Zajimavosti - Energie a její zdroje

[petrp]

Nápodobně - je to jediné rozumné řešení. Co se vejde do sklepa a zbytek zarovnat dřevem...

[homer]

Nový český plán: jaderná elektrárna do každého kraje

​Sériově vyráběné malé jaderné reaktory se mají postupně jako zdroj energie dostat do většiny regionů Česka. Nahradí výpadek způsobený odstavováním uhelných elektráren a umožní odstřihnutí od ruského plynu.
Co se v analýze dočteteČesko teď chystá výstavbu malých jaderných reaktorů, které by mohly jako zdroj energie stát skoro v každém kraji.Energetická firma ČEZ plánuje po roce 2030 postavit hned několik malých jaderných reaktorů. Zprvu chce ČEZ stavět ve velkém hlavně v severních Čechách. Přímo v areálech postupně odstavovaných uhelných elektráren.Jde o cestu, jak kromě masivní podpory obnovitelných zdrojů nahradit postupně odstavované uhelné elektrárny, dosluhující Dukovany a také chybějící ruský plyn. Jaderné elektrárny dnes známe jako velký průmyslový komplex, jehož obří betonové chladicí věže jsou v krajině vidět už z dálky několika desítek kilometrů. To je minulost. Česko teď chystá výstavbu malých jaderných reaktorů, které by mohly jako zdroj energie stát skoro v každém kraji.
Jde o cestu, jak kromě masivní podpory obnovitelných zdrojů nahradit postupně odstavované uhelné elektrárny, dosluhující Dukovany a také chybějící ruský plyn. Kromě výroby elektřiny mohou jaderné zdroje zároveň fungovat i jako teplárny – teplo je u nich "odpad", který buď využijete, nebo vypustíte do vzduchu.
Energetici proto žertují, že to trochu celé připomíná komunistické plány z 80. let, které počítaly s jadernou výtopnou v každém krajském městě. "Nakonec k tomu nedošlo, protože to zatracené uhlí bylo prostě levné. Dnes atraktivnost jádra vzrůstá, neboť s uhlím a ruským plynem končíme," říká šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
Energetická firma ČEZ plánuje po roce 2030 postavit hned několik malých jaderných reaktorů. Jen během jediného týdne se staly tři důležité události, které jsou příslibem, že tentokrát nezůstane jen u velkých slov a strategií na papíře.
Za prvé: Vznikla společnost South Bohemian nuclear park, společný podnik ČEZu, ÚJV Řež (Ústav jaderného výzkumu) a Jihočeského kraje. Jejím cílem je, aby v areálu temelínské elektrárny vyzkoušela a nejpozději do roku 2035 spustila první malý reaktor.
ČEZ se teď rozhoduje mezi americkými firmami NuScale, GE Hitachi, nebo Holtecem a také britskou Rolls-Royce, komu lokalitu v "nukleárním parku" nabídne. Ambicí je dostat Cˇesko mezi prvni´ země v Evropeˇ, ktere´ spustí malý, sériově vyráběný reaktor.
"Na tuhle technologii hodně sázejí v Polsku nebo Rumunsku, ale naší velkou výhodou je silné odborné zázemí. Navíc jsme zemí, kde je na jaderné energetice vzácná shoda. Podporuje ji většina veřejnosti, tak i skoro všechny politické strany," říká jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS), který o pilotní projekt ve svém regionu hodně usiloval.
Velký zájem o malý reaktor mají také v Moravskoslezském a Ústeckém kraji, kde je energeticky náročný průmysl. Představitelé těchto regionů říkají, že o možnost podílet se na investici do malého reaktoru se dokonce vyptávají zástupci velkých firem hledající nové zdroje energie – třeba Třinecké železárny nebo Orlen Unipetrol.
Poptávka firmy ČEZ po amerických technologií se ale nelíbí některým českým inženýrům, kteří se pokouší vyvinout a postavit vlastní malý jaderný reaktor. Chtěli by od vlády podporu a peníze, což znamená jednotky miliard.
Například v ÚJV v Řeži zkoušejí projekty pod názvem CR-100, EnergyWell, nebo Hefasto vědci z ČVUT, Západočeské univerzity mají Teplátor, ve Vítkovicích mluví o technologii SMR David. Podle mnoha expertů je však naivní představa, že v konkurenčním boji Česko postaví vlastní, funkční a bezpečný reaktor.
Za druhé: Zrovna dnes šéfka jaderného dozoru Dana Drábová míří kvůli malým reaktorům do Vídně, na jednání Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Ta chce pro malé elektrárny stanovit společné standardy a požadavky pro udělení licence po celém světě.
Dnes jsou v každé zemi trochu jiné, což mimo jiné dělá proces výstavby a povolování velmi zdlouhavým a komplikovaným. Ve finále to znamená, že v Evropě se nikde nedaří postavit velkou jadernou elektrárnu v plánovaném termínu a za původní rozpočet.
"Pokud bychom požadavky harmonizovali, znamenalo by to, že když konkrétní technologie získá licenci v jedné zemi, pak dozor v jiné zemi už nemusí vyžadovat vše a převzít věci, které již byly splněny," vysvětluje Dana Drábová.
A třetí událost: Na Ministerstvu průmyslu se sešla pracovní skupina pro malé modulární reaktory, která řeší bezpečnostní požadavky na malé reaktory. Těmi se myslí zdroje o výkonu zhruba 300 megawattů (pro porovnání: Jeden dukovanský reaktor má výkon 500, temelínský obr pak dokonce 1000 megawattů).
"Debata ohledně malých reaktorů se v posledním roce na celém světě strašně akcelerovala. Naším cílem je připravit prostředí pro to, až bude technologie komerčně dostupná, aby se dal nový zdroj postavit rychle," říká náměstek ministra průmyslu Petr Třešňák.
Kritici namítají, že není možné snižovat požadavky na bezpečnost u malých reaktorů, protože i ty mohou zažít stejnou nehodu jako velká elektrárna. Drábová mírnější požadavky vysvětluje jako princip "odstupňovaného přístupu". Malá jachta také nemusí splňovat tatáž bezpečnostní kritéria co velký zaoceánský parník, i když se obě mohou potopit. Malá loď nezpůsobí žádnou katastrofu.
Společnost ČEZ tím vším zároveň nezatracuje velké reaktory, kterých dnes provozuje šest. Vždyť aktuálně vypsala tendr na jeden velký reaktor v Dukovanech, součástí je možná nezávazná opce na stavbu třetího a čtvrtého bloku v Temelíně a případně i šestého v Dukovanech.
Jenže ani to nestačí jako náhrada za dosluhující elektrárny. Proto chce ČEZ po vyzkoušení prvního malého reaktoru v Temelíně stavět ve velkém hlavně v severních Čechách. Přímo v areálech postupně odstavovaných uhelných elektráren.
Celý průmyslový svět věří, že malé modulární reaktory jsou tou správnou cestou. Výhod proti obřím elektrárnám je celá řada – menší počáteční investice a díky snadnějšímu povolování i rychlejší stavba.
Třeba dnešní jaderná elektrárna kromě reaktoru a generátoru zahrnuje téměř nepředstavitelné množství různých pomocných systémů – stovky kilometrů trubek, kabelů, výměníků nebo čerpadel. Kdežto malý reaktor má být kompaktní zařízení, které se bude sériově vyrábět a jenom se přiveze a smontuje na místě určení.
"Právě ta sériová výroba je klíčem ke kýženému zlevnění technologie. Dnes je každý reaktor originál, každá jaderná elektrárna je v zásadě unikátní zařízení. Je tam takzvaně na míru vyrobeno téměř všechno. A každý ví, že oblek na míru stojí násobně víc než ten konfekční," vysvětluje Marek Ruščák, šéf odboru výzkumu jaderné bezpečnosti ze Státního ústavu radiační ochrany.

