Ekonomika

[palo satko]

Kontra prd. Ked si objednaš tovar v EU cez zasielkovy obchod aku cenu platiš? Fakt maš na doklade cenu bez DPH? Nemaš. je dobre si niekedy pozriet realitu.

Otázka č. 1 – Zásielkový predaj do Rakúska
Slovenský platiteľ dane zasielal tovar formou zásielkového predaja do Rakúska osobám, ktoré nemajú pridelené identifikačné číslo pre DPH. Limit pri zásielkovom predaji pre registráciu v Rakúsku je 35 000 eur. V kalendárnom roku 2019 slovenský podnikateľ zrealizoval dodávku tovaru v celkovej hodnote bez dane 20 000 eur. Ďalšiu dodávku do Rakúska zrealizoval v januári 2020 v hodnote 10 000 eur. Ako postupuje slovenský platiteľ dane pri predaji tohto tovaru?
Odpoveď
Slovenský platiteľ dane nedosahuje limit pre určenie miesta dodania tovaru formou zásielkového predaja v Rakúsku a zdaní dodávku tovaru v tuzemsku sadzbou dane z pridanej hodnoty platnou v Slovenskej republike. Daň z pridanej hodnoty je splatná v tuzemsku.

https://podpora.financnasprava.sk/69037 ... om-predaji

[Alchymista]

https://www.zdravotnickydenik.cz/2021/0 ... -akvizice/
Amazon investuje do biotechnologického start-upu a Sanofi jde do další akvizice

Technologický gigant Amazon nejbohatšího člověka planety Jeffa Bezose je součástí konsorcia investorů, kteří podpoří biotechnologickou společnost Mammoth Biosciences. Jde o bezmála 200 milionů dolarů, které firma využije pro vývoj genové terapie a na editaci DNA založené diagnostiky. Francouzská skupina Sanofi rovněž investuje do biotechnologií.

Necelých 200 milionů dolarů (asi 4,2 miliardy korun) hodlá investovat skupina několika firem a investičních fondů do společnosti Mammoth Biosciences, která sídlí v kalifornském San Francisku. Vedle Redmile Group, Foresite Capital, Sixth Street, Decheng Capital nebo Mayfield je mezi investory také technologická společnost Amazon, patřící nejbohatšímu člověku planetu Jeffu Bezosovi.

Mammoth Biosciences chce peníze využít pro vývoj editace DNA za využití metody CRISPR (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats). Jde o techniku, která se využívá v genetickém inženýrství v molekulární biologii a lze s její pomocí modifikovat genomy živých organismů. Mammoth Biosciences se chce soustředit na zlepšení diagnostiky za využití této technologie, která se již osvědčila při boji proti pandemii koronaviru.

Pandemie nám pomohla
Nejde ale jen o diagnostiku. Mammoth Biosciences se chce zaměřit na proteiny Cas14 a Casɸ, které mohou pomoci při využívání genové terapie, respektive jejím zavádění do pacientova těla. Jde o takzvanou in vivo terapii, kdy lze buňky „editovat“ přímo v pacientově těle. Dosud se využívá ex vivo terapie, kdy se buňky z těla vyjmou, vyléčí a vracejí zpět do těla pacienta.

„Ukázalo se, že pandemie koronaviru výrazně urychlila naši práci na diagnostice. Ale nezaháleli jsme ani při vývoji terapeutických aplikací, kde jsme učinili obrovský pokrok. Peníze, které získáme, nám výrazně pomohou dostat naše terapeutické programy na další úroveň,“ uvedl Trevor Martin výkonný ředitel Mammoth Biosciences.
Sanofi kupuje Kadmon, akcie letí vzhůru

Do biotechnologií má v plánu investovat také francouzská farmaceutická skupina Sanofi. Ta sice stále ještě řeší akvizici americké biotechnologické společnosti Translate Bio, kterou chce koupit za 3,2 miliardy dolarů (asi 68 miliard korun), ale k tomu má v plánu přikoupit ještě jejího rivala, společnost Kadmon sídlící v New Yorku.

Cena, kterou Sanofi akcionářům Kadmonu nabídla, je skutečně impozantní. Za akcii hodlá zaplatit 9,5 dolaru, což představuje skoro 80procentní prémii oproti tržní ceně akcií před učiněním lukrativní nabídky. Akcie společnosti Kadmon na zprávu okamžitě zareagovaly růstem o 72,5 procenta na 9,15 dolaru. A poblíž této hranice se držely i ve zbytku uplynulého týdne.

Vedení Sanofi však ví, co dělá. V portfoliu Kadmonu je totiž lék Rezurock, který se používá pro léčbu takzvané reakce štěpu proti hostiteli, označované jako GvHD (Graft versus Host Disease). Jde o hlavní zdravotní komplikaci po přijetí transplantátu kmenových buněk od geneticky odlišné osoby. Někteří lidé po transplantaci trpí mírnou formou tohoto onemocnění, které zpravidla netrvá dlouho. Jiní pacienti ale mohou zažít závažnou formu, která může vést i ke smrti.

Rezurock přitom před pouhými dvěma měsíci získal povolení pro uvedení na trh od amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Lék rozšíří stávající portfolio Sanofi v lécích podávaných při transplantacích. „Transformujeme a zjednodušujeme náš medicínský byznys a přesouváme svou pozornost na diferencovaná aktiva na našich klíčových trzích,“ uvedl pro portál FiercePharma.com Olivier Charmeil, který má v Sanofi na starosti medicínský byznys.

Manévry na trhu spotřební medicíny
Třetí významnější akvizicí uplynulého týdne bylo oznámení o převzetí společnosti Héra SAS americkou společností Perrigo. Perrigo chce posílit svůj byznys spotřebitelské medicíny. „Jde o završení naší mnohaleté transformace směrem ke společnosti, která chce být úspěšná na trhu spotřebitelské medicíny,“ uvedl výkonný ředitel Perriga Murray Kessler. Akvizice v hodnotě kolem 2,1 miliardy dolarů (asi 44,9 miliardy korun) bude vypořádána nejpozději do konce prvního pololetí příštího roku.

[kenavf]

Kontra prd. Ked si objednaš tovar v EU cez zasielkovy obchod aku cenu platiš? Fakt maš na doklade cenu bez DPH? Nemaš. je dobre si niekedy pozriet realitu.

Otázka č. 1 – Zásielkový predaj do Rakúska
Slovenský platiteľ dane zasielal tovar formou zásielkového predaja do Rakúska osobám, ktoré nemajú pridelené identifikačné číslo pre DPH. Limit pri zásielkovom predaji pre registráciu v Rakúsku je 35 000 eur. ..

https://podpora.financnasprava.sk/69037 ... om-predaji

V pôvodnom príspevku bolo.

obchodníci z Aliexpressu problém s řízením v ČR vyřešili. Elegantně. Už několikátá zásilka mi jde do Maďarska.

Takže Aliexpres to poslal do Maďarska. A aj keby bol nejaký logistický medzisklad Aliexpresu registrovaný ako firma v Maďarsku s maďarským IČO DPH tak aj tak (podľa tvojho odkazu) pri sumárnom ročnom predaji do inej krajiny EU nad 35000€ musí DPH odviesť do tej danej krajiny.
Napríklad Maďarský zásielkový obchod by to pod 35000€ nemusel odviesť DPH na Slovensko, ale odviedol by to do maďarskej kasy, ale nad 35000€ to musí poslať do slovenskej kasy. Ale pochybujem že by Aliexpres ak by mal registrvanú pobočku v Maďarsku, predal na Slovensko za menej ako 35000€ ročne.

