Historie, kterou nás neučili...

[Alchymista]

Heydrich nebol nebezpečný tým, čo dosiahol v protektoráte, ale tým, že to mohol dosiahnuť v Fracúsku, kam sa mal presunúť.

[zmiri]

:sipka: Heydrich byl nebezpečný. Kdekoliv, kde by působil. Byl jeden z nejhorších nacistů vůbec. Působení v čechách bylo výjimečné jen tím, že ho nepřežil. Měl toho na svědomí hodně, tyranie proti čechům byla jenom drobnost v jeho bohaté kariéře....

[kenavf]

Nikto tu neodsudzuje atentát na Heydricha. Nikto neľutuje smrť Heydricha. Nikto neznižuje tragickosť smrti tisícok ľudí. Takže keď tu niekto niečo také vidí tak nech sa láskavo naučí chápať písanému textu.
Diskusia je o vojnových časoch a vo vojnových časoch sa žiaľ zomiera.
Ide aj o to v čom bolo hlavné nebezpečia dlhšieho života Heydricha. A ako aj Skeptik a Satko tiež podotkli, je vidieť že viacerí to nebezpečie videli v jeho Heydrichovom potenciále zvýšiť vojnovú výrobu v Čechách a tým ovplyvniť ďaľší vývoj vojny. A ak je pravda že sa chystalo jeho presunutie do Francúzska tak by to nebezpečie bolo aj tam a to niekoľko násobne väčšie.
To že robil prejavy s rôznymi "konečnými riešeniami" je pravda, ale k ich napĺňaniu by asi došlo až po vojne. Ale tie riešenia predstavil už dávno pred tým Hitler a riešili sa "zatial len" židia a romovia. Likvidácia slovanov by asi došla až po vojne(a veľmi o tom nepochybujem). Prečo by sa malo spochybňovať budúce likvidovanie slovanov, keď body o židoch už realizoval v praxi. Ale cez vojnu nemci slovanov ešte potrebovali tak načo si likvidovať pracovnú silu, lepšie je keď ju budú motivovať a to sa im darilo. Viď to zlepšenie hospodárskych výsledkov Čiech pod vedením "krízového managera" Heydricha. (krízový managér naozaj nemusí mať priemyselnú minulosť, krízový manager bol aj Žukov, Rommel a Patton. =ľudia ktorí nepoužívali len štandardné a rutinné riešenia ale dokázali nájsť a realizovať nezavedené postupy a tým prekvapiť protivníka)

[Aaron Goldstein]

Atentát potřebovali všichni... Protože Heydrich byl nebezpečný pro celou Evropu... A opravdu mě děsí a je mi špatně z té relativizace jeho činnosti... Jak to byl vlastně jenom hodný strýček, co přišel dělníkům zlepšit podmínky a ubližoval vlastně jen tím neposlušným... A jak jsme se mohli mít fajn, kdybychom ho nezabili...

O to více mě fascinuje, že obhájci Heydricha jsou často lidé, co se staví, za to, že jsme se měli Němcům postavit a nepřijmout Mnichovskou dohodu... Tam už nevadí případné počty obětí... Tam už nekalkulují jestli bychom se měli lépe nebo hůře...

Mimochodem, tohle je přesně schéma, dle kterého se zachoval Emanuel Moravec... Byl až fanatickým zastáncem, aby RČS Němcům postavila... A když to nevyšlo, tak se stal najednou řádným říšským občanem.... Měl jsem Moravce za archetyp zrádce a děsí mě, kolik lidí dnes myslí ve stejném schématu.... Měli jsme se bránit a když to nevyšlo, tak jsme měli držet hubu a krok, poslušně makat pro Němce a čekat, až nás někdo osvobodí.... STYĎTE SE!!!

Dalším velkým důvodem byla snaha československé exilové vlády o nějakou velkou PR akci, které si všimnou západní žumpy a nebude ji možno pominout - a tak poukázat na Československo a vylepšit tím vyjednávací pozice exilové vlády. Protože perfidní Angláni uznali Mnichovskou dohodu a nechtěli ji odvolat za žádných okolností - takže by RČS přišla o svoje pohranicí, o tisícileté hranice českého státu, Slovensko pak o maďarská území. Což se povedlo, po atentátu a především po němčourských následných zvěrstvech v Lidících a Ležácích a dalším vraždění byla pozice čs. exilové vlády tak silná, že to donutilo Británii odvolat souhlas s Mnichovskou dohodou, protože na to byl velký mezinárodní tlak z celého světa, samozřejmě hlavní byl ten z USA.

Tohle je další věc, co si ti lidé relativizující činnost Heydricha, neuvědomují... Británie byla jedním ze signatářů Mnichovské dohody a odvolání svého podpisu pro ně byla určitá diplomatická potupa.... Proto, pokud se do léta 1942 hovořilo o obnově Československa, tak výhradně v pomnichovských hranicích... Tím největším tlakem nebyl ani tak atentát samotný, jako následné represe...
My bereme Mnichovskou dohodu automaticky jako špatnou a neplatnou od samého počátku, ale na mezinárodní scéně tomu tak nebylo...
Velká Británie prohlásila dohodu za neplatnou 5. srpna 1942... Francie 29. září 1942... Itálie 26. září 1944.... SSSR 9. června 1942... NDR v roce 1950 a SRN až v roce 1973... Všechno datumy AŽ po atentátu, respekte no následných represích.... Pouze SSSR uznalo Československo v předmnichovských hranicích už po atentátu a nečekalo na vypálení Lidic...
To by byli signatáři... OSN zrušila platnost dohody na konferenci v letech 1968/1969...

[Alchymista]

Heydrich bol nebezpečný práve tým, že bol nielen presvedčený nacista, ale aj veľmi schopný organizátor a pravdepodobne aj vysoko inteligentný. A mal potenciál sa stať "korunným princom" tretej ríše - zo "známych mien" bol jeden z najmladších.

[k42]

Přesně tak. Odtud ten tlak na sluníčkování Heydricha pochází - ze západních a sudeťáckých kruhů. Protože jim to také umožňuje plivat na Beneše a exilovou vládu, odsuzovat Beneše a ostatní za uskutečnění atentátu, a blábolit, jak to bylo úplně špatně a škodlivé, protože to "zničilo" český domácí odboj. Cílem je bezpochyby ve finále "odvolání Benešových dekretů" a nová implementace závěrů Mnichovské dohody, tj. ukradení českého pohraničí.

BTW, žádné "Sudety" nikdy neexistovaly. Byl to nějaký krajový slangový název - nevím přesně odkud - a objevil se až koncem 19. století v rámci velkoněmecké propagandy. VelkoNěmčouři to tak dělali všude, např. v Holandsku, že si vymýšleli své vlastní "tisícileté názvy" cizích krajů. Nacisté to pak vytáhli v 30. letech. A dosud platí čs. zákon z poválečných let, že použití pojmu "Sudety" je trestné, coby propagace nacismu.