https://www.facebook.com/CzechNuclearSo ... uJpfnZQBkl

[homer]

Temelín by mohl vytápět i Prahu

​Od příštího roku má Temelín dodávat teplo do Českých Budějovic. Ročně se ušetří až 80 tisíc tun uhlí. Jaderná elektrárna by ale mohla dodávat teplo až do Prahy. Teplo by do hlavního města proudilo 100 kilometrů dlouhým horkovodem, což vypadá jako velká dálka. Technicky to realizovat lze.
Praha už dálkové teplo využívá. Pravobřežní část města zásobuje pomocí necelých 40 kilometrů dlouhého napáječe uhelná Elektrárna Mělník. Významný zdroj na opačné straně řeky představuje plynová Teplárna Veleslavín. Teplárenskou soustavu hlavního města tvoří přes 700 kilometrů sítí a patří tak k největším a nejrozsáhlejším i v rámci Evropy. Město má proto dobrý předpoklad pro náhradu stávajících zdrojů jinými, ekologičtějšími.
Studie už existuje
Studii zásobování Prahy teplem z Temelína zpracovala v roce 2015 společnost EGÚ Brno pro operátora trhu OTE. Ve výpočtech byl použit nadzemní horkovod vedoucí po levém břehu Vltavy, který by umožňoval připojit i Plzeň a větší obce po trase.
Celkové náklady na horkovod, včetně nezbytných úprav Temelína a pražské teplovodní sítě, byly vypočteny na 25 miliard korun. Zisk po odečtení palivových nákladů a snížení příjmu za elektřinu, která nebyla vyrobena kvůli dodávkám tepla, byl odhadnut na jednu miliardu korun ročně. Prostá doba návratnosti napojení Prahy by tak byla 25 let. Nutno dodat, že vše bylo počítáno v cenách roku 2016. Při vyšších cenách elektřiny i tepla by se návratnost zkrátila na pouhých devět let. Z této studie tak vyplývá, že 100 kilometrů dlouhý horkovod z Temelína do Prahy není mimo ekonomickou realitu. Při vysokých nákladech by mohl dávat smysl.
Zkušenosti s jaderným vytápěním
Ve světě je poměrně běžnou praxí vytápět obce pomocí jaderných elektráren. Například ve Švédsku už první jaderná elektrárna vytápěla předměstí Stockholmu. Další příklad nemusíme hledat daleko, protože se nachází hned za našimi hranicemi. Slovenská Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice na vzdálenost zhruba 14 kilometrů vytápí už několik desetiletí Trnavu. Náš soused přitom patří k lídrům ve vytápění domácností pomocí jaderného tepla.
V Česku jádro vytápí Týn nad Vltavou, který leží nedaleko Temelína. Horkovod byl dokončen v roce 1998 a umožnil uzavření 25 lokálních výtopen a kotelen. Město tak patří mezi oblasti s nejčistším vzduchem v jižních Čechách.
Českobudějovický horkovod má za sebou delší příběh. Původně měl být postaven společně s jadernými bloky. Potom se o něm jen hodně mluvilo a stavba se nakonec rozběhla až v roce 2018, ale o dva roky později se opět zastavila. Původní dodavatelskou firmu totiž potkaly problémy, takže musela být vybrána jiná, která práce dokončí. Horkovodem má teplo začít proudit v roce 2023. Nahradí až 30 procent výroby tepla v Českých Budějovicích. Se svými 26 kilometry půjde o třetí nejdelší horkovod u nás.
A co Dukovany?
Zatím jsme mluvili jen o teplu z Temelína, jak to ale vypadá u Dukovan? O vytápění Brna a obcí na trase se mluví už od výstavby samotných bloků, ale v tomto případě zatím nebylo postaveno nic. Diskuse se nyní obnovuje v souvislosti s výstavbou pátého bloku jaderné elektrárny. Horkovod do Brna by měl mít délku 41 kilometrů a musel by překonávat relativně velké převýšení. Tepelné ztráty u horkovodů se při tloušťce izolace 30 centimetrů uvádějí 1 °C na 33 kilometrů délky, což dává naději i pro delší trasy, než je ta do Brna.
Zájem o teplo z jádra mají i další města
V Plzni se už zhruba před 30 lety uvažovalo o výstavbě malého reaktoru od tehdejší německé společnosti KWU. Vzhledem k tomu, že jde o významné průmyslové centrum, kde se kromě jiného usídlilo i jaderné strojírenství, šlo o vcelku logický nápad. Z jednání nakonec sešlo a myšlenka se nakrátko vrátila v roce 2014. Podobně zhruba před 14 lety uvažoval Jablonec nad Nisou, který chtěl malým reaktorem snížit ceny tepla. Tyto projekty však zatím končí na složité legislativě, zatím nedostupných technologiích malých reaktorů a vysokých investičních nákladech. Snahy o dekarbonizaci a snižování spotřeby plynu však mohou situaci změnit a udělat jaderné technologie ještě atraktivnějšími

