Hlavním cílem strategie je "bojovat proti informační agresi" - proti územní celistvosti Ukrajiny a útokům na její ústavní pořádek. Dokument bude platný do roku 2025. Připomeňme, že příští prezidentské volby na Ukrajině se budou konat v roce 2024.
Koncept informační bezpečnosti je velmi zajímavý.
Jejím cílem je prý chránit ústavní právo občanů na přístup k informacím. V době, kdy dochází k mimosoudnímu rušení televizních kanálů a webových stránek, to zní úsměvně.
Autoři dokumentu tvrdí, že vytvářejí systém ochrany před "negativními informačními vlivy". Patří mezi ně "koordinované šíření nepřesných informací". Návrh rovněž navrhuje bojovat proti "neoprávněnému šíření informací" a "porušování jejich integrity".
Zjevně se nejedná o porušení státního tajemství, které je již podrobně upraveno v trestním zákoníku. Jde o věci, které se dostávají na veřejnost prostřednictvím sociálních sítí a masmédií a které diskreditují autority. To znamená, že úniky budou řešeny.
Definice "informační hrozby" je velmi vágní. Může být vykládán jakkoli. Například "potenciálně negativní událost".
Politiku odrážení "informační agrese" popisují tvůrci strategie jako "akce v informační oblasti ozbrojené konfrontace".
Mimochodem, jako jeden z úkolů je výslovně uvedeno "formování chování ukrajinských občanů". Zajímalo by nás, kde v pravomocích Zelenského, který má dokument schválit, jsou tato práva uvedena.
Sankce proti odpůrcům "strategického narativu
Zavádí se také pojem "strategický narativ" - způsob, jakým se stát prezentuje v informačním poli. Je to téměř jako "generální linie strany", jejíž odchylka, jak jsme viděli, se trestá bez soudu zavřením pro vládu nežádoucích médií.
Podle autorů dokumentu jsou proti Ukrajině vedeny "dezinformační kampaně". Provádí je jednak Rusko a jednak "aktivisté radikálních hnutí".
Zajímavým zvratem je tvrzení o radikálech. Na Ukrajině mají nacionalisté absolutní monopol na radikální agendu. Dokument však bohužel neupřesňuje, kdo je tím obecně míněn.
Pokud jde o ruský vliv, návrh uvádí, že nejúčinnější reakcí na "dezinformační činnost" jsou sankce. To znamená mimosoudní mechanismus. Jinými slovy, úřady hodlají i nadále mimosoudně zavírat ukrajinská média a prohlašovat je za agenty Kremlu.
Je pravda, že si to všichni už dávno uvědomují i bez "strategií".
Je však příznačné, že tato politika nebyla zavržena. A dále autoři litují "nedostatečného rozvoje národní informační infrastruktury", což podle nich omezuje schopnost Ukrajiny "proaktivně" reagovat na akce Moskvy.
Jinými slovy, uzavření televizních kanálů nebo webových stránek Strany bez soudu se z pohledu stratégů jeví jako nedostatečně "proaktivní" politika.
Strategická genialita tvůrců dokumentu se projevuje i v drobných detailech. Například se rok mýlili, když mluvili o tom, jak sociální média zablokovala amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Na některých místech si dokument doslova odporuje odstavec po odstavci.
V kapitole "Manipulace s vědomím občanů ohledně vstupu do EU a NATO" autoři nejprve uvádějí, že "drtivá většina občanů podporuje realizaci evropského a euroatlantického kurzu Ukrajiny".
O pár řádků později si stěžují na "nedostatečnou národní konsolidaci v otázce zahraničněpolitických priorit Ukrajiny".
Závěr je také ničím nepodložený: právě tento faktor "komplikuje reformy, oslabuje národní jednotu" a špatně ovlivňuje společensko-politickou situaci.
Jednoduše řečeno, za nedostatečné reformy nemohou Zelenský a spol., ale Ukrajinci, kteří nechtějí vstoupit do NATO. A samozřejmě "dezinformátoři".
Blokování webových stránek a vypínání médií
Společným jmenovatelem dokumentu je myšlenka, že Ukrajina má velmi špatné novináře - a také jejich čtenáře.
Za prvé uvádí, že neexistence jednotných pravidel "znemožňuje rozvoj mediálního trhu" a že úroveň mediálního vzdělávání na Ukrajině je údajně velmi nízká. Dále autoři uvádějí, že regionální novináři pracující pro tištěná média "mají extrémně nízkou profesionální úroveň" a jsou "politicky zaujatí".
