Historie, kterou nás neučili...

[tomaspetr]

Zopakuji se, za Mnichov jsou dvě Katyně málo.

[palo satko]

Len aby sa nezabudlo. Kniha o sexualnom nasili pachanom Američanmi, Britmi a Francuzmi na nemeckych ženach, mužov a detoch.
https://www.randomhouse.de/Paperback/Al ... 487366.rhd

[kenavf]

:sipka: To palo:
Že by telepatické prepojenie vlákien? http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=88& ... 63#p309863
Zhodou okolností asi hovoríme o tej istej knihe?

[woxia]

tato vražda 22.000 polských důstojníků Sověty v roce 1940.

Celkově polské síly zahrnovaly okolo 1.000.000 vojáků (podle úplných plánů mobilizace, která započala 31. srpna, mělo být zmobilizováno 1.350.000 vojáků), kolem 900 tanků, 4300 děl a houfnic a kolem 1120 letadel různých typů.
http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=5394.0

Takže mně vychází jeden polský důstojník na 45 vojáků (případně na 61 vojáků). Pokud máte někdo přesnější počty polských důstojníků a organizaci polské armády v roce 1939, budu ráda.

To mi chceš tvrdit, že Sovětský svaz zajal téměř všechny polské důstojníky a všechny je povraždil a ještě tolik mu jich zbylo, zvláště když měli jasně nařízeno, že mají ustoupit do Litvy nebo do Rumunska, ale ne do SSSR?
A co to tedy bylo za polské důstojníky, kteří odmítli bojovat u Stalingradu a tak je Stalin hodil na krk Britům do Íránu, ať už si je živí sami, že ho už stáli moc. :dobre:

V Persii se objevilo v roce 1943 74.000 polských vojáků a důstojníků, k tomu 41.000 převážně žen a dětí. Převážně proto, že polští důstojníci měli osobní sluhy.

[lasib]

:sipka: Anders a Berling si zostavili dôstojnícke zbory v ZSSR ...

[Skeptik]

woxia
OK, napsal jsem to neúplně - důstojníků, příslušníků státní správy a inteligence.

[woxia]

Nenapsal jsi to neúplně, jen jsi v podstatě citoval nebo to máš v podvědomí - běžně se to ve zdrojích takto udává či ještě vyšší počet (25000).

Wiki: Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Kalinin a Charkov), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí

Jen jsem si myslela, že takovému perfekcionistovi jako jsi Ty, to docvakne. Ale vybral jsi si jinou cestu.

Aha, v Katyni jsou také důstojnice:
https://pl.wikipedia.org/wiki/Janina_Lewandowska

Mladší sestra Janiny Lewandowské - Agnieszka Dowbor-Muśnicka byla aktivní v odbojovém hnutí, byla aktivistkou ve Vojenské organizaci „Vlci“.
Němci byli zatčeni a uvězněni ve Varšavě v Pawiaku. Byla zastřelena v roce 1940 v Palmiry.
https://kalendarium.e-katyn.pl/sylwetki/jalewandowska/

[palo satko]

Realne v roku 1940 do utoku na Franciu boli zapadne staty nepriatelmi ZSSR. Vsetky. Od Slovenska po Britaniu. To ze bude vojna bolo sovietom jasne a bolo chybou, ze si nespacifikovali zazemie dostatocne. Ktuto sa im to vypomstilo. Jedini kto s Rusmi zostal z europskych narodov, boli Bielorusi a Rusi z vychodu a juhu Ukrajiny. Ked clovek zrata stalinske represie a da ich na vahu voci zverstvam Ukrajincov, Baltov, Tatarov a muzov z Kaukazu a prihliadnuc k tomu ze Armia krajova sa podielala na vrazdeni bielorusov cez vojnu, tak Rusov nema co hryst svedomie.
Maju pravo rovnako poslat do prdele kazdeho, ako to robia Anglani a Amici pri Drazdanoch a Hirosime.

[Hektor]

Chcem sa spýtať, nemal ZSSR problém s povstaniami v strednej Ázií, na Kaukaze, ďalekom východe, Ukrajine, kdekoľvek? V rokoch 1930 až do konca vojny?
Ide mi o to, či museli riešiť napríklad Čečencov ale nie len tých čo sa rozhodli až v koncentráku ísť proti ZSSR ale partizánčili a prepadávali na území pod kontrolou ČA.