https://www.facebook.com/CzechNuclearSo ... ACpYx63j5l

[riho]

Nie je ten nový český plán s atómkou do každého kraja starým socialistickým plánom? Tam bol plán rovnaký.

[riho]

Pridávam niečo do solár kotlíka. Video so samodomo solárom v ostrovnej prevádzke za pár kaček.

Potvrdzuje to námietku Dragon, že ak chce človek OZE za pár korún, musí mať vzdelanie, alebo vzdelaného kamaráta, inak si pekne priplatí.

Na účte elektroDad je viac videí, ktoré môžu pomôcť pri rozhodovaní či áno a ako na to.

[petrp]

Na účte elektroDad je viac videí, ktoré...

...je třeba vůbec nebrat vážně, stejně jako ampérákovy.

[riho]

Mám rovnaký názor, sú to OZE pozitívni aktivisti, ale keď už niekto napriek upozorneniam do toho ide, tak je tam pár vychytávok. Mňa osobne odradili a keď som pozeral Amperákové technické prevedenia, tak ma triaslo ako pri zásahu prúdom. Zo všetkého najviac mi pripomínal Edisona z Nevery po slovensky.

[petrp]

Přesně tak - první revizák by jim to ustřihl a urazil jim hlavy. O dalším netřeba polemizovat.
YT ale snese všechno a nekritičtí obdivovatelé se tak mohou velmi rychle vyřadit z genofondu...

[Kalinac]

Lotyšské stromečky na otop nestačí.....

Ruský plyn donutil Lotyšsko porušit sliby
.

0plyn.jpg (21.86 KiB) Zobrazeno 5256 x

.
"Už nebudeme kupovat" ruský plyn, řekli vůdci Lotyšska ještě nedávno. A najednou se ukázalo, že tyto nákupy začaly znovu. Proč byla tato pobaltská země nucena porušit své hlasité sliby, zradit své politické ideály – a znovu "financovat ruskou zvláštní operaci" na Ukrajině?

1. dubna Litva oznámila, že již nebude dovážet modré palivo z "agresorské země". Spolu s ním Estonsko a Lotyšsko zastavily nákupy. Ten je mimochodem největším spotřebitelem ruského plynu v pobaltských státech (asi 1 miliarda metrů krychlových v loňském roce).

