Historie, kterou nás neučili...

[kenavf]

Jedna možno zaujímavosť.
Dávali teraz český film pre pamätníkov z roku 1940. V informáciách o filme bolo napísané "že i keď sa film natáčal už za Protektorátu, tak sa vtedy mohlo ešte cestovať do USA a aj z USA "(myslené asi samozrejme do Protektorátu)

EDIT:
https://www.csfd.cz/film/4170-za-tichych-noci/prehled/

[Aaron Goldstein]

USA vstoupila do války až 7.12.1941... Do té doby bylo oficiálně neutrální... Ještě únoru 1940 byl na na služební cestě v Evropě podtajemník prezidenta Spojených států amerických Sumner Welles... Jednal s Hitlerem, Daladierem, Mussolinim a Chamberlainem...

Až v průběhu roku 1941 schválil kongres pomoc Británii... Napřed námořnictvo při ochraně konvojů, později i expediční sbor (který se s Británií zúčastnil v červenci 1941 obsazení Islandu)...

[skflanker_]

Mier v predvečer vojny
Prečo Stalin mohol podpísať pakt o neútočení s Francúzmi a Britmi, ale uprednostnil Hitlerovo Nemecko? Prečo sa to stalo len týždeň pred nemeckým útokom na Poľsko?
Na základe jedinečných dokumentov autori filmu predložia skutočný obraz sveta v predvečer II. svetovej vojny a poskytnú odpovede na všetky otázky týkajúce sa tohto najdôležitejšieho momentu vo svetových dejinách.

https://youtu.be/9jOsTaCqxxA zverejnené 10.10.2020, dĺžka videa 38:32 min.
Chronológia udalostí od 1934 do 1939 vrátane Mníchov 1938 "O Nás Bez Nás", Poľskej agresie Tešín + Orava + Spiš (na Maďarov pozabudli), rozdeleniu Československa, mapa hraníc štátov v 1939, prečo nám nemohlo Rusko pômocť v 1939 a hlavne prečo Rusko podpísalo v 1939 pakt o neútočení s Nemeckom (Pakt Ribbentrop-Molotov)

[palo satko]

Na konci Druhej svetovej a tesne po nej došlo k vysidleniu Nemcov z historickych nemeckych uzemi, ktore Stalin daroval Poliakom. Zaroven sa tam nastahovalo vela Poliakov z uzemia vtedajšieho povojnoveho Sovietkeho zv§zu. Prikladam mapu s percetualnym udajom, aky bol pomer presidlencov zo zničenej a zaostalej Ukrajiny, Bieloruska a Litvy, ktori dostali kvalitne nemecke hospodarske usadlosti , domy a byty.

[Alchymista]

https://literarky.cz/civilizace/1580-po ... rijna-1918
Politické dostihy Čechů a Němců vyvrcholily 28. října 1918

Koronavirová vánice úplně zastínila, že 28. října si budeme připomínat vznik samostatného státu. Ale i bez koronaviru by kolem státního svátku byla vůně nezájmu. Již při stoletém výročí v roce 2018 jsme se dozvěděli z průzkumu, že pětina Čechů dnes neví, kdy vzniklo Československo, a třetina nemá povědomí ani o únoru 1948. Je dávno zapomenuto 10 milionů mrtvých z Velké války, pomníky padlých jsou sice respektovanou, ale jenom běžnou součástí architektury místa.

Rok 1918 byl doslova vyvrcholením karnevalu války a míru. O slavném dnu vyhlášení nezávislosti 28. říjnu 1918 napsal J. S. Machar: „…A kradlo se, kradlo se znamenitě. Kradl kde kdo, neboť to byl karneval, kde je vše dovoleno…“ (J. S. Machar, Při sklence vína, 1929, Aventinum Praha)

Je možné hovořit o ideálech, hrdinství, vlastenectví, humanismu. Ale důležitější pro formování událostí té doby byly síla zbraní, nouze, hlad, zima, bezvýchodnost a malá šance na dobré kšefty. To platilo též o 28. říjnu 1918.

Vznik Československa nastartovali Němci
Z nadhledu více než sta let je čas zrodu Československa plný paradoxů. K českým státotvorným tendencím vyprovokovali české politiky více méně Němci.

Rakouští Němci již v září 1914 začali pracovat na programu „německé přestavby Rakouska“. Jejich vize v roce 1916 uváděla: Halič, Bukovina a Dalmácie měly mít zvláštní statut jako méně důležitá část císařství. Měly být mimo správní celek nazývaný Předlitavsko.

Pojem „Předlitavsko“ neoficiálně označoval země pod Rakouskem, které nepatřily do Uher(ska). Druhá část zvaná Zalitavsko byla pod správou Uherska. Obě části říše symbolicky oddělovala řeka Litava.

Podle představ velkoněmeckého nacionalismu v Rakousku z roku 1916 mělo Předlitavsko představovat jakési tvrdé jádro císařství: německy hovořící oblasti, tedy klasické Rakousko a Čechy s Moravou, kde by měli Němci zcela dominantní pozici v krajích s německou většinou.