[modrak]

Aké veľké problémy,ZSSR mal, neviem. Viem, ale že sa s povstaniami a nepokojmi na celom území a blízkom pohraničí vysporiadal takpovediac "rozhodne". Či už diplomatickou, alebo vojenskou cestou. Riešili aj Čečencov, Gruzincov,Kaukazanov vôbec, stredoazijcov, Ďaleký východ, Ukropov, Bielorusov, Rusov ......
Mestá aj dediny, tajgu aj púšť, polia aj priemyselné centra. Niet divu, že Čeka a nástupnické organizácie boli také efektívne.

[woxia]

Státní rozpočet SSSR v roce 1940:
Příjmy: 180,2 Mld Rublů (krytých zlatem)
Výdaje: 174,3 Mld Rublů

Růst HDP - 15,3%

Z toho výdaje:
-33% národní ekonomika 58,3
-23% Společenské a kulturní akce 40,9
-13% Vzdělávání 22,5
-5% Zdraví a tělesná výchova 9
-1% Státní dávky pro matky s mnoha dětmi a svobodné matky 1,2
-1% Sociální výdaje 1,1
-4% Sociální pojištění - důchody 7,1

-4% Ministerstvo vnitra SSSR a Výbor pro státní bezpečnost 6,7
-4% Řízení státu 6,8
-33% Obrana 56,7

-2% Vládní výpůjční náklady 2,8

+3% Přebytek příjmů nad náklady (rozpočtová rezerva) +5,9

Tj. pokud byl v prvním roce války pokles HDP o 14%, znamenalo to že SSSR v prvním roce ekonomicky zůstal na úrovni roku předešlého, proto ekonomicky nezkrachoval a měl velké vnitřní zdroje (kultura) do obnovení výroby za Uralem a do armády. Náklady na armádu vzrostly první rok války o cca 20 Mld, druhý rok o 30 Mld.

V roce 1946 byl rozpočet SSSR 325,4 Mld zlatých Rublů, tj. i přes pokles reálných příjmů byl strukturální nárůst rozpočtu ročně stále nad úrovní 10%.
Stagnace začíná až po vraždě Stalina, ale vytvořené zdroje za jeho období měly stále velkou vnitřní dynamiku, z nichž některé rostly i přes Chrusčovovo neumětelství a Brežňevovy kádry až do rozpadu SSSR.

Zdroje:
http://istmat.info/node/18773

Zajímavá česká práce kombinující vliv Lend a Lease (ani pytle na mrtvé nedostal zadarmo, vše si musel z vnitřních zdrojů koupit):
https://www.valka.cz/13329-Ekonomicka-s ... ease-dil-1

[Hektor]

Máme také údaje pre iné krajiny? USA, Nemecko, ČSR, Taliansko?

[woxia]

Německo - to je stále tajné. Zvláště výše jejich půjček a držitelé.
Ale v tom odkazu najdeš v prvním díle udávanou výkonnost německé ekonomiky a její růst po získání východojižních částí SSSR. Ale pořád to nebyla žádná sláva, ač na Německo makala celá Evropa a Turecko.

[Aaron Goldstein]

Chtěl bych také připomenout auto z filmu Upír z Ferratu, které bylo připravováno i do výroby, ale ukrajinec Brežněv když to viděl, tak nám to zakázal.

To že nám ju ,,zakázal,, Breznev je Urban legend. Kedysi som čítal clanok, kde vysvetľoval jej zastavený vývoj vtedajší člen vedenia a bolo to na základe ekonomiky, teda predpokladaných nákladov.

Ono těch údajně zakázaných škodovek bylo víc...

Škoda 724 (to je ta co hrála v Upíru z Feratu, ale také například ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, kde byla pro změnu v bílé) byl prototyp s obchodním názvem Škoda 110 Supersport.... Měl být vyráběn především na export, aby přinesl žádané devizy... Do výroby se nedostal protože nakonec vedení, že v podmínkách AZNP nezvládnou zároveň vyrábět supersport a k tomu rodinný automobil...

Podobně v Ústavu pro výzkum motorových vozidel vznikl prototyp supersportu ÚVMV 1100 GT (někdy nesprávně označovaného jako Škoda 1100 GT)... Opět se uvažovalo především s exportem a přísunem deviz... Celkem bylo postaveno 6 těchto vozů s použitím povrchových laminátových dílů na podvozkové plošině Škoda 100... K výrobě opět nedošlo... V tomto případě ale mělo jít o ruční malovýrobu prostřednictvím Svazarmu s celkovou produkcí 20 - 30 vozů... Opět se nenalezly dostatečné kapacity k této malovýrobě, ale technologické zázemí, které se nashromáždit podařilo bylo později využito k malovýrobě/úpravě Škody 130 RS...

