Muzika je tiež zbraň

[Grif]

Také něco ze západní strany.

[Aaron Goldstein]

... a i na tohle se v ČSLA pochodovalo...

[Alchymista]

existuje v iných armádach tradícia "pochodových piesní" v podobnej forme ako existovala u nás alebo v Rusku? Teda piesní pre mužský zbor v pochodovom rytme.
Podotýkam, že táto tradícia existovala už za prvej republiky a veľmi pravdepodobne už za CK monarchie (to neviem).

[Aaron Goldstein]

V Emerice (znáte z filmů) mají tu divnou formu, že jeden zařve větu a ostatní jí pak opakujou... Rytmické to je, ale pochodovou písní to nazvat nejde...
Ve VB nevím jak dnes, ale v době WWII nic takového neměli... Pochodové písně tedy měli (viz výše "Daleko na Tipperary), ale nikdy je nezpívala přímo pochodující jednotka... Příslušníci našich jednotek v Anglii ve vzpomínkách popisovali, jak se na ně chodili lidé dívat, když pochodovali se zpěvem... A to samé ještě předtím ve Francii...

[fletcher]

existuje v iných armádach tradícia "pochodových piesní" v podobnej forme ako existovala u nás alebo v Rusku?

čo napriklad : Eusko Gudariak ("Baskičtí vojáci") - hymna Baskickej autonomnej armády počas Španielskej občianskej vojny.
Neskôr prevzala ETA

pripadne A las Barricadas hymna anarchistov v tom istom konflikte

[Aaron Goldstein]

A zpívali to vojáci při pochodu??? (protože to je to meritum, na které se Alchy ptá)
Existuje například plno německých pochodových písní, ale neviděl jsem jak jde německá vojenská jednotka a při pochodu zpívá... Hráli jí... To ano... Publikum zpívalo... To ano... Ale sama pochodující jednotka??? To jsem neviděl...

Upozorňuji, že "neviděl" neznamená, že tvrdím, že se to nedělo... Ostatně proto tu diskutujeme, protože třeba existuje někdo, kdo to viděl...

[palo satko]

Moja babka zažila pochody Hitlerjugend u nas a ti spievali.

[Alchymista]

fletcher - tú druhú si viem "predstaviť" aj za pochodu alebo k práci, prvú veľmi nie

Dosť podobné sú aj "pracovné piesne", určujúce napríklad rytmus a synchronizáciu pri mlátení obilia niekoľkými mlatcami alebo kutí viac kováčmi. Ak si spomeniete "finsku odrhovačku/polku" loituina (či ako sa tá mentálna infekcia volala) - tak je to presne pesnička na nejakú monotonnu dokolečka sa opakujúcu činnosť

[fletcher]

tu je niečo za pochodu aj zo spevom. cca od 0.30
ale novšieho data .Chile.

[shmel VR]

Jen pár veršů pochodu semyonovského pluku říká o ruském vojákovi všechno.

[IgorT]

Pri tejto mám zimomriavky: Keď vojačik narukoval (z filmu Prerušená pieseň)

[mzprx]

Tureckým fúzatým súdruhom tiež nič dobrého z očí nekuká...

[kenavf]

[Alchymista]

tak o turkoch a janičiaroch bolo známe, že často šli do boja s muzikou. Ale to i lacknechti a prinajmenšom aj francúzi - a škóti.

[Aaron Goldstein]

https://youtu.be/g1awwAgU_t8?t=112

To je to samé, jak VB... (Tak jde o kanadskou jednotku, že)... Nezpívají... Hraje jim do pochodu hudba... Ještě markantnější to je v Mostu přes řeku Kwai... Nemají hudbu, co by jim hrála... Tak pískají... Ale nezpívají...

[Alchymista]

To je ostatne pomerne zaujímavé - v minulosti mala nejakú kapelu každá vojenská jednotka zhruba od veľkosti pluku a väčšia. A kapelu mala aj každá vojenská posádka v mestách.
Pritom sú armády/vojská, kde má jednotka/útvar muziku (prakticky kapelu), a tá ide s jednotkou aj do boja ako kapela.
Inde bola útvarová kapela v jednotkách rozptýlená - muzikanti fungovali ako trubači a bubeníci jednotiek - teda ako zvuková signalizácia, nie ako hudobníci.

Domnienka: Prvý typ obvykle nespieva, kým druhý typ naopak obvykle spieva.

[modrak]

Svojich hudobníkov mali už starý Gréci. Ale neboli to klasické kapely. Väčšinou pišci na píšťaly všetkých druhov. Prvú kapelu mali janičiari. Preto aj "turecká muzika". Vylepšili to Francúzi, zaviedli pochod pri muzike. Traduje sa, že to zaviedol kráľ "slnko" -Ľudovít XIV., ktorý údajne tak miloval balet, že ho chcel zaviesť aj do armády. Čo sa týka trubačov a bubeníkov, tí s kapelami nemali žiadne spojenie, max. tak výpomoc počas promenádnych koncertov. Boli zaradený u jednotiek, dnes by sme ich označili za spojárov. Kedysi mala každá pešia a jazdecká jednotka, niekedy prápor, najčastejšie pluk, svoju tabuľkovú kapelu, ktorá s útvarom tiahla do boja. Jazdecké jednotky ju mali na koňoch. Do začiatku 1.sv. vojny. Potom došlo k ich stiahnutiu.