České politické strany v tom viděly protičeský útok. Proto byl 19. listopadu 1916 ustanoven Český svaz poslanců na říšské radě a Národní výbor. Důsledkem bylo v květnu 1917 státoprávní prohlášení: Požadavek na přeměnu monarchie na „spolkový stát svobodných a rovnoprávných národních států“.

Když zemřel císař František Josef a nastoupil mladý Karel I., situace se ještě zhoršila, ačkoliv s Karlem I. byly spojeny nemalé naděje.

Spisovatel Pavel Kosatík (v relaci Jak to vidí, ČRo Dvojka, 19. ledna 2018) to popsal v zajímavých souvislostech: Poslední císař Karel I. byl propagátorem federalizace, ale pro český národ byla jeho vize nebezpečná. Státy federace neměly vycházet z historických hranic, ale z hranic podle oblastí tehdy obývaných jednotlivými národy.

Kosatík zdůraznil: „V případě Čechů to mělo logický důsledek, že v novém federálním soustátí by zanikly hranice Čech a Moravy, jak je známe. Vznikly by nové hranice podle toho, kde bydlí Češi a kde bydlí Němci. Čili podobalo by se to spíše tomu bastardu, který byl vytvořen na podzim 1938 obsazením takzvaných Sudet. Už tehdy se počítalo s tímhle plánem. Ale aktivistická politika v Tříkrálové deklaraci se velmi odvážně a nečekaně přihlásila k exilovému Masarykovi. Byl to v té chvíli až hrdinský čin. A čím to ještě bylo senzační? Oni to opřeli o právo sebeurčení…

Je to zajímavá myšlenka, která má často až kruté konsekvence, protože tehdy, když to začal propagovat americký prezident Wilson, logicky se toho chopily mladé slovanské národy, ale chopili se toho také Němci. I oni v Sudetech chtěli právo na sebeurčení, takže například v Jihlavě, Brně nebo v Olomouci měly vzniknout také jakési samostatné státečky…“

Poté, co 6. ledna 1918 v Praze v Obecním domě čeští poslanci přijali Tříkrálovou deklaraci, se další manifestace odehrála 13. dubna, kdy Alois Jirásek přednesl text Národní přísahy. Zanedlouho proběhl monumentální 1. máj a 16. května 1918 se v panteonu Národního muzea sešlo slavnostní shromáždění při příležitosti 50. výročí položení základního kamene Národního divadla. Byla to zjevná česká národní demonstrace.

Poslední habsburská naděje rychle zvadla
Potom se zmátořila habsburská administrativa, když svitla naděje, že německá ofenzíva v roce 1918 zvrátí stav na frontě. Národní hnutí muselo ustoupit od pořádání veřejných oslav a organizování manifestací. Jenže, německá válečná naděje zkrachovala.

Nakonec 13. července 1918 došlo k slavnému vyhlášení Národního výboru československého za nejvyšší orgán národa. V srpnu vznikly komise a tajná konsorcia připravující se na dobu převratu. Porážku Bulharska v září 1918 Češi slavili na řadě míst téměř veřejně.

Na startovní čáře čekal Hanz i Pepa
Pikantní je, že téměř ve stejném okamžiku na území Čecha a Moravy vyhlašovali svůj suverénní stát Němci i Češi. Nemá ale smysl pátrat po tom, kdo chtěl v roce 1918 vyhlásit samostatný stát jako první.

V průběhu války byli sice Němci aktivnější, ale nakonec vytvářeli neoficiálně své správní struktury Češi i Němci. Ty byly legitimizovány 16. října 1918 v manifestu císaře Karla I., v němž vyzval národy císařství k vytvoření národních vlád. Jenže, nakonec nedošlo k federalizaci podle císařových představ.

Český národní výbor byl založen již 18. listopadu 1916 českými politiky na obranu české politiky. Až 14. července 1918 se stal nejvyšším politickým orgánem domácího národního hnutí.

Severočeský příběh
Podobně se připravovali na převzetí moci němečtí nacionalisté. Chtěli, aby v rámci federace vznikly v českém prostoru kraje pod ryze německou správou.

Dne 21. října němečtí poslanci říšské rady vytvořili Prozatímní národní shromáždění Německého Rakouska nárokující si tzv. německé oblasti v českých zemích, ale ještě v rámci federalizovaného císařství. A 23. října 1918 shromáždění německých poslanců z Čech navrhlo vytvoření jako prvního samostatného útvaru, vznik země Deutschböhmen na severu Čech.

Na papíře všechno vypadalo pěkně, ale když 30. října vznikla německo-rakouská Státní rada, byla v patové situaci, protože 28. října vzniklo Československo. Šlo jenom o snahu zachránit to, co se již v den vzniku rady hroutilo. Neboť v ten den již čeští vojáci jako novopečení českoslovenští vojáci ovládali vojensky důležité body v Rumburku, České Lípě či Terezíně uvnitř „ryze německých“ území na severu Čech.