[jura-p]

Ono je vždy těžké zobecňovat na celý národ, na všechny dělníky a tak. Mě příbuzní taky vyprávěli, že v Brně se měli dělníci ve Zbrojovce lépe, než ostatní. V přídělech prý měli dokonce i trochu pravé zrnkové kávy. A byli to dělníci ze Zbrojovky, a zase ne zdaleka všichni, ani to nebyla většina z nich, ale prý nejvíc, co si po příchodu Rumunů a sem tam Rusáka, navlékli na rukáv rudé pásky a šli mlátit, vykrádat a vyhánět Němce. Třeba můj děda nikoho nevyháněl, za okupace dál dělal truhláře v malém podniku, protože on nic jiného než pracovat vlastně neuměl. Dělal ve firmě, pak šel domů, najedl se, převlékl zase do pracovního a dělal fušky pro sousedy nebo na zahradě. Akorát v neděli si vzal lepší oblečení a šel na dvě piva do hospody. A pak na oběd a pak šel pracovat na zahradu. V neděli nebyl truhlář, snad protože byl věřící. Tak to bylo za první republiky, za okupace i potom. Byl Čechem, byl. Snažil se celý život o to, aby se rodina měla co nejlépe. Pracoval. Furt pracoval. Furt vlastně stejně, bez ohledu na režim a vlastně cokoli. Na svou práci byl hrdý, byl vážený truhlář, vždy i za Němců odváděl perfektní práci. 'Ale furt jen pracoval. Pracoval dokonce rád.
Ne, nebyli to Češi, co se za protektorátu "měli". Byli to někteří Češi. A nebyli to Brňáci, co dělali pogrom, bylo to pár Brňáků, zdaleka ani ne pět procent.
Máme sklon zobecňovat a na základě zobecnění se pak hádáme.

[palo satko]

Povedzme to tak, Heydrich bol zabity v prvej polovici vojny a aby by bol vplyv a moc v Nemecku a na okupovanych uzemiach môžeme len odhadovat na každy pad v čase ked bol zabity sa citil aj s rodinou velmi komfortne a komfortne sa jeho blizskym žilo aj nadalej. . Tu je članok, že jeho pani, ktora nadalej žila v Česku spomina na tu dobu ako najlepšiu v živote aj ked došla o muža a syna, ktoreho im prešiel nakladiak. https://neviditelnypes.lidovky.cz/spole ... ecnost_nef

[palo satko]

Inač, krajši životopis by si ani sam Heydrich nenapisal https://deliandiver.org/2022/06/heydrichi.html

[skflanker_]

05.06.1945 = pred 77-timi rokmi bola v Berlíne podpísaná Deklarácia o porážke Nemecka a prevzatí na seba najvyššej moci nad Nemeckom vládami ZSSR, Spojeného kráľovstva, SŠA a dočasnou vládou Francúzskej republiky. Dokument podpísali: maršal Sovietskeho zväzu Georgij Žukov (Георгий Жуков) + poľný maršal Bernard Law Montgomery + armádny generál Dwight David Eisenhower + generál Jean-Marie-Gabriel De Lattre De Tassigny.
"... Vlády Zväzu sovietskych socialistických republík, Spojeného kráľovstva, Spojených štátov amerických a Dočasná vláda Francúzskej republiky týmto na seba preberajú najvyššiu moc v Nemecku, vrátane všetkej moci, ktorú má nemecká vláda, vrchné velenie a akákoľvek regionálna, mestská alebo miestna vláda alebo úrad...".
Deklarácia poskytla právny základ pre činnosť okupačných síl víťazných mocností na nemeckom území v prvých povojnových rokoch. Definovala ciele, zásady a mechanizmus medzinárodnej kontroly Nemecka.

Kamaráti poľný maršal Bernard Law Montgomery + armádny generál Dwight David Eisenhower + maršal Sovietskeho zväzu Georgij Žukov (Георгий Жуков) + generál Jean-Marie-Gabriel De Lattre De Tassigny

Zdroj https://vk.com/wall-133441491_780710 z 05.06.2022

[lasib]

F. Castro pred 30 rokmi: Ďalšia vojna v Európe bude medzi Ruskom a fašizmom, akurát fašizmus sa bude volať demokracia.
https://www.reddit.com/r/ROI/comments/u ... ium=mweb3x

[lasib]

Včera zomrela posledna účastnička legendarneho boja v Ciernom Balogu v roku 1945 Anna Dubíniová. To je tá, na ktorú s manželom poslali v roku 1947 Demokrati banderovcov.
https://banskabystrica.zoznam.sk/zomrel ... nderovcov/

[Kalinac]

Tato přehlídka, připomínka pro EU
.

0rude.jpg (97.02 KiB) Zobrazeno 5327 x

.
Přesně před 77 lety se na Rudém náměstí v Moskvě konala historická přehlídka připomínající vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem. Rozhodnutí uspořádat přehlídku bylo učiněno krátce po Dni vítězství. 20. června byl Vítězný prapor doručen do Moskvy z Berlína dopravním letadlem.

Konsolidované pluky z každé fronty operující na konci války, Lidový komisariát obrany a námořnictvo, vojenské akademie, školy a jednotky moskevské posádky prošly Rudým náměstím.

Následovala složená kolona sovětských vojáků, kteří nesli 200 praporů jednotek Wehrmachtu poražených na bojištích spuštěných k zemi. Tyto prapory byly hozeny na úpatí mauzolea pod bubnováním jako znamení drtivé porážky agresora.

Průvod trval dvě hodiny. Zúčastnilo se ho 24 maršálů, 249 generálů, 2536 důstojníků, 31 116 seržantů a vojáků.

https://anna-news.info/etot-parad-napominanie-dlya-es/

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/SdFGQ/archeologove- ... druhu-v-cr
Archeologové našli pod Řípem unikátní pravěkou mohylu se svatyní

Čeští archeologové Západočeské univerzity v Plzni a Univerzity Karlovy objevili u obce Račiněves pod Řípem pravěkou mohylu určenou jako místo posledního spočinutí významného jedince z pozdní doby kamenné. Stavba má unikátní konstrukci s dutým prostorem uvnitř mohyly, který sloužil k rituálním aktivitám. Taková konstrukce byla na území ČR objevena vůbec poprvé, informovali archeologové.

„Mohyla v Račiněvsi představuje nejdelší pohřební monument tohoto typu na Podřipsku. Měří přes 120 metrů a její konstrukce je zcela jiného typu než u dříve zkoumaných lokalit,“ uvedl vedoucí výzkumu Petr Krištuf z katedry archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni.

Mohyla byla objevena při výzkumu v místní pískovně již v 90. letech 20. století. Odkryt však byl pouze západní závěr mohyly. Interdisciplinární tým archeologů a pedologů se nyní soustředí na její východní konec a pohřební komoru, která byla objevena na sousedním poli. „Východní části dlouhých mohyl často sloužily jako svatyně, které byly využívány k rituálním účelům po několik desetiletí, proto se náš výzkum soustředí právě na tento prostor,“ řekl Jan Turek z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy.

