Nejde o složitý článek:
Článek 2: Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, právním státu a dodržování lidských práv, včetně práv osob patřících k menšinám. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti, v níž převládá pluralismus, nediskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost žen a mužů.
Když však Rumunsko ustoupilo od zavedeného „civilizovaného“ demokratického řádu, elita EU se chovala, jako by se jí nic nestalo – neuznala, že zrušení demokratických voleb na základě chabých důvodů zasahuje do samotných základů demokratického procesu.
V jiných případech vyvolalo vnímání demokratického úpadku institucionální reakce – EU zahájila řízení proti zemím jako Polsko a Maďarsko na základě mnohem méně podstatných důvodů, přičemž se odvolala na článek 7 téže smlouvy:
Článek 7 odst. 1: Na odůvodněný návrh jedné třetiny členských států, Evropského parlamentu nebo Evropské komise může Rada po získání souhlasu Evropského parlamentu čtyřpětinovou většinou svých členů rozhodnout, že existuje zřejmé riziko závažného porušení hodnot uvedených v článku 2 ze strany členského státu. Před přijetím takového rozhodnutí Rada vyslechne dotčený členský stát a může mu podle stejného postupu adresovat doporučení.
V případě Rumunska, kde byl samotný volební proces zrušen, nebyl článek 7 ani zmíněn.
Zatímco instituce EU a hlavy států se touto otázkou nezabývaly, jiní pochopili závažnost situace. The Economist reagoval snížením hodnocení Rumunska na „hybridní režim“ ve svém indexu demokracie. Le Monde diplomatique varoval před „volební likvidací“ a hrozbou pro vůli lidu vyjádřenou prostřednictvím volebních uren. V obou případech se jedná o hlasy, které se těžko shodují s pravicovým populismem.
Taktika odvolávání se na „ruskou hrozbu“ za účelem diskreditace jakékoli formy politické opozice – bez ohledu na to, jak nepravděpodobné jsou důkazy – se nyní stala precedensem. To, co před devíti měsíci vypadalo jako znepokojivý experiment, se nyní zdá být předmětem studia za účelem replikace.
Před několika týdny rumunský ministr vnitra Cătălin Predoiu, který zastával stejnou funkci již v době zrušených voleb, veřejně prohlásil, že zpravodajské služby v západním světě analyzují rumunský příklad. Navíc výslovně jmenoval Českou republiku jako jednu ze zemí, kde je rumunská metoda před nadcházejícími volbami pečlivě zkoumána.
„Domnívám se, že to, co se loni stalo v Rumunsku, v současné době studují všechny zpravodajské služby v západním světě. Vyvozují se závěry a země přijímají obranná opatření, přičemž se inspirují tím, jak se Rumunsko bránilo. A zde mohu říci, že nakonec instituce stát bránily. Rumunský stát se bránil, chránil své občany a bránil národ. Zákon se uplatňuje a spravedlnost nakonec zvítězí. To není něco, k čemu bychom se jako součást výkonné moci měli vyjadřovat.
Ale i nedávno […] na zasedání JHA1 mě například můj český kolega, který je mým dobrým přítelem, oslovil a řekl: „Na podzim máme také volby a velmi pozorně sledujeme, co se stalo ve vaší zemi.“ A lidé se na Rumunsko dívali s velkou pozorností.
—Cătălin Predoiu, rumunský ministr vnitra, místopředseda vlády
Toto již není spekulace. Nyní máme přímé svědectví vysokého rumunského úředníka, který s hrdostí vysvětluje, že rumunský scénář je sledován, studován a možná i přizpůsobován jinými vládami, včetně České republiky, které se připravují na vlastní volební cyklus v říjnu tohoto roku.
Co přesně by se dalo studovat? Nejgrotesknější epizodou bylo snad nouzové rozhodnutí o zrušení voleb, kdy Ústavní soud jednal z úřední moci, i když to bylo mimo jeho mandát, a poté zrušil celé volby – také mimo svůj mandát – i poté, co již potvrdil první kolo. Lze jen doufat, že Česká republika neklesne na takovou úroveň.