K tomu je třeba poznamenat, že císař Karel I. zprostil 1. listopadu 1918 úředníky i vojsko přísahy monarchii. Vojáci mohli vstoupit do národních ozbrojených sil, což čeští vojáci spontánně provedli již během 28. a 29. října.

Němci se dali do státotvorného sprintu. Se slávou měla být vyhlášena provincie Deutschböhmen 4. listopadu 1918 v Ústí nad Labem. Vzhledem k vyhlášení samostatnosti Československa 28. října, se již 29. října urychleně sešli poslanci říšského sněmu zvolení za převážně německé okresy v Čechách, aby provolali Deutschböhmen za nedílnou součást Německého Rakouska.

Potom se slavnostně přetahovali o to, které město bude prohlášeno zemským hlavním městem Deutschböhmen. V užším výběru bylo Ústí nad Labem, Teplice a Liberec. Tepličtí se přiklonili k libereckým, a tak byl hlavním městem odhlasován Liberec. Tehdy netušili, že za dva týdny bude oblast Liberce téměř obklíčena československými dobrovolnickými oddíly…

[Alchymista]

https://literarky.cz/civilizace/1583-ce ... yhlaseno-2
Československo vzniklo dříve, než bylo vyhlášeno

Den 28. října 1918 „Samostatný stát československý vstoupil v život,“ je uvedeno v textu základního zákona o vzniku Československa. Text sepsal dr. Rašín již v noci z 27. na 28. října a odpolední schůze Národního výboru navržené znění schválila. Večer 28. října 1918 se Národní výbor, jako nejvyšší autorita nového státu, stal zákonodárným sborem samostatného Československa.

Zajímavé je, že Masaryk, Beneš a další exiloví politici považovali za datum vzniku Československa 14. říjen 1918. Tehdy vyhlásili stát pro západní politiky. Jenže, k reálnému převzetí moci došlo v Čechách 28. října 1918. Za doprovodu strachu a nejistoty z toho, jak mohou reagovat německé a maďarské asistenční (polo policejní) vojenské jednotky v Praze, ale i v jiných částech Čech a Moravy.
Jízda na vlně

V hrubých rysech se pokusme ukázat, jak vedení monarchie samo pracovalo na rozpadu Rakouska-Uherska.

Generální stávka 14. října 1918 proběhla v Praze ještě pod dozorem rakousko-uherských kulometů. Obava, že se Češi pokusí vyhlásit samostatnost, se tehdy nepotvrdila. Ale v podstatě k vyhlášení Československa v ten den došlo.

Dne 14. října byla vyhlášena prozatímní československá vláda jako nátlaková akce z Paříže. Aby se západní politici a americký prezident Wilson dozvěděli, že staré Rakousko-Uhersko se již rozpadá.

O dva dny později – 16. října – vydal císař Karel I. manifest oznamující přetvoření Předlitavska ve spolkový útvar čtyř národních států; mezi nimi byl i český stát. Měl se rozkládat jen na českém etnickém území, což znamenalo odtržení německého pohraničí. Manifest potvrzoval také integritu Uher, což znemožňovalo spojení Čech se Slovenskem. Masaryk se obával, aby na plán čeští politici doma nepřistoupili. Proto 18. října 1918 jménem československé prozatímní vlády vyhlásil úplnou nezávislost československého státu známou jako Washingtonská deklarace.

Vzhledem k tomu, že státy Trojspolku se vojensky hroutily, dohodové státy prozatímní vládu uznaly. Z mezinárodního hlediska vlastně Československo vzniklo v cizině o deset dní dříve než ve skutečnosti.
Co se dělo v Čechách?

Z večerního telefonátu 27. října Alois Rašín pochopil, jaká je situace ve Vídni – v hlavním městě monarchie. Očekávalo se rychlé zhroucení monarchie. Brzy ráno se užší vedení Národního výboru domluvilo, že v případě kapitulace převezme vládu Národní výbor.

V pondělí dopoledne 28. října v novinových redakcích v Praze již věděli o nótě ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, ve které souhlasil s body prezidenta Wilsona, aby mohla být zahájena mírová jednání. Jedním z Wilsonových bodů bylo i právo na sebeurčení států bývalé monarchie.

Pražané nótu pochopili jako založení státu.

K tomu se vztahuje velmi trefná poznámka: „Ale nebyli by to Češi, aby si nezaložili vlastní stát, tak trochu po švejkovsku. O poválečných poměrech v Rakousku-Uhersku se jednalo už někdy od září 1918, a zatímco 28. října 1918 jednala v Ženevě oficiální delegace o tom, jak vše bude někdy v budoucnu vypadat, doma to nevydrželi a okolo 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem, ve kterých se psalo cosi o autonomii, což si rozjásaný lid pražský vyložil jako uznání nezávislosti. A už se nedalo nic dělat. Večer 28. října vydal Národní výbor první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého. Prostě my Češi to máme vždycky tak nějak po svém. (Petr Beran, 28. říjen 1918 aneb Založení republiky „po česku“, ČRo – sever.cz, 28. října 2017)
Republiku vyhlásil telegraf

Ještě dopoledne v povznesené náladě předávali Pražané na venkov telegraficky očekávanou zprávu, že vzniká samostatný stát, nezávislý na Rakousku-Uhersku. Čili, stát ještě oficiálně nevznikl, ale na venkově již věděli, že vzniklo Československo. Republiku vyhlásil telegraf.