Největší potenciál asi měla Škoda 720... Design navrhlo studio Ital Design pod vedením samotného Giorgetta Giugiara, vůz měl používat nový motor s rozvodem OHC, který byl umístěn vpředu podélně a poháněl zadní kola... Počítalo se s karoserií sedan, kupé i kombi a plánoval se masivní export na Západ... Výroba měla začít v roce 1970... Pro výrobu se počítalo s obchodním označením Škoda 1250 a Škoda 1500 podle zdvihového objemu motoru... Sedan se měl vyrábět v Mladé Boleslavi, kombi ve Vrchlabí... V roce 1974 mělo pak ve Kvasinách naběhnout do výroby kupé... Dokonce byl připraven i ceník... Základní Škoda 1250 s dvojicí světlometů měla stát 30 000 Kčs, výkonnější a luxusnější Škoda 1500 se čtveřicí světlometů 35 000 Kčs... Výrobní náklady na jeden vůz byly spočítány na zhruba 25 až 26 000 tehdejších československých korun... Ovšem AZNP potřebovalo pro tento projekt obrovskou finanční injekci (pro přestavbu linky)... Jenže v dubnu 1971 rozhodla vláda jinak... Projekt Škoda 720 si vezmou na starosti tehdy ještě neexistující Bratislavské automobilové závody a AZNP začne pracovat na projektu spolu s východoněmeckým Trabantem a Wartburgem (Mimochodem toto je jediný případ, kdy není jasné jak moc na uzavření této spolupráce tlačila Moskva a zde možná vznikla ona urban legenda o "zaříznutí" ze strany SSSR)...Stavba továren automobilky BAZ začala až v roce 1974 a než se dostavěly, tak už byl projekt Škody 720 u ledu ve prospěch prototypu vozu s pohonem předních kol...

Škoda 760 byl prototyp předokolky, která měla vznikat společně s novými vozy automobilek Wartburg a Trabant... Vozy měly sdílet platformu, motory a řadu dalších celků... Všechno ale skončilo na příliš složité logistice, která měla fungovat na principu „just-in-time“... Problémem ale byly především finance a problematická spolupráce se soudruhy z NDR... A tak se celý projekt rozpadl...

Přesto ale z prototypů variant Škody 760 (liftback Škoda 762 a kupé 763) vznikl prototyp Škoda 781, ze kterého dalším vývojem vznikl Favorit...

[Tomas BB SK]

Chtěl bych jen tak nepatrně dodat, že Š120 je.... Porsche.

ale prd... Bolo to pokracovanie S100 a predtim S1000. Sudruhovia nedovili ani vyraznejsiu modernizaciu zadnej napravy, nie to este motor vpredu ( i ked prototypy boli, lenze poloosi nie) Embecka je ovela blizsie k renaul 8 nez akemukolvek porshe.

co nic nemeni na fakte ze to jazdili relativne dobre a servisovalo sa tiez relativne dobre. A malo sme na tom jazdili, pretoze bola MHD a doknca organizovana tak aby vyhovovala ( teda skoro) potrebam trhu - teda hlavne doprava do a z prace. Co v konecnom dosledku bolo ovela ekologickejsie ako 100 ludi v kazdom aute i ked modernom. Holt doba sa zmenia, organizacia prace tiez...

[martanus]

To jsem nevěděl ale tušil

Prominentní bankéři a průmyslníci Wall Streetu uvedli, že jediným způsobem, jak udržet komunismus na uzdě, bylo přijetí fašismu a sladění s Itálií a Německem. Roosevelt tento názor odmítl a začalo se spiknutí.

Plán měl mít pochod 500 000 veteránů z první světové války na Washington, DC. Mohli by přemoci město, omezili Roosevelta na loutku a přenesli sílu na plotrové Wall Street.

