Portugalský politik a komentátor Bruno Maçaes se vypravil do afghánské metropole Kábulu, aby zmapoval situaci ve městě, před které se již začíná přesouvat Tálibán. Hrozí prý, že déle než do konce září Kábul nepřečká. Ulice mají být již nyní plné uprchlíků, a zatímco někteří čekají na odlet, většina obyvatel nesouhlasící s Tálibánem míří na hranici s Íránem. Komentátor varuje, že pokud Evropa Teheránu nepomůže, uprchlíci dojdou do ní. Půjde o miliony lidí. „Když je jich dost, nic je nezastaví. Ani tanky,“ varuje jeden z kábulských diplomatů. „Nakonec se to dostane do Evropy. A pak možná padne jedna vláda a pak další a další,“ zní prý v diplomatických kruzích uvnitř Kábulu.
Komentátor, který se v posledních dnech vydal přímo do Afghánistánu, pro server NewStatesman píše, že se ukazuje, že bylo budování afghánského státu spíše fikcí. „Zdá se, že Kábul padne také, možná do týdne. Již mnoho dní zní zásadní otázka: Kdy Kábul padne? ‚Určitě v září,‘ řekl jeden diplomat krátce poté, co jsem minulý týden přijel do hlavního města. Druhý den se i tato předpověď zdála být optimistická. Afghánský stát se nám ani tak nehroutí před očima, jako spíš ukazuje, že je to jen fikce,“ míní a poukazuje například na to, že mu bylo řečeno, že je v Kandaháru 13 tisíc policistů, ale skutečností je, že jich bylo pouze 900. Buďto jich nikdy více nebylo najato nikdy, anebo kvůli nedostatečným platům, zaviněným rozbujelou korupcí, brzo odešli.
V lásce není v zemi ani její nejvyšší představitel: „Afghánský prezident Ašraf Ghaní je téměř všeobecně nenáviděn. Jeden bývalý afghánský úředník mi během mého pobytu v Kábulu řekl, že ho veřejnost ‚nepovažuje za Afghánce, nevidí ho jako muslima a neváží si ho jako dobrého člověka‘. Stejné pocity vůči Ghanímu vyjadřovali všichni, s nimiž jsem se setkal, od trhovců až po vysoké úředníky.“
Komentátor reportuje, že je situace v hlavním městě již natolik pohnutá, že mu málem uletělo i letadlo; ulice Kábulu jsou totiž přeplněné uprchlíky, kteří se snaží zachránit dříve, než do města vstoupí Tálibán. „Jedna mladá žena zahalená v zeleném šátku mě požádala, abych ji vyfotil, a pak žádost opakovala, dokud fotografie neodpovídala tomu, jak si představovala zachycení posledních vzpomínek.“ „Možná jsem tu naposledy,“ řekla prý reportérovi stydlivě.
Zatímco však mnozí utíkají, někteří z podnikatelů a významných obyvatel Kábulu cítí větší klid. Zažili již totiž převrat v roce 1973 i příchod Tálibánu do Kábulu v roce 1996, a tak je to již příliš nerozhodí ani tentokrát. „Ano, Tálibán přijde a oblehne město, ale pak bude vláda nucena vyjednávat a vznikne nějaká nová situace. Tak tomu bylo vždycky. Pokud bude muset utéct, řekl, že bude postupovat stejnými metodami, jaké v minulosti používali jeho rodiče a prarodiče. ‚Osvědčené metody. Teď už utíkat nebudu. Uteču, až bude potřeba, ne dřív,‘ dodal,“ líčí Maçaes, jak jsou již místní navyklí na život v nebezpečí.
Jak ale uvádí pro server Politico, ne všichni si ovšem na nebezpečí a bídné podmínky k životu v turbulentní zemi zvykli, elita země a vládní pracovníci plánují brzo z Afghánistánu zmizet. Pryč chtějí ale i ostatní v zemi, a těm zřejmě, jak má naznačovat aktuální situace na íránských hranicích, Tálibán bránit v odchodu nebude – organizace totiž zřejmě dobře ví, že tak bez boje zmizí její odpůrci.
Zatímco radikální Pákistán uprchlíky s opozičním myšlením nevítá, Írán pomáhá všem a podle odhadů již pomohl třem milionům afghánských uprchlíků; podle kábulských diplomatů uvažuje i o budování uprchlických táborů přímo u hranic. Co však Teherán potřebuje, je pomoc s budováním táborů od ostatních zemí, a to je problém, Američané totiž na zemi uvalili sankce za její jaderný program, a tak by mohl mít Teherán problémy i se spoluprací s evropskými zeměmi.
Pokud však Írán nebude schopný uprchlíky z Afghánistánu zastavit, kam půjdou? Maçaes míní, že vzhledem k mínění v Turecku, do této země na hranici s Evropou rozhodně ne. Budou pokračovat, a to do Evropské unie. Jednat by se podle čísel z íránských hranic mohlo až o miliony lidí.