Výzkumníci skutečně objevili důkazy pro přítomnost svatyně o rozměrech asi 5,5x2 metry. „Jde o zásadní zjištění. Existence těchto komor v dlouhých mohylách v Čechách je zde doložena poprvé. Analogie můžeme sledovat v severozápadní Evropě, kde evidujeme tzv. megalitické hrobky vybudované z velkých kamenných bloků. V našem prostředí byl kámen nahrazen dřevem,” uvedl Krištuf.

Hlavní pohřeb se však nachází mimo tuto komoru. Asi 40 metrů od východního okraje mohyly byla objevena mohutná hrobová jáma o rozměrech asi 3x2 metry a hloubce okolo 160 cm. Obsahovala pohřeb ve skrčené poloze. Výzkum pohřbu stále probíhá, ale již nyní mají archeologové k dispozici soubor čtyř kamenných hrotů šípů, které naznačují, že pohřbený jedinec měl pravděpodobně společenský status válečníka, lukostřelce.

Kromě výše uvedeného pohřbu byl v mohyle objeven i dodatečný pohřeb ženy. Její hrob byl do mohylového pláště zapuštěn asi 1000 let po vystavění mohyly. Podle keramických nádob v pohřební výbavě byl hrob datován do kultury se šňůrovou keramikou ze závěru doby kamenné. „Tento pohřeb ukazuje, že dlouhé mohyly byly v krajině patrně stovky i tisíce let a byly stále využívány k pohřbívání a uctívání kultu předků,“ doplnil Turek.

V příštím roce se odborníci z několika evropských univerzit a vědeckých institucí budou soustředit na prezentaci a publikaci výsledků. V letošním roce prezentovali některá zjištění na Světovém archeologickém kongresu v Praze a v září se archeologové chystají do Budapešti a Bergenu na další významné evropské konference.

[kenavf]

Tyran s ustřeleným obličejem: Ladislav Stroupežnický páchal tři sebevraždy v jeden den

https://zoom.iprima.cz/historie/ladisla ... cky-114755

[Alchymista]

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-s ... a-40406545
Blíží se další doba ledová, říká archeolog, geolog a antropolog Petr Šída

„Jediná volba, kterou reálně máme, je, zda budeme zvídaví a půjdeme v poznání stále dál, nebo se uzavřeme do sebe a budeme stagnovat,“ říká archeolog, geolog a antropolog Petr Šída. V rozhovoru pro Salon jsme se zaměřili na minulost i budoucnost lidstva a na evoluci lidského přizpůsobování.

V knihách Y. N. Harariho, Roberta Sapolskyho nebo Rutgera Bregmana se dočteme, že přechodem od společenství lovců a sběračů k usedlé, zemědělské společnosti skončilo období relativně spokojeného, mírumilovného rovnostářství a nastala éra ohrad, zdí, měst, monoteistických náboženství, autoritářských vládců, jejich vojsk a obecně pak nejrůznějších nerovností. Co si o takové tezi myslíte vy?

Přitažlivost tohoto tématu je zakotvena v naší podvědomé touze po ráji, který jsme ztratili. Slovy Franka Herberta, autory ságy Duna, „lidé touží po návratu do idealizované minulosti, což je ale minulost, která ve skutečnosti nikdy neexistovala“.

Evoluce – a je jedno, zda biologická, či kulturní – vás staví před řetězec drobných kauzalit a vaší jedinou snahou je přežít. Nikdy netušíte, kam vás sled nahodilých kauzalit zavede za pár let, o tisíciletích nemluvě. Z evolučního hlediska přežívá ta nejefektivnější strategie. A ve specifických podmínkách počátku dnešního interglaciálu bylo zemědělství na mnoha místech jedinou možnou strategií. Je přitom příznačné, že se přechod k němu neudál na jednom místě, ale stal se obecným trendem.

Člověk se dnes jako druh dostal na úroveň, kdy je schopen ve velkém řídit svou adaptabilitu pomocí kultury, přesto ale nedokáže dohlédnout důsledků jednoduchých změn do daleké budoucnosti. Svou biologickou evoluci bychom teoreticky byli dnes už schopni řídit také, ale přesně z tohoto důvodu to neděláme: krok, který se v kontextu okamžiku jeví logicky, se za několik generací může projevit nezamýšleným zničujícím efektem.

Nedělejme si iluze, že společnost lovců a sběračů byla dokonalá, byli to stále lidé s lidskými vlastnostmi a v okamžiku krize zdrojů se jistě projevily i ty negativní. A jako druh byli lovci a sběrači vždy ohroženi vyhynutím.

V otázce zdůrazňujete negativa, která zemědělskou společnost provází, ale co pozitiva? Aristotelés, Leonardo da Vinci, Einstein, Gándhí, Hawking? Uvědomme si, co vše by nebylo. A jednou z nejvýznamnějších věcí je naše schopnost expandovat do vesmíru. Je to poprvé, co se vyšší život na planetě Zemi může vydat mimo vlastní domov a přežít tam. Z evolučního hlediska je to stejný krok, jako když se život vydal z moře na souš.

Jestli něco o evoluci života víme, je to fakt, že se život snaží proniknout do všech myslitelných i nemyslitelných nik, jež se mu otevírají. Ne nadarmo je možné život chápat jako parazita entropie. Z tohoto hlediska je zvládnutí zemědělství jen využití nabízené životní niky.

Myslím, že zmínění autoři nechtějí říct, že naši předci měli na výběr, spíše se zamýšlejí nad alternativami uspořádání společnosti. Dá se tedy alespoň říct, jestli byli prehistoričtí lovci a sběrači opravdu rovnostářští a bylo mezi nimi méně skupinového násilí?

Když je nutné zvládnout odnést všechno, co vlastníte, na zádech, tak ani mnoho na výběr není. Ale pozor, nejde o rovnostářství, jak bychom si jej mohli představovat z dnešního pohledu. Lidé si jistě musí být absolutně rovni v právech a povinnostech, ale nejsou a nikdy si nebudou rovni ve schopnostech. Skvělý lovec nebo šaman tak jistě byli společností ceněni mnohem více než lenošivý nešika. A i společnost s mizivým hmotným majetkem dokáže schopnosti ocenit prestiží.

To ovšem neznamená, že by všichni lovci a sběrači byli chudí. V jejich historii vidíme okamžiky, kdy se některé skupiny dostaly do fáze blahobytu, který jim umožnil se trvale usadit a hromadit majetek. To s sebou neslo někdy až bizarní rituály mající za cíl jeho redistribuci, jako je potlach u severoamerických indiánů.

Skupinové násilí běžné patrně nebylo, ale nejde ani tvrdit, že neexistovalo. U společnosti s tak nízkou hustotou populace je setkání s cizí skupinou spíše radost než stres, můžete směňovat komodity i příběhy – a ani míšení genofondu není jinak možné.

