Především je třeba říci, že nic z výše uvedeného se v zásadě neuskutečnilo. Jediné, co je zde pravda, je to, že AFU na tento úsek fronty přesunula velké záložní posily, možná poslední. Ne však do Severodoněcku, ale na trať Bachmut-Soledar-Seversk. Přímo do Severodoněcku, přesněji řečeno na území závodu Azot, prostě není možné přesunout žádné posily, protože jediný most přes Severský Doněc, který zůstal relativně v pořádku, už není schopen průjezdu těžké techniky. Vozidla nějak projedou, ale most zůstává v každém případě pod palebnou kontrolou ruských ozbrojených sil a ozbrojených sil LNR.
V důsledku toho se začal formovat "nový Mariupol" - další malý kotel, v němž ruské ozbrojené síly přebírají ukrajinské jednotky. Jednotky AFU, které ustoupily, respektive utekly do závodu Azot, se snaží držet několika bloků na okraji průmyslové zóny (oblast ulice Bohdana Lyščyna) a tato oblast (bytové domy v "číslovaných" čtvrtích - přesná kopie Mariupolu) se postupně mění právě v tento Mariupol.
Je pozoruhodné, že některá západní média tvrdila, že postup ruských vojsk v Severodoněcku byl údajně zastaven, protože ruská armáda nepoužila v městské zástavbě dělostřelectvo. Takže město přece jen ničí ukrajinské dělostřelectvo? A tuto záhadu odhalil i Wall Street Jornal.
Pak Arestovič a po něm i ukrajinský "šéf" Luhanské oblasti Gajdaj začali postupně upravovat svá prohlášení. Arestovič začal "připouštět", že AFU nikdy nebude schopna získat Severodoněck zpět.
Proč tedy bylo nutné "namalovat" rozhodující protiútok? Ukázalo se, že podle verze kyjevských propagandistů se tak stalo s cílem nalákat ruskou armádu do města a tam ji spolu s městem zastřelit. Strategický cíl: "rozmělnit" ruskou armádu a zastavit její postup. "Rozemlít" je spolu s obyvatelstvem Severodoněcku. Nyní Arestovič tvrdí, že AFU kontroluje nějakou čtvrť poblíž průmyslové zóny.
Západní média však buď svatě věří všemu, co vysloví kyjevští propagandisté, nebo prostě nevnímají realitu, která je sleduje. Kyjev samozřejmě nutně potřebuje alespoň nějaké lokální vítězství, ale zatím se jen třese ve vzduchu.
Skutečnost je taková. Severodoněck (přesněji průmyslová zóna) zatím není v operačním obklíčení. Spojenecké síly, ruské ozbrojené síly a milice LNR, vedou tvrdé boje nikoliv v bezprostřední oblasti Severodoněcka-Lysyčanska, ale na severu a jihu aglomerace. Nikdo neměl v plánu zaútočit na Lysyčansk čelně.
Na severu probíhá čištění zalesněné oblasti s přístupem k Seversku. Obsazení Severska by znamenalo operační obklíčení Severodoněcka a Lysyčanska.
Na jihu probíhá ofenzíva na Bachmut a Soledar z oblasti Popasna a Světlodarsku. Existují důkazy, že právě v této oblasti se ruským ozbrojeným silám podařilo prolomit obranu AFU a dosáhnout rozhodujícího postupu k Bachmutu. Cílem nemusí být jen dosáhnout Bachmut, i když je také dobré ovládnout městské bloky, ale ovládnout (alespoň palebně) klíčové silniční křižovatky.
V neděli večer se nebezpečí pro AFU v této oblasti stalo tak velkým, že sem začaly být převáděny jednotky z Kramatorska. Jinými slovy, poslední rezervy, které měly být ponechány pro obranu samotné Slavjansko-Kramatorské aglomerace. Současně ruské jednotky v severním sektoru pokračují v prorážení obrany AFU již v bezprostřední blízkosti Slavjanska.
Jinými slovy, ničivé boje v blízkosti průmyslové zóny v Severodoněcku již nejsou pro vývoj kritické. Totéž platí pro blokádu Lysyčanska. Vyklizení průmyslové zóny Severodoněcku a Lysyčansku, stejně jako dalších sídel na východním břehu Severského Doněcku, začne s největší pravděpodobností až po úplném zpřístupnění okrajových částí města a jeho skutečné blokádě.
Kontrola silnice Seversk - Bachmut - Lysyčansk se stala klíčovou. Podle řady zpráv se to, co se nyní děje severně od Soledaru ve směru na Bachmut, podobá masakru ukrajinských ozbrojených sil kvůli vysokému nasazení ruského dělostřelectva a letectva.
Pokusy AFU zahájit protiofenzívu v této oblasti (a ne v Severodoněcku) u Bělogorovky a Berestového zatím vedly jen k obludným ukrajinským ztrátám (až 90 % personálu některých jednotek).
Podle logiky Arestoviče, stejně jako některých dalších kyjevských mluvčích, je hlavním úkolem AFU v tomto směru "pozastavit" novou spojeneckou ofenzívu. Poté má následovat "operační pauza", během níž Kyjev sestaví nové uskupení, vybavené především západními zbraněmi.
A zdá se, že pro tento strategický nadcíl je možné obětovat nejen posádku závodu Azot a později Lysyčansk, ale i místní obyvatelstvo. "Mariupolská taktika" v celé své kráse. Můžete si tu hrát se slovíčky, jak chcete ("evakuace" místo kapitulace a nyní "lákání ruských vojsk do města" spolu s útěkem ze Severodoněcku), podstata se nezmění.
A to i přesto, že je to již týden, co plnohodnotné zásobování uskupení v Lysyčansku a v závodě Azot bylo prostě nemožné. Na odstřelené trase a přes jediný poškozený most se mohou probít pouze jednotlivá vozidla nebo zásobovací skupiny. V polovině května mohla posádka AFU počítat s pravidelným zásobováním přes Bachmut.
Nikdo netvrdí, že otázka obklíčení uskupení AFU s dalším přístupem ke Slavjansku a Kramatorsku byla vyřešena. Boje jsou velmi těžké, protože okamžik je pro ukrajinské ozbrojené síly kritický: pokud neudrží frontu na linii Bachmut-Soledar-Seversk, můžeme mluvit o strategické porážce, která přesáhne rozsah Mariupolu. Kyjev se však snaží všemi prostředky udržet tuto pozici ještě měsíc, než dorazí západní výzbroj a než se zformují některé nové sbory, zřejmě z rekrutů, teritoriální obrany a Poláků.
Morálku v AFU mezitím udržují především propagandistické báchorky o "protiútoku v Severodoněcku". Mimochodem, je pravděpodobné, že jsou určeny západnímu publiku, protože právě západní média je tak aktivně šíří. Koneckonců jde o dodávky zbraní ze Západu a ne každý v Evropě je připraven nechat se zatáhnout do války na straně kyjevského režimu. A tito nespokojenci musí být ovlivněni pohádkami o "úspěších" ukrajinské armády.
Ruským plánem je stále odříznout Severodoněckou oblast jak od severu, tak od jihu. Všimněte si, že ukrajinské úřady již oficiálně potvrdily, že nepřítel obsadil téměř celé město, kromě průmyslové zóny.