Historie, kterou nás neučili...

[zmiri]

Ad napadení polska. Problém u těchto historických událostí je v tom, zkoušet je popisovat dobrý/špatný. Prostě se stali. Zda je něco dobrý nebo špatný záleží jen a pouze na vztahu hodnotitele. Např. pokud majetek zabavují mě, asi to pro mě nebude dobrý. Úplně jiný názor bude mít ten, který ten majetek pak dostane. Který názor je ten správný? A v tom slavném polsku měli super chování k nepolákům. Takže byl zločin, že Stalin prestěhoval polskýho žida na sibiř? On ho tím zachránil před zplynováním v osvětimi. Jasně, proto to nedělal, ale v důsledku to tak bylo. Po stalinovi přišli němci a ti nestěhovali, ale rovnou vraždili. Prostě je blbost vidět svět černobíle. Není jen dobro nebo zlo. Ono je to tak nějak vždy mezi. I zlé je k něčemu dobré a cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly....

[Skeptik]

"Napadení" je termín antisovětské propagandy. Do iure ze strany Sovětského svazu nešlo o napadení, ale o legální a legitimní zajištění své bezpečnosti v situaci, kde se polský stát zhroutil a polská vláda se rozutekla. Plně v souladu s mezinárodním právem.

Samozřejmě ne. To je nesmysl.
Bylo to naprosto regulérní napadení Polska, navíc v koordinaci v Třetí říší.
To, že tam byly historické křivdy, stejně jako to, že SSSR pak vrátil Litvě její území, včetně Vilniusu (Vilna), na tom nic nemění.
Pokud za "mezinárodní právo" v té době považujeme právo silnějšího, pak to bylo plně v souladu.

Mimochodem stejným způsobem jako Sovětský svaz "napadl" Polsko "napadli" Britové a Američané Dánsko - totiž když Němci zabrali ve 40 roce Dánsko, Britové reagovali okupací západní poloviny Dánska (Faerských ostrovů a Islandu). Island pak od roku 1941 se souhlasem Britů okupovali Američané. Právně to přitom odůvodnili stejně jako Sověti zabrání Polákům západního Běloruska a Ukrajiny.

Do třetice Sovětský svaz a Británie se stejným odůvodněním roku 1941 "napadli" a okupovali Írán.

Což nic nemění na tom, že všechny uvedené akce byly napadením jiného státu a okupací.

K příměru s Texasem - skoro přesná analogie, s jednou velmi důležitou odlišností: donbasští rebelové jsou domácí obyvatelstvo, které brání sebe a svou zemi. Texasští rebelové byli ilegální imigranti, z hlediska domácího obyvatelstva cizáčtí vetřelci.

Další nesmysl.
Texasští rebelové byli imigranti asi tak jako všichni obyvatelé Texasu (resp. Španělského Texasu). Původní obyvatelé byli Indiáni.

[modrak]

"Pokud za "mezinárodní právo" v té době považujeme právo silnějšího, pak to bylo plně v souladu." Medzinárodné právo je vždy právo silnejšieho. Vtedy, dnes aj zajtra.

[Kalinac]

▲ K tomu válčení Polska a Ruska po 1.sv. válce :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-so ... v%C3%A1lka

Putin odpověděl Polákům, kdo začal válku, datově zesměšnil Tuska :

https://rumble.com/v6y9lc4-putin-odpovd ... ky-cz.html

[Alchymista_B]

Medzivojnové Polsko vzniklo na území patriacom Rusku. Od roku 1795 nič ako Polsko neexistovalo až do roku 1918.
Pakt Piłsudski-Hitler bol podpísaný v roku 1934. Bol prvou veľkou zmluvou podpísanou Nemeckom po jeho vystúpení zo Spoločnosti národov v roku 1933

[Kalinac]

▲ Polsko obětavě a hloupě Německu nahradilo "Pakt 4 velmocí" pro cestu do Ruska a dostalo "odměnu " ...