[Havy]

Asi jsme se odchýlili od hlavní myšlenky. Aby EU odradila od nákupů z Číny, je potřeba platit i to malé DPH. To by ale nevadilo, tak zavedli šílené poplatky za zprostředkování proclení. DPH třeba 1 Kč, hodnota zboží prd, ale poplatek za odbavení (výpalné) je 160 Kč. A to právě odrazovalo nakupující z Ali. No a já píšu, že není-li to náhoda, tak v Alíku našli řešení tohoto problému.

[kenavf]

To je v poriadku, náhoda to nie je, Aliexpres a Banggood našli rýchlo na to riešenie aby neprišli o zákazníkov a zakomponovali to zaevidovanie a platbu VAT/DPH priamo pri nákupe.
Polemika vznikla o tom, ako a kde tá DPHčka skončí.

Tým klasickým byrokratickým spôsobom ktorý hrozil(zaevidovanie na colnej správe, posielanie dokladov hore dole, vystavenie poplatku a dane,...) prebehlo len pár balíčkov a aj to zjednodušene(ja som tak platil poplatok dva razy, pár euro za balíčky v hodnote pár euro, zaplatil som to priamo doručovateľke.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/dobra-vila-e ... eto-banky/
Dobrá víla EBRD. Stažení ČEZ z Bulharska se povedlo i díky silnému zapojení této banky

Téměř dva měsíce uplynuly od chvíle, kdy ČEZ prodal své dceřiné firmy v Bulharsku. Ukončil tím nepříliš úspěšné působení v balkánské zemi, kde mu politici a regulátoři házeli klacky pod nohy. Až s odstupem času vyplouvají na povrch zajímavá fakta. Třeba nebývale silné zapojení evropské banky EBRD v česko-bulharské transakci.

Nepříliš zisková bulharská investiční skupina Eurohold si nákupem bulharských firem skupiny ČEZ vzala moc velké sousto. Musela sehnat balík 335 milionů eur (8,5 miliardy korun), což se po značnému úsilí nakonec podařilo. Zajímavostí může být příspěvek Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Ta bulharským byznysmenům vypomohla hned dvakrát.

Nejprve Euroholdu v červenci půjčila 60 milionů eur se splatností do pěti let. Část peněz je určena na financování akvizice energetických podniků, část na modernizaci odkoupené rozvodné sítě v západním Bulharsku. Teď v září přispěchala EBRD na pomoc podruhé. Podle oznámení společnosti Eurohold vloží banka částku až 30 milionů eur do kapitálu pojišťovací divize Euroins Insurance Group (EIG), aby jí pomohla posílit pozice na trzích jihovýchodní Evropy.

Lze jen spekulovat o tom, jakou roli v tom mohl hrát ČEZ. Také k němu byla EBRD v minulých letech docela štědrá. Například v roce 2015 mu půjčila 64 milionů eur na modernizaci rozvodné síti v rumunské Oltenii. Již v roce 2010 byla EBRD součástí konsorcia, které půjčilo Skupině ČEZ a jejímu tureckému partnerovi Akkök Group balík 235 milionů dolarů na akvizici energetické společnosti Sakarya Elektrik Dagitim (SEDAS). Zdroje z trhu uvádějí, že k ČEZ má historicky blízko manažerka pražského zastoupení EBRD Dagmar Rančáková.
Akviziční cesta divokým Balkánem

ČEZ vstoupil na bulharský trh v roce 2004 koupí dvoutřetinového podílu ve třech distribučních společnostech. Převzala je v lednu 2005, dva roky později je transformovala do jedné obchodní (CEZ Elektro Bulgaria) a jedné distribuční (CEZ Razpredelenie) společnosti. Větším průšvihem byla až pozdější akvizice uhelné elektrárny TEC Varna, kterou ČEZ prodal s vysokou ztrátou před čtyřmi roky. Utrpěné ztráty a příkoří by mohla kompenzovat případná výhra v mezinárodní arbitráži s bulharským státem.

ČEZ se z bulharského trhu stáhl, protože zde dlouhodobě čelil nepříznivému prostředí pro podnikání. Cenová regulace je zde nastavena tak, že podnikání v oboru distribuce a prodeje elektřiny přináší jen minimální zisk. Prodej firem se protáhl kvůli obstrukcím ze strany Komise pro energetickou a vodní regulaci, ale také kvůli potížím Euroholdu nashromáždit potřebných 335 milionů eur.

Kromě příspěvku od EBRD se část peněz podařilo získat díky emisí nových akcií Euroholdu na sofijské burze a díky investici fondu Metric Capital Partners. Další peníze poskytly financující banky, mezi něž patří J.P. Morgan, Bank of China, Raiffeisen Bank International, Raiffeisenbank Bulgaria a Unicredit Bulbank. K vypořádání transakce mezi skupinami ČEZ a Eurohold došlo na konci července.

Hlavními akcionáři a manažery skupiny Eurohold jsou Assen Christov, Kiril Bošov a Velislav Christov, kteří i po úpisu nových akcií drží více než 50procentní podíl. Zásadním oborem podnikání Euroholdu bylo dosud pojišťovnictví, kde se skupina Euroins zaměřuje hlavně na pojišťování vozidel a odpovědnosti řidičů. Další divize Euroholdu se zabývají obchodováním na burze, prodejem aut a leasingovým financováním.

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/S8BwS/inflace-se-utrhla-ze-retezu
Inflace se utrhla ze řetězu

Nejrychlejší tuzemská inflace za posledních třináct let se stává předvolebním tématem. Řada opozičních politiků, dokonce i někteří ekonomové přisuzují hlavní díl viny za rapidní růst cen vládě. Její fiskální politika měla být v době vrcholící pandemie prý až příliš expanzivní, což nyní působí inflačně. Lidově řečeno, vláda prý až moc rozhazovala, a to v době, kdy byla výroba kvůli pandemii omezena. Takže na málo zboží a služeb je teď až moc peněz, což právě tlačí ceny vzhůru.

Podle Eurostatu to ale jenom na vládu určitě svádět nelze. Evropský statistický úřad, jejž nelze podezírat z politické předpojatosti, totiž aktuálně uvádí, že česká inflace je v rámci EU podprůměrná. Zajímavé je, že vysoce nadprůměrnou inflaci mělo v rámci EU Česko loni. Tehdy to však politické téma prakticky vůbec nebylo. Asi proto, že inflace tehdy odrážela hlavně nadprůměrný růst výdělků, které v předpandemických letech stoupaly v očištění o inflaci zhruba čtyřikrát rychleji než v západní Evropě.

Nyní údaje Eurostatu praví, že meziroční inflace v ČR vykazuje za srpen hodnotu 3,1 procenta. Tento údaj je odlišný od údaje zveřejněného za týž měsíc Českým statickým úřadem; jde o odlišné metodiky. Eurostat počítá takzvaný harmonizovaný index spotřebitelských cen, který je mezinárodně srovnatelný. Údaj ČSÚ – za srpen 4,1 procenta meziročně – mezinárodně srovnatelný není. Tudíž z mezinárodně srovnatelných čísel Eurostatu plyne, že meziroční inflace v ČR byla v srpnu mírnější než například v Německu, Rakousku, na Slovensku, v Belgii či v Lucembursku. O zemích, jako je Polsko, Estonsko, Lotyšsko či Maďarsko, ani nemluvě.

