„Abyste tady mohl bojovat a zůstat efektivní, musíte pronásledovat smrt. Nesmíte dovolit, aby smrt pronásledovala vás,“ vypráví „Bojec“, třiadvacetiletý člen ukrajinského praporu Skala, útočné jednotky, jež nyní bojuje na jih od obce Robotyne. „Jsem připravený zemřít, ale jen proto, že musím,“ upozorňuje. Smrt je tady přítomná neustále.
Bojcova jednotka je podle exkluzivní reportáže listu The Times na pětadvaceti procentech své původní síly. O tolik mužů už od počátku protiofenzivy přišla. Útočné jednotky na frontě vydrží jen krátce. „Devadesát procent zdejších chlapců zemře taky,“ pokračuje, zatímco se rozhlíží po ostatních. „Víme to. Jistě, prorazili jsme první linii Rusů, ale do p*dele. Za jakou cenu,“ dodává.
Ukrajinští velitelé i představitelé Spojených států mluví o osvobození Robotyne jako o strategickém milníku protiofenzivy, kterou ukrajinská armáda spustila v červnu. Také ukrajinský generál Oleksandr Tarnavskyj v rozhovoru pro The Guardian řekl, že Rusové podle jeho odhadu věnovali šedesát procent svého času a svých zdrojů na budování první obranné linie a na druhou a třetí už jen po dvaceti, protože nečekali, že se Ukrajinci dostanou přes tu první.
Další část protiofenzivy ve směru k Azovskému moři by tak prý mohla mít hladší průběh. Samotní vojáci však situaci nelíčí v tak optimistických tónech. Popisují panující zmatky, boj v oslabení a obrovské ztráty v jednotkách, do nichž armáda v souvislosti s protiofenzivou vkládala velké naděje.
Obrněnce nastoupí až později
Rozplynula se také naděje, že by se operace mohly účastnit tanky Leopard a bojová vozidla Bradley tak, aby nejpozději na konci léta přišly rozhodující zisky, píše list. Místo toho postup operace závisí na dovednostech vojáků z praporu Skala a dalších, kteří po nocích překonávají minová pole a s okupanty bojují zblízka. Snaží se tak vyčistit ruské zákopy, než budou moci nastoupit obrněné vozy.
„Bradleye a leopardy jsou skvělé, dokud nenarazí na minu, neuváznou a nezadusí je ruské dělostřelectvo,“ říká Bojec, jehož jednotka se k bojům na jihu přidala právě poté, co se ukrajinské mechanizované jednotky opakovaně zasekly na minových polích. „Skutečně, naší lekcí z léta je, že většinou do útoku vyrážíme na vlastních nohách. Obrněné vozy nastoupí později,“ vysvětluje.
Úspěch takových jednotek pak podle The Times může být klíčem k budoucím průlomům přes ruské obranné linie, ovšem pouze skromným. „Když slyším lidi, co sedí doma na gauči nebo někde jinde a říkají: ‚Ukrajinská armáda už má bradleye a leopardy, tak teď Rusům ukážou,‘ chytám se za hlavu,“ kritizuje proto vyčerpaný voják nadšení Západu nad dodávkami techniky. „Já si jen přeji, aby sem mohli přijet a vidět, jak náš boj vypadá ve skutečnosti.“
Zdravotník Taras přiřazený k 47. mechanizované brigádě pak popisuje, jak těžké je dostat se ke zraněným či zabitým vojákům. V těch nejtěžších bojích u Robotyne mnohdy sama lékařská jednotka utrpěla takové ztráty, že na sbírání raněných zbývala jen polovina původního týmu.
Řidič s ustřelenou hlavou
Pro vojáky jezdí v amerických obrněných transportérech M-113. Kvůli zničené technice však pro ně občas neměli dost místa. „V červenci jsme jednou naskládali čtyřiadvacet raněných do jediného auta. Červencové dny byly nejhorší, jen jsme vršili oběti,“ říká.
„Před šesti dny jsme se dostali na misi, kde jsme měli vytáhnout mrtvé a raněné z bradleye, který zasáhl nějaký nový ruský granát. Pěšky jsem se dostal tak blízko, jak jsem jen mohl, a velitele jsem dostal ven. Přišel o nohu, ale plameny mu ji kauterizovaly, takže moc nekrvácel,“ vypráví Taras.
„Střelce jsme nemohli dostat ven, protože byl zamotaný do zničené věže. Řidič měl ustřelenou hlavu. Mysleli jsme si, že aspoň dostaneme zpátky jeho tělo, ale začalo ostřelování a my ho tam museli nechat. Uprostřed toho všeho motor bradleye stále běžel. Takové situace se v našem životě odehrávají tak pravidelně, že jsme asi ztratili schopnost cítit strach,“ uvažuje.