Čo sa týka spevu -Colonel Bogey March - je klasická vojenská dychovka. Pískanie je filmový výmysel. Vojenské skladby sú 2 druhu, promenádne, kde sa nespieva a pochodové, kde sa spieva. Napr. pochod padlých revolucionárov a pres spálenište.... aj keď nejaký neoficiálny text u pochodu revolucionárov som počul.
Hudba posádková a útvarová vznikla po 1sv.vojne. Dovtedy mal každý útvar svoju. V mestách, kde bolo viac útvarov, klasika Viedeň, boli dokonca súťaže medzi útvarmi. Po 1. sv. dochádza k redukcii, pokiaľ bol útvar sám v posádke, hudba útvarová, viac posádková. Boli samozrejme výnimky. Napr. Praha, kde bola posádková a hradnej stráže.

[Aaron Goldstein]

Čo sa týka spevu -Colonel Bogey March - je klasická vojenská dychovka. Pískanie je filmový výmysel.

Tady nejde o to jestli je to výmysl a nebo ne, ale o ztvárnění toho principu... Britské jednotky při pochodu prostě nezpívali... Hrála jim hudba... Ať už nějaká velká a nebo třeba jenom ve formě obyčejných dud...

Po 1. sv. dochádza k redukcii, pokiaľ bol útvar sám v posádke, hudba útvarová, viac posádková. Boli samozrejme výnimky. Napr. Praha, kde bola posádková a hradnej stráže.

Hudba Hradní stráže vznikla až po roce 1945... V roce 1953 byla zrušena a pro Hradní stráž "hrála" Hudba Ministerstva vnitra... Z té se v roce 1990 stala Hudba Hradní stráže a Policie České republiky...

Útvarová hudba je nesmysl... Už jen z důvodu neurčitosti pojmu "útvar"... Hudba byla zpočátku plukovní, tj, každý pluk měl svou hudbu a to bez ohledu na to kolik pluků bylo v jedněch kasárnách... Naopak samostatně dislokované prapory svou hudbu zpravidla neměly... Byly ale i výjimky jako například v době (1837 - 1842), kdy v Plzni sídlil pouze III. prapor 35. pěšího pluku, který měl vlastní hudbu, ačkoliv oficiální Huba 35. pěšího pluku působila v Mohuči u plukovního štábu, ale jak píšu, jsou to pouze výjimky...

První plukovní hudba u nás (myšleno na našem území) vznikla na počátku 18. století u Pražského posádkového pluku hraběte O´Gilvyho... Ale rozmach znamenal až rok 1749, kdy se významně změnily vojenský systém... Z verbování se přešlo na rekrutování a každá oblast státu měla za povinnost dodat armádě stanovený počet vojáků... U jednotlivých pluků se zakládají hudební tělesa a ty jsou ještě často dělena na tzv. bandisty, což byli trubači, pištci a bubeníci, kteří byli příslušníky řadového vojska a tzv hobojisty, kteří se rekrutovali z řad poddaných služebních hudebníků „v livreji“, nebo profesionálů, členů šlechtických a zámeckých kapel. Ti byli využíváni pro zábavní, či reprezentační potřeby...

Počátkem roku 1919 byl na Ministerstvu národní obrany zřízen inspektorát vojenských hudeb... Krátce po svém vzniku rozhodlo
Ministerstvo národní obrany o zřízení 43 orchestrů po šedesáti hudebnících u vojenských posádek ve vybraných městech republiky a pěti hudeb legionářských střeleckých pluků... V březnu byla 1920 realizována unifikace československé branné moci.. Jelikož posádkové hudby organizačně v novém systému pod nikoho nespadaly, bylo rozhodnuto o jejich zrušení a nově byly ustanoveny opět hudby plukovní u pěších pluků č. 1 – 48... Každý ze 48 pluků, rozmístěných na území Československa, byl vybaven krátkým, volacím signálem a oficiálním plukovním pochodem, který vycházel z bojových tradic předchůdců pluku z dob monarchie, případně z místních, či krajových nápěvů... Při reorganizaci armády v roce 1933 byly zavedeny čtyři horské pluky, počet orchestrů tak stoupl na 52 a tato koncepce vojenské hudební služby vytrvala (vyjma proměnlivých tabulkových počtů) až do roku 1939...

4. června 1945 vydalo MNO výnos 226 o zřízení vojenské hudby v sídle každé pěší divize...
Další návrh na reorganizaci vojenské hudební služby byl vypracován již v roce 1951 a následně realizován Organizačně mobilizační správou bez spolupráce s inspektorátem vojenských hudeb. Bylo vytvořeno 35 kapel divizních, plukovních a učilištních...