Těžko tedy obstojí tvrzení, že za výraznou tuzemskou inflaci může dominantně Babišova vláda. Pokud by tomu tak bylo, musela by být inflace v ČR v rámci EU citelně nadprůměrná. Data Eurostatu ale dokládají, že aktuální zrychlení inflace je mezinárodním, ba globálním dějem, který navíc ještě v Česku zanechává dokonce slabší otisk než ve většině zemí EU.

...

[homer]

Povolenky jsou jako bitcoin. Klíčový nástroj na snižování emisí selhal

Cena emisní povolenky v závěru srpna překročila 60 eur. Takový vývoj ještě před pár měsíci nikdo nečekal. Když děláte analýzy pro své klienty, s jakými scénáři počítáte?

Cenu povolenky dnes bohužel neurčuje energetika. Je to už něco jako bitcoin, čistě spekulativní záležitost. Fyzický nebo technický důvod pro dnešní vysokou cenu není, povolenek je na trhu přebytek, nikoliv nedostatek.

Od roku 2019 se přebytečné povolenky stahovaly z trhu do takzvaných Rezerv tržní stability. Jak je možné, že i tak je povolenek na trhu přebytek, a navíc jejich cena roste? Selhal regulační systém?

Dnes postrádá smysl. Byl zaveden proto, aby dočasně odsál přebytečné povolenky, a zvedl tak jejich cenu, ale to bylo v době, kdy byla cena povolenky tři až čtyři eura. Nyní je tento regulační systém zbytečný. Cena je tvořena jinak. Před pár lety spekulativní obchod s povolenkami neprobíhal v takovém rozsahu. S tímto nikdo nepočítal, to je kouzlo nechtěného u špatně zvoleného systému.

Znamená to, že se evropské emisní obchodování vymklo kontrole?

Ano, naprosto. Evropská unie uvažuje o nějakých mechanismech, jak omezit spekulace s povolenkami. Ale nevíme, zda budou zavedeny a do jaké míry budou účinné. Trh umí obejít kdejakou regulaci, pokud se mu to vyplatí.
Drahá povolenka, drahá elektřina

Znamená to, že celý evropský systém obchodování s emisními povolenkami selhal? Jaké to má důsledky?

Drahá povolenka zdražuje elektřinu. Myslím, že se to v nějaké chvíli politikům vrátí, protože zdražují energii velmi nevhodným způsobem. Od začátku je tento způsob regulace emisí oxidu uhličitého chybný. Na počátku, v určitém roce, se měla stanovit nejdříve nízká cena za tunu emitovaného CO2 a platba měla každoročně stoupat, takže by v roce 2050 byla třeba 200 až 300 eur za tunu. Každý rok by byly pro všechny jasné a předvídatelné poplatky a ty by se vkládaly do nějakého fondu.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/povo ... hal-174031

[homer]

Skokové zdražení energií už má oběti. Dodavatelé nemají na nákup proudu pro zákazníky

Jak informovaly Hospodářské noviny (HN), kvůli bezprecedentní situaci na trzích musel přistoupit k "restrukturalizaci portfolia a reorganizaci své činnosti" například svého času jeden z největších dodavatelů energií Lumius ze Sviadnova u Frýdku-Místku. Ještě loni přitom vykázala firma při tržbách 3,9 miliardy zisk téměř čtvrt miliardy korun.

HN přitom upřesňují, že změny se nyní týkají pouze velkých odběratelů. "Snažíme se domluvit s našimi zákazníky, aby s námi za nějakých podmínek ukončili smlouvu," řekl majitel Lumiusu Pavel Miklas. Pokud na to zákazníci přistoupí, budou si muset pravděpodobně nakoupit energii na trhu za mnohem vyšší ceny, než které měli nasmlouvané. Lumius si podle HN pro své odběratele nenakoupil dostatek energií. A nemá peníze na to, aby je za současné ceny dokoupil.

V problémech jsou i další firmy. Nové zákazníky podle deníku přestal nabírat projekt Skautská energie, za kterým stojí český Junák. Ten dodává energie asi třem desítkám tisíc zákazníků. Nejde přitom o tradičního dodavatele, sdružuje skupinu zákazníků, pro které soutěží nejlepší ceny.

Situace se zkomplikovala i pro malého dodavatele plynu, firmu 123ušetři.cz. Jednatel společnosti Rafael Maurelli už zákazníkům podle HN poslal dopis, že od 23. září není firma schopná plnit své dodávky. A že všichni, pokud se nerozhodnou jinak, přechází pod firmu ČEZ Prodej.

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/en ... 47ab5f122/

[Alchymista]

https://roklen24.cz/prave-se-stalo/emis ... i-z-ceska/
Emisní povolenku si nyní může koupit kdokoliv díky unikátní aplikaci z Česka

Obchodování s emisními povolenkami bylo doposud doménou velkých korporací a států, celosvětově jedinečný český projekt ale vše mění. V současné době je v obchodech Google Play a App Store dostupná finální verze aplikace CO2IN, která zpřístupňuje oblast emisních povolenek i soukromým osobám. V tuto chvíli si ji stáhlo téměř dva tisíce uživatelů, a jako platidlo CO2IN již používá první desítka obchodníků.

Virtuální platidlo CO2IN představuje převrat v emisním obchodování s potenciálem významně urychlit přechod na bezuhlíkové zdroje energie. CO2IN umožňuje komukoliv aktivně přispívat k ochraně klimatu a poslouží také jako velmi efektivní a jednoduchá forma offsettingu, kdy si nakoupením CO2INů soukromá osoba, firma nebo municipalita může snížit svoji uhlíkovou stopu až na nulu.

CO2IN je zároveň jediné platidlo svého druhu na světě kryté reálnou hospodářskou hodnotou, na emisní povolenky EU ETS je totiž vázáno fixním kurzem 100 CO2INů za jednu povolenku, která odpovídá tuně CO2 či ekvivalentu jiného skleníkového plynu. Cena povolenek EU ETS v poslední době roste díky snižování jejich množství v oběhu a nyní se dostává na úrovně, kdy se podle odborníků z povolenek stává efektivní nástroj k mírnění změny klimatu.

„Nákupem každé stovky CO2INů uživatel stáhne jednu emisní povolenku z trhu, pořízení CO2INu tedy jednoduše a efektivně přispívá ke snížení emisí v Evropě a k tomu, že jsou znečišťovatelé více motivováni modernizovat své provozy a celkově urychluje přechod našich ekonomik směrem k udržitelnosti,“ vysvětluje Jan Palaščák, šéf skupiny Amper a duchovní otec platidla CO2IN, a dodává: „Prostřednictvím CO2INu mohou spotřebitelé a všichni ekonomičtí aktéři do systému povolenek zahrnout také branže, kterých se EU ETS zatím netýká. A v neposlední řadě může CO2IN posloužit jako v Bruselu stále jen diskutované uhlíkové clo, pokud budou spotřebitelé prostřednictvím CO2IN vyžadovat zpoplatnění CO2 vypuštěného při výrobě zboží importovaného do Evropské unie. Pokud všichni budou za emise skleníkových plynů platit stejně, domácí výroba získá zpět svoji přirozenou výhodu a začne docházet k relokalizaci průmyslové výroby do Evropy. Vzniknou nová pracovní místa a klesnou emise díky snížení dopravy i vyšší účinnosti technologií v Evropě.“

CO2IN se vyslovuje jako anglické „coin“ a jako virtuálním platidlem jím bude možné platit zboží podobně jako bitcoiny. Protože je však CO2IN ve fixním kurzu kryt emisními povolenkami, lze očekávat oproti bitcoinu stabilnější vývoj hodnoty nového platidla. Nehledě na to, že CO2IN na rozdíl od bitcoinu klima neškodí, ale pomáhá je chránit.