„Zprávy o vzniku samostatného státu se nejrychleji rozšířily tam, kde byl telegraf. Do Kolína přišla první zpráva 28. října 1918 už po deváté hodině ráno. Již během dopoledne se lidé začali scházet na náměstí a vypuklo očišťování města od symbolů rakousko-uherské monarchie. „Studenti gymnázia sejmuli obraz císaře Karla a hodili ho do kašny u kláštera. Některé symboly byly hozeny z mostu do Labe,“ říká historik Ladislav Jouza z Regionálního muzea v Kolíně… Jinde ale nespěchali. Například v Týnci nad Labem rolníci nejprve domleli mouku. Ve Štíhlicích u Doubravčic informacím o vyhlášení samostatnosti nevěřili. Druhý den proto poslali četníky do Českého Brodu, aby se zeptali, co mají dělat. Také v Příbrami s oslavami zaspali. Telegram na poštu dorazil až odpoledne a představitelé zdejšího Národního revolučního výboru neměli dostatek času zorganizovat vyhlášení tohoto významného okamžiku. Lidé se sešli až druhý den dopoledne.“ (Barbora Kvapilová, ČRo – strednicechy.cz, 16. listopadu 2017)

O dopoledním oznámení vzniku státu svědčí například fakt, že 28. října 1918 před jedenáctou hodinou se poštovní úředník František Čapek v Českých Budějovicích z telegramu dozvídá, že bylo vyhlášeno samostatné Československo. Z oken pošty na náměstí potom hned vyhazuje říšskou orlici, znak Rakouska-Uherska.

V Roudnici nad Labem slavili 28. října ve 4 hodiny odpoledne a na domech lidé vyvěsili bíločervené prapory. Podobně tomu bylo třeba i v blízkých Libochovicích. V Třebenicích na Litoměřicku v ten den večer dokonce ve městečku pořádali na oslavu i lampiónový průvod.

Na Mostecku o založení republiky měli v den vzniku státu Češi jenom nejasné zprávy. Velká sláva propukla v hornických obcích Mostecka až druhý den – 29. října.

V německých enklávách 28. října o tom většinou nikdo nevěděl, až na některé komunální politiky. Proto například v České Lípě čeští vojáci nic nevěděli, ale řekli jim to vojáci projíždějící Českou Lípou.

Vyhlášení Československa se lidé v Brně dočkali o den později než v Praze, 29. října. Někteří se o to doslechli již 28. října od lidí, kteří po šesté hodině večer přijeli z Prahy do Brna vlakem. Na moravském místodržitelství již věděli, co se děje, a začali pálit policejní spisy.

[vojvoda]

[Alchymista]

https://literarky.cz/civilizace/1584-ri ... em-dialogu
Říjen 1918: Ostrovy kulometné moci byly základem dialogu

Čeští Němci chtěli okleštit na přelomu října a listopadu 1918 nově vzniklé Československo o tzv. německé oblasti. Jako první byla ustavena severočeská provincie Deutschböhmen.

Poslanci říšské rady z řad českých Němců ve dnech 29. října až 3. listopadu 1918, vyhlásili provincii Deutschböhmen s centrem v Liberci (pro území Libereckého a Ústeckého kraje), provincii Sudetenland s centrem v Opavě (v českém Slezsku), provincii Böhmerwaldgau s centrem v Českém Krumlově (jižní Čechy) a provincie Deutschsüdmähren s centrem ve Znojmě (jižní Morava).

Do konce prosince 1918 (několik malých oblastí až v lednu 1919) byly provincie československými oddíly vojska a dobrovolníků obsazeny.

Dobrá komunikace je nade vše
Každá doba má svoji účinnou zbraň, která na krátkou vzdálenost umí vyřešit hodně problémů s mezilidskou komunikací. V roce 1918 byl ideálním komunikačním nástrojem kulomet (strojní puška).

Velká kadence je předpokladem vyšších ztrát nepřítele. Do dvaceti let kulomet doplnil samopal (někdo tomuto komunikačnímu nástroji říká útočná puška). Po 2. světové válce samopaly zlidověly zabíjení. Holič i žena v domácnosti se samopalem v ruce jsou podobně přesvědčiví jako v roce 1918 voják s kulometem. Samopaly (útočné pušky) si tuto pozici udržely dodnes.

Proto v roce 1918 byly při řešení národnostních sporů nejdůležitějšími řečníky kulomety. Malé československé jednotky v provincii Deutschböhmen kulomety měly. S pomocí kulometů byla možná místní spolupráce Čechů a Němců i tam, kde mezi oběma národnostními skupinami panovalo viditelné napětí.