Chlapec dal slovo
V posledních měsících lotyšští vládci několikrát řekli ruskému plynu: "Odpusťte mi zbytek!" Takže v březnu lotyšský prezident Egil Levits v rozhovoru pro Bloomberg řekl, že Riga je odhodlána přestat dovážet ruskou ropu a plyn.
"Ano, v zásadě je to jasné rozhodnutí. Musíme to zastavit. Existují samozřejmě určité náklady... Ale musíme platit za naši svobodu, za naši nezávislost. Uděláme to," slíbila hlava státu. O pár měsíců později Levits potvrdil, že, jak říkají, "za cenu drahých zim získáme nezávislost na Rusku". A ministr hospodářství Lotyšska Jānis Vitenbergs uvedl, že Riga plánuje přijmout legislativní změny zakazující dovoz ruského plynu od 1. ledna 2023.
Podle Gas Infrastructure Europe jsou zásoby lotyšského podzemního zásobníku v Inčukalns (který je jediný v pobaltských státech) nižší než v loňském roce o 100 milionů metrů krychlových. V současné době je toto zařízení UGS naplněno o 44% (900 milionů metrů krychlových). Zároveň region dodává plyn do Finska od konce května - 2,6 milionu metrů krychlových denně v červnu. Ale nyní, s výjimkou Ruska, mají pobaltské státy jediný zdroj modrého paliva - terminál zkapalněného zemního plynu (LNG) v Klajpedě v Litvě. V květnu bylo spuštěno propojovací vedení GIPL spojující Litvu a Polsko. Funguje to však pouze pro Polsko, které odmítlo přímé dodávky od Gazpromu, který dostává část LNG přes Litvu.
15. června lotyšský premiér Krišjānis Kariņš řekl v rozhovoru pro španělské noviny El Pais, že země již nebude kupovat ruský plyn. Máme plán pro případ nepředvídaných okolností, aby to nebylo nutné," řekl šéf vlády republiky. Kariņš si stěžoval, že Evropská unie nákupem ruského paliva pomáhá Moskvě udržovat stabilitu rublu a tím také financuje ruskou speciální vojenskou operaci na Ukrajině. "Je třeba najít způsob, jak se dohodnout na tom, jak zahrnout plyn do sankcí. Asi 90 procent toho, co Lotyšsko loni dovezlo, bylo ruské, ale už nebudeme nakupovat," slíbil premiér.
A druhý den se stalo známým, že Lotyšsko je poprvé od dubna! – obnovil plnohodnotný dovoz ruského plynu. Dodávky byly obnoveny od 16. června – den po kategorickém prohlášení předsedy vlády Lotyšska. Průměrný denní dovoz je podle platformy provozovatelů GTS zemí EU ENTSOG 3,6 milionu metrů krychlových. Lotyšský operátor Conexus uvádí, že pouze 24. června činil objem dodávek 1,8 milionu metrů krychlových denně.
Pokud odložíme propagandistické praskání, pak by to, co se stalo, nemělo být žádným překvapením – Lotyšsko má několik důvodů k obnovení dovozu ruského plynu. Na jedné straně má místní státní společnost Latvijas gaze ("Lotyšský plyn") smlouvu s Gazpromem do roku 2030. Na druhou stranu v regionu zoufale chybí palivo.

Připravte si peněženky
Situace v Lotyšsku po zastavení dodávek ruského plynu se pro Rigu ukázala jako velmi nezáviděníhodná. "Obávám se, že Lotyšsko čeká na energetický a ekonomický kolaps. LNG nebude dostatek pro všechny. A ceny budou ve vesmíru. A to nemluvím o objektivních obtížích infrastrukturní povahy," předpověděl zástupce ředitele Národního fondu energetické bezpečnosti Oleksij Grivach.
Ve spravedlnosti stojí za zmínku, že pro většinu populace bude zvýšení cel vypadat relativně malé. Takže pro domácnosti, které používají zemní plyn pouze k vaření a spotřebovávají čtyři metry krychlové za měsíc, bude poplatek přibližně 10.56 eur za měsíc - namísto předchozích 7.67 eur. Ti, kteří používají plyn k vytápění a spotřebovávají v průměru 180 metrů krychlových měsíčně, nyní zaplatí téměř dvakrát tolik - 278,15 eur měsíčně.
Latvijas gaze útěšně poznamenal: "Domácnosti zaznamenaly nárůst nákladů na zemní plyn již v první polovině letošního roku. To však bylo výrazně méně než celkový nárůst cen zemního plynu na trhu." Státní podnik se chlubí tím, že v první polovině roku dokázal omezit ceny - díky včasnému vstřikování plynu do zásobníků a podpoře vlády. Ale to je místo, kde dobré zprávy skončily.
"Vzhledem k růstu cen zemního plynu na světovém trhu je již nemožné jej koupit levně. Spotřeboval se levný plyn zakoupený v minulé sezóně. Proto budou muset být nové šarže plynu zakoupeny za cenu, která je k dispozici. Tarify pro druhou polovinu roku již byly vypočteny na úrovni 107,34 eur / MWh (1205 dolarů za tisíc metrů krychlových - VZGLYAD)," řekl Aigars Kalvitis, předseda představenstva Latvijas gaze. Vzhledem k tomu, že se na burzách EU pro příští polovinu roku předpovídají vysoké ceny plynu, nemůže být o snížení cel řeč.
K organizaci alternativních dodávek se země, jak již dříve řekl premiér Krišjānis Kariņš, musí nejprve dohodnout se svými sousedy na využití budoucího terminálu na zkapalněný zemní plyn v Paldiski a za druhé rozhodnout, kde postaví svůj vlastní terminál. Pokud budou jednání s Estonskem a Finskem úspěšná, pak na konci tohoto roku bude Lotyšsko moci přijímat plyn z terminálu v paldiski v Estonsku. Ale stále se musíme nějak dostat do tohoto bodu.

Zahnali se do kouta.
Sdružení obcí Lotyšska varovalo, že ceny tepla v zemi budou i nadále růst. "Pokud hovoříme o růstu cel, nejkritičtější situace se vyvinula v Rezekne, kde nyní vidíme téměř pětinásobný nárůst ve srovnání s předchozím rokem. Velmi vysoká cla budou v Daugavpilsu a v okolí Rigy. Jsme velmi znepokojeni situací v Latgale (východní region Lotyšska – VZGLYAD)," řekl Aino Salmins, poradce pro národní hospodářství Svazu místních samospráv. Opatření přijatá vládou na základě "cílené podpory" poskytované třem procentům nejchudších označil za "politickou iluzi", protože 23,4 % obyvatel Lotyšska je ohroženo chudobou a v Latgale 36 %.
Země začala hledat způsoby, jak snížit spotřebu plynu na minimum. Mnoho obcí tak začalo mít kotelny, vytápěné dřevem. V červnu se vláda rozhodla povolit kácení mladých stromů, aby se zvýšila produkce štěpků a pelet v předvečer topné sezóny.
"Naši odborníci odhadují, že nyní se výroba štěpků zvýší o dvacet procent. To bude mít pozitivní dopad na ceny a dodávky," uvedl lotyšský ministr zemědělství Kaspars Gerhards. Vysvětlil, že energetická krize nutí odklonit se od plynu, jehož cena na trhu EU dosáhla 1500 dolarů za tisíc metrů krychlových, k pramenům. "Dřevo je důležitým zdrojem energetické nezávislosti," potvrdili s důležitým názorem šéfové lotyšských ministerstev hospodářství a spravedlnosti Ilze Indriksone a Jānis Bordans.

