilka Toyota v Japonsku testuje využití velkých osmimetrových draků, kteří by se v budoucnu mohli stát zdrojem energie. Nejde ale o dětskou zábavu, má to zcela konkrétní a seriózní účel: výzkumníci mají zjistit, jak lze pomocí draků létajících v západním tryskovém proudění vyrábět elektřinu, a využít tak větrnou energii. Cílem je nechat draky létat ve velké výšce a vyrábět energii tak, že budou vysokopevnostním vláknem uvázáni k pozemním generátorům.

Automobilka Toyota před lety vyvíjela letecké motory, které byly certifikovány ve Spojených státech. Členové tehdejšího oddělení vývoje společně s automobilovými návrháři později utvořili tým projektu Mothership zaměřený právě na pouštění draků. Jeho součástí projektu je obrovské sportoviště v Iwatě v prefektuře Šizuoka, které slouží jako zkušební „letiště“. Právě tady se pouštějí zmínění draci.

Mohlo by se zdát, že výroba elektřiny pomocí draků je poněkud bizarní téma výzkumu, nicméně tento projekt stojí na pevných základech. „Japonsko většinu své energie dováží, a jelikož země je hornatá, je zde i potenciál obnovitelných zdrojů omezený. Energetická bezpečnost je budoucí společenský problém. Pustili jsme se proto do hledání vysokokapacitních přírodních zdrojů energie s cílem zvýšit energetickou soběstačnost,“ vysvětluje Group Manager projektu Mothership Eidži Itakura.

Nejsilnější západní vítr
Na vysoké škole si Itakura jako hlavní zaměření zvolil letecké inženýrství, a poté co se stal zaměstnancem Toyoty, pracoval na vývoji leteckých motorů. Jeho neobvyklý výzkum, který využívá výhodu západního tryskového proudění nad Japonskem, začal už v roce 2018.

Západní tryskové proudění nad Japonskem má prý nejvyšší průměrnou rychlost větru na světě. Ačkoli nápady na využití této větrné energie mají v oblasti letectví mnozí výzkumníci, málokdy se týkají draků. Většina odborníků přesto reagovala se zájmem. Spousta amerických výzkumníků dokonce potvrdila, že se chce projektu také účastnit.

Itakurův tým v současné době zdokonaluje technologii řízení polohy, která udržuje draka ve vzduchu bez ohledu na povětrnostní podmínky. Po překonání různých překážek se jim podařilo dosáhnout stabilního letu za rychlosti větru 30 m/s, při kterém mívají problém i drony a vzducholodě. Cílem je nechat draky létat ve velké výšce a vyrábět energii tak, že budou vysokopevnostním vláknem uvázáni k pozemním generátorům.

Nejsou z papíru, ale z tkaniny
Hlavní vize projektu počítá s propojením draků, kteří létají vedle sebe, pomocí lana, a umožňují tak dopravu nákladu ze země. Díky velké výšce by také mohli sloužit jako retranslační stanice pro přenos optické satelitní komunikace na zem.

Nejnáročnějším úkolem bylo vyrobit draky tak, aby byli dostatečně lehcí. Pomohla lokální tradice. „Japonsko mívalo prosperující textilní průmysl, takže zde působí řada společností disponujících vyspělými technologiemi. Během postupu metodou pokusu a omylu jsme objevili špičkovou tkaninu, na kterou lze nanést vrstvu pryskyřice,“ popisuje Itakura.
Drak Toyota. Foto: Toyota CE

Výsledkem je neskutečně lehký a zároveň pevný materiál vytvořený společnostmi Toyobo, Sakai Sangyo a Toyo Cloth. Je o 31,5 % lehčí než dosavadní výrobky. „Poté co jsme jej představili na jedné akademické konferenci, začaly nám chodit poptávky z celého světa. Japonská agentura pro průzkum vzdušného a kosmického prostoru (JAXA) nám dokonce nabídla spolupráci na vývoji,“ řekl Itakura.
V kilometrové výšce se vyrojil hmyz

V roce 2020 draci poprvé dosáhli výšky 1000 metrů a na speciálním letišti se slavilo: „Už je výš než Tokyo Tower! Výš než Skytree!“ Následovaly pokusy o delší lety včetně nočních. Tým se vybavil reflexními prvky, jaké bývají k vidění na staveništích, a celý prostor byl osvětlen průmyslovými reflektory. Navzdory všem bezpečnostním opatřením ale nastaly problémy. „V životě jsem neviděl tolik hmyzu. Vyrojil se kolem světel jako v nějakém hororu,“ vzpomíná se smíchem Itakura.

Jeho draci mají navíc kořeny v historii samotné historii Toyoty. Její zakladatel Sakiči Toyoda totiž už v dětství vynikal svou šikovností a pouštění draků miloval. Itakura proto vyrazil do jeho rodiště Kosai v prefektuře Šizuoka, kde si prohlédl repliku Sakičiho draka vyrobenou podle původních nákresů.