Rozhodli se, že převrat by měl vést generálmajor námořní pěchoty Smedley Butler, tehdy nejlépe zdobený námořník v historii USA. To byla chyba. Když jejich vyslanec řekl Butlerovi, co měli na mysli, a řekl, že by za to mohli získat 300 milionů dolarů, řekl: „Pokud dostanete 500 000 vojáků obhajujících cokoli, co voní fašismem, získám o 500 000 více a olízám peklo z vás a doma budeme mít skutečnou válku. “

https://www.zerohedge.com/markets/remov ... t-election

[riho]

To je známe. Butler o tom vypovedal pred vyšetrovacím výborom. Pred tým bol v službách napríklad United Fruit Company, ktorej zaisťoval kolónie v Latinskej Amerike. Samozrejme pod krytím USMC.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Smedley_Butler

[woxia]

Koho zajímá věci kolem Katyně, tak zde je zajímavý souhrn z publikace vydané v roce 1945 - Důkazy katynské
předneseno zkráceně ve schůzi Spolku českých lékařů v Praze dne 9. července 1945 a další informace.
https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585780

kdyby to zmizelo, je to tady, b. https://web.archive.org/web/20200620223 ... x?c=585780

[Alchymista]

https://literarky.cz/civilizace/1346-vz ... ka-nekonci
Vzkaz z roku 1945: Mírem válka nekončí

Druhá světová válka skončila v Evropě v květnu 1945. Lidé se v tom okamžiku objímali, nastal krátký okamžik pocitu sounáležitosti těch, kteří válku přežili. Dnes ovšem vzpomínky na rok 1945 nemají většinou nic společného s popisem tehdejší reality. Jde, až na výjimky, jenom o komentáře zneužívající téma konce války k politikaření. Mohou si to komentátoři dovolit, protože přímých pamětníků událostí znalých politicko-vojenských souvislostí té doby žije absolutní minimum.
Nepolitický pohled

Je možné se dnes podívat na konec války v roce 1945 bez politického zkreslování? Proč ne, pokud vezmeme v úvahu psychologii davu, a historickou momentální psychickou zátěž lidí.

Mír v květnu a červnu 1945 byl časem návratu k normálnímu životu. Lidé museli počítat s nebezpečím pohozených zbraní a výbušnin, ale i frustrovaných skupinek ozbrojených Němců toulajících se po lesích a směřujících do západní okupační zóny. Hrozilo i nebezpečí rabování od sovětských vojáků a vojenských dezertérů, ale i od vlastních spoluobčanů využívajících poválečného chaosu. Ale přes to všechno byl již vytoužený mír.
Doznívání války trvá léta

Válka oficiálně v Evropě skončila kapitulací podepsanou 8. května 1945 a slavnostně potvrzenou ještě 9. května 1945 v Berlíně. Pro různé skupiny aktérů ale končila později. Pro odsunuté Němce skončila v roce 1945 až 1947, podle toho, kdy se usadili v provizorních podmínkách po odsunu z ČSR v rozbombardované Třetí říši. Pro Sovětský svaz v nejširším smyslu slova skončila druhá světová válka v Evropě až po dosazení prosovětských vlád v sovětskou armádou osvobozených zemích, tedy koncem čtyřicátých let.

Jisté je, že na území Československa v květnu 1945 bylo našemu obyvatelstvu jedno, jestli město nebo vesnici osvobodí sovětská, polská, rumunská či americká jednotka. Dnes je z toho ukecané politikum.

„Pokud se týče osvobození, Československo musí mluvit o osvobození. A zároveň pro Československo byl konec války vítězstvím, neboť jeho jednotky na západní a východní frontě se zúčastnily bojů a domácí odboj byl v určitých fázích války co do výsledků průkazný,“ míní Jaroslav Šedivý, diplomat, historik, bývalý ministr zahraničních věcí. (Květen 1945 vítězství nebo osvobození, Seminář k 60. výročí od konce 2. světové války, tisk ze semináře, str. 18).
Hrdinové ať nepřekáží

Byla nouze, ale nikdo si zpočátku moc nestěžoval. Příjemné bylo, že se mohla beztrestně „rozjet“ šmelina. V prvních měsících po skončení války nebylo dost policistů k jejímu potírání.

Každý si chtěl přilepšit. Německý majetek postupně přebírali českoslovenští národní správci, včetně zemědělských statků.

Když měli přednostně dostat po Němcích venkovské statky volyňští Češi ze Sovětského svazu (SSSR), veteráni československé tzv. Svobodovy armády, místní čeští národní správci proti tomu protestovali (například na Litoměřicku). Místní Češi také nelibě nesli, že koncentrační tábory přežili někteří Židé a vrátili se domů. Chtěli zpět své byty, domy a obchody, ale Češi si tam pro sebe mezitím zařídili příjemnou národní správu.