"Lesy budou nyní mladší. Taková krajina čeká lotyšskou společnost kvůli rozhodnutí vlády. A má to velké důsledky. Budeme kácet stále mladší les. Pokud před desítkami let káceli stromy staré sto, sto deset, sto dvacet let, nyní plánujeme vykácet les, který je padesát až šedesát let starý," vysvětlil podrážděně Jānis Rozitis, ředitel lotyšské ekologické organizace World Wide Fund for Nature.
Dalším způsobem, jak tento problém vyřešit, by mohlo být izolace bydlení. Ale ani tady v Lotyšsku to nejde příliš hladce – a to i kvůli prudkému nárůstu cen stavebních materiálů.
"To je velmi častá otázka, ale buďme upřímní – izolovali jsme jen deset procent bytových domů. Stát k tomu nevyvinul jednotný mechanismus financování – s výjimkou toho, co nám nyní Evropa dává. A tímto tempem budeme v tomto procesu pokračovat dalších 90 let... No, mohu vám říci – 4,5 miliardy eur je potřeba na izolaci všech bytových domů v Lotyšsku," varoval Salmins. Vzhledem k výše uvedenému, je divu, že Lotyšsko obnovilo nákup plynu z Ruska?

https://vz.ru/economy/2022/6/27/1164884.html

[Kalinac]

Letecký pohled na největší fotovoltaickou elektrárnu na světě v Qinghai
.

.
Letecký pohled ukazuje obrovskou rozlohu solárních panelů v zeleném průmyslovém rozvojovém parku, největším fotovoltaickém energetickém parku na světě, s maximální instalovanou kapacitou 8 430 MEGAWAtty v tibetské autonomní prefektuře Hainan, severozápadní čínská provincie Qinghai, 27. června 2022. (Foto: China News Service/Ma Ming)

http://en.people.cn/n3/2022/0628/c90000-10115862.html

[Aaron Goldstein]

Série článků o zřizování solární elektrárny...

Jsou to odemčené verze, netřeba nic vyplňovat, pouze dole kliknout na "jen pokračovat na článek"

Další díl....
Zápisky budoucího solárníka 6: Prokletí hromosvodů, rizika od krup po požáry a rady z pojišťovny
https://tech.hn.cz/c7-67093180-pi4o9-3dcb0fff818ee2e

[petrp]

Lukáš Kovanda: Spoléhat se na slunce, vítr, Putina byla chyba. Ze situace ale můžeme i těžit
Nový LNG terminál v Nizozemsku nebo plynovod Stork II vedoucí z Polska. I to jsou dílčí kroky pro snížení závislosti na ruských energiích. Jak reálné je úplné odstřižení od Ruska? Jaké varianty řešení drahých energií jsou aktuálně ve hře? Proč cenu ovlivňuje strach a proč vlastně celá situace nemusí být tak zlá? Ekonom Lukáš Kovanda vysvětlí i to, proč Češi chudnou nejvíce od roku 1993 i to, jaký smysl má vznik státního obchodníka s energiemi.
https://dvojka.rozhlas.cz/lukas-kovanda ... me-8821494

Ekonom Kovanda je blb, na Putina není třeba spoléhat. On nikomu nic neudělal - to jen EU si NIC NEOBJEDNALA, takže ani nic nedostala...

[false_flag]

:sipka:
On je to spíš takovej politickej aktivista než ekonom, stejně jako ten zrzek dneska už filosof z ČSOB.

[Tomas BB SK]

budovanie plynovych trubiek krizom krazom po europe je pekne. Hotova zachrana Ale co do nich natlacit? Jedine pokracovat vo vystavbe LNG terminalov ktore maju malu kapacitu zatial. A do nich si privezieme co? Bud nic abo rusky plyn Nech zije vitazna strategia diverzifikacie zdrojov EU

[kenavf]

...
Ekonom Kovanda je blb, na Putina není třeba spoléhat. On nikomu nic neudělal - to jen EU si NIC NEOBJEDNALA, takže ani nic nedostala...

A zdraženie plynu na burze má tiež na svedomí Putin. Že je tá burza v Holandsku asi na to nemá vplyv.

[Kalinac]

Proboha, vážně si Němci myslí, že Rusko přechytračí a přečůrají různými kejkly a podvody ?

Dočasné povolení vydané ruskou vládou společnosti Novatek pro dodávky plynu bývalé Gazprom Marketing & Trading Singapore vypršelo 23. srpna, poté exportér nemůže pokračovat v přepravě zdroje.
Z dlouhodobého kontraktu mezi Novatek a GM&T, který byl německými úřady de facto znárodněn po zahájení speciální operace ruských ozbrojených sil na Ukrajině, vyplývala dodávka 3 milionů tun paliva ročně.
Povolením vývozu ruské úřady očekávaly , že společnost, kterou nyní řídí německé úřady, bude i nadále plnit své závazky vyplývající z dohody uzavřené s indickým GAIL v roce 2015 o dodávkách 2,5 milionu tun LNG ročně.
Německá strana se však rozhodla, že by pro ni bylo výhodnější odmítnout posílat plyn do Indie a zdroj prodat na spotovém trhu! A Rusko to stejně jako Ukrajině zablokovalo.


