Aktuální konflikty - zpravodajství, informace, historie...

Kdy Jan Roháč spatřil světlo světa a jaké byly jeho bližší rodinné poměry není známo. Obecně se předpokládá, že se narodil kolem roku 1374, pocházel z významného šlechtického rodu pánů z Dubé (větve Benešoviců) a jeho otcem byl Ondřej Roháč z Dubé. O místě Roháčova narození se také vedly dohady. Podle starších historiků tímto místem byla Dubá u České Lípy, Miroslav Ivanov se domníval že šlo o tvrz Libouň, August Sedláček pro změnu doložil, že jeho rodnými hrady byly Leštno a Dubá nad Sázavou, kam ukazuje jeho erb zavinuté střely (odtud snad i přezdívka Roháč). Poprvé je jméno budoucího táborského hejtmana historicky doloženo v roce 1394, kdy ho zastupuje jeho strýc Bohuněk Kozlík při převzetí vsi Křečovice. Není vyloučeno, že právě v této době dosáhl zletilosti.[8] Téhož roku získal jako odúmrť i ves Chotýšany, čímž se zapletl do vleklého majetkoprávního sporu, který trval do roku 1418. Podle jediného záznamu v Popravčí knize pánův z Rožmberka, v níž jsou zaznamenány výpovědi zločinců a zemských škůdců z první poloviny 15. století, se dále lze domnívat, že v dospělosti působil ve zbojnické rotě Jana Zúly z Ostředka, který se zmocnil hradu Dubá a sousedního Hrádku.
„V Benešově Malý na mukách pravil jest, že Roháč mladší, třie Vlasáci, Huplík, Leskovec z Skrýšova, syn Štěpánkóv, střelec Zúlóv, Maleška, Petr řečený Vališ, Koza, Čečetka, Hvězdář, ti jsú střelce z Sedlčan jeli. “
— Popravčí kniha pánův z Rožmberka.
Mezi lety 1398–1406 Jan Roháč vlastnil několik vsí v okolí Uhlířských Janovic (Mančice a Milotice). Z dochovaných záznamů je dále známo, že do roku 1419 byl jedním z vyšehradských manů. Tato držba, v níž je poprvé zmiňován roku 1406, byla spjata s různými službami, zejména vojenského charakteru. V letech 1416 a 1417 zakoupil dům v relativně chudší části Nového Města pražského, který V. V. Tomek situoval do dnešní Havlíčkovy ulice.

Staré letopisy české píší:“Staroměstští konšelé se naoko hádali s novoměstskými a zatím tajně připravovali společně své lumpárny. Dali udělat řetězy do ulic tam, kde ještě nebyly, a doma měli připravené brnění a zbraně, aby mohli jít k radnici, když zazvoní na poplach.“
Součástí vojenského převratu proti kališníkům v Praze mělo být také vypovězení jejich mistrů a kněží, ale stávající konšelé měli rovněž připravený seznam 80 předních kališnických měšťanů k popravě.
Když došlo k odhalení části těchto plánů, pražské městské obce se srotily a zasáhly. Na Starém městě byl vyhozen z okna a později sťat purkmistr Jan Klobouk, celkem bylo popraveno 11 konšelů; v Novém městě pražském členové shromážděné obce konšely zastižené na radnici rozsekali a vyházeli z oken, na Malé straně byli konšelé rovněž vyhození z oken.
Král Vladislav byl nucen novou pražskou vládu uznat, neboť popsaná akce katolickému převratu stihla předejít a shromáždění obce bylo ve středověku nejvyšším oficiálním městským orgánem – jednalo se tudíž o akci legální z hlediska městského práva, stejně jako při první pražské defenestraci v roce 1419.