Příklad Děčínska
Oblast děčínského okresu s velmi rozlehlým Šluknovským výběžkem je typickým příkladem, jak ve zcela nepřátelském prostředí byla prosazena moc Československa, aniž byla celá oblast obsazena československým vojskem.

Na Děčínsku došlo k paradoxní situaci. Oblast děčínského okresu byla mezi posledními na severu Čech, kde se ujala československá vláda oficiálně moci. Přesto tam nepřímo přebírala moc již během prvního týdne po vyhlášení československé samostatnosti.

Československé jednotky postupně obsazovaly z Rumburku města a vesnice v okolí. Tím paralyzovaly moc německých nacionalistů. Většinou sice obsadily československé jednotky jenom několik klíčových bodů, nebo jenom jeden (železniční stanici), ale k paralýze moci německých nacionalistů to stačilo.

Jednotky složené z českých branců měly psychologickou výhodu. Reprezentovaly nový rozvíjející se stát, zatím co místní německé dobrovolnické oddíly se snažily uchovat si ve svém prostředí zdání německé nacionální kontroly.

Kromě českých vojenských posádek v oblastech s německým většinovým obyvatelstvem v některých obcích zakládala i místní česká menšina své malé strážní oddíly k ochraně proti rabování.

Důležité body na železniční trati byly v rukou československého vojska. Železniční doprava pro potřebu německou nacionální administrativu v Deutschböhmen byla od začátku listopadu stále více ochromována.

V situaci, kdy v rámci vnitřního konfliktu ani jedna strana nemá momentálně mocenskou převahu, jako tomu bylo na severu Čech koncem října 1918, přetnutí (kontrola) důležitých komunikací vytvořila na české straně mocenskou převahu.

Tzv. německé provincie byly československými oddíly odříznuty od zásobování, takže ještě více zde zesílila nouze. Menší československé oddíly potom během listopadu a prosince postupně obsazovaly tzv. německé provincie kousek po kousku. Většinou byly německé enklávy tak zbídačené, že byly obsazovány téměř bez odporu.

Vojenská politika jako akt zoufalství
K tomu není od věci připomenout, že Němci neměli autoritu, protože prohraná válka byla vnímána jako německá válka. Poraženi byli Němci, ti způsobili i hlad a nouzi, a když nabízejí německou samostatnost, nenabízeli vlastně nic. Neměli jídlo, ani peníze ani vojáky.

Dne 8. listopadu 1918 Německo obdrželo prosbu, aby byly přes Bavorsko do provincie Deutschböhmen posílány bojeschopné jednotky válečných navrátilců složené z českých Němců, čemuž Němci vyhověli. Jenže, vojáci přijeli, vystoupili z vlaku a většina šla domů i s výstrojí.

Čeští Němci pro milovanou Deutschböhmen chtěli od Němců v rámci germánské solidarity zbraně. Během listopadu dostali sice čtyři tisíce pušek, ale to bylo vše, protože vlády Saska i Bavorska byly proti dalším dodávkám.

Německá domobrana neměla dostatečnou výzbroj, výstroj ani výcvik, a proto neměla šanci. Postupné obsazování komunikačních, telegrafních a poštovních uzlů československými jednotkami pomalu paralyzovalo to, co mělo být německou provincií.

[kenavf]

Jazykovědma prozrazuje: Kde se vzala panenka skákavá

https://www.stoplusjednicka.cz/jazykove ... ka-skakava

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/SvgGd/akce-na-ocist ... -historiky
Akce na očistu generála Pavla od komunistické minulosti rozdělila historiky

Generál Petr Pavel, který rozpačitě neskrývá své prezidentské ambice, přišel s novou interpretací své komunistické minulosti a působením ve vojenské komunistické rozvědce. Generál na svých stránkách zveřejnil dobové dokumenty z archivu bezpečnostních složek a vše doprovodil rozsáhlým rozhovorem pro deník Blesk. Svou minulost nyní vysvětluje naivitou a přichází s tezí, že „nikomu neublížil“. Jeho tým pro tuto verzi získal historika Eduarda Stehlíka, Radek Schovánek byl mnohem rezervovanější. Alibistický výklad ale razantně zavrhl historik Petr Blažek a generála Pavla a jeho prezidentské ambice odmítl podporovat, protože „spojení nikomu jsem neublížil je morálně nepřijatelné“.

Petr Pavel má za sebou úspěšnou vojenskou kariéru a vypracoval se až na pozici šéfa vojenského výboru NATO a více než rok je systematicky připravován na prezidentskou kandidaturu, jejíž zatím nejslabším místem je Pavlovo působení za komunistického režimu a jeho nepravdivý výklad. Petr Pavel nejprve tvrdil, že do KSČ vstoupil s nadějí na reformy, když roce 1985 viděl „drive s Gorbačovem“ (bývalý generální tajemník ÚV KSSS, který zavedl tzv. perestrojku a s ním přišel i pád sovětského impéria a komunistických režimů ve východní Evropě, pozn. Red.)