Komersant : NOVATEK se nebude motat kolem plynu. Společnost přestane dodávat LNG do bývalé struktury Gazpromu v Německu.

NOVATEK již nebude moci dodávat plyn bývalému subjektu Gazpromu Gazprom Marketing & Trading Singapore na základě dlouhodobé smlouvy ve výši 3 milionů tun ročně. Dočasné povolení vydané ruskou vládou ke spolupráci s GM&T, které bylo de facto znárodněno německými úřady, vypršelo 23. srpna. Ruské orgány, které daly svolení, počítaly se zachováním dodávek na základě dlouhodobé smlouvy uzavřené Gazpromem s indickou GAIL. Nové německé vedení GM&T se však rozhodlo, že je výhodnější nedodávat ruský plyn do Indie, ale prodávat ho na spotovém trhu.
Od 23. srpna již projekt Yamal LNG společnosti NOVATEK nemůže dodávat plyn na základě smlouvy s bývalým subjektem Gazpromu Gazprom Gazprom Marketing & Trading Singapore (GM&T Singapore). Nyní je tato společnost řízena německými úřady - byla de facto znárodněna po zahájení ruské vojenské speciální operace na Ukrajině.
11. května ruská vláda zakázala interakci se strukturami GM&T a její mateřskou společností Gazprom Germania (nyní nazývanou Security Energy for Europe), ale udělila Jamal LNG zvláštní výjimku na dobu 90 dnů. Povolení umožnilo struktuře NOVATEK Yamal Trade pokračovat v dodávkách zkapalněného plynu z Jamalu do GM&T Singapur na základě dlouhodobé smlouvy na 3 miliony tun (plyn byl převeden do belgického Zeebrugge). V té době měla gmorpióna ještě možnost splnit svůj dlouhodobý kontrakt, uzavřený s indickou společností GAIL v roce 2015, na dodávku 2,5 milionu tun LNG ročně. Rusko se tak snažilo vyhnout situaci, kdy by Indie ztratila dodávky na základě dlouhodobé smlouvy.
- Nové vedení GM&T Singapur však neumožnilo realizaci těchto plánů a v červnu zastavilo přepravu ruského LNG do GAIL.
Jak v červenci informovala agentura Bloomberg, GM&T Singapore do té doby zmeškala pět plánovaných dodávek zkapalněného zemního plynu pro GAIL. Po stížnostech Indie na tuto skutečnost Jamal LNG uvedl, že splnil všechny závazky vůči bývalé struktuře Gazpromu. Noví vlastníci společnosti Securing Energy for Europe (SEFE) však měli větší zisk prodávat LNG na spotovém trhu než jej dodávat společnosti GAIL na základě dlouhodobé smlouvy, kde jsou ceny vázány na ropu. Podle Kommersantu vzorec pro dlouhodobý kontrakt předpokládal úroveň křivky 13,7% pro JCC (japonský ropný koktejl, průměrná cena ropných tříd dovážených Japonskem) plus fixní náklady ve výši 0,5 USD za MBTU. V červnu tedy tento plyn v rámci dlouhodobé smlouvy stál asi 535 dolarů za 1 000 metrů krychlových, zatímco na spotovém trhu - více než 2 000 dolarů za 1 000 metrů krychlových. Téměř čtyřnásobný cenový rozdíl umožnil SEFE zaplatit GAIL pokutu za nedostatečné plnění a stále vydělávat peníze.
-----
Manoj Jane, prezident GAIL, 31. května:
"Proč se distancovat od ruských aktiv, pokud jsou komerčně zajímavá? Zvažujeme možnost nákupu plynu ze složitých polí v Rusku a zejména uzavření dlouhodobých dohod o dovozu zkapalněného zemního plynu."
----
Nedostatek dodávek z Jamal LNG donutil Indii omezit dodávky plynu domácím spotřebitelům. Zdroje Reuters na začátku srpna uvedly, že GAIL snížil dodávky surovin výrobcům hnojiv a průmyslovým podnikům o 10-20%. Kromě toho musela státní společnost snížit zatížení svého petrochemického komplexu v Patě o 40%, aby ušetřila asi 6,5 milionu metrů krychlových denně pro ostatní zákazníky (denní dovoz podle smlouvy s GM&T Singapore činil 8,5 milionu metrů krychlových).

Sergej Kapitonov, expert ve Skoltech's Energy Transition and ESG Center, poznamenává, že na základě podmínek kontraktu Yamal Trade a GM&T Singapore muselo být ve zbývajících čtyřech měsících roku dodáno asi 1,3 miliardy metrů krychlových plynu, který může být nyní potenciálně uvolněn na spotový trh. Se současnými cenami plynu v Evropě na úrovni 2600-2700 USD za 1 tisíc metrů krychlových a v Asii na 2100-2200 USD (podle indexu JKM v Asii) mohou potenciální příjmy z prodeje těchto objemů činit 3-3,5 miliardy USD, v závislosti na regionu prodeje, vypočítal. Zároveň je to nejméně třikrát více, než by bylo možné získat dodávkou tohoto plynu na základě dlouhodobé smlouvy s ropnou vazbou.
Dalším problémem, říká expert, je, že prodej plynu v Asii za současné spotové ceny může být obtížný, protože rozvíjející se spotřebitelé, jako je Indie, Pákistán, Bangladéš, odmítají nakupovat za současné nabídky. A dodávky do Evropy mohou být podle jeho názoru z geopolitických důvodů obtížné.