Takže z regulačního opatření se stal komoditně burzovní podvod shodný jako např. obchodování s poukázkami na zlato (nikoli se zlatem fyzicky uloženém na burze)
klasika...

[Alchymista]

https://literarky.cz/civilizace/2079-no ... ke-bubliny
Noví Lehman Brothers? Je možné, že jsme svědky prasknutí historické bubliny

Charles Ponzi vyplácel jedny investory z peněz druhých a nafoukl tak v Bostonu roku 1920 pořádnou bublinu, která pak také s pořádným rachotem splaskla. Ponzi je dávno mrtev, ale dalších bublin ušetřeni nejsme; nějací jeho následovníci – podvodníci se budou vynořovat vždycky. Podvody všeho druhu jsou kulturní univerzálie lidstva a znají je všechny civilizace, které se naučily provozovat obchod.

Jednou z nejstarších psaných památek lidstva je hliněná tabulka psaná akkadsky, na které si napálený obchodník stěžuje prodejci mědi Ea-nasirovi, že jím dodané zboží nestojí za nic. Je stará asi 3800 let. (Tabulku našli archeologové ve zříceninách domu, kde se podobných stížností nalezlo víc; vypadá to, že ničemný Ea-nasir zde bydlel, nebo zde aspoň provozoval svoji kancelář.)

No, a teď to vypadá, že svoji kapitolu o bublinách napíše Čína, i když zatím není jasné, jak velkou. Ale centrální úřady informovaly místní činitele, že se mají „připravit na možnou bouři“. Takže minimálně stojí za to tu situaci sledovat.

Ponziho způsob hospodaření
Předem předesílám, že nejsem žádný odborník na Čínu a toto je spíš „est effort“ článek, posbíraný z různých zdrojů, Financial Times či Bloombergem počínaje a diskusemi investorů konče. (Tam se člověk dozví zajímavé detaily, ale hůře ověřitelné.) Doufám ale, že ten celkový amatérský obrázek bude mít blízko k realitě.

Evergrande je gigantický čínský developer se sídlem v Šen-čenu, vlastník značného množství hotových i rozestavěných nemovitostí po celé Číně, o půdě určené ke stavění ani nemluvě. Vedení Evergrandu ale investovalo i mimo realitní obor, například do výroby elektrických vozidel, přičemž řada těchto vedlejších investic se neosvědčila. Zrovna ta továrna na elektrovozy měla skvělý marketing, ale za tři roky od nákupu Evergrandem nedodala ani jedno hotové auto na trh a její provoz byl těžce ztrátový.

Tyto investice, realitní i nerealitní, dělali v Evergrandu vesměs na dluh a dluhy teď také mají, oficiálně odhadované na 300 miliard dolarů (necelých sem bilionů korun); to je zhruba polovina toho, co měli na triku Lehman Brothers, když se roku 2008 složili. Jenže ona to nemusí být konečná částka. Toto jsou závazky v dluhopisech, ale firma Evergrande má téměř jistě i nějaké další závazky – například vůči dodavatelům (však jsou to stavebníci), zaměstnancům a také zákazníkům, kteří si koupili rozestavěné nebo dosud ani nezapočaté byty. Zmapovat její skutečnou finanční situaci bude asi pro úřady obtížný úkol.

(Zajímavá paralela s Ponziho případem: italský hochštapler vedl tak zamotanou evidenci vkladů, že se v ní přivolaní odborníci nemohli vyznat a trvalo nějakou dobu, než spočítali, jak na tom jeho firma je.)

A vypadá to, že Evergrande je insolventní. Tento čtvrtek nebyla firma schopna zaplatit některým zámořským investorům, což už se pár dní čekalo. (Čínští investoři své peníze dostali.) Teď běží třicetidenní lhůta, během které by Evergrande měla zpožděné platby provést; pokud to nezvládne, bude v insolvenci i papírově a oficiálně.

Existuje podezření, že v Evergrandu se po nějakou dobu praktikoval Ponziho způsob hospodaření a že staré investory vypláceli nově nabraným dluhem. (Sám její zakladatel vydělal na dividendách z akcií, které drží, celkem osm miliard dolarů.) Jenže firma už si další dluhy oficiálně nabírat nesmí, protože narazila na regulaci zvanou „tři červené čáry”, kterou čínská vláda nedávno zavedla kvůli přehřívání trhu: podle ní nesmějí mimo jiné dluhy realitních developerů překračovat hodnotu jejich majetku v realitách. Chce-li Evergrande tyto podmínky aspoň časem splnit, musí objem svého dluhu naopak redukovat, rozhodně už si nemůže půjčovat dál.

Prasknutí bubliny by přineslo masivní pokles cen
No dobrá, velká firma to asi přehnala se zadlužením a hrozí jí, že zkrachuje. Co je na tom zajímavého?

První věc, efekt infekce. Evergrande nejsou jediným developerem vystaveným finančnímu stresu. Realitní trh připomíná svojí propleteností hromadnou incestní orgii a půjde-li jeden obr do kolen, pravděpodobně s sebou stáhne i jiné firmy, které momentálně drží jeho dluhopisy (ty se prý dokonce používaly jako neoficiální měna k vyřizování vzájemných závazků!) nebo společně s ním rozestavěly nějaké projekty. Dodavatelé stavebního materiálu, třeba ocelárny nebo cementárny, také pocítí neodolatelné volání krachu; a to jsou často firmy zaměstnávající velké množství lidí a vyvážející to samé zboží i do Evropy či Ameriky. Paradoxním efektem případného pádu Evergrandu by tak mohlo být, že nebudeme mít z čeho stavět my.

Druhá věc, společenské následky. Evergrande není jenom developer, prý se v mnoha místech stará i o dodávky vody či elektřiny, které musejí běžet dále. Závažnější je ale otázka nedostavěných bytů. V Číně je údajně běžné, že se na nákup bytu pro mladé složí všechny generace rodiny ze svých úspor. Při nákupu dosud nehotové nemovitosti ale vždy podstupujete riziko, že nikdy dokončena nebude (pamatujete na náš H-Systém? Jeho obětí se stal i jeden z mých učitelů z MFF UK). V tomto případě by to znamenalo miliony lidí, kteří by přišli o úspory.

Třetí věc, prasknutí bubliny. Je-li Evergrande skutečně v insolvenci, její situace by částečně mohla být řešena nuceným odprodejem nemovitostí, které v současné době vlastní – rozestavěných i hotových. Takové masivní výprodeje bývají ale provázeny stejně masivním poklesem cen na celém trhu. To by dostalo do problémů jiné čínské realitní firmy, dokonce i takové, které se držely od Evergrandu stranou (nevím, jestli takové vůbec jsou). Vzpomínáte si na „tři červené linie“ zmíněné o pár odstavců výše? Firmy nesmějí mít více dluhů, než kolik činí hodnota jejich portfolia nemovitostí; jenže hodnota dluhů se nemění, kdežto hodnota nemovitostí je určována trhem. V tomto případě by šla dolů, takže X dalších firem by se stalo předluženými prakticky přes noc.
Krátká bouřka, nebo opravdové tornádo?