Přes odhalení, co se stalo s Židy v koncentračních táborech, byli například na Ústecku v nemilosti, protože většinou hovořili německy. Předsedkyně ústecké okresní správní komise Marie Vobecká (KSČ), která se později stala předsedkyní okresního národního výboru, prosadila nařízení, že Židé jsou povinni nosit bílé pásky, protože údajně podporovali Henleinovu stranu.

O více než rok později vesnická policejní stanice, tehdy zvaná stanice SNB, v Zálezlech poblíž Ústí nad Labem v situační zprávě z 3. září 1946 uvedla: „Osoby české národnosti si stěžují, že hospodářský život jest znovu ovládán židy, kteří bezdůvodně odešli z bývalé Podkarpatské Rusi a zde z podpory čsl. úřadů byly jim přiděleny nejlepší živnosti. Tyto zjevy jsou zejména v Ústí n. L. Dále lid poukazuje na to, že židé by měli býti podrženi k nutnému pracovnímu výkonu.“

Zkrátka, když skončí válka, nikdo již vojáky a hrdiny nepotřebuje. Nikomu nevadí, když hrdinové dostanou medaile a jsou oslavováni, ale jenom pokud nepřekážejí. Totéž platilo i pro navrátilce z koncentračních táborů.
Byty nad zlato

V bývalé Sudetské župě, v částech československých území okupovaných na podzim 1938 Německem, v příhraničí poblíž německých hranic byly německé rodiny někde vystěhovávány za hranice do Německa hned pár týdnů po válce. Pro místní českou správu to bylo potřebné, protože do pohraniční přicházeli čeští a slovenští osídlenci, včetně Židů z Podkarpatské Rusi.

V pozdějších měsících, zhruba od června do září 1945, byly přijímány plány vnitřního přestěhování Němců v rámci měst. Bytovou problematikou se na svých jednáních zabývala také okresní správní komise v Ústí nad Labem. Všem městským a vesnickým národním výborům poslala cyklostylovaný dopis s informací z oběžníku zemského národního výboru (ZNV) z 27. června 1945. Píše se v něm:

„ZNV bylo hlášeno, že v pohraničním území (zejména v Jablonci, Liberci, České Lípě, Děčíně, Střekově, Chomutově, Karlových Varech, Chebu, Mostě atd.) bydlí dosud Němci ve vilách a mnohopokojových bytech, zatím co veřejní zaměstnanci všech oborů vyslaní k výkonu služby do pohraničního území, jsou bez přístřeší.

Žádám proto, aby ihned byla sjednána náprava tím způsobem, že okresní národní výbory a okresní správní komise budou byty nepřátel státu přidělovati přednostně veřejným zaměstnancům, kteří byli vysláni do pohraničního území k výkonu služby.“

Detailní „Plán vnitřního přestěhování Němců v Ústí nad Labem, 7. 9. 1945“ například nařizoval, že „všichni Němci budou přestěhováni do menších bytů dle zásady: do celkové výměry 20 metrů čtverečních 3 osoby, přes 20 metrů čtverečních na každých 5 metrů jedna osoba…“
Ať rychle odejdou

Každá obec na konci první, ale i druhé světové války nechtěla, aby na jejich teritoriu byly hladové krky, které do obce nepatřily. Rychle byli proto odsunováni ti, kteří na konci války byli v českých městech a obcích.

Na Ústecku koncem 2. světové války pobývalo zhruba deset tisíc lidí, kteří tam neměli trvalé bydliště. Vyplývá to z potvrzení, které vydal Okresní národní výbor v Ústí nad Labem Otto Uthoffovi, který řídil návrat spojeneckých zajatců, vystěhování uprchlíků a říšských Němců: „Jest jeho zásluhou, že v nejkratší době opustilo zemi více než 10 000 zajatců a civilních dělníků, uprchlíků a příslušníků německé branné moci.“

Zůstal v platnosti německý systém potravinových lístků, byla nouze o všechno. Je to zřejmé i z toho, že poblíž saských hranic v Ústí nad Labem rozhlasová relace z 10. května v němčině v 11.45 hod. informovala, že nesmí být zvyšovány ceny potravin a zaznělo též: „Přijdou-li k bytu sovětští vojáci, poproste je, aby vám nebrali z toho mála, co vám zbylo.“

Suma sumárum: Zkušenosti z prvních dnů opojné poválečné svobody potvrzovaly to, co platí v lidském společenství od starověku: Košile je bližší než kabát, aneb kdo není náš, ať neotravuje.