[andrej]

A čo Curzonová línia ? Kam za Curzonovú líniu postúpil Stalin v Polsku ?

https://miroslav.blog.pravda.sk/2012/05 ... h-vztahov/

https://www.armadnymagazin.sk/2022/09/1 ... oficialne/

[Polite]

Mnozí z vás už jistě slyšeli příběh o tom, jak v roce 1948 krvavý tyran Stalin nařídil blokádu Západního Berlína a jak se svobodomilným národům povedlo společným úsilím prorazit tuto blokádu leteckým mostem. Dnes si však povíme, co se stalo doopravdy.

Poté, co se Stalin nenechal zatáhnout do drakonické Brettonwoodské dohody a Churchill pronesl svůj slavný projev v americkém Fultonu, začal Západ vyvíjet nátlak na SSSR na všech frontách. Nejvhodnějším ohniskem těchto snah se pak ukázalo být poražené Německo.

Bezprostředně po porážce nacismu se Spojenci dohodli na rozdělení Německa na tři okupační zóny: ruskou, britskou a americkou. Země samotná však žádnými novými hranicemi rozdělena nebyla, pořád šlo o jednotné Německo, ovšem bez jakékoliv politické moci nad svým územím – tu vykonávaly orgány vojenské okupační správy. Podobným způsobem byl rozdělen také Berlín. Město sice dobyla výhradně sovětská armáda, Sovětský svaz však umožnil spojeneckým silám vstup do německého hlavního města. 5. června 1945 byla

schválena Berlínská deklarace, jež vyhlásila převzetí vrchní autority nad Německem vítěznými mocnostmi, které přemohly nacisty. Později bylo na de Gaulleho naléhání také Francouzům umožněno „urvat“ si kus německého území: dostali ke správě Sársko a příslušnou část Berlína. Vznikly tak čtyři okupační zóny. 30. srpna téhož roku vznikl orgán pojmenovaný Kontrolní rada, jejímž prostřednictvím Spojenci vykonávali svrchovanou autoritu nad okupovaným územím. 1. ledna 1946 se začalo obchodovat mezi sovětskou a britskou zónou. Zpočátku šlo vše hladce, protože SSSR tehdy ještě „nestihl“ odmítnout dominanci dolaru Federálního rezervního systému. Jakmile byl však tento Rubikon překročen, začala se situace rychle přiostřovat.


březen 1946 – Churchillův slavný projev a počátek projevů nepřátelství ze strany Západu.
srpen 1946 – americký generál Lucius Clay ve Stuttgartu oznamuje nadcházející sjednocení dvou okupačních zón.
prosinec 1946 – Spojené státy a Velká Británie podepisují v New Yorku dohodu o spojení svých okupačních zón. Na mapě Evropy se tak objevuje nová entita s podivným názvem Bizonie.
leden 1947 – veškerý obchod mezi Bizonií a ostatními zónami měl nově probíhat výhradně v amerických dolarech. A jaká měna se po celý rok 1946 užívala při transakcích v sovětské zóně? Říšské marky. SSSR žádné dolary nemá a pro Němce je přístup k nim ještě obtížnější. Proč tedy vyžadovat obchodování výhradně v dolarech? Znamená to totiž dvojí volbu: buď se podřídit, nebo rezignovat na veškerý obchod mezi oběma částmi Německa.
březen 1947 – prezident Truman v projevu před Kongresem načrtává tzv. Trumanovu doktrínu. Oficiálně začíná studená válka.
červen 1947 – dochází k přijetí slavného Marshallova plánu.
únor – březen 1948 – v Londýně se koná jednání šesti států /mocností?/, jíž se účastní USA, Velká Británie, Francie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Dospívají k rozhodnutí vytvořit na území tří západních okupačních zón německý stát.
USA s Británii se tak rozhodly rozetnout Německo vedví. Sovětský svaz se v reakci to 20. března 1948 stáhnul z Kontrolní rady, která tím přestala fungovat. Západ už totiž orgán pro správu celého Německa nepotřeboval: vytvářel nový německý stát.