Ještě relevantnější je však to, co následovalo v Rumunsku: aktivace cenzurní architektury fungující v rámci DSA, která dokázala umlčet kritické novináře a potlačit hlasy opozice.
Cenzurní architektura
Cenzurní a kontrolní architektura projevu se může v jednotlivých zemích Evropské unie lišit. Rumunsko a Česká republika se nacházejí ve velmi odlišných fázích implementace zákona o digitálních službách (DSA).
Architektura cenzury a kontroly projevu se může v jednotlivých zemích Evropské unie lišit. Rumunsko a Česká republika se nacházejí ve velmi odlišných fázích implementace zákona o digitálních službách (DSA).
Rumunsko je o několik kroků napřed: nařízení již bylo transponováno do vnitrostátního práva a byl formálně jmenován koordinátor digitálních služeb (DSC) – ANCOM (Národní úřad pro správu a regulaci v oblasti komunikací). Dlouhodobě zavedená CNA (Národní audiovizuální rada) také získala s transpozicí DSA další pravomoci, čímž se posílily její výsady v oblasti cenzury videoobsahu.
ANCOM certifikoval dva důvěryhodné signalizátory – subjekty, kterým byl udělen privilegovaný přístup k hlášení online obsahu na velmi velkých online platformách (VLOP). Jedním z nich je Elie Wiesel Institute for Holocaust Remembrance, který se zaměřuje na identifikaci antisemitského obsahu; druhým je Save the Children, který se zaměřuje na obsah zahrnující zneužívání nebo ohrožování nezletilých.
Na základě probíhajícího vyšetřování, které provádím, existují vážné náznaky, že ANCOM plně nedodržuje svůj mandát, zejména pokud jde o transparentnost, mechanismy nápravy a povinnost zmírňovat systémová rizika, včetně zásahů výkonné moci do moderování obsahu a jejich odrazujícího účinku na žurnalistiku. Mohou také existovat významné nedostatky v povinném hlášení rozhodnutí o moderování, což je téma, kterým se budu podrobněji zabývat v připravovaném článku.
Zatím je příliš brzy na to, aby se dalo říci, zda mají oba důvěryhodní signalizátoři čistý rejstřík – informace o jejich signalizačních aktivitách nejsou veřejné a neexistuje žádný mechanismus, který by novinářům umožňoval přiřadit moderátorská rozhodnutí k signalizátorovi, který je vyvolal.
Ekosystém prosazování však přesahuje tyto dva aktéry a někteří z dalších zúčastněných subjektů jednají zjevně sporným způsobem. Mezi nimi jsou i ověřovatelé faktů. Během volebního období 2024–2025, kdy Mark Zuckerberg sám veřejně kritizoval infrastrukturu pro ověřování faktů financovanou společností Meta, několik významných rumunských organizací působilo s jasnou zaujatostí a selektivním přezkumem, což dokonale ilustruje kritiku vyjádřenou generálním ředitelem společnosti Meta.
Tuto dynamiku jsem podrobně analyzoval v předchozím vyšetřování, přičemž jsem se zaměřil na případ Funky Citizens, předního rumunského ověřovatele faktů, který se důsledně vyhýbal zpochybňování narativů, které byly v souladu s jeho sponzory nebo institucionálními spojenci. Jeho práce během volebního období odhalila vzorec selektivního ověřování faktů a dokonce jeden zvláště závažný případ, kdy organizace v kritickém okamžiku kampaně provedla zjevně chybné ověření – lež.
Je také prokázáno, že rumunské zpravodajské služby mají prostředky k ovlivňování viditelnosti obsahu na velmi velkých online platformách, mezi které patří Facebook, TikTok, Instagram, YouTube, X a LinkedIn. Ačkoli takový přístup může být ospravedlnitelný v záležitostech národní bezpečnosti, ztrácí veškerou legitimitu, pokud jej výkonná moc využívá k útokům na legitimní politickou opozici nebo informace ve veřejném zájmu. Stejně jako u všeho, co se týká rumunských zpravodajských služeb, dědiců všemocné Securitate, je protokol používaný k cílení obsahu tajný a může se lišit – od přímého přístupu k online platformám, přes infiltraci moderátorských týmů, až po infiltraci dalších aktérů v rámci cenzurní architektury.