Pro obyvatele Kosaie je mimochodem pouštění draků součástí každodenního života, přičemž využívají silného větru od moře Enšú. Itakura tu proto v době, kdy to vypadalo, že projekt bude brzy zrušen, předvedl svůj výtvor místním dětem. Nadšené publikum, složené z dětí i jejich rodičů, však Itakuru a jeho tým výrazně povzbudilo k další činnosti.
Létající farmy nebo přesnější předpověď počasí

Projekt budí nadšení na všech frontách. Oba Itakurovi synové jdou dnes v otcových stopách a studují letecké inženýrství na vysoké škole. Unikátní projekt navíc vzbudil další zájem o Toyotu. „První, co mi nedávno na jednom brífinku řekl bývalý předseda Učijamada, bylo: Takže vy jste ten chlápek, co se proslavil tím, že si vydělává pouštěním draků,“ směje se Itakura.
Řízení draků ze země. Foto: Toyota CE

Projekt má navíc obrovský potenciál přesahující hranice výroby elektřiny. Technologie by se dala využít i v leteckých strojích. Schopnost dopravovat náklady, jež jsou pro drony nadměrně těžké, by mohla být řešením pro hornaté oblasti nebo odlehlé ostrovy. Využití však může být ještě mnohem širší, i bizarnější. „Například některým zemědělským plodinám, jako je třeba zelí, se lépe daří v chladnějším podnebí. A jelikož teplota s narůstající nadmořskou výškou klesá, mohli bychom vyrábět větší draky, a vytvořit tak létající farmy,“ plánuje Itakura.

Když je nutné rychle převézt pacienta z odlehlých japonských ostrovů do nemocnice na pevnině, nebývají záchranářské vrtulníky v noci k dispozici. S technologií od draků by se však mohly vytvořit vrtulníky schopné létat za každého počasí.

Draci by také mohli létat nad mořem s čidly pro měření vertikálního rozložení vodní páry, což by umožnilo získávat přesnější informace o počasí. Přesná a včasná předpověď přívalových dešťů by opět pomohla zachraňovat životy i majetek. A podle šéfa tohoto projektu by se dalo uvažovat o vznášejících se městech. Taková vize může působit jako přitažená za vlasy, ale člověk, jenž dotáhl energetický projekt společnosti Toyota tak daleko, myslí své pokusy o změnu budoucnosti zcela vážně.

„Naším dalším cílem je létat ve výšce 5000 metrů nepřetržitě po dobu osmi let. Dosavadní rekord je 12 hodin ve 2700 metrech, takže před sebou ještě máme náročné úkoly, k nimž patří zdokonalení odolnosti povětrnostním podmínkám a větší spolehlivost,“ uzavírá Eidži Itakura.

Dobrá práčovňa grantov...

[Ekolog]

To bude legrace až do toho vletí plně naložené Jumbo, plné lidí. Jak nad Londýnem v roce 1940, jen s tím rozdílem, že He-111 měl na palubě 4 letce.

[Grif]

Přiznávám,že to dračí čudo nechápu.Vypustím draka,jeho špagát přivážu ke generátoru a budu mít elektriku.Tak nějak to bylo popsáno.

[Alchymista]

to nie...
na draka najprv namontuješ generátory s vrtuľkami - a tie by mali vyrábať elektrinu. Na draka samotného môžeš hodiť ešte nejaké solárne články. Ide o to, že výškový vietor býva dlhodobo pomerne stabilný vo dne v noci a v 5000 metroch si nad veľkou časťou mrakov a slniečko tam tiež svieti celkom stabilne. Mrkni na odkaz - je tam "predstava"...

[jura-p]

Já to pochopil tak, že drak bude mít vrtuli a její otáčení se bude z výšky tryskových větrů, několik kilometrů dlouhým supertenkým lanem nejspíše s otáčivým středem, něco jako rotující kardan, přenášet mechanicky na generátor na zemi. Principiálně jasné, teď už je to jen problém pro techniky.
No nazdar. Prostě něco jako kosmický výtah, který mají mnozí také za jen technický problém. A když jim člověk napíše, že náklad stoupající po tom superpevném a supertenkém laně , které neexistuje, bude muset mít raketu nebo něco, co by mu udělovalo boční zrychlení, tak nejsou sto pochopit, oč jde. A že klesající bude muset mít zase něco, co mu umožní udržet úhlovou rychlost, v opačném směru, než ten stoupající, tak už jsou zcela nepříčetní. Jo, ale chápu, že výzkum těchto draků se snadno platí jako "ekologický" projekt. A skutečně, furt lepší, než rozvoj sociálních a genderových studií.
Alchy, ty generátory jsou výslovně na zemi.

[Alchymista]

skôr sa niečo stratilo v preklade...


Nie sú jediný, kto nad niečím takým báda. V malom....

i vo väčšom....

a veľkom.... (neviem nájsť - podobné poslednému videu, ale s rozpätím cca 20 metrov)
niečo takéto... ale ešte trochu väčšie... a dvojtrupé, demonštrované v "osmičkách" i v stabilnej pozícii, s aktívnym štartom a pristátím na rampe