[Alchymista]

https://literarky.cz/civilizace/1349-po ... m-a-do-ksc
Poválečné kádrování českých Němců: Fandové Hitlera chtěli k sociálním demokratům a do KSČ

V souvislosti s koncem války v květnu 1945 se každoročně uvažuje například o osudu českých Němců. Ale v podstatě lze jejich jednání shrnout do jedné věty: Když koncem 30. let se jevit Hitler jako superman, šli většinově čeští Němci za ním, a když nacistické Německo bylo rozbombardováno a rozstříleno, rádi by se stali ihned dobrými československými sociální demokraty nebo komunisty. O tom se ale příliš nehovoří.

Psal se rok 1945, květen končí, k životu se klubal červen. Obnovená československá administrativa ustavila antifašistické komise. V okresech komise prověřovaly chování místních Němců za války. Kdo neprošel úspěšně kádrováním, nebyl uznán antifašistou a měl před sebou odsun do Německa. Místní Němci by udělali doslova cokoliv, aby nemuseli do odsunu.

O tomto fenoménu jsem napsal knihu Ústecké kádrování (AOS Publishing 2016) o prvních poválečných čistkách a o kádrování desítek tisíc Němců žijících v okresu Ústí nad Labem v roce 1945.
Důležité je jenom žít co nejpohodlněji

Pročetl jsem stovky dotazníků nazvaných Komise. Antifašistický okres Ústí nad Labem. Ze studia dotazníků jsem porozuměl tvrzení, že lidé udělají cokoliv, aby si zachovali život tak, jak jim vyhovoval. Důležitá není idea, kterou do včerejška zastávali, ale dlouhodobé přežití v určitě kvalitě, kterou nechtějí ztratit.

Po roce 1989 řada česko-slovenských úředníků a různoobčanů zmutovaných do podoby politiků též vystřídala řadu politických idejí/stran. Lidé jdou prostě za momentálně lepším. Co jim vyčítat, když na světě není žádné jistoty – pokud ovšem v nějakou specifickou jistotu nevěříte? Prostě lidé se chovají stále stejně – podle momentální potřeby.
Typologie „dotazníkových“ Němců

Je-li člověk při změně mocenského stavu vydán na milost vítězi, snaží se vydávat signály, které mu zaručí pokud možno klidný běžný život „neviditelného“ člověka. To platilo i pro české Němce v roce 1945.

Z tohoto hlediska lze ústecké Němce podle antifašistických dotazníků rozdělit do několika skupin, a sice na:

- typické antifašisty – členy komunistické strany, sociální demokracie,

- antifašisty vzhledem k prokázané odbojové činnosti,

- slušně se chovající Němce s dobrozdáním Čechů,

- Němce, kteří zdůrazňovali, že se ničeho nedopustili, v žádné fašistické straně nebyli, nic špatného Čechům neprovedli, tedy byli v pozici mrtvého brouka, a proto jsou vlastně antifašisty,

- Němce, kteří byli v nějaké fašistické organizaci (ale jen krátce), nebo tam údajně museli být kvůli svému zaměstnání,

- Němce organizované v SPD či NSDAP nebo „opferring der NSDAP“ – čekatele (kandidáty) členství v NSDAP.

Typickým „českým“ Němcem byla například Anna Grunichová z Ústí nad Labem (narozena 6. 10. 1883), bydlící v ulici dr. Ed. Beneše 42. Všechny kolonky v dotazníku proškrtala. Ničeho pronacistického se nikdy nezúčastnila – ani do roku 1938, ani po obsazení Sudet nacistickým režimem.

Její profesí byla starost o domácnost. Připojena je fotografie starší ženy v prostém oblečení s domácí kočkou.

Grunichovou považujeme za typického místního Němce z pohraničí. Žila svůj nenápadný tichý život tzv. bezvýznamného jedince v obrovském soukolí. Ale ani nenápadnost nikoho neochraňovala.