A samozřejmě víme, že existují moderátoři VLOP – zaměstnanci nebo externí pracovníci –, kteří mají v sociálních sítích poslední slovo – lidé, kteří jednají za zavřenými dveřmi a s nimiž můžeme sotva kdy komunikovat, i když by bylo neocenitelné pochopit, co přesně je vedlo pokaždé, když přepnuli tlačítko u nějakého obsahu nebo účtu.
Kromě toho Evropská komise možná v tichosti jmenovala „monitorovací reportéry“ v rámci Kodexu chování pro boj proti nelegálním projevům nenávisti online. Ve většině zemí zůstává identita a působnost těchto aktérů zcela utajena, což z tohoto systému činí černou skříňku. Pouze několik organizací tuto roli veřejně přiznalo, což vyvolává další obavy ohledně diskrečního vymáhání.
V neposlední řadě Rumunsko během volebního období aktivovalo systém rychlé reakce (RRS) na základě signatářů Kodexu EU pro boj proti dezinformacím. Alespoň jedné nevládní organizaci – Expert Forum – byl v roce 2025 udělen status prioritního signalizátora, čímž během kampaně fakticky získala dočasnou pravomoc „super-signalizátora“. Tato zvýšená role poskytla organizaci privilegovaný kanál k rychlému a rozsáhlému ovlivňování moderování obsahu, ale dosud nejsou k dispozici žádné informace o obsahu, který označila, a obecně chybí transparentnost, pokud jde o její přesné činnosti a financování, kromě řady varovných signálů týkajících se jejích sponzorů.
Za hranicemi DSA
Celá tato architektura prosazování práva nefunguje ve vakuu. Ještě předtím, než ji The Economist přeřadil do kategorie „hybridního režimu“, byla Rumunsko již hodnoceno jako nedokonalá demokracie. Krize této země jde daleko za rámec regulace platforem.
Nezávislost soudnictví je často zpochybňována a rumunský tisk je i nadále financován z vládních prostředků a infiltrován zpravodajskými službami – což je problém, který uznal i Evropský parlament, když hlasoval pro zahrnutí ochrany proti takové infiltraci do Evropské charty médií. Dosud však nedošlo k žádným strukturálním reformám.
Na vrcholu této architektury stojí Ústavní soud, který sehrál ústřední roli při blokování kandidatury předních opozičních osobností, pozastavení volebního procesu a umožnění přijetí nových zákonů omezujících svobodu projevu.
V neposlední řadě se stíhání kandidáta prosazujícího suverenitu, Călin Georgescu, na základě vágních obvinění z „útoku na ústavní pořádek“ a „propagace fašismu“ jeví jako další případ zneužívání práva, který je součástí rostoucího globálního trendu pozorovaného od Francie po Brazílii.
Zároveň se zdá, že byl záměrně přehlédnut jeden zásadní detail: zapojení vládní strany PNL – strany ministra vnitra Cătălina Predoiua – do financování části kampaně Călina Georgescu prostřednictvím reklamy na TikToku.
Důsledky jsou ohromující: PNL zesiluje kampaň svého rivala, obviňuje ho ze zahraničního vměšování, pozastavuje volby a zůstává u moci. Nazvat to volební manipulací by bylo možná příliš velkorysé.
Česká republika a zákon o digitálních službách
Česká republika se v současné době nachází ve zcela jiné fázi implementace zákona o digitálních službách. Nařízení dosud nebylo transponováno do vnitrostátního práva, ale již byl jmenován koordinátor pro digitální služby: Český telekomunikační úřad.
V současné době v zemi nepůsobí žádní certifikovaní důvěryhodní signalizátoři. Existují však čeští signatáři Kodexu EU pro boj proti dezinformacím, zejména organizace zabývající se ověřováním faktů Demagog a zpravodajská a webová platforma Seznam.