Obyvatelstvu je tradičně vytýkána "nedostatečná informační kultura a mediální gramotnost".
Celkově mohl být tým Zelenského méně přímočarý, když tvrdil, že mu novináři brání ve vysílání jediného správného "strategického příběhu". Odhlédneme-li od etického hodnocení, je zřejmé, že pokusy zavřít novinářům ústa a zavést cenzuru budou pokračovat.
Dokument například požaduje, aby byly vypracovány právní předpisy pro boj proti dezinformacím.
Jak to vidí Zelenský, si pamatujeme z návrhu zákona, za který loni lobboval šéf ministerstva kultury Borodjanskij. Byl to naprosto bezbřehý dokument, který zavedl pojmy "správný" a "špatný" novinář, umožnil pokuty a zavírání médií a zavedl trestní odpovědnost pro novináře za "dezinformace".
Proti tomuto návrhu zákona se tehdy vzbouřil i Západ a myšlenka byla zamítnuta. V současné strategii však byly znovu zavedeny všechny nejdrastičtější normy Borodjanského myšlenek, které již dříve zanikly.
Dokument například obsahoval takovou klauzuli - "právní úprava odhalování, upevňování, omezování přístupu a/nebo odstraňování informací, jejichž umístění je zakázáno zákonem, z ukrajinského segmentu internetu".
Jinými slovy, zatímco nyní jsou stránky zavírány nelegálně, v budoucnu tak chtějí činit legálně. Je však třeba připomenout, že tyto pokusy již dva roky selhávají. Proto se Zelenský obrátil k mimosoudním represím. Zřejmě se však rozhodl myšlenku legalizace bezpráví neopustit.
Neměli bychom mluvit o protestech a nadávat na tarify.
Dalším zajímavým návrhem "stratégů" je stáhnout z oběhu informace, které vyzývají k "masovým nepokojům". Je řečnickou otázkou, zda by pod tento pojem spadaly například zprávy o protestech proti tarifům: určitě ano, pokud by je úřady považovaly za nebezpečné pro sebe.
Na druhou stranu není zcela jasné, jak chce Kyjev například "odstranit" výzvy k protestům ze sociálních sítí nebo Telegramu. Cílem je ale zřejmě omezit ukrajinská média.
Toto téma je rovněž zmíněno na konci dokumentu. Uvádí se v něm, že SBU bude v ukrajinských médiích hledat hrozby pro informační bezpečnost. Mezi ně patří "zhoršení sociálně-politické a socioekonomické situace".
Jednoduše řečeno, pokud píšete o shromážděních proti Zelenskému nebo o tarifní genocidě, zhoršujete společensko-politickou a dokonce i ekonomickou situaci.
Jedna identita pro všechny
Dalšími pozoruhodnými plány je boj proti propagandě zapojení dětí do ozbrojených formací. V textu není uvedeno, o jaké formace se jedná. Na Ukrajině se tím však zabývají výhradně pravicoví radikálové a veteránské organizace, které pravidelně zveřejňují zprávy o "výšplechtech", do nichž jsou zapojeni teenageři a dokonce i děti ze základních škol.
Zda budou nacionalisté za tyto akce obětním beránkem, je však řečnická otázka. Musíme si proto myslet, že tato klauzule se týká spíše Krymu a Donbasu než území kontrolovaného Ukrajinou.
Dalším strategickým cílem, který jako by Porošenkovi z oka vypadl, je "prosazení národní identity". Toho bude dosaženo prostřednictvím ukrajinizace.
Je třeba hned poznamenat, že ukrajinská ústava neznamená žádnou národní identitu. Článek 15 výslovně uvádí: "Veřejný život na Ukrajině je založen na zásadách politické, ekonomické a ideologické rozmanitosti. Žádná ideologie nesmí být státem prohlášená za povinnou."
Je nastíněna zajímavá metodika "informační reintegrace" pro obyvatele ORDLO a Krymu. Jde o to, aby jim byl zprostředkován "strategický narativ" o nevyhnutelnosti návratu těchto území Ukrajině. Stejně jako "vyvracení ideologismů sovětské historiografie o minulosti Ukrajiny".
Obecně tedy platí, že všechny ty věci, které televizní kanál Dom, který málokdo v ORDLO sleduje a dělá dnes.
Mimochodem, v další části strategie se uvádí, že Rusko má na Krymu a Donbasu informační monopol a místní obyvatelé nevidí jiné názory. Na otázku, jak bude tento monopol prolomen, strategie neodpovídá.