Výnosem MNO č.j. 1453-přes, ze dne 11. prosince 1918 bylo rozhodnuto zřídit ve větších posádkových městech vojenské hudby. V Praze se tímto výnosem zřizovaly dvě posádkové hudby, a to posádková hudba u náhradního praporu pěšího pluku č. 28 v Albrechtových kasárnách a posádková hudba u prvního čs. pluku ve vršovických kasárnách. Z těchto hudeb byla v březnu 1919 ustanovena Posádková hudba Praha... V roce 1949 přešla Posádková hudba do stavu 80. praporu „Pražského povstání“ a 1. prosince 1950 se stala základem pro Ústřední hudbu československé lidové armády... Ale už 1. května 1963 se ÚH ČSLA rozdělila. První skupina pokračovala jako reprezentační těleso pod stejným názvem... Z druhé skupiny se postavila nová Posádková hudba Praha...

VHÚ měl k historii vojenské hudby výstavu a tady je její tisková podoba ve formě PDF...

Historie a současnost vojenské hudby.pdf

(8.6 MiB) Staženo 106 x

Ještě taková zajímavost... Ve filmu Atentát zvolil režisér Sequens jako pochodovou píseň českou verzi anglické písně There Is A Tavern In The Town... Zřejmě aby podtrhnul skutečnost, že se jednotka nachází v Anglii... Ve skutečnosti měli prvorepublikové pochodové písně Československé armády více takový starodechovkový charakter... Písně typu Hospoda kdesi v Anglii, Daleko na Tipperary a podobně přišli do módy až po konci WWII...

[Aaron Goldstein]

... a jen tak na okraj...O "vojenské hudbě" se zmiňuje už Starý zákon... Dobytí Jericha...

Jozue 6.1 - 20
Jericho bylo kvůli synům Izraele úplně uzavřeno. Nikdo nevycházel ani nevcházel.
Hospodin ale Jozuovi řekl: „Pohleď, dal jsem ti do rukou Jericho, jeho krále i udatné hrdiny. Vy bojovníci to město všichni obklíčíte a jednou denně město obejdete dokola. To budeš dělat po šest dní. Sedm kněží ať před Truhlou nese sedm trub z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží ať troubí na trouby. Jakmile dlouze zatroubí na beraní roh, jakmile uslyšíte troubení, pak ať všechen lid vyrazí mohutný pokřik. Městská hradba se zhroutí a lid vnikne do města, každý tam, kde bude.“
Jozue, syn Nunův, tedy zavolal kněze a řekl jim: „Vezměte Truhlu smlouvy a sedm kněží ať před Hospodinovou truhlou nosí sedm trub z beraních rohů.“ Lidu pak řekl: „Jděte a obcházejte město. Ozbrojenci ať jdou před Hospodinovou truhlou.“
Když to Jozue řekl lidu, sedm kněží nesoucích před Hospodinem sedm trub z beraních rohů vykročilo, začalo troubit na trouby a Truhla Hospodinovy smlouvy se vydala za nimi. Před kněžími troubícími na trouby kráčeli ozbrojenci, zatímco zadní voj kráčel za Truhlou za zvuku trub. Jozue lidu přikázal: „Nebudete křičet, nevydáte ani hlásku, nevypustíte z úst ani slovo až do dne, kdy vám řeknu: ‚Křičte!‘ Tehdy budete křičet.“ Nato nechal Hospodinovu truhlu obejít město jednou kolem dokola. Pak odešli do tábora a tam přenocovali.
Jozue pak vstal časně ráno a kněží vynesli Hospodinovu truhlu. Sedm kněží neslo před Hospodinovou truhlou sedm trub z beraních rohů a za pochodu troubilo na trouby. Před nimi kráčeli ozbrojenci, kdežto zadní voj kráčel za Hospodinovou truhlou za zvuku trub. I druhého dne obešli město jednou kolem dokola, načež se vrátili do tábora. Tak to dělali šest dní.
Sedmého dne ráno vstali už za svítání a stejným způsobem obešli město, ale sedmkrát. Pouze onoho dne obcházeli město sedmkrát. Když obcházeli posedmé a kněží zatroubili na trouby, Jozue řekl lidu: „Křičte! Hospodin vám dal to město! Ať to město propadne Hospodinu i se vším, co je v něm! Pouze nevěstka Rachab zůstane naživu a s ní i všichni v jejím domě, protože ukryla posly, které jsme vyslali. Jenom se vyvarujte toho, co propadlo klatbě, abyste jí nepropadli i vy. Kdybyste si vzali něco z toho, co propadlo klatbě, přivolali byste na izraelský tábor stejnou klatbu a přivedli jej do neštěstí. Všechno stříbro, zlato i bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu. Přejdou do Hospodinova pokladu.“
Zazněly trouby a lid začal křičet. Jakmile lid uslyšel troubení a vyrazili mohutný pokřik, hradby se zhroutily a lid vnikl do města, každý tam, kde byl. Tak město dobyli.

[Kolja]

Kanaďani v sukních a hrají "Scotlant the brave"
To je ten koloniální zmatek. Kanada se tváří jako samostatný stát, přitom oficiálně je její hlavou královna Bětka dvojka a chovají se jako 51. stát SSA (vlastně 52., po perfidní malé británii).