Je tu ovšem jedno velké ale: pokud se jednotlivé skupiny dostanou do stresu v důsledku nedostatku zdrojů, pak zákonitě boj o zdroje nastane. Vidíme to u lidoopů, archaických lidí, zemědělců a koneckonců každá válka posledních staletí byla i přes vznosné proklamace vždy jenom soubojem o zdroje.

Ještě jednu poznámku: řečené platí pro nás, moderní lidi, které alespoň částečně můžeme studovat antropologickými metodami. Jakmile bychom šli v čase dál a dál do minulosti, i to málo jistoty, co máme, zmizí v temnotě dějin: o neandertálcích jsme schopni s jistotou potvrdit minimum z toho, co víme o moderních lidech.

Lze říct, jakým způsobem prehistoričtí lovci a sběrači ovlivňovali své životní prostředí? Tradiční představa je, že žili „v harmonii s přírodou“, zároveň se jim ale připisují i výraznější zásahy do krajiny. Začal tedy antropocén už v pravěku?

Harmonie s přírodou je ušlechtilý mýtus a neřídí se jím ani sama příroda. Rostliny jsou schopny vést brutální chemické války o dominanci v prostoru. Zvířata loví, co spotřebují, ale jen proto, že existují mechanismy zpětné vazby, které jim nic jiného nedovolí; pokud se rovnováha naruší, lze se stát svědky zvířecích apokalyps.

S jistotou můžeme o moderních lidech mluvit v posledních 75 tisících letech. Při výbuchu supervulkánu Toba moderní lidé nevymřeli jen díky tomu, že se v jižní Africe naučili být nevybíraví. Z lovců se stali oportunističtí všesběrači, všerybáři a všelovci. To je strategie z nouze, kterou do té doby nevidíme, ale ukázala se být neskutečně účinnou a mimo jiné předznamenala vznik zemědělství. Pokud by moderní lidé nezvládli tuto potravní všestrannost, patrně by se zemědělci nikdy nestali.

S migrací moderního člověka mimo Afriku před 60 tisíci lety sledujeme všude v pralesním pásmu nárůst četnosti požárů. Lidé si okolní ekosystémy začali uzpůsobovat. U nás to vidíme na intenzivních zásazích do ekosystémů staršího holocénu – současné doby meziledové. I zde se lovci vypořádávají s lesem a ten hoří a hoří. Paseky a požárové holiny jsou totiž produktivnější, ať už jde o biomasu, či zvěř.

Na některých místech Severní Ameriky takovýto požárový management vytvořil stabilní mozaikovité lesy, které přirozeně takřka nehořely. Vyhlášení národních parků a zákaz zakládání požárů pak ale vedly k tomu, že lesy hoří samovolně a každý požár je řádově ničivější než ty malé.

Takže ano, co se týče ekosystémového managementu, antropocén začal velice dávno a představa, že někde ve střední Evropě kolem sebe máme přírodní les, je naprosto lichá.

A co často zmiňované vyhubení velkých savců pravěkými lovci?

S vyhynutím megafauny je to patrně mnohem složitější a člověk je spíše spolupachatel, než že bychom jej mohli uznat vinným v plném rozsahu. Na mnoha místech začíná megafauna mizet dávno předtím, než mohl člověk výrazněji zasáhnout. Prvním hřebíčkem do rakve byl nejspíše zmíněný výbuch Toby, který uspíšil nástup vrcholu doby ledové. Na pokraji vyhynutí se neocitli jen moderní lidé, ale i populace asijských tygrů a slonů a nejspíše většina větších savců, včetně neandertálců.

Samozřejmě: intenzivní lov, který moderní lidé praktikovali v Eurasii, jistě evoluční vyhlídky zdejší megafauny nezvedl. Výrazným faktorem mohlo být i to, že zatím poslední doba ledová byla abnormálně dlouhá: o 20 tisíc let delší než ty předchozí.

To vše samo o sobě by ale nejspíše k hromadnému vymírání nevedlo. Třeba populace moderních lidí v Severní Americe byla na konci doby ledové tak malá, že nemohla do populace mamutů a dalších velkých savců nijak významně zasáhnout, a přesto zde megafauna vymřela, a to dokonce nejrychleji na světě.

Vysvětlením by mohla být teorie, která ještě nedávno fungovala jen na okraji vědy. Počítá s dopadem velkého železného meteoritu do prostoru Grónska na počátku velmi výrazného ochlazení, které nazýváme mladý dryas. To přichází před zhruba 13 tisíci lety a na 1500 let doslova zamrazí počátek současného interglaciálu.

Velkou nevýhodou teorie, kterou všichni kritici rádi vystavovali na odiv, bylo, že nebyl znám takto mladý kráter. Donedávna. Před několika lety byl však jeden objeven pod ledovcem Hiawatha v severním Grónsku, má průměr 31 kilometrů a odpovídá zhruba kilometrovému tělesu. Aby toho nebylo málo, v inkriminovaném okamžiku nacházíme po Severní Americe stopy doslova spálené země a velmi podezřelá je i koncentrace niklu, iridia a dalších částic tak vzácných na Zemi a tak běžných v železoniklových meteoritech.

Zatímco v Americe by působil primárně efekt výbuchu, a proto zde megafauna i lidé vymřou hned, v Eurasii se projevil spíše efekt dlouhodobého ochlazení.

Představte si, že jste sob nebo mamut a že místa, kde jste do té doby i pod silným tlakem lidí přežíval, se začnou s koncem doby ledové oteplovat. Váš instinkt vám zavelí se s postupujícím oteplením posouvat na sever, abyste si udrželi podmínky, které k životu potřebujete. Jenže ta místa, která měla být tak akorát, najednou zamrznou a není cesty zpět. Už tak oslabený druh živoří ještě více.

Sobi tím ve většině populace přišli o schopnost trávit trávu, což byla jejich běžná potrava, a dodnes se živí lišejníky. Mamuti živořili na severu Sibiře, až se poslední jedinci velikosti dnešního poníka dožili našeho neolitu, aby nakonec zcela zmizeli ze scény.

V textu o evoluci lidského přizpůsobení ve sborníku Antropocén pokládáte otázku, „kam celý tento proces směřuje“. Můžete nastínit svou představu budoucího vývoje lidstva?

Vyhlídky nemáme nijak skvělé, ovšem ne kvůli oteplování, které se dnes skloňuje, ale přesně naopak. Současné oteplování je výzva, z dlouhodobého hlediska nás však mnohem více ohrožuje počínající další doba ledová. Jistě, oteplování se děje tady a teď, počátek doby ledové přijde v řádu tisíců let. Jenže poslední tři tisíce let vývoje klimatu jsou ve znamení střídání teplých a studenějších oscilací. Každá další je vždy studenější než ta předchozí. Všichni si asi ze školy vybaví pojem malá doba ledová. To je právě jedna z oscilací probíhající v 15. až 18. století. A nebyla to století nijak příjemná.