Tento výklad se ukázal jako falešný, když Týdeník Echo přinesl důkazy, že Petr Pavel podal přihlášku do KSČ v roce 1983 jako syn vysokého důstojníka Československé lidové armády a chystal se na kariéru vojenského rozvědčíka. Už před rokem přinesl Týdeník Echo podstatné dokumenty z Archivu bezpečnostních složek, který nyní zveřejňuje i Petr Pavel.

Generál Pavel se na přímou otázku, zda se chystá na prezidentskou kandidaturu, odpovědi vyhýbá. Za podpory poradců a některých podnikatelů vznikl spolek Spolu silnější, který se snaží generálovu minulost a některé nepravdivé výroky vyžehlit. Spolu se zveřejněním dobových dokumentů a Archivu bezpečnostních složek vznikl rozhovor pro Blesk doplněný o vyjádření dvou známých historiků. Velmi shovívavě se vyjádřil vojenský historik Eduard Stehlík, podle kterého „v personální dokumentaci Petra Pavla není nic, co by dokazovalo jeho nadstandardní oddanost vůči komunistickému zřízení či ideologii“.

Někdejší historik ÚSTR Radek Schovánek je mnohem rezervovanější, když uvádí, že dokumenty o Petru Pavlovi „odpovídají tehdejším normám. Ze spisů vyplývá, že jednal a vyjadřoval se konformně s tím, co se od důstojníka ČSLA očekávalo“.

Tým generála Pavla ale tvrdě narazil u jiného renomovaného historika Petra Blažka, na kterého se písemně obrátil výkonný tajemník Radko Hokovský s žádostí o vyjádření stanoviska. „Předlistopadová minulost pana Petra Pavla je z mého pohledu zásadní překážkou pro jeho možnou kandidaturu na prezidenta republiky. Nemohu s ohledem na povahu tehdejšího režimu podporovat jakéhokoliv bývalého člena KSČ a příslušníka předlistopadové vojenské rozvědky na tento nejvyšší post v české politice. Spojení Nikomu jsem neublížil je morálně nepřijatelné, každý člen zločinecké organizace nese svůj - byť třeba malý - díl viny. A zde se jedná o příslušníka armády a vojenské rozvědky,“ uvedl Petr Blažek. Ten je reprezentantem silného názoru, že v čele země by měl po 30 letech od pádu komunistického režimu stát někdo, kdo si s ním nezadal.

Komunikace Petra Blažka a Radko Hokovského, jak ji zveřejnil Petr Blažek na svém FB:

Dnes jsem byl požádán o podporu pana Petra Pavla a vyjádření k jeho předlistopadové minulosti. Publikuji zde tento dopis i moji odpověď, proč považuji členství v KSČ a působení u vojenské rozvědky za zásadní překážku pro podporu kandidatury pana Petra Pavla na prezidenta republiky.

‐----------‐----------------------------------------------------------

Vážený pane doktore,

rád bych Vás informoval, že pan generál Petr Pavel zveřejnil na svém webu kompletní dokumentaci z Archivu bezpečnostních složek o svém působení v armádě před rokem 1989.

Odkaz na archiválie najdete pod jeho životopisem: https://www.spolusilnejsi.cz/kdo-je-general-pavel

Historicky správnou interpretaci dokumentů jsme konzultovali s Eduardem Stehlíkem a Radkem Schovánkem, kteří nám poskytli i své stručné komentáře.

Dnes také vyšel rozhovor v Blesku, kde generál Pavel otevřeně mluví o svém působení v ČSLA, vstupu do KSČ a zdůrazňuje, že to byla chyba, které lituje:

https://www.blesk.cz/.../general-pavel-o-clenstvi-v-ksc...

Generál Pavel k tomu říká:

"Člověk by měl mít odvahu přiznat vlastní chyby a otevřeně o nich mluvit. Proto tento rozhovor o mém předlistopadovém členství v KSČ a o tom, proč jsem zveřejnil svou kompletní dokumentaci z Archivu bezpečnostních složek"

Pokud byste byl ochoten nám poskytnout stručný komentář ke zveřejnění složek ABS (vedle kolegů Stehlíka a Schovánka na našem webu), budeme Vám velmi vděčni.

Budeme si vážit rovněž jakýchkoliv Vašich připomínek k tomu, jak se pan generál staví ke své minulosti.

Velice Vám děkuji a přeji pokud možno klidný adventní čas,

Radko Hokovský

výkonný tajemník

Spolu_lg_MAIL_120x58.jpg

hokovsky@spolusilnejsi.cz

+420 (...)

www.spolusilnejsi.cz

Spolu silnější

Pro bezpečnou budoucnost z.s.