Byla Němkou, tedy podléhala kolektivní odpovědnosti za kolektivní politiku tzv. sudetských Němců. Proto i neviditelný Němec měl narýsovaný jasný osud – odsun z Československa. Protože neviditelný Němec nebyl v odboji proti nacismu (jako drtivá většina Němců) vlastně pasivně souhlasil s konáním nacistů. Tím spadal do kategorie kolektivní viny.
Katalog svatouškovství

Jak se čeští Němci snažili sbírat antifašistické body, bylo zřejmé z vyplněných dotazníků antifašistické komise. Pokud ústečtí Němci nebyli před válkou sociálními demokraty, komunisty nebo nebyli v odboji. Přesto doufali, že získají výjimku z poválečného německého osudu (odsunu) s pomocí drobných zásluh a kádrových bonusů v životopisu.

Měli ale smůlu, protože členy antifašistické komise byli také němečtí antifašisté, kteří dobře znali situaci v regionu, a chování svých německých spoluobčanů. Ředitel ústeckého muzea Václav Houfek k tématu uvedl: Na identifikaci nacistů na Ústecku významně pomohli němečtí antifašisté. Lze přímo říci, že organizovali čistky mezi Němci a nahlašovali je ústeckému českému revolučnímu národnímu výboru. Příkoří, kterému byli antifašisté během války vystaveni, nacistům s koncem války vraceli.

V knize jsem uvedl, že uváděné pozitivní informace v dotazníku ve prospěch prověřovaných Němců lze rozdělit do několika skupin:

poslouchání zahraničního rozhlasu

1a. prosté poslouchání zahraničního rozhlasu potvrzené svědky

1b. k tomu ještě aktivní rozšiřování zpráv mezi lidmi potvrzené svědky

slušné chování vůči Čechům

2a. slušné chování vůči Čechům s podpisy svědků

2b. doplněné o slušné chování vůči zajatcům, případně židům

pomoc perzekuovanému člověku

3a. přímluvou či svědectvím ve prospěch nacisty ohroženého člověka

3b. skrývání osoby nebo věci patřící člověku z odboje

3c. hmotná pomoc perzekuovanému člověku

3d. pomoc perzekuovanému člověku formou zaměstnávání Čechů, židů, sociálních demokratů a komunistů, což spojoval s ústrky, které kvůli tomu měl ze strany nacistických organizací

manželství jako alibi

4a. jeden z manželů v širší rodině byl Čech

4b. žena měla dítě s Čechem

(František Roček, Ústecké kádrování, str. 99-101)
Ani antifašisté neměli na růžích ustláno

Protiněmecké nálady byly na konci války natolik silné, že je pociťovali i němečtí antifašisté, kteří nemuseli do odsunu. Antifašisté se setkávali:

1. s vypočítavou protiněmeckou hysterií zakrývající cílevědomé rabování českými „revolučními“ zloději,

2. s liknavostí až lhostejností československých úřadů při napadání německých antifašistů,

3. byli sice v dobrém vztahu s místními Čechy, ale museli být ve střehu vůči českým novo-osídlencům z vnitrozemí, kteří v německých antifašistech viděli jenom Němce – čili pakáž, která zapříčinila druhou světovou válku,

4. byli v dobrém vztahu s místními Němci, které osobně znali a věděli, že během války, byť nebyli uznáni antifašisty, se chovali slušně. Měli mezi nimi i přátele. Podobně, jako mnohým místním Čechům – sousedům, jim bylo líto, když museli jejich němečtí sousedé jít do odsunového transportu. Proto jim pomáhali, čímž se dostali do střetu s protiněmecky orientovanou československou státní mocí.

Typickým příkladem problému, naznačeného ve čtvrtém bodu, je článek nazvaný „Antifašisté – náš stálý problém“. Noviny Sever (číslo 5, 30. října 1945, str. 3.) v něm informovaly, že na Mostecku v Janově a v Horním Litvínově proběhly domovní prohlídky u některých antifašistů. Byla u nich nalezena jízdní kola, rádia, zásoby ovoce a potravin – uložili si je u nich evakuovaní Němci. Proč i potraviny? Protože nikdo z nich nevěřil, „že to tak zůstane, jak to nyní je, a chtějí se se svými věcmi shledat, až se zase vrátí“, jak uváděli antifašisté. Několik antifašistů bylo zatčeno.

Na toto téma ředitel ústeckého muzea Václav Houfek řekl: „Němečtí antifašisté byli loajální vůči československému státu. Spolu s Čechy přebírali 8. a 9. května moc v Ústí n. L. Bohužel, protiněmecké nálady následkem války a represí byly vyhraněné. Proto raději v letech 1945 a 1946 požádala většina antifašistů o dobrovolný odsun do Německa.“