Zákonitě přijde další studená oscilace, ne za tisíc let, ale do nějakých 150 až 200 let. Nebude to ještě doba ledová, ale bude to jako 17. či 18. století, spíše horší. Otázka kolem globálního oteplování by tak možná neměla být postavena, jak jej zastavit, ale – bude tohle oteplování stačit?

Nesdílíte tedy obavy z klimatické krize způsobené oteplováním planety?

Sdílím, nechci vypadat jako popírač, jen je třeba si uvědomit, že problém je mnohem komplexnější a lidský vliv je pouze jedna proměnná. Současný přístup nepřímo vyvolává dojem, že když odstraníme lidské emise, vše se nakonec vrátí do starých dobrých klidných let klimatu poloviny 20. století. Ale tak tomu není, klima se mění, měnilo a měnit bude. Jediná cesta je adaptace a je evidentní, že fosilní paliva jsou a vždy byla cestou s jasně daným koncem; jednoho dne dojdou a nebudou.

Jedinou možností, jak jako civilizace nezkolabovat, je najít zdroj čisté a relativně levné energie, která bude dostatečně stabilní, a hlavně obecně dostupná bez hrozby, že dojde. V tu chvíli budeme schopni adaptace na vzestup i pokles teplot, budeme technologicky soběstační.

Fosilní zdroje nám daly možnost dosáhnout technologické úrovně, na které toho jsme schopni. Kdyby nedošlo k jejich využití, mohli jsme ještě další dva tři tisíce let fungovat na úrovni středověku. Jenže pak by možná už mohlo být pozdě a jako civilizace bychom nebyli takto rozvinuté technologie schopni včas vyvinout.

Pokrok vědy je závislý na počtu lidí i celkovém rozvoji společnosti: v 16. století dělalo špičkovou vědu několik lidí na planetě, dnes to jsou miliony.

K čemu naopak jsem a vždy budu kritický, je snaha arbitrárně rozhodnout, která technologická řešení upřednostníme před jinými bez ohledu na to, zda nemají sama o sobě nějaká negativa. Od biopaliv pěstovaných na polích s extrémními nároky na fosilní zdroje až po přehlížení dopadů těžby kovů pro fotovoltaiku, větrné elektrárny a hlavně baterie.

Proč je ochlazení do doby ledové horší než oteplování?

Rostliny se s vyšší teplotou srovnají velmi dobře, když jim zajistíte dostatek vody, ale s chladem nelze udělat nic. A ono nejde jen o chlad, ale hlavně o všudypřítomné sucho. Dohromady je to vražedná kombinace. Počátky všech předchozích glaciálů vlastně nebyly tak strašné, co se týče teplot, v teplejších oscilacích zde vznikaly dokonce černozemě, ale byly velmi suché, oproti dnešku se nárůst kontinentality postaral o pokles srážek na třetinu. A to byl teprve počátek trvající třicet tisíc let, dalších padesát tisíc let bylo mnohem horších.

Je zajímavé, že některé jevy dnes běžně připisované globálnímu oteplování – jako je například vysychání Sahelu – mají ve skutečnosti původ právě v dějích souvisejících se začátkem další doby ledové. Doba ledová je krušná tím, že i tropy jsou extrémně nehostinné, tropický prales se zmenší na procenta své původní plochy a obrovsky se rozroste poušť.

Je tedy evidentní, že v horizontu několika tisíc let budeme čelit problému se studenou a suchou planetou. Poslední zhruba tři miliony let řešíme obdobné problémy technologiemi. Ať už to bylo štípání kamene, vynález obydlí, oděvu, nebo zemědělství, vždy šlo o technologické reakce lidí na proměnu podmínek. Jediným řešením do budoucna je v tomto směru zajistit stabilní dlouhodobý zdroj energie a na něj navázané technologií udržované zemědělství – tedy de facto obří skleníky.
Sociolog Zdeněk Konopásek: Ať spolu vědci dál nesouhlasí
SALON

Jako fanda kosmonautiky jsem se mnohokrát setkal s názorem, který se zdá být neprůstřelný: Proč bychom měli řešit vesmír a nějakou kolonizaci Marsu, když nejsme schopni vyřešit problémy na Zemi? Nebylo by lépe využít ty miliardy třeba na hlad v Africe? Odpovídám jednoznačně – ne. Kolonizace Marsu je o velmi složitém komplexu úloh, který můžeme zjednodušeně shrnout takto: je třeba vyřešit přežití člověka pomocí umělých ekosystémů v podmínkách zamrzlé planety bez fosilních zdrojů energie. Není to náhodou něco, co by nás dokázalo připravit na naši dobu ledovou?

Kolonizace vesmíru má samozřejmě i další pozitiva – mimo jiné živočišnému druhu, který ji zvládne, nehrozí vyhynutí v důsledku srážky s meteoritem, sopečného výbuchu nebo třeba obyčejné hlouposti.

Do jaké míry má tedy lidstvo na výběr, do jaké míry máme moc nad vlastním vývojem? Neolitickou revoluci jsme si vybrat nemohli, máme tedy šanci dělat volby ve vztahu k budoucnosti?

Obávám se, že jediná volba, kterou reálně máme, je, zda budeme zvídaví a půjdeme v poznání stále dál, nebo se uzavřeme do sebe a budeme stagnovat. První cesta nemůže zaručit úspěch, může selhat, ale je to jediná možnost, jak se posunout, i když absolutně nevíme, kam nás zavede. Druhá cesta je selhání od samého počátku, nikam nevede a vést nemůže.

Mějme to na paměti pokaždé, když se budeme ptát, zda nám prohloubení poznání k něčemu je – a je jedno, jde-li o fyziku, lékařství, nebo teorii divadla. Objevy nejde naplánovat dopředu a ty skutečně průlomové jsou více než dílem jedinců o celkovém nastavení společnosti. Nikdy nevíme, jaký nepodstatný detail nakonec povede k tomu, že si génius uvědomí svou genialitu a přetaví ji do objevu, který nás všechny posune.

[Kalinac]

Židé již dlouho hrají ústřední roli ve výrobě a prodeji vodky na Ukrajině, píše Haaretz. Výsledkem je, že místní obyvatelstvo má negativní vnímání "zlých shinkarů". Tato okupace se stala problémem pro samotné Židy.

Souvislost mezi historií vodky a antisemitismem

Autorka Shani Litmanová
Nová historická studie odhalila temnou stránku ve vztazích mezi Židy a křesťany ve východní Evropě.
Judith (Julia) Kalik není jako člověk, který může věnovat akademické studium historii alkoholického nápoje. Nábožensky založená žena, matka pěti dětí a babička tří vnuček, žije v jeruzalémské čtvrti Pisgat Ze'ev, postavené po roce 1967. Vyučuje ruské a východoevropské dějiny na Hebrejské univerzitě.
Julia se narodila v Rusku a když jí bylo šest let, repatriovala se svou rodinou. Studiem hospodářských dějin Židů na území polsko-litevského společenství velmi rychle zjistila, že Židé zde dominovali výrobě a prodeji vodky.

