Příspěvek
od k42 » 05 srp 2021, 08:57
:sipka: Toť otázka, protože izraelské válečné memoáry a knihy jsou (no stejně jako nacistické, amícké, sovětské, ...) úplné hagiografie. Teprve v poslední době se objevují realističtější prameny, často velmi narušující panující propagandistický narativ. Ale to patří samozřejmě k věci, protože válka se vede na poli propagandy stejně jako všude jinde. Hlavně takovéhle "hrdinské příběhy" jsou od začátku podezřelé a je nutno je brát s rezervou, protože v řetězci válečné propagandy a sebeoslavování vznikají na všech úrovních. Na syrské nebo egyptské straně by se jistě našly navlas stejné "příběhy", jen opačně vlajkované.
Moje dobrá známá z dětství se po 80. roce vystěhovala s rodiči do Izraele, a šoupli ji hnedka do armády, když Begin a ti další hlavouni spáchali tu invazi do Libanonu a obsazení Bejrůtu, no takže skončila na pár let jako radistka ve štábech, byla i přímo u tankové divize. Ta vyprávěla jiné věci, než jsou v knížkách - když jsem to porovnával, tak zlatá ČSLA, ani tam nebyl takový bordel a nekompetence. Ale je fakt, a Izraelci to sami říkají také, že IDF z 60.-70. let byla úplně jiná armáda než později od 80. let včetně.