Toto je natolik čerstvá situace, že je těžké určit, jestli z toho bude jenom krátká bouřka, nebo opravdové tornádo. Za poslední rok a něco jsme si užili strašení dost, takže k němu nechci přidávat.

Na druhou stranu – realitní bubliny bývají v okamžiku prasknutí extra nemilosrdné. Rád jezdím do Španělska a ta země je dodnes troskami neobývaných nemovitostí z doby španělské realitní bubliny přímo posetá; Čína je třicetkrát větší, takže následky by se škálovaly úměrně tomu. Ve Španělsku měl realitní krach značné politické následky, díky němu dnes nejspíš ultralevicoví Podemos sedí ve vládě. V Číně nepochybně žádná nová protestní strana nevznikne, ale vztek obyvatelstva musejí brát vážně i v Pekingu.

Zaznamenal jsem i názory, že „tři červené linie“ jsou ze strany pekingské vlády ve skutečnosti pokus o úmyslné propíchnutí čínské realitní bubliny dřív, než nabyde skutečně mamutích rozměrů, a to i za cenu otřesů a krachů postižených firem. Předseda Si totiž „virtuální ekonomice“ moc nedůvěřuje a dal by přednost dalšímu rozvoji „skutečné“ ekonomiky, tj. průmyslové výroby, která se poslední dobou pomalu začíná stěhovat do zemí levnějších než Čína (třeba do Vietnamu nebo do Bangladéše).

Celkové následky budou asi záležet hlavně na dvou věcech. Ta první je, kdo všechno je reálně Evergrandu exponován a jak moc. Peníze tam mají i západní investoři, i když snad ne tolik, aby je to zásadně ohrožovalo. Jak moc jsou exponované čínské firmy, to se teprve ukáže.

Druhá je ta, co teď udělá čínská vláda. Vytáhne nějakým způsobem Evergrande z nejhoršího, nebo jej nechá, aby si vyjedl svoji kašičku až do (spáleného) dna? Oba postupy mají svá rizika. Neřízený krach by se mohl vymknout z rukou. Záchrana nevděčné firmy by znamenala, že tisíc dalších firem začne ještě více riskovat a spoléhat na to, že v nouzi je z problémů vytáhne stát.

Možná je i nějaká třetí cesta, ve stylu „firmu zachráníme, ale nejvyšší manažery postavíme před popravčí četu“. Toho se v Lehman Brothers bát nemuseli, dokonce i Bernie Madoff dostal “jen” doživotí (technicky vzato 150 let). Nicméně můžeme-li soudit z dosavadní historie lidstva, na mamon bývá i hrozba popravy krátká.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/temer-29-lid ... -prumerem/
Téměř 29 lidí z tisíce pracuje v Evropské unii v dopravě. Česká republika je lehce nad průměrem

Celkem bylo loni v rámci dopravy zaměstnáno v Evropské unii 10,8 milionu lidí. Ve srovnání s rokem 2019 se tento počet snížil o šest procent na 11,6 milionu. Největší pokles byl zaznamenán u průvodčích a průvodců, což odráží situaci související s padnemií covid-19. Jen patnáct procent z celkového počtu zaměstnanců v dopravě tvořily ženy. Podíl zaměstnanců do 35 let věku představoval 29 procent. Vyplývá to z údajů Eurostatu.

Největší podíl zaměstnanců v dopravních povolání loni připadlo na řidiče těžkých nákladních aut a autobusů – 35 procent. Pracovníci v dopravě a skladování představovali 22 procent a řidiči osobních aut, dodávek a motocyklů 19 procent.

Méně průvodčích
Patří sem však i poslové a doručovatelé balíků či nosiči zavazadel, kterých bylo 12 procent. Eurostat do statistik zahrnuje také nosiče odpadků (5 procent).

Tři procenta tvořili vlakoví strojvedoucí a další tři procenta průvodčí a průvodci. Právě u této skupiny zaměstnanců došlo meziročně k největšímu poklesu zaměstnanosti, a to o 16 procent oproti předchozímu roku. Další významný pokles byl zaznamenán u dopravních a skladovacích dělníků (11 procent).

Drtivou většinu (85 procent) pracovníků v dopravě tvořili muži. Více než třetině lidí zaměstnaných v dopravních povoláních bylo padesát let nebo více (37 procent). Skupina mezi 35 až 49 lety tvořila 36 procent. Jen 29 procent představovali zaměstanci do 35 let věku.

Jak přilákat více žen
Že je v dopravních službách zaměstnáno poměrně málo žen, zřejmě nikoho nepřekvapí. U některých konkrétních profesí však existuje snaha o zvýšení jejich podílu.

Společenství evropských železničních a infrastrukturních společností (CER) proto nedávno přijalo dohodu „Women in Rail“. Vyjádřilo tak plné odhodlání členů společenství více podporovat politiku rovnosti žen a mužů a rozmanitosti. Jedná o první autonomní dohodu na evropské úrovni o rovnosti žen a mužů.

Dohoda se dotýká různých oblastí a aspektů podpory žen v tomto odvětví od náborového procesu, udržení a povyšování zaměstnankyň až po umožnění přístupu na úrovně řízení. Evropská federace pracovníků v dopravě (ETF), která zastupuje železniční pracovníky, bude o přijetí textu hlasovat na konci října.

Vede Rumunsko
V roce 2020 připadalo v Evropské unii v průměru 29 dopravních pracovníků na tisíc lidí v Evropské unii. Toto číslo se však v jednotlivých regionech lišilo. Obecně nejvíce lidí v dopravě pracovalo v jihovýchodních částech unie. První místo obsadila jižní Muntenia v Rumunsku s 65 pracovníky na tisíc osob.

Hned potom následovaly tři bulharské regiony: severo-západní (58 pracovníků), severo-střední (54 pracovníků), jiho-střední (51 pracovníků) a také střední a západní region v Litvě (51 pracovníků).

Naproti tomu Valonský Brabant v Belgii zaznamenal nejnižší podíl přepravních pracovníků na tisíc lidí (15 pracovníků), těsně za ním následoval region Jižní Egejské moře v Řecku (16 pracovníků), Burgenland v Rakousku a Melilla ve Španělsku (oba 18 pracovníků) a také region Kalábrie v Itálii (19 pracovníků).

V České republice pracovalo nejvíce lidí v dopravě v severo-západní části (37,6 procent) a ve Středních Čechách (35,4 procent). Naopak nejméně (27,1 pracovníka) pracovalo v jihovýchodní části republiky.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/prumyslnici- ... -prumyslu/
Průmyslníci bijí na poplach. Drahé povolenky mohou pohřbít celé obory českého průmyslu

Zástupci průmyslových asociací se formou otevřeného dopisu obrátili na premiéra Andreje Babiše a další politiky, ať si dobře rozmyslí podporu pro návrhy Evropské komise, známé pod označením Fit for 55. Jejich přijetí by zvedlo přímé i nepřímé náklady evropských výrobních podniků natolik, že by se rychle staly nekonkurenceschopnými.

Pod dopisem, který má redakce Ekonomického deníku k dispozici, jsou podepsáni šéf Ocelářské unie Daniel Urban, ředitel Svazu chemického průmyslu ČR Ivan Souček, prezident Asociace českého papírenského průmyslu Jaroslav Tymich, prezident Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR Petr Mazzolini, viceprezident Svaz podnikatelů ve stavebnictví Roman Blažíček i další zástupci podnikatelských asociací.