0vod.jpg (43.3 KiB) Zobrazeno 4353 x

.
V XVI století, říká, se region, který dnes nese jméno "Ukrajina", stal "obilnicí Evropy" - která zůstává dodnes. Klimatické podmínky a úrodná půda země byly zvláště vhodné pro pěstování pšenice. Je pravda, že pšenice byla určena k dalšímu mletí na mouku pro vývoz, ale vytvořily se velké přebytky, které se aristokraté, kteří vlastnili půdu, snažili použít. Jako výsledek, výroba vodky, v ukrajinštině - gorilka, se rozšířila po celém regionu.
"Mezi Ruskem a Polskem existuje dlouhodobý spor o původ vodky," řekl Kalik. - Ani jedno není správné. Pravdou je, že vodka byla destilována v muslimském světě již ve středověku, ačkoli tam lidé nepředstavovali, že by tento nechutný nápoj mohl být opilý; používali ji pro léčebné účely. V Evropě byla vodka, jak ji známe, poprvé vyrobena v Německu v patnáctém století. Ale v XVI století v polsko-litevském společenství, které zahrnovalo území dnešní Ukrajiny, a v Rusku byly velké přebytky obilí, takže se zde vyvinula výroba vodky.
Vodka může být destilována z brambor, ale v této oblasti se začala pěstovat až v XIX století. Zpočátku byl také považován za ďáblovo ovoce, proti němu byly vzneseny vzpoury. Následně se brambory staly základním jídlem a z ní začaly vyrábět levnější, průmyslovou vodku, ale je považována za nekvalitní. Opravdu dobrá vodka by měla být vyrobena z obilí, optimálně z pšenice."
Vodka, která byla nejprve vyrobena jako vedlejší produkt obilí pěstovaného pro potravinářské účely, se stala nezávislým produktem s velkou poptávkou. Vývoz přebytečného obilí, říká Kulik, byl neúnosně obtížný.
"Místní trh mohl absorbovat tuto komoditu ve formě chleba, ale jen do určité míry. Zatímco vodka, jak je známo obyvatelům regionu, může být opilá bez omezení, "pokračuje Kalik. - V té době v polsko-litevském společenství (v letech 1569 - 1795) byl přebytek monopolem pánů - tj. Aristokracie, krále nebo církve a chtěli použít obilí co nejvýnosněji. Alkohol byl nejlevnější, nejrychlejší a nejpohodlnější způsob, jak dosáhnout zisku."
Před příchodem vodky byly nejběžnějšími alkoholickými nápoji v regionu fermentovaný med a pivo. Ale jakmile se objevila na jevišti, vodka rychle získala poptávku. Ne každému bylo dovoleno ho vyrábět nebo prodávat – monopol patřil mocným vlastníkům půdy. Současně se šlechtici nechtěli zabývat maloobchodem s vodkou v hospodách a hospodách. A pak do toho vstoupili Židé.
"V roce 1569 se dnešní Ukrajina stala součástí sjednoceného polsko-litevského společenství," vysvětluje Kalik. - Vlivní aristokraté, jmenovitě polští magnáti, se tam začali usazovat a podnikat a s nimi přišli Židé. Židé se stali hlavními nájemci taveren, kde se vodka mohla vyrábět a prodávat. Tato výsada byla známa jako právo na usmíření (výlučné právo vyrábět víno a pivo a obchodovat s nimi v určité oblasti. - Inosmiho poznámka).. Na Ukrajině se to stalo důležitou sférou v ekonomice, společnosti, kultuře a nakonec i v politice."
Aristokraté dávali přednost Židům jako nájemníkům, především proto, že na rozdíl od rolníků mohli platit nájemné předem. Židé byli součástí – nechci používat antisemitskou terminologii, ale je to tak správně – součástí židovské obchodní sítě. Tato síť jim poskytla finanční základnu a přístup k hotovosti.
Jiní historici tvrdí, že hlavním důvodem, který umožnil Židům ovládnout podnikání v provozování hospod, byla jejich schopnost číst a psát. Samozřejmě existovaly i jiné důvody, ale podle mého názoru je hlavní, že mohli platit v hotovosti."
Židé se tak stali ústředními postavami vodkového průmyslu, a to jak ve výrobě, tak v prodeji. Ve městech, říká Kalik, byla konkurence tvrdší. Židé také tvořili velkou část mezi městskými majiteli vesnic a taveren. Ale tam nekontrolovali průmysl. Zatímco ve vesnicích byli schopni získat téměř úplnou kontrolu nad touto sférou. To se stalo nejen na Ukrajině, ale tam se to dělo obzvláště intenzivně a s některými zvláštnostmi, které jinde nebyly nalezeny - jako je spolupráce mezi kozáky a Židy.
Ve druhé polovině XVII století, po povstání kozáků, západní břeh Dněpru přešel do rukou Ruska, takže v této oblasti kozáci získali monopolní právo na výrobu vodky. Vyrobili nápoj a Židé ho koupili, a tak vznikla partnerství. O kozácích jsme přemýšleli pouze jako o lidech, kteří vyhladili Židy, ale zde je příklad spolupráce Židů s kozáckými oddíly při výrobě a prodeji vodky. To se stalo jen na Ukrajině."
Zabavení obchodu s vodkou v ukrajinských vesnicích Židy však vedlo k vážným střetům s dalšími skupinami, které také chtěly získat svůj kus tohoto výnosného obchodu a které tam vedly - například s ruským ortodoxním duchovenstvem. Kněží nedostávali od církve plat a než Židé převzali správu hospod, pronajali si je od šlechticů.
"Židé byli schopni platit šlechticům vyšší nájemné a ve skutečnosti vyhnali kněze," vysvětluje Kalik. - Nejzřetelněji se to projevilo na Ukrajině. Násilí nemuselo nutně pocházet z církve proti Židům, velmi často to bylo naopak. To je samozřejmě v rozporu s obvyklým obrazem nešťastného Žida, který byl vystaven neustálým útokům. Židovský nájemce ve vesnici se ve své pozici cítil velmi pohodlně. Byl nájemcem pána a měl k dispozici pánovy kozáky, kteří působili jako soukromá policie.
Existuje mnoho zdokumentovaných případů, kdy se židovský nájemce dozvěděl, že kněz porušuje pánova monopolní práva – jinými slovy, vyrábí vodku bez povolení a prodává ji rolníkům. A pak se Žid mohl vloupat do kostela, dát knězi ránu, hodit ikony na podlahu a pak zavřít a zapečetit kostel, aniž by dovolil, aby byl použit. "
Toto napětí vrhá světlo na kořeny rostoucího nepřátelství vůči Židům: byli to agenti pánů. Když vypuklo povstání vedené Bohdanem Chmelnyckým proti polsko-litevskému svazu, židovské komunity padly za oběť brutálnímu masakru známému v židovské historii jako nepokoje v roce 1648. Spory o výrobu vodky byly jistě jednou z příčin antisemitismu na Ukrajině, říká Judith Kalik.
"Židé byli nenáviděni, protože věřili, že přispívají k 'polonizaci' Ukrajiny," řekla. - Ruské pravoslavné duchovenstvo se ve větší míře ztotožňovalo s obyvatelstvem, které tam bylo zakořeněno. Máme dopis od ruského pravoslavného biskupa, který apeluje na vládnoucího magnáta jako křesťana na křesťana s prosbou "ve jménu lásky ke Stvořiteli, aby usmířil vašeho židovského nájemníka". Ale polský šlechtic v reakci na to neudělal nic, protože přes všechnu svou lásku k církvi a Bohu byla pro něj důležitější ochrana jeho podnikání a monopolu."
Další zdokumentovaný případ, řekl Kalik, se odehrál ve vesnici ve východní Haliči - dnešním jihovýchodním Polsku a západní Ukrajině. Když se Žid, který tam držel hostinec, dozvěděl, že místní kněz prodává vodku, zadržel ho za porušení pánova monopolu. Žid svázal kněze železnými řetězy. Pak přišel do hospody posel a oznámil, že místní rolník umírá a není nikdo, kdo by poslouchal jeho poslední zpověď. Hostinský souhlasil, že vezme vězně do domu rolníka, ale neodstranil z něj řetězy. Kněz tedy procházel vesnicí na cestě k domu rolníka v řetězech a byl veden židovským hostinským. "Dokážete si představit, kolik napětí tyto události způsobily," říká Kalik.