Pokud je rumunský model nějakým vodítkem, těmto aktérům by brzy mohly být uděleny privilegia pro období voleb, díky nimž by mohli získat rychlý přístup k systémům signalizace a moderování obsahu.
Pokud je rumunský model nějakým vodítkem, těmto aktérům by brzy mohly být uděleny privilegia v době voleb, díky nimž by mohli získat rychlý přístup k systémům označování a moderování obsahu v rámci systému rychlé reakce (RRS).
K tomuto mechanismu by mohlo být přizváno i více aktérů, i když nejsou signatáři Kodexu EU pro boj proti dezinformacím. Celkově to vyvolává známé obavy: jaké záruky existují, aby tito aktéři fungovali nezávisle na politickém nebo institucionálním vlivu? Jak je zajištěna odpovědnost, zejména v době voleb, kdy je v sázce mnoho?
Rumunská zkušenost ukázala, jak snadno může být infrastruktura moderování zneužita výkonnou mocí k podkopání demokracie. Když se platformy, ověřovatelé faktů, signalizátoři a zpravodajské služby příliš sblíží, výsledkem je selektivní potlačování legitimní opozice, manipulace veřejného mínění prostřednictvím kontroly informací a uměle vytvářeného souhlasu.
Červené vlajky již vlají
Alarmující vývoj v České republice naznačuje, že základy pro kontrolu informací a prosazování politické konformity jsou již položeny – ještě před úplným zavedením zákona o digitálních službách.
Zvláště znepokojivý je případ Martiny Bednářové, učitelky, která je v současné době souzena za komentáře učiněné během hodiny mediální gramotnosti, v níž se podělila o svůj osobní pohled na historické kořeny ukrajinsko-ruského konfliktu. Státní zástupce ji obvinil z popírání, zpochybňování a schvalování genocidy. Hlavním důkazem je tajná 17minutová nahrávka pořízená mobilním telefonem jedním z jejích studentů.
Bez ohledu na názor na válku na Ukrajině představuje toto stíhání právní útok proti svobodě projevu – využití trestních obvinění k prosazování ideologické konformity a umlčování odlišných názorů v akademickém prostředí.
Další znepokojivá epizoda se týká vnitřních neshod v rámci Informačního podpůrného centra (StřIP), jednotky českých ozbrojených sil. Vojenský personál přidělený k tomuto centru podal formální žádost o právní vyjasnění poté, co dostal pokyn sledovat a dokumentovat politické názory občanů na sociálních médiích. Jejich úkolem bylo shromažďovat osobní údaje uživatelů, kteří vyjadřovali kritické názory na ministerstvo obrany, vysoké představitele ozbrojených sil a válku na Ukrajině. Tyto seznamy měly být uloženy v Microsoft OneDrive ve formě seznamů a prezentací obsahujících jména těchto osob a jejich politické názory. Vlastní vojenský personál zpochybnil zákonnost tohoto sledování a shromažďování údajů. V českých médiích se o této kauze téměř nedočtete, ale najdete články propagující reakci výkonné moci, například na Seznamu.
Vezmeme-li tyto události dohromady, naznačují institucionální připravenost kontrolovat projevy, kriminalizovat nesouhlas a normalizovat sledování – pod záštitou národní bezpečnosti a evropské harmonizace.
Ticho před bouří
Je léto roku 2025. Mnozí jsou stále na dovolené; české volby se zdají být daleko, i když jsou naplánovány na 3. a 4. října. Na povrchu se vše jeví klidné. Ale stejně jako v Rumunsku se výkonná moc málokdy oznamuje předem – udeří náhle.
Už jsme jednou viděli, jak to dopadlo. A nyní víme, že české ministerstvo vnitra tento rumunský model pozorně sleduje.
To znamená, že stejné metody – kontrola projevu, stínové zákazy, potlačování, odstraňování z platforem, soudní potlačování a ústavní akrobacie – mohou být jen pár měsíců od toho, aby byly nasazeny v Praze.
Vážení občané České republiky, buďte opatrní.
Pravděpodobně jste na řadě.
Stéphane Luçon