‐--------------------------------------------------------------------

Vážený pane,

předlistopadová minulost pana Petra Pavla je z mého pohledu zásadní překážkou pro jeho možnou kandidaturu na prezidenta republiky. Nemohu s ohledem na povahu tehdejšího režimu podporovat jakkoliv bývalého člena KSČ a příslušníka předlistopadové vojenské rozvědky na tento nejvyšší post v české politice. Spojení Nikomu jsem neublížil je morálně nepřijatelné, každý člen zločinecké organizace nese svůj - byť třeba malý - díl viny. A zde se jedná o příslušníka armády a vojenské rozvědky.

S pozdravem

Petr Blažek

[classix]

PROČ NORSKO TAJNĚ VYKOPALO POZŮSTATKY TISÍCŮ SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ
Počátky konfliktu
Během druhé světové války bylo v Norsku asi 100 000 sovětských válečných zajatců. Němci je používali pro těžké těžební operace a na stavbu obranných opevnění pro případ otevření druhé fronty a vylodění spojenců.
Více než 13 000 těchto válečných zajatců zemřelo a bylo pohřbeno na několika stovkách hřbitovů, zejména na severu země. V poválečném období Norsko a SSSR společně zajistily, že tyto hroby byly v dobrém stavu.
V průběhu let jak však studená válka nabrala na obrátkách a spolu s ní vzrostlo podezření v Norsku (které do NATO vstoupilo v roce 1949) vůči jeho východnímu sousedovi. Jelikož spolupráce mezi oběma státy zahrnovala pravidelné návštěvy hrobů sovětskými úředníky, delegacemi a diplomaty, Oslo se obávalo, že sovětští zpravodajští důstojníci vstoupí do Norska pod touto krycí maskou.
Nebylo možné sledovat, jak všichni sovětští občané míří na četné hřbitovy roztroušené po norském území. Za účelem převzetí úplné kontroly nad tímto procesem a zabránění vytvoření široké a efektivní sovětské špionážní sítě v zemi se norská vláda rozhodla tyto hroby odstranit, exhumovat pozůstatky a poslat je na hřbitov ostrova Tjøtta.

Operace „Asfalt“
Když v létě 1951 vypukla korejská válka, která ještě více zkomplikovala již tak obtížné vztahy mezi západem a východem, zahájilo norské ministerstvo obrany tajnou operaci „Asfalt“ . Za svůj název vděčí samotnému způsobu přepravy ostatků - v asfaltových pytlích.
Exhumace probíhala tajně, většinou v noci. Na mnoha hřbitovech musely být památky vyhozeny do vzduchu, protože jinak nebylo možné se k hrobům dostat.
Thor Steffensen byl jedním z těch, kteří se podíleli na vykopávání pozůstatků sovětských vojáků ve Finnmarku. "Sbírali jsme části těla do pytlů." Všude byly nohy, kosti a žebra. Často patřily různým lidem a ostatky jedné osoby mohly náhodou skončit v různých pytlích. Mrtvoly byly plné špíny a zápach byl prostě pekelný, “ řekl Steffensen. Podle něj mnoho lidí po takové práci mělo mentální poruchy.
Nákladní lodě přepravující pozůstatky sovětských vojáků z různých míst v Norsku na ostrov Tjøttaa tak musely být neustále dezinfikovány chlorem, hydroxidem sodným a fenolem. Jan Brovold, který pracoval na vykládce, si vzpomněl, že byli doslova naplněni vaky s částmi těla: „Všechno bylo zabalené až po okraj, až k poklopu. Leželi jako cihly, od přídě k zádi “ .

Sovětský svaz, který byl informován o probíhajících akcích norského vedení až v závěrečné fázi operace, také ostře negativně hovořil o pohřbech. Oficiálně byl přesun odůvodněn touhou usnadnit sovětským občanům návštěvu hrobů.
V protestních poznámkách hovořili sovětští diplomaté o „pošlapávání paměti sovětských vojáků“ a „nepřátelském jednání vůči Sovětskému svazu“ . Rozhořčení způsobilo zejména demontáž a v některých případech zničení památek.
V zimě roku 1951 byla operace „Asfalt“ ukončena. Pokrýval asi 200 pohřbů po celé zemi. Výsledkem je, že podle norského ministerstva zahraničí byly na hřbitov ostrova Tjøtta přeneseny pozůstatky 8 804 sovětských válečných zajatců, z nichž bylo identifikováno pouze 978.

https://www.stalkerzone.org/why-norway- ... soldiers/

[martanus]

Zpropadení piráti z Karibiku připravili Ameriku o metrický systém

https://www.idnes.cz/xman/styl/spojene- ... n-styl_fro

zaujalo

V roce 1792, kdy se v USA podařilo prosadit a zavést měnovou reformu, decimalizaci. Tedy desetinnou soustavu pro peníze, vyčíslující jeden dolar jako sto centů. Rázem vše bylo tak přehledné, pochopitelné! Američané se dnes rádi pyšní tím, že decimalizaci měny provedli jako jedna z prvních zemí na světě.

Pravdou však zůstává, že s touto novinkou přišlo už 88 let dříve carské Rusko, kde od roku 1704 platí sto kopějek za jeden rubl. A od Rusů se pak o výhodách decimalizace měny nechali poučit Francouzi. A ti se na sklonku 18. století stali Spojeným státům americkým prakticky univerzální inspirací.