- Takže Židé byli "hlídací psi", někdy dokonce násilníci ve službách pánů, od kterých si pronajali hospody?
- To jsou běžná obvinění proti Židům. Ve skutečnosti byli obecně docela chudí a byla to jejich situace, která je přiměla k pronájmu hospod. Šlechtici nejsou nikdy obviňováni z toho, že jsou zdrojem násilí – i když to byli oni, kdo měl ze situace prospěch, vykořisťovali všechny.
Židovské spojení s vodkovým průmyslem však bylo ústřední ekonomicky, politicky a kulturně. To je dostalo do centra pozornosti veřejnosti, a to jak v dobrém, tak ve zlém smyslu. A samozřejmě tato situace přispěla k rozvoji antisemitismu, protože se věřilo, že Židé zachraňují ukrajinský lid.
Měli Židé nějaké morální nebo náboženské pochybnosti o účasti na tomto podnikání?
- Růst spotřeby vodky vytvořil mnoho sociálních problémů. Jedná se o opilství a zdravotní problémy a problémy v rodině a finanční problémy. Aristokraté čelili dilematu: na jedné straně chtěli, aby rolníci pili ve svých hospodách, protože jim to přineslo více peněz; na druhé straně nechtěli, aby se rolníci opili, protože byli jejich nevolníci a pracovali na svých pozemcích.
Ve východní Evropě toto dilema existuje dodnes. Stát chce na alkoholu vydělat co nejvíce peněz, ale alkohol vytváří problémy, které také stojí penny. Ústřední roli, kterou Židé hráli při prodeji vodky, byla samozřejmě velmi problematická – existoval obraz zlého Žida, který pájel rolníky a uháněl je do chudoby.
To byl problém pro samotné Židy. V básni "Můj otec" Chaim Nachman Bialik popisuje svého hostinského otce, mučedníka, který uprostřed špíny, zvracení a ohavnosti opilců studuje Gemaru a je ostrovem svatosti a židovského utrpení.
Do jaké míry jsou Židé sami závislí na vodce?
- Dobrá otázka! Běžně se říká, že Židé uspěli jako hostinští, protože pili méně. Neexistují žádné přesné statistiky, ale z různých zdrojů, například memoárů, se zdá, že Židé také padli pod vliv alkoholu a opravdu pili. Samozřejmě, že mezi Židy byli alkoholici, ale stále pili méně ve srovnání s běžnou populací. Židovské ženy nepily téměř nic, zatímco křesťanské ženy pily hodně, ne méně než muži.
Více než o opilství samotné se Židé zajímali o komunikaci v hospodách s místními křesťany, zejména mezi muži a ženami. Krčma sloužila v obci jako centrum společenského života, místo setkávání zástupců všech tříd. Hospody byly vedeny židovskými muži, ale zaměstnávaly mnoho žen, křesťanských i židovských. Takže tam byly příběhy o dceři židovského hostinského, který utekl a oženil se s hezkým Sheigetsem [jidiš je hanlivé jméno pro nežidovského muže].
- Co to bylo? Romantický příběh, který skončil útěkem nebo znásilněním?
Byly tam romantické příběhy, ale bylo tam také mnoho stížností od křesťanských služebných, které pracovaly v hospodách na konsensuální nebo vynucené sexuální vztahy hostinského nebo jiných Židů, kteří tam pracovali. Z pohledu církve byla sama o sobě problematická samotná skutečnost, že křesťanské ženy pracovaly jako služky v hospodách nebo v domovech Židů, protože vedla ke značné intimitě, která vedla k nežádoucím vztahům.
Církev nechtěla, aby křesťanské ženy měly sexuální vztahy s Židy. Z hlediska asimilace to Židům nijak nevadilo, protože až do konce XVIII. století nebyla "asimilace" chápána tak, jak je tomu dnes. V každém případě existovalo pouze náboženské manželství, takže neexistoval žádný způsob, jak se oženit mimo své náboženství - kromě konverze ke křesťanství. Ale Židé byli sklíčeni sociálními problémy, které tyto vazby způsobily v komunitě.
- Které z nich například?
- Například křesťanské služky si stěžovaly, že je znásilňuje židovský hostinský; nebo byla služka těhotná a hostinský nechtěl přiznat svou odpovědnost. V těchto případech musela židovská komunita, aby problém vyřešila, "vykoupit", zaplatit za něj. Pouhá skutečnost, že máte sex s nežidy, Židům nijak zvlášť nevadila. V tom nebyl žádný halachický problém - spravedliví se samozřejmě nechovají tímto způsobem, ale to nebylo považováno za vážný přestupek.
Židé se obávali, že v důsledku toho nájemce kontaktoval úřady a za účelem "výkupného" násilníka musela židovská komunita utrácet peníze a platit úplatky. Kromě toho musela komunita napravit škody způsobené na její pověsti a důsledkem byl nárůst antisemitismu.
V křesťanství byla silná sexuální touha spojena s ďáblem. V důsledku těchto incidentů byl ve společnosti posílen názor, že Židé jsou charakterizováni nadměrnou sexualitou. To jen rozdmýchalo antisemitismus.
Židé zaměstnávali křesťany, muže i ženy, částečně proto, že hospody byly otevřeny v sobotu, kdy bylo Židům zakázáno pracovat.
Vzhledem k tomu, že spotřeba vodky se rozšiřovala, vznikly problémy související se zákazem práce v sobotu a bylo nutné pro ně najít halachická řešení, protože pro Židy to byl hlavní příjem. A tak se staly věci, které si dnes ani nedokážeme představit: například rabíni dovolili, aby se v sobotu otevřely hospody. K tomu používali "šábes gojímů", tedy nevolníků a nežidovských služebníků, kteří mohli pracovat v sobotu.
Jak byli Židé žijící ve vesnicích odříznuti od městské židovské komunity, jejich oblečení a řeč se stále více podobaly nežidům. Přestali mluvit jidiš a přešli na ukrajinštinu a také přijali folklórní přesvědčení, které nemá nic společného s židovstvem. Dokonce i zakladatel chasidismu, Baal Shem Tov, napsal, že chodil k židovským i nežidovským čarodějnicím pro léčebné drogy.
Židé nadále žili ve vesnicích i poté, co se území Ukrajiny dostalo pod ruskou vládu na konci XVIII století. Rusové chtěli vyhnat vesnické Židy, ale neuspěli. Židé se odklonili od obchodu s vodkou pouze tehdy, když jim přestal přinášet zisk. To se stalo poté, co Rusko bylo schopno rozšířit státní monopol na výrobu a prodej vodky na územích, která byla dříve součástí polsko-litevského společenství, tedy na Ukrajinu a Bělorusko. Oficiálně se to stalo až v roce 1897.
Zhoršení bylo patrné ještě předtím. Židé postupně měnili své zaměstnání, stali se agenty pro vývoz obilí a řeziva. Ve druhé polovině XIX století se objevily továrny, které vyráběly velké množství vodky z brambor, což bylo levnější. Spotřeba vodky ve východní Evropě neustále rostla, ale Židé opustili tento podnik, protože se změnil systém výroby, výroby a prodeje.
Vodka se nakonec stala součástí kultury ve všech segmentech populace. Je to možná nejvýznamnější a nejdominantnější prvek kultury v Rusku a na Ukrajině – na rozdíl například od Polska. V těchto zemích existovala velmi velká nerovnost mezi různými společenskými třídami. Rolníci byli prakticky jiný národ. V Rusku a na Ukrajině šlechtici mluvili jiným jazykem ve srovnání s rolníky.
Židé jsou obviňováni, že se neztotožňují s Ukrajinci, ale Ukrajinci z vyšších tříd se také nepovažovali za Ukrajince! A vodka byla sjednocujícím prvkem. Všichni pili. Se vzestupem moderního nacionalismu, kdy lidé hledali nadtřídní národní symbol nesouvisející s náboženskou identitou, se vodka stala velmi důležitou.