https://www.kommersant.ru/doc/5525471?u ... um=desktop

[kenavf]

Čína se hodlá výrazně opřít také o skladování energie ve stlačeném vzduchu (CAES), ...
.. Nová elektrárna odstraňuje fosilní paliva a může skladovat a uvolňovat až 400 MWh při projektované účinnosti systému 70,4 %.

https://techsvet.cz/nejnovejsi-zpravy/v ... te/daniel/

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/cista-zelena ... de-utopie/
Čistá zelená energie z komunálního odpadu už v Česku nebude utopie

Spalování nebo skládkování, takhle se u nás zatím nakládá s komunálním odpadem. Dodejme, že s určitou mírou ekologické zátěže. V České republice nyní chystá na základě know-how zahraničního partnera vybudovat společnost PGP Terminal několik regionálních projektů na zplyňování odpadu s výrobou vodíku. „Vodík je součástí jakéhokoliv typu odpadu, který lidstvo na naší planetě produkuje ve svém každodenním životě, a který nás již značně zahlcuje,“ říká k tomu spolumajjitel PGP Terminal Petr Břenek.
Vodík vždy byl a pořád je takovou mantrou ochránců životního prostředí. Vy jste nyní ohlásili novinku, že zjednodušeně řečeno budete zpracovávat komunální odpad a vyrábět z něho vodík. Dokonalý sen ekologů. Oč jde? A jak to funguje?

Ačkoliv se téma výroby vysoce environmentálně čistého vodíku z komunálního a jiného druhu odpadu zdá jako teoretická utopie, opak je pravdou. Vodík je všude „neviditelně“ okolo nás, stejně jako všechny jiné chemické prvky. Například oproti uhlíku, který v přírodě plní primární roli nositele růstu všeho rostlinného a živočišného, má vodík ohromný energetický potenciál, který je logicky vhodné plně komerčně využít. Navíc jeho energetické využití nepředstavuje žádné negativní zatížení oproti stávajícím využívaným fosilním zdrojům, které výrazně znečišťují ovzduší a naše životní prostředí.
Můžete popsat tu technologii, aby to pochopil i, řekněme, mírně poučený, laik?

Na bázi zplyňovacího procesu se nejprve jakýkoliv odpad rozloží chemicky na samostatné prvky, kdy v dalším stupni je možné tyto prvky opětovně sloučit do nových produktů nebo je samostatně stoprocentně bezodpadově bez jakékoliv potřeby skládkování využít. A toto je i případ zmiňovaného vodíku… Technologicky se oddělí od ostatních takto vzniklých prvků či produktů a je možné ho přímo energeticky využít jako naprosto čistý zdroj pro výrobu elektrické energie, tepla či jako náhradu klasického benzínu či nafty v dopravě.
Jaké jsou vaše futurologické vize ohledně vodíku, obecně energetické budoucnosti? A myslíte, že celý svět se dokáže zbavit fosilních zdrojů a přejít zcela na obnovitelné?

Dle názoru většiny odborníků je tento technologický směr využití odpadů na bázi zplyňování a finální energetické využití samostatného velmi čistého tzv. „zeleného“ vodíku z tohoto procesu inovativní, naprosto logické a celospolečensky smysluplné. Nehledě na fakt, že investiční a provozní náklady tohoto procesu jsou již dnes vůči alternativním projektům velmi konkurenceschopné. Energetická zařízení, která takto využívají či budou využívat tento vodík, nevykazují žádnou emisní zátěž a neznečišťují naše okolí.

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/o-uhli-je-ne ... ni-vlecky/
O uhlí je nebývalý zájem. Státnímu dopravci chybí kapacita vlaků, na jiných místech otevírají nepoužívané železniční vlečky

Kritický nedostatek strategických zásob energetických surovin vedl vládu k návrhu opatření, které ministru dopravy umožní rozhodnout o přednostní přepravě mimořádných nákladních vlaků převážejících energetické suroviny. Stejně jako zaoceánské lodě se zkapalněným zemním plynem u břehů Evropy nezvládají vykládat svůj náklad, podobná situace je i na české železnici. Ačkoliv před topnou sezónou brázdí republiku nebývalé množství nákladních vlaků s uhlím, kapacita nestačí. Nejsou vagóny ani strojvůdci.

Státní nákladní dopravce ČD Cargo v současné době nasadil bezprecedentní množství uhelných vagónů. I přes rekordní dodávky, které nemají v historii obdoby, se musí potýkat s limitujícími faktory. „Výluková činnost na tratích nás samozřejmě brzdí. Své limity mají ale i samotné vagony a personál. Kolegům v dolech se také snažíme vyjít vstříc, protože i těžba má své omezující faktory. Klíčové ale je, že jsme byli všichni dohromady schopni zorganizovat skokový nárůst počtu vlaků. Doprava uhlí má u nás maximální prioritu,“ vysvětluje pro Ekonomický deník generální ředitel ČD Cargo Tomáš Tóth.

Pro srovnání: loni v červenci přepravilo Cargo 428 tisíc tun hnědého uhlí, letos bylo toto množství dvojnásobné, tedy 862 tisíc tun. Meziročně přeprava stoupla o 2,2 milionů tun na stávajících 6,6 milionů. Několika set metrů dlouhé vlaky křižují republiku s nebývalou frekvencí a vozí uhlí z dolů ke konečným odběratelům, kterými jsou nejčastěji elektrárenské a teplárenské provozy.