[kenavf]

Pozeral som film "Nebožtíci přejí lásce" a americký diplomat tam povedal vetu.
"Benjamin Franklin, tomu by sme dnes nevydali ani cestovný pas".
Bol v tomto smere Franklin nejako diskutabilný?

[palo satko]

Bol velvyslancom v o Francii a pritelil sa s vtedajšími lavičiarmi a namočil sa do Francuskej revolucie 1789.

[Kolja]

Byl to prostě ze zvráceného amíckého pohledu komouš

[palo satko]

A ešte vzdelanec, neodpustitelne.

[kenavf]

Ako sa vyvíjali vzťahy medzi SSSR a Nemeckom.
Dziga Vertov, film "Muž s kinoaparátom" natočený v roku 1929. Kompozícia zo života v SSSR, podľa textov v dokladoch(mal som problém ich prečítať) to bolo natočené asi v Kyjeve na Ukrajine a asi to bolo písané ukrajinčinou.
Kvôli čomu to píšem: V čase 56:36 je tam záber ako dievča na strelnici v zábavnom parku/klube striela malorážkou na plechovú figurku/terč, figurka má cylinder a na ňom namalovanú svastiku, po zásahu sa odkryje nápis "strýko fašizmus"(nenašiel som výstižný pejoratívny preklad).
Vyzerá to že nemeckí fašisti/nacisti boli dosť známi vo svete/SSSR už v roku 1928(kedy to bolo asi natáčané...ten letopočet sa objavil v jednom zábere na dokument). Takže už vtedy muselo byť dosť jasné čo sú za parta.

"Muž s kinoaparátom" dá sa to pozerať, veľmi dobré aranžmá, ale tie ostatné filmy od Vertova sú už silná propaganda.

[Alchymista]

https://literarky.cz/civilizace/1685-gu ... rchivu-ltn
Gurmet je labužník, gurmán je žrout (z archivu LtN)

Úvahy o jídle patří podle obecného názoru do oblasti pokleslých filozofií. Tento vžitý omyl je však nutno znovu a znovu vyvracet. Argumentů je bezpočet. Vždyť už starověká „sympozia“ a potom papežské renesanční slavnosti jsou dvěma typickými příklady tradičních událostí, kdy se u jídla a pití moudře diskutovalo – o jídle a pití. Řecký filozof Epikuros ze Samu prohlásil v roce 306 před naším letopočtem, že nejvyšší hodnotou, kterou může člověk získat, je pocit slasti. A slast definoval jako okamžik, kdy tělo necítí žádnou bolest a duše žádný neklid. Později se začali stoupenci této myšlenky nazývat epikurejci nebo hédonisty. Dnes bychom je nejspíš nazvali labužníky nebo gurmety. Prosím, jen ne gurmány, to je něco úplně jiného! Gurmet je labužník, kdežto gurmán je žrout.

Nejčastějšími diskutéry na kulinářské téma jsou určitě Italové. Vždyť také je u nich o čem mluvit, dějiny italské kuchyně začínají už před více než 2500 lety, kdy kuchaři na jihu dnešní Itálie (pocházející ovšem nejčastěji z Řecka) provozovali první „haute cuisine“ (vysoké vaření) na evropském území. Sicilští Arabové pak do této kultury přinesli cukr a pomeranče, rýži, artyčoky a lilek. Rizoto v dóžecích Benátkách bylo jedním z prvních kroků ke zrodu zdravé středomořské stravy, které se říká Cucina Povera a v níž hraje důležitou roli čerstvá zelenina. Když se pak v Itálii objevily špagety, byl směr této cesty jasný.

...
+ recepty

[kenavf]

Gurmet je labužník, gurmán je žrout (z archivu LtN)

A nie je to skôr tak že "gurmán" je ten kto si vie vkusné jedlo vychutnať a oceniť a "gurmet" je človek ktorý má na to vychutnávanie certifikát a má opravnenie na jeho hodnotenie(rozhodca)?
https://slovnik.aktuality.sk/slovnik-cu ... /?q=gurmet
https://slovnik.aktuality.sk/slovnik-cu ... /?q=gurmán

[palo satko]

Kuchari z Grecka? Niekto asi necital grecke zdroje. Po bitke pri Platajach nechal grecky general Pausanias uvarit zajatym perskym kucharom z perskych zasob jedlo pre perskych velitelov a greckym kuchaom to ich tradicne. Potom zloval Grekov a povedal im: Grecky vojaci pozrite aky bol persky velitel hlupak. Toto jedaval a prisiel sem aby nas obral o chudobne jedlo!
Inac tak isto sa cudovali Rusi, ked videli ako si zili Nemci.
Rimania mali daleko vynosnejsie polnohospodarstvo nez Greci a po porazke Karthaga ovladli moreplavbu a obchod v Stredomori, takze sa v Rime naozaj dalo jest cokolvek