Studie byla provedena pod záštitou Centra pro studium diaspory na Telavivské univerzitě. Na začátku srpna Kalik přednášel na 18. světovém kongresu židovských studií, který se konal v areálu Hebrejské univerzity na hoře Scopus, a nyní se připravuje na vydání knihy na toto téma.

https://www.haaretz.com/israel-news/202 ... 1f1fbe0000
https://inosmi.ru/20220828/vodka-255685140.html

[Alchymista]

https://echo24.cz/a/SbVXA/teroriste-pal ... ael-masakr
50 let od masakru na olympiádě. Německo si připomíná teroristický útok Palestinců

Německo si dnes připomene 50. výročí teroristického útoku palestinského komanda na izraelské sportovce během olympijských her v Mnichově. Piety v Bavorsku se zúčastní mimo jiné prezidenti Německa a Izraele Frank-Walter Steinmeier a Jicchak Herzog a také pozůstalí po izraelských obětech. Přítomen bude i bavorský premiér Markus Söder. Při politicky motivovaném útoku zahynulo 17 lidí.

Palestinci zaútočili na izraelské sportovce 5. září 1972. Sportovce nejprve napadli v olympijské vesnici, kde osmičlenné komando z Černého září zabilo dva z nich a devět dalších unesli a vzali jako rukojmí. Teroristé hrozili, že je zabijí, pokud Izrael nepropustí více než 200 palestinských vězňů. Německým vyjednávačům se podařilo útočníky přesvědčit, aby odletěli do Káhiry i s rukojmími. Na vojenském letišti ve Fürstenfeldbrucku u Mnichova je však čekali elitní střelci.

Na letišti došlo k přestřelce, poté jeden z teroristů granátem způsobil explozi vrtulníku, při které všichni zajatí sportovci nakonec zemřeli. O život přišel při nepovedené osvobozovací akci také jeden německý policista a pět teroristů.

Celá tragédie ukázala na nedostatky v bezpečnosti olympijských her. Bavorští ani federální západoněmečtí policisté nebyli na takovou akci vycvičeni, chybělo jim i vybavení. Při organizaci záchranné akce navíc několikrát pochybili. Německá armáda vybavená byla, ale v době míru nasazena být nemohla.

Masakru se přitom pravděpodobně dalo zabránit. Ještě před zahájením her mělo ministerstvo zahraničí i rozvědka informaci o tom, že útok hrozí. Německé úřady však hrozbu podcenili a nepřijali preventivní opatření a Palestinci se do olympijské vesnice dostali bez jakékoli bezpečnostní kontroly.

Organizátor atentátu, Palestinec abú Dáud, opakovaně navštívil komunistické Československo, naposledy v roce 1989, a získal krytí československé Státní bezpečnosti. Spravedlnosti unikl, zemřel v Damašku v červenci 2010.

Německá vláda minulý týden ve středu oznámila, že se po desetiletích sporu dohodla na odškodnění s příbuznými izraelských obětí. Toto ujednání otevřelo cestu k dnešní společné pietě. Německo na odškodnění vydá 28 milionů eur (687 milionů korun), většinu zaplatí spolková vláda, zbytek Bavorsko a město Mnichov.

[kenavf]

Titanic mal málo záchranných člnov čo viedlo k zavedeniu opatrenia na povinné zvýšenie počtu záchranných člnov na lodiach. Ale keď to niekto zle zrealizuje tak to viedlo k ďalšej katastrofe s 844 obeťami. Záchranné člny totiž zvýšili ťažisko lode a jej nestabilitu. Ono na tej lodi Eastland boli asi aj ďalšie faktory.

Eastland had the option of maintaining a reduced capacity or adding lifeboats to increase capacity. Its leadership elected to add lifeboats to qualify for a license to increase its capacity to 2,570 passengers
Eastland mal možnosť zachovať zníženú kapacitu alebo pridať záchranné člny na zvýšenie kapacity. Jeho vedenie sa rozhodlo pridať záchranné člny, aby sa kvalifikovalo na získanie licencie na zvýšenie jeho kapacity na 2 570 cestujúcich

https://en.wikipedia.org/wiki/SS_Eastla ... d_disaster
https://cs.wikipedia.org/wiki/SS_Eastland

[Alchymista]

Ona sa im prevrátila v prístave...