Co konkrétně průmyslníkům vadí? Tak třeba prudký růst ceny emisní povolenky, která již překročila hranici 60 eur za tunu oxidu uhličitého. „S tím ještě před rokem nepočítal vůbec nikdo, a tím méně Evropská komise. Všechny dopadové studie, jež doposud zpracovávala, počítaly s cenou kolem 30 eur. Dražší energie a povolenky dopadnou negativně nejen na peněženky domácností, ale i na nás a celou ekonomiku,“ varují zástupci tradičních oborů průmyslu.

Obecně sice reprezentanti průmyslu podporují snižování antropogenních emisí oxidu uhličitého a úsilí Evropské unie o dosažení uhlíkové neutrality, současně však vyjadřují znepokojení z možných dopadů „zbrklé, neodborné a ideologické dekarbonizační politiky.“ Pozice české vlády k problémovým místům návrhu Fit for 55 jsou podle autorů dopisu slabé a jen okrajově hájí zájmy českého průmyslu.

Doporučení průmyslníků vypadá takto: objem povolenek v systému EU ETS snižovat výhradně pomocí lineárního redukčního faktoru, jednorázové stahování povolenek z trhu musí skončit. Referenční hodnoty musí zohledňovat dostupné a rozšířené technologie. Chtějí také zachovat možnost financování projektů na využití zemního plynu i po roce 2025, protože bez nich je dekarbonizace v českých podmínkách nemožná.

Autoři dopisu též upozorňují na rizika dekarbonizace průmyslu. „Pokud by český průmysl začal intenzívně využívat vodík, jen odvětví chemie a ocelářství očekávají dodatečnou společnou spotřebu v objemu asi 50 TWh ročně. To jsou asi tři čtvrtiny toho, co ČR spotřebuje dnes. Kde se tato energie vyrobí?,“ ptají se zástupci průmyslových svazů.

Kopii dopisu určeného pro premiéra Babiše obdrželi ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, ministr životního prostředí Richard Brabec, předsedové ostatních parlamentních stran, předsedové výborů pro životní prostředí a hospodářství sněmovny a senátu a poslanci Evropského parlamentu za Českou republiku.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/inspirujme-s ... predstava/
Inspirujme se ve Švýcarsku, říkají železniční nákladní dopravci. Pro Českou republiku úsměvná představa

Když to jde ve Švýcarsku, musí to jít i jinde. Tak komentuje tamní úspěchy Evropská asociace pro železniční nákladní dopravu (ERFA). Za první pololetí letošního roku zde totiž tento druh dopravy zaznamenal zvýšení podílu oproti loňsku z 71,5 na 74,4 procenta. Šlo o největší podíl nákladů přepravených po železnici za poslední čtvrtstoletí a zřejmě i o největší podíl v rámci celé Evropy. Podle asociace tento úspěch ukazuje, že modálního posunu je možné dosáhnout, pokud je k dispozici vhodný politický rámec. Poučení z tohoto vývoje a švýcarské dopravní politiky by proto mělo být v příštích letech začleněno i do evropské politiky.

Jak uvádí ERFA, švýcarský příklad objasňuje nezbytné předpoklady k dosažení modálního posunu. V posledních letech ve Švýcarsku existuje široká veřejná i politická podpora železniční nákladní dopravy. Nedílnou součástí jsou i rozsáhlé investice do infrastruktury se silným zaměřením na potřeby železniční nákladní dopravy, liberalizace trhu a nezávislý regulátor se znalostí místního trhu.

K tomuto modálnímu posunu však významně přispěla také finanční podpora železniční nákladní dopravy, konkrétně specifická podpora intermodální dopravy.

Správné podmínky a podpora hospodářské soutěže
Evropská unie se chystá zahájit revizi řady klíčových právních textů, které budou mít v příštích letech přímý dopad na železniční nákladní dopravu a bezprostředně i na revizi koridorů pro železniční nákladní dopravu a sítě TEN-T. Je proto důležité se ze švýcarského přechodu na jiné druhy dopravy poučit.

„V nadcházejících týdnech se dočkáme revize právních textů, které definují, na jaké infrastruktuře bude železniční nákladní doprava fungovat v nadcházejícím desetiletí. Je nezbytné, aby tvůrci evropské politiky zajistili, že se bude silně zaměřovat na potřeby železniční nákladní dopravy. Jasně se ukazuje, že když existují správné podmínky, modální posun je reálný,“ uvádí generální tajemník ERFA Conor Feighan.

Podle asociace by také politické reprezentace měly i nadále podporovat hospodářskou soutěž jako prostředek k dosažení přechodu na jiný druh dopravy a zajistit dostatečnou finanční podporu pro rozvoj infrastruktury.

„Švýcarsko“ v českých luzích a hájích?
V českých podmínkách se může zdát švýcarská realita jako utopie. Ať už se evropské předpisy týkající se železnice změní jakkoli, je zřejmé, že oproti jiným státům je Česká republika v několik desetiletí trvajícím skluzu. A to hlavně, pokud jde o investice do infrastruktury.

Přestože se v poslední době intenzivně hovoří třeba o vysokorychlostních tratích, které by měly v budoucnu odlehčit těm konvenčním – a právě ty by se mohly uvolnit pro účely nákladní dopravy, je naprosto jasné, že bude trvat ještě velmi dlouho, než se tak stane.

Kromě toho je podpora státu směrem k železničním nákladním dopravcům zatím velmi chabá. Nikoliv zásadním, ovšem hezkým příkladem může být například pandemická situace, kdy bylo ve všech členských státech možné přistoupit ke snížení poplatků pro železniční nákladní dopravce za použití dopravní cesty.

K této možnosti přistoupila celá řada států od Rakouska a Německa přes Itálii, Francii či Nizozemí. České ministerstvo dopravy tehdy uvedlo, že o využití této možnosti neuvažuje, protože situace v období pandemie neměla na nákladní dopravu negativní vliv.

Čeští železniční nákladní dopravci se obecně shodují na tom, že cílená a dlouhodobá podpora, díky které by svým zákazníkům mohli nabídnout dlouhodobé kontrakty s garancí kvality a ceny, u nás stále chybí.

[petrp]

Světu hrozí další cenový šok, křemík zdražil o 300 procent
Ceny kovového křemíku za necelé dva měsíce vzrostly o 300 procent. Příčinou je omezení produkce v Číně kvůli výpadkům dodávek elektřiny, upozornila agentura Bloomberg. Kov vyráběný z druhého nejrozšířenějšího prvku na Zemi se tak stal vzácným, což ohrožuje vše, od automobilových součástek přes počítačové čipy až po solární panely, a představuje další problém pro světovou ekonomiku.

Problém s křemíkem podle agentury Bloomberg ukazuje, jak se globální ekonomická krize kaskádovitě šíří mnoha způsoby. Snížení výroby v Číně, která je zdaleka největším světovým producentem křemíku, je důsledkem snahy o snížení spotřeby energie. A pro řadu průmyslových odvětví je nemožné vyhnout se nepříznivým dopadům jeho nedostatku.

