V květnu Čína plně zprovozní námořní kosmodrom
Recyklácia medzikontinentálnych balistických rakiet na konci životnosti...Poblíže pobřeží čínského města Haiyang ve východočínské provincii Shandong bude v květnu zprovozněn nový čínský kosmodrom k vypouštění raket z moře a měl by, jak v úterý sdělil vedoucí tohoto projektu Global Times, odpalovat nejméně 10 raketových nosičů na tuhé palivo ročně. (Foto: Flickr)
Do října 2022 má kapacita kosmodromu narůst na 20 raket ročně, tvrdí Li Shaoning zástupce hlavního konstruktéra developera této námořní základny a výrobce raket China Rocket Co., což je pobočka státního kosmického podniku China Academy of Launch Vehicle Technology (CALT).
Půjde o námořní kosmickou základnu Haiyang konkrétně zaměřenou na vypouštění raket série Smart Dragon (Chytrý drak) a Long March 11 (Dlouhý pochod 11) startujících z moře. Jde tedy o takové ty praktické nosiče, co tahají na oběžnou dráhu všechny komerční satelity, přes které se díváme na televizi, předpovídáme počasí, kreslíme mapy atp. Vzhledem k příznivé ceně za takové vynesení budou nejspíš na orbitu vynášet i spoustu satelitů západním firmám. Tyto nosiče mohou vynášet 200 kilogramů užitečného nákladu do 500 kilometrů na dráhu synchronní se Sluncem, a když se to bude střílet z moře, bude to za pouhých 20 000 $ za kilogram, tj. jen asi 60 procent ceny, za jakou to vynesou zahraniční komerční rakety k obdobným účelům.
Můžeme tedy čekat, že v určité kategorii komerčního využívání kosmu se z Číny stane to samé, čím už je při výrobě běžného průmyslového zboží. A bude hrozit, jako u všeho, co je v Číně příliš konkurenceschopné, se bude muset objevit, nějaké porušování lidských práv raketových specialistů a nucená práce na kosmodromu, aby šlo na využívání těchto levných služeb uvalit „z ušlechtilých důvodů“ sankce.
Rakety Dlouhý pochod jsou jedněmi z nejběžnějších kosmických nosičů pro standardní použití, které Čína vypouští. Ale ten Chytrý drak (Smart Dragon 3) je teprve ve vývoji a první let se čeká roku 2022. Půjde o raketový nosič na tuhá paliva schopný na jeden let vypustit až 20 satelitů. A i ten bude možné šikovně vypouštět z námořní raketové základny.
Tímto projektem se má vypouštění raket z moře stát v Číně jedním ze standardů, který je nesmírně rentabilní a výborně se dá začlenit do místních dodavatelských řetězců, pomůže jak s vývojem aerokosmických ale i námořních technologií a přispěje k vybudování místního průmyslu a logistiky ke kosmickým účelům.
U raket na pevné palivo bude kromě jiných jednou z výhod vypouštění z moře zejména zeštíhlení logistiky. Normálně se taková raket sestaví ve výrobním závodě, provedou se na ní složité zkoušky a ladění, pak se zase rozebere na části, ty se dopraví na vzdálený kosmodrom někde v pustině daleko od lidských sídel, aby se troskami neobtěžovalo obyvatelstvo, tam se znovu sestaví a vypustí. Teď celou velkou sestavenou a vyzkoušenou raketu po moři dotáhnou na odpalovací rampu a zabezpečení proti troskám bude na moři též levné.
Mořský kosmodrom pokrývající 18,6 čtverečních kilometrů za 23 miliard yuanů (3,5 miliardy $) je společným podnikem CALT a městské správy Yantai provincie Haiyang. Nejde jen o to, co bude na moři. Na pevnině musí vzniknout též řada podpůrných zařízení, postaví se tam výrobní závody a vývojová střediska k produkci vypouštěných raket, satelitního vybavení, odpalovacích platforem, budou se tam zpracovávat data ze satelitů a vyvíjet pro všechno software. Celý proces nachystání kosmického startu se tím umístěním na moře má urychlit o 10 až 15 dnů. Haiyang bude tedy jediné místo, kde bude probíhat jak vývoj a výroba, veškerá logistika i odpálení prakticky v jedné lokalitě. Opálení rakety od rozběhu výroby po její odpal bude tedy vysoce integrované a navazující skoro jak na jedné větší výrobní lince. Také riziko škod od padajících trosek nebo kvůli havárii při odpalu, bude na moři značně utlumené.
Samotnou technologii odpalování raket z moře si už Čína úspěšně odzkoušela, kdy naposledy to bylo loni v září, kdy lehký raketový nosič na pevné palivo Dlouhý pochod 11 odstartoval z mobilní odpalovací platformy ve Žlutém moři kousek od pobřeží Shandongu. To, že se přinejmenším v této fázi odpalování raket soustřeďuje na nosiče na pevná paliva, má jistě své důvody. Rakety na kapalná paliva se plní palivem a okysličovadlem na místě před odpálením, a tak potřebná zařízení a zabezpečení pro tuto činnost mohou na moři odpadnout.
Kosmické nosiče na pevná paliva se používají spíše k vynášení nákladů na nižší orbity kolem země anebo pro první stupně raket a ne moc pro vynášení lidí či manévry daleko od Země. Jsou dost levné a mají vysoký tah, ač potřebují velkou hmotnost paliva. Pro starty ze Země jsou ovšem rakety s vysokou hmotnostní hustotou paliva šikovné, protože těmi se snadno dosahuje vysoký tah pro start. Hůře se konstruují ale pro tak citlivý náklad jako lidé, ač raketoplán měl první stupeň právě na pevné palivo. Tuhé palivo totiž hoří „plápolavě“ jako ohniště, a tak raketa „drncá“ a udělat ji tak, aby kosmonauty „neudrncala,“ není snadné. Pro nošení satelitů na nižší orbity to však vychází velice rentabilně.
Budovaný mořský kosmodrom bude mít perfektně sestavený logistický řetězec se speciálními přístavními zařízeními přizpůsobenými k zajištění logistiky kosmodromu, odkud budou vyplouvat i velice zvláštní k těmto účelům konstruovaná plavidla.
Už během zkoušek v červnu 2019 byl raketový nosič Dlouhý pochod 11 přepravován celý smontovaný speciálním plavidlem pro převoz raket. Bylo to velice podobné těm dlouhým úzkým nákladním člunům s plochým dnem konstruovaným jako štíhlá pramice, jaké se hojně používají pro říční dopravu a jaké brázdí čínské řeky. Ale technikům se zřejmě zdá, že plavit se s úzkou dlouhatánskou pramicí po zvlněném moři není dobrý nápad, protože to bude obnášet nízkou stabilitu plavidla a extrémní zátěž vlnami pro jeho nosnou konstrukci. Na to ale čínští konstruktéři přišli s fíglem. Ta pramice pro rakety je taková polo-ponorka. Je pod raketou potopená a vlny se neopírají o její ploché dno.
Průmysl kosmických nosičů a vypouštění raket se stal v posledních desetiletích záležitostí monopolních korporací, které skoro nemají konkurenci a z větší části spočívá na technologiích vyvinutých za časů dědečků dnešním provozovatelů kosmodromů a objednatelů vynášení satelitů. Dávno už to není technická vývojová špička. Proto se můžeme těšit, že vývoj nových čínských nosičů a kosmodromů i kosmické závody o orbitální stanice, měsíční základnu atp., které se teď rozbíhají, zase do rozvoje kosmonautiky vnesou nový život a tento stagnující obor nabere všude po světě druhý dech.