Aby společnost mohla přijímat další objednávky, razantně zvýšila počet disponibilních vozů pro přepravu uhlí. Část vozů dala opravit, některé před zahájením topné sezóny najala. Pro přepravy přidělila i větší než plánované množství hnacích vozidel.

Další navýšení kapacit dodávek je ale podle státního dopravce v tuto chvíli v podstatě nemožné. Pro přepravu energetického uhlí využívá 2115 vozů, což je dvojnásobek oproti loňskému říjnu. „Na trhu pronájmu nákladních vozů není možné zajistit další vozy. Všechny relevantní jsou v současnost na trati a green deal nedává smysl pro nákup dalších výsypných vozů, nevyplatí se to, “ vysvětluje odpovědný ředitel.
Nejsou ani strojvůdci

ČD Cargo přistoupilo i k mimořádným odměnám pro zaměstnance za práci přesčas, a to nad rámec kolektivní smlouvy. „Vlivem zásadní změny nákladů na realizaci dopravy v letošním roce je nezbytné přistoupit ke zvýšení cen. Jednáme s našimi zákazníky o růstu cen jak na poslední čtvrtletí letošního roku, tak i na rok příští. Bohužel to nejsou pouze jednotky procent, jak bylo v minulosti zvykem. Zvýšení je však nezbytné pro udržení ekonomické stability naší společnosti“, konstatuje Tóth.
Uhelné sklady ožívají

O uhlí nemají zájem ale jen velkoodběratelé. S přechodem na čistší vytápění mají zájem i běžní uživatelé a uhelné sklady zažívají doposud renesanci. ,,Objednám uhlí a přivezou mi ho vagónem. Několik let se to nepoužívalo, ale začali jsme ji používat, abychom měli uhlí pro zákazníky“, říká podnikatel Anděl z Jihlavy, který nechal zprovoznit železniční vlečku.

Tuzemské hnědouhelné doly mají nasmlouvané i exporty do zahraničí. Významnou část tvoří slovenští zákazníci, ČD Cargo vozí přibližně 10 vlaků měsíčně pro teplárnu v Žilině a firmu Bukóza Nový Hrabovec. Dalších deset vlaků jezdí do Polska, Maďarska a dále pak na Balkán.

Mapa aktuálních výluk na železnici. Zdroj: Správa železnic

[Alchymista]

https://ekonomickydenik.cz/tezba-hnedeh ... si-export/
Těžba hnědého uhlí v Česku meziročně vzrostla o 20 procent. Spotřebu táhne nahoru i export

Těžařské společnosti v Česku od ledna do září vyprodukovaly 24,3 milionu tun hnědého uhlí, což je v meziročním srovnání o 20,1 procenta více. Po letech propadu těžby tak dochází v čase energetické krize na trhu s uhlím k obratu. Většina uhlí skončila v kotlích domácích uhelných elektráren a tepláren, roste však také export do okolních zemí.

Podle aktuální statistiky zveřejněné na webu ministerstva průmyslu a obchodu se od dubna drží produkce hnědého uhlí na stabilní úrovni – zhruba 2,6 milionu tun za měsíc. Skokový růst zájmu lze vysledovat hlavně u tříděného uhlí, které je určeno pro domácnosti a další maloodběratele. Tady byl meziroční nárůst produkce bezmála 35 procent (na 1,67 milionu tun za prvních devět měsíců roku).

Zájem o české hnědé uhlí roste také v zahraničí. Podle údajů Českého statistického úřadu došlo v lednu až srpnu k nárůstu exportu o 154 procent na 560 tisíc tun, ve finančním vyjádření to bylo o 155 procent na 1,26 miliardy korun. Objem vývozu do Polska vzrostl sedminásobně na 222 tisíc tun. Mezi další významné dovozce českého uhlí patří Slovensko, Maďarsko, Německo a Srbsko.

Letošní vývoj tak představuje jistou anomálii. Jak ve své statistice uvádí ministerstvo průmyslu, produkce hnědého uhlí na českém území dosáhla rekordu v roce 1984 – tehdy se jednalo o 97 milionů tun. Od té doby se téměř každým rokem objem těžby snižoval, a to až na loňskou hodnotu 29,3 milionu tun. Navzdory současnému růstu to však nevypadá, že by letošní těžba byla vyšší než v roce 2019 (37,5 milionu tun).

Největším producentem hnědého uhlí jsou Severočeské doly, které stoprocentně vlastní ČEZ. V prvním pololetí navýšily těžbu o 11 procent na 8,5 milionu tun. Dále následuje Severní energetická a Vršanská uhelná na Mostecku (obě firmy patří do skupiny Sev.en miliardáře Pavla Tykače) a Sokolovská uhelná.

Těžba černého uhlí s nejistým koncem
Naopak těžba černého uhlí dál padá, doslova mele z posledního. V období od ledna do září klesla o 29,4 procenta na 1,22 milionu tun (718 tisíc tun koksovatelného a 505 tisíc tun energetického). V provozu zůstává poslední činný důl – ČSM na Karvinsku. V provozu měl být do poloviny roku 2023, nyní státem vlastněná společnost OKD uvažuje o prodloužení těžby.

Jak vedení OKD oznámilo na konci června, těžbu černého uhlí udrží minimálně do konce roku 2023. Nyní usiluje o získání povolení pro těžbu na další období, což by umožnilo zajistit dodávky pro klíčové zákazníky do roku 2025. Státní podnik Diamo, který zajišťuje útlum těžby uhli na Karvinsku, před měsícem oznámil, že zpracovává analýzu možného obnovení těžby v dolech ČSA a Darkov.