Po většinu času se od začátku tohoto století jeho cena pohybovala v rozmezí 8000 a 17.000 jüanů (27.100 až 57.600 Kč) za tunu. Pak ale bylo producentům v provincii Jün-nan nařízeno, aby od září do prosince snížili výrobu o 90 procent pod srpnovou úroveň kvůli nedostatku elektřiny. Cena od té doby vystřelila na 67.300 jüanů (přes 228.000 Kč) za tunu.
https://www.patria.cz/zpravodajstvi/479 ... ocent.html

Vypnuté čínské továrny vyhnaly cenu křemíku na rekordní hodnotu
Globální ekonomiku postihl nový závažný problém. Kov, jenž se vyrábí z druhého nejběžněji se vyskytujícího prvku na Zemi, se stává nedostatkovým materiálem. Cena křemíku za poslední dva měsíce vyrostla o 300 procent, což může ohrozit výrobu v řadě průmyslových odvětví od automobilů, přes počítače až po chemikálie. Jedná se tak o další ránu pro letos už tak těžce zkoušené mezinárodní dodavatelské řetězce.

Hlavní příčinou „křemíkové krize“ je rozsáhlé odstavení jeho výroby v Číně, která je s obrovským náskokem největším dodavatelem křemíku na světě. Připadají na ni přibližně dvě třetiny globální produkce. Čínské továrny zase omezily svou činnost v důsledku rostoucích cen ropy, elektřiny a plynu – dalšího problému, jenž aktuálně trápí podniky po celé planetě.
https://www.e15.cz/zahranicni/vypnute-c ... tu-1383994

[Alchymista]

https://roklen24.cz/optimismus-v-eurozo ... edostatku/
Optimismus v eurozóně oslabuje ve stínu viru a globálních nedostatků

Klíčové body

• Složený PMI index eurozóny oslabil proti srpnu na 56,2 bodu.
• V rámci eurozóny zpomalil i sektor služeb, který má být vlivem nedostatku výrobních vstupů tahounem ekonomiky.
• Velmi opatrná rétorika ECB v oblasti utažení podmínek měnové politiky zřejmě povede ke slabšímu euru.

Hospodářský růst v eurozóně dle měření PMI v září zpomalil už druhý měsíc v řadě. Hodnota indexu se tak dále propadla proti červencovému rekordu za posledních 15 let. Složený index PMI pro eurozónu dosáhl po zpřesnění 56,2 bodu oproti srpnovým 59 bodům. Propad byl zaznamenán v eurozóně i v sektoru služeb, který v měření PMI dosáhl 56,4 bodu oproti srpnovým 59 bodům. Zpomalení hospodářství bude v následujících měsících zřejmě pokračovat. Současný výpadek kondice ekonomiky je způsoben především ochlazením poptávky a trvajícím omezením na straně nabídky.

V září došlo v rámci eurozóny také ke zpomalení tempa přírůstku nových objednávek a tvorby pracovních míst, což je v souladu s tezemi ohledně začátku mírného ochlazování poptávky. Hlavním důvodem však zůstává nedostatek výrobních vstupů – tedy potíže na straně nabídky. Odhady budoucího vývoje tržeb v rámci měření PMI byly v září nejméně optimistické od února letošního roku.

Inflační tlaky v eurozóně minulý měsíc i přes mírné uvolnění poptávky sílí. Růst cen výrobních vstupů, který táhne především jejich nedostatek, byl v září nejrychlejší od července roku 1998. Ceníky výrobců pak zaznamenaly třetí nejvyšší růst cen v historii měření. Vyšší růst byl v eurozóně zaznamenán pouze v červnu a červenci. Za dobu měření PMI obecně platilo, že růst cen vstupů a výstupů byl předzvěstí výrazného posílení ekonomické aktivity. Otázkou je, zda toto bude platit v současné situaci, kdy sílí inflační tlaky a zároveň už lehce zpomaluje ekonomický růst v eurozóně.

Vzhledem k tomu, že výrobní podniky bude zužovat nedostatek materiálů a pracovní síly i v roce 2022, bude posilování ekonomické aktivity v eurozóně stát především na sektoru služeb. Sektor služeb se po rozvolnění protipandemických pravidel v eurozóně znovu nadechl. Během září však index PMI tohoto sektoru klesl na 56,4 bodu oproti srpnovým 59 bodům. Tento výsledek je čtyřměsíčním minimem a poukazuje na mírné ochlazení poptávky i v sektoru služeb. Za tím stojí sílící nejistoty a obavy z ekonomické či pandemické situace během podzimu. Zástupci sektoru služeb v PMI jsou ale stále optimističtí, co se týká poptávky po službách v dalších 12 měsících. Sází především na další rozvolnění opatření na světových trzích, což vyústí v silnější zájem o jejich služby. Míra jejich optimismu byla i tak v září nejnižší za 6 měsíců.

Výše popsaný stav ekonomiky eurozóny je zásadní pro vývoj kurzu eura. Problémy s uspokojením poptávky a možné zhoršení ekonomického výhledu by byly fundamentem pro slabší evropskou měnu. Pro euro se problematicky jeví i z pohledu utažení měnové politiky velmi opatrná rétorika Evropské centrální banky. Dle současného výhledu lze očekávat, že ECB začne s utahováním své měnové politiky později než Fed a další světové centrální banky. V souvislosti s opatrnou rétorikou ECB v kombinaci s nižším než očekáváným ekonomickým růstem v eurozóně v průběhu dalších měsíců můžeme očekávat vyšší rizika slabšího eura.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/cesky-prumys ... -suroviny/
Český průmysl v tísni. Klesá vinou chybějících čipů do aut, navíc zdražují paliva a suroviny

Rychlé oživení ekonomiky po koronavirové krizi? Podle makroekonomických čísel za srpen to tak optimisticky nevypadá. Chybějící čipy ochromily výrobu v českých automobilkách, zahraniční obchod je deficitní vinou zdražujících surovin a paliv. Extrémní zdražení lze sledovat hlavně u dováženého zemního plynu.

Objem průmyslové produkce byl v srpnu podle statistiků meziměsíčně nižší o 3,2 procenta, meziroční pokles vychází na minus 1,4 procenta (po očištění o kalendářní vlivy, loňský srpen měl méně pracovních dnů). K meziroční změně průmyslové produkce nejvíce přispěla odvětví výroby motorových vozidel (pokles o 28,4 %), výroba a rozvod elektřiny, plynu a tepla (pokles o 6,6 %) a zpracování dřeva (pokles o 19,8 %). Růst v ostatních odvětvích již nedokázal tento vliv zvrátit.

„Pokles průmyslové produkce v srpnu byl ovlivněn zejména neplánovaně prodlouženými dovolenými v automobilovém průmyslu a plánovanými odstávkami v energetice. Ve většině průmyslových odvětví produkce meziročně naopak vzrostla. V kumulaci obou prázdninových měsíců průmyslová produkce meziročně vzrostla o téměř 3 procenta,“ říká Veronika Doležalová, vedoucí oddělení statistiky průmyslu Českého statistického úřadu.

Podle analytiků je srpnový výsledek průmyslu zklamáním, odhadovali totiž růst o zhruba pět procent. „Srpnovému výsledku navíc pomohla meziroční kalendářní výhoda v podobě jednoho pracovního dne navíc. Průmysl i tak rostl o pouhých 1,4 procenta. Po standardním očištění o tento efekt odhaduje statistický úřad pro meziroční srovnání dokonce záporných 1,4 procenta,“ upozornil ekonom Komerční banky Milan Brožka.
Zahraniční obchod v deficitu

Jiné vlivy se podepsaly na výsledku zahraničního obchodu za měsíc srpen. Meziročně vzrostl vývoz o 8,2 procenta na 277,5 miliardy korun a dovoz o 22,7 procenta na 305,5 miliardy korun. Bilance zahraničního obchodu se zbožím tedy skončila schodkem 28,1 miliardy korun, což byl meziročně o 35,6 miliardy horší výsledek.

