S komárem na tanky
Vývoj bezpečnostní situace ve světě opět navrátil na bojiště tanky a otázku jak s nimi bude bojovat řadový pěšák. Nejrozšířenějším prostředkem jsou v tomto případě pancéřovky. Jako všude jinde i ony prošly procesem miniaturizace. Zde pravděpodobně zvítězili Poláci se svým typem Komar, který již několik desítek let tvoří výzbroj jejich pěšáků.
Komar vznikl na základě požadavků bojové praxe, stejně jako mnohé jiné pancéřovky. První generace poválečných pancéřovek byla rozměrná, takže vznikaly problémy z hlediska jejich přepravy a manipulace s nimi v obrněných transportérech, která připomínala práci s kusem trámu. Dále se jednalo o problém hmotnosti. Československá P27, sovětské RPG-2 a RPG-7, německý poválečný Panzerfaust a americké M20 a M67 i další byly navíc těžké. Spolu s pěchotní zbraní přetěžovaly pancéřovníka. K tomu ještě potřeboval pomocníka jako nosiče munice. První vyřešili problém Američané teleskopickou pancéřovkou M72 LAW, kterou mohl nést na batohu kterýkoli pěšák, takže nakonec začala plnit úlohu nejen protitankové, ale rovněž podpůrné zbraně. Mezi první země, které na americkou výzvu úspěšně reagovaly, bylo Československo s teleskopickou pancéřovkou RPG-75, která je dodnes vysoce hodnocena a vyrábí se.
Polské řešení
Naši severní spojenci v tehdejší Varšavské smlouvě, Poláci přišli s originálním, možno říci doslova kuriózním nápadem. Rozhodli se zminiaturizovat sovětskou pancéřovku RPG-7 na úroveň druhé zbraně pěšáka. Jednoduchá zbraň měla být jakousi kombinací RPG-7 a teleskopické pancéřovky, ovšem bez problémů s teleskopickou hlavní, a zároveň s možností používat nadrážovou munici.
Práce na projektu s krycím názvem ARGON byly zahájeny v roce 1971 ve Vojskovém technickém institutu pro výzbroj v Zielonce u Varšavy. Bojovou hlavici se zapalovačem vyvíjeli Poláci, kteří si nakonec práci ulehčili. Použili totiž k iniciaci kumulativní náplně o ráži 73 mm zapalovač DC-1, jenž tvoří součást ručního násadkového granátu PGN-60. Zbytek práce odvedli Bulhaři, kteří se v té době již nenápadně dostávali do pozice velkého výrobce zbraní sovětských modelů, případně jejich upravených verzí. V současnosti na tom úspěšně vydělávají na rozdíl od států, které svůj obranný průmysl zlikvidovaly. Vojskový vědecko-výzkumný institut v Sofii se od roku 1972 zabýval vývojem zbraní s raketovým pohonem. V následujícím roce převzal vývoj hlavně, systému výmetu a pohonu střely pro novou polskou pancéřovku. Poláci mezitím zmenšili ráži hlavice na 66 mm a použili modernizovanou verzi zapalovače DCR. Následně upravili ráži na současných 68 mm.
Hlavice měla mít schopnost prorážet homogenní ocelový pancíř o tloušťce 300 mm. Vzhledem k tomu, že Bulhaři nakonec od spolupráce odstoupili, protože ani soudružství nebylo vždy ideální, museli Poláci od roku 1980 znovu vyvíjet pohonný systém a zbraň. Díky řadě problémů se nakonec nová zbraň dostala reálně do sériové výroby a výzbroje polské armády jako RPG- 76 (rok oficiálního zavedení do výzbroje 1976) až v roce 1985. Díky tomu je na zahraničních trzích převálcovala konkurence. Při pohledu na RPG-76 z roku 1985 je evidentní, že se jedná pravděpodobně o nejmenší, ale rovněž nejlevnější pancéřovku. Vývojáři odstranili prakticky všechny složité a drahé technologie a zároveň převzali maximum možného ze zavedeného materiálu.
Jejich zbraň je v ruce dost subtilní a působí na první pohled křehkým dojmem. Z uvedeného hlediska bojové jméno Komar opravdu sedí. Tyto pancéřovky zůstávají dosud ve výzbroji polské armády, kde tvoří součást vybavení některých obrněných vozidel. Je ovšem zásadní otázkou, zda by si poradily se současnou ruskou obrněnou technikou.
Obsluha je doslova primitivní, takže by ji zvládl i negramotný dětský voják z takzvaného třetího světa. Ten může navíc použít obrázkový instrukční štítek, který je nalepený na boku hlavně.
Komar je ruční raketomet, ale s vzadu uzavřenou raketnicí ráže 40 mm. Střela je z ní při výstřelu doslova vytažena raketovým motorem se čtyřmi obvodovými tryskami. Přestože k zážehu raketového motoru dochází nanejvýš 60 cm před jeho obličejem, střelec nepotřebuje ochranné brýle. Zbraň o hmotnosti 2,1 kg, z čehož raketa ráže 68 mm váží 1,78 kg, má v bojové poloze délku 1190 mm a mířenou střelbu lze vést na vzdálenost 260 m.
Je třeba uvést ještě jednu taktickou výhodu z hlediska bojového použití komaru. Při střelbě chybí poměrně silný záblesk a většinou i hluk, který běžně vzniká u bezzákluzových zbraní se zadní tryskou, což jsou téměř všechny. Demaskující jevy komaru jsou evidentně slabší. Navíc je tu další klad, a to možnost střelby nejen z uzavřené místnosti, ale pomalu i z vozidla, pokud se kolem střelce nepovalují hořlavé materiály.
Obecně lze pancéřovku Komar hodnotit jako zajímavou, poněkud kuriózní zbraň s řadou vtipných technických řešení, ale v některých situacích omezenými taktickými možnostmi a nejistou přesností střelby na větší vzdálenosti.
zdroj:
http://www.securitymagazin.cz/defence/s ... 57689.html