Jak lze vyčíst z detailních výsledků zahraničního obchodu, v srpnovém dovozu se projevil skokový nárůst hodnoty hlavně v případě železa a oceli (o 79 procent), ropy a ropných produktů (o 60,7 procenta) a zemního plynu. Tady hodnota dovozu narostla o 240 procent na 7,9 miliardy korun, a to navzdory snížení objemu importovaného množství plynu o 15 procent. Na Česko tak v plné síle dopadl globální růst cen paliv a dalších komodit.

Naopak na straně vývozu se projevil pokles v případě automobilů a autodílů (o 23 procent na 47 miliard korun), počítačů (o 2,4 procenta) a telekomunikačních zařízení (o 15 procent). Ostatní klíčové položky českého exportu však oproti loňskému srpnu vykázaly zlepšení, v celkovém souhrnu se tak export zvýšil o již zmíněných osm procent.

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/SPb2k/rana-pro-cesk ... avi-vyrobu
Rána pro český průmysl. Škoda Auto do konce roku výrazně omezí či zastaví výrobu

Automobilka Škoda Auto od pondělí 18. října výhledově do konce roku výrazně omezí či zcela zastaví výrobu ve všech třech svých českých závodech. Důvodem jsou chybějící čipy, které se používají v palubní elektronice. Firma se zaměří na dokončení velkého množství rozpracovaných vozů, řekl vedoucí komunikace podniku Tomáš Kotera.

Podle Škody může za nedostatek polovodičů snížení produkce výrobců v Asii, a to kvůli pandemii koronaviru. Nejde o první zastavení výroby ve Škodě kvůli chybějícím čipům. Naposledy stály výrobní linky v týdnu od 27. září. Výroba se kvůli pandemii koronaviru zastavila také loni, zaměstnanci byli doma od 18. března do 27. dubna.

„Následky tvrdě zasáhly celý automobilový průmysl, některé konkurenční značky své závody již kompletně uzavřely do konce roku 2021. Této globální krizi se nedokáže vyhnout ani společnost Škoda Auto. Také my budeme muset výrobu výhledově od 42. kalendářního týdne do konce roku výrazně omezit, případně úplně zastavit,“ řekl Kotera.

Automobilka Hyundai v Nošovicích na Frýdecko-Místecku provoz zachovává. „Bojujeme. Problémy registrujeme, ale zatím jsme nemuseli rušit žádnou směnu,“ řekl mluvčí závodu Petr Michník. Slezská automobilka v září jen upustila od původně plánovaných přesčasových sobotních směn.

Výrobu zachovává také kolínská Toyota, i když s omezeními, řekl její mluvčí Tomáš Paroubek. Za normální situace vyrobí kolínská automobilka asi tisícovku aut denně.

Škoda bude dokončovat vozy, kterým kvůli nedostatku čipů chybí některé součástky. Počet rozdělaných skladovaných vozů se dlouhodobě pohybuje mezi 30 000 a 50 000. „Proto se ze všeho nejdříve soustředíme na dokončení těchto automobilů, abychom je mohli co nejrychleji dodat našim zákazníkům,“ řekl Kotera.

Prioritou firmy je podle Kotery zajištění pracovních míst i odpovídající výše náhrady mzdy zaměstnanců. Ti nyní zůstávají doma za 85 procent průměrné mzdy, podle odborů ale hrozí snížení na 80 procent. „Předpokládáme, že výroba polovodičů se v druhé polovině roku 2022 opět začne postupně rozbíhat. Celá situace spojená se zásobováním by se měla následně zklidnit,“ řekl Kotera.

V posledních letech musel opakovaně na několik měsíců zastavit provozy petrochemický holdingu Unipetrol, důvodem byly havárie, které poničily technologické vybavení. V srpnu 2015 zasáhl areál Unipetrolu v Záluží u Litvínova rozsáhlý požár. Největší mimořádná událost v chemičce po roce 1989 odstavila provoz petrochemie, kde se zpracovává ropa, znovu do provozu ji firma dala až v říjnu 2016 po rozsáhlé opravě. Kralupská rafinerie byla v roce 2016 kvůli havárii odstavena od poloviny května do poloviny října, firma neplánovanou odstávku využila i pro další údržbu a provedla práce, s nimiž se počítalo na další rok. Hned po výbuchu hrozilo, že ČR bude muset kvůli havárii sáhnout do státních palivových rezerv, to nakonec nebylo nutné.

Škoda Auto loni dodala celosvětově přes jeden milion aut. Provozuje tři výrobní závody v České republice, vyrábí v Číně, Rusku, na Slovensku a v Indii, většinou prostřednictvím koncernových partnerství, dále na Ukrajině a v Kazachstánu ve spolupráci s lokálními partnery. Je aktivní na více než 100 trzích.

[martanus]

Předpovědi AK se zase naplňují

Průlomová dohoda. Nadnárodní korporace by měly platit daň minimálně 15 procent

Mezinárodní komunita dosáhla dohody, která zajistí, že nadnárodní podniky budou od roku 2023 podléhat minimální daňové sazbě ve výši 15 procent. Oznámila to v pátek Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek ... e-40374356

[Alchymista]

Buď sem.... alebo vedľa medzi "Svetové náboženstvá"...
https://echo24.cz/a/Sd3Tu/nobelova-cena ... acovni-trh

Nobelova cena za ekonomii míří do USA za nový pohled na pracovní trh

Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získali vědci působící ve Spojených státech David Card, Joshua Angrist a Guido Imbens. Američan kanadského původu Card byl oceněn za svůj empirický přínos ekonomii práce, která se snaží pochopit vztah mezi prací a mzdou. Američan Angrist a americký expert nizozemského původu Imbens byli vyznamenáni za metodologický přístup k analýze kauzálních vztahů, kde prokázali, jak jsou přírodní experimenty cenným zdrojem poznání. Oznámila to dnes švédská Královská akademie věd.

"Trojice laureátů nám poskytla nový pohled na pracovní trh a ukázala, jaké závěry týkající se příčiny a následků mohou být odvozeny z přírodních experimentů. Tento přístup se rozšířil i do dalších oblastí a znamenal revoluci v empirickém výzkumu," uvedla v prohlášení švédská akademie. Polovinu ceny dostane Card, o druhou polovinu se rozdělí Angrist a Imbens.

Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny určené vynálezcem dynamitu Alfredem Nobelem v jeho závěti z roku 1895. Uděluje se od roku 1968 a naprostou většinu nositelů ocenění tvoří američtí ekonomové.

Dnešním oznámením držitele Nobelovy ceny za ekonomii skončil letošní seriál rozdílení těchto prestižních ocenění. Minulý týden byli postupně ohlášeni laureáti Nobelových cen za lékařství, fyziku, chemii, literaturu a mír.
Vedle medaile a diplomu na laureáty Nobelových cen čeká i finanční prémie, která činí deset milionů švédských korun (zhruba 25 milionů Kč). Slavnostní předávání Nobelových cen se uskuteční 10. prosince, v den výročí úmrtí švédského vědce a zakladatele ocenění Alfreda Nobela (1833-1896).