Poté se však událo něco poměrně zajímavého. 20. a 21. června 1948 proběhla v trojici západních okupačních zón měnová reforma, která velice nápadně připomínala nájezd lupičů. Hitlerovy říšské marky byly nahrazeny Deutschmarkami. Každý Němec si směl vyměnit 60 říšských marek v kurzu 1:1, 40 okamžitě, zbylých 20 marek pak o dva měsíce později. Polovinu svých úspor si směli vyměnit v poměru 1:10, ta druhá byla zmrazena na později, kdy ji bylo možné směnit v kurzu 1:20. Důchody, mzdy, platby i daně však byly počítány v nové měně, a to v kurzu 1:1.

Právnické osoby to měly ještě horší. Každý podnik dostal přiděleno 60 marek na každého zaměstnance. Všechny veřejné závazky ve starých markách však byly bez jakékoliv náhrady smazány! Tahem pera se tak zhruba dvě třetiny aktiv v bankách, investované do státních obligací, staly naprosto bezcennými. Odehrálo se jako na drátkách, takže celá reforma připomínala spíše dobře naplánovanou vojenskou operaci. Německé marky byly potají vytištěny v Americe a bez varování uvedeny do oběhu.

Na chvíli se u toho zastavme. Co myslíte, že se odehrávalo v zemi, v jejíž jedné polovině byla zavedena nová měna, zatímco v té druhé stále platila ta stará? Protože Němci mohli vyměnit své úspory jedině v kurzu 1:10 a 1:20, jaký byl pro ně další logický krok? Samozřejmě že pokusit se utratit své staré marky kdekoliv, kde původní peníze ještě platily, což nutně znamenalo sovětskou okupační zónu. A přesně tak se také stalo. Němci se nahrnuli do východní zóny směnit své staré říšské marky za zboží. Vyprázdnili regály obchodů ve snaze zbavit se svých peněz. Jak asi měla na tuto absurdní situaci reagovat sovětská správa? Musela uzavřít hranice své zóny a pokusit se zastavit příliv peněz, jinak hrozilo zhroucení celého hospodářství – vždyť obchody mohly být zcela vykoupeny. A právě na to také Západ spoléhal: že dojde k nepokojům a Sovětský svaz bude donucen „krvavě potlačil lidové protesty“.

Hranice okupační zóny se samozřejmě zavřít daly, ale co si počít s Berlínem? Žádná zeď tam dosud nestála a město ještě nebylo rozdělené. A „jak už tomu osud chtěl“, měla peněžní reforma v Berlíně nabýt účinnosti o tři dny později než v Bizonii a francouzském sektoru, tedy 25. června 1948. Jako by se někdo pokoušel Němcům nepříliš skrytě naznačit, co mají udělat: vzít své říšské marky na výlet do Berlína! Tam je totiž stále ještě berou. A tak si to auta plná hotovosti z celého Německa namířila přímo do hlavního města. Spojenci a pro ně pracující Němci naštěstí pro cestu do Berlína přes sovětskou zónu museli mít zvláštní povolení. Co s tím? Sovětská vláda se rozhodla zakázat vstup do Berlína i průjezd do Berlína skrz svou okupační zónu. Obyvatelé západních sektorů města také měli zakázaný přístup do východní části města, kde hodlali vybílit regály. Toto tedy byla ona Stalinem vyhlášená „blokáda“ Západního Berlína.

Východoněmecká marka byla zavedena až mnohem později.

července 1948 předložili vojenští správci tří okupačních zón ministrům-prezidentům 11 německých spolkových zemí v jejich jurisdikci tzv. Frankfurtské dokumenty. Podle rozhodnutí z Londýna měli Němci de facto dostat rozkaz k vytvoření nové národní vlády! Cizí mocnosti nijak netrápilo, že to bude znamenat rozdělení země i jejích obyvatel.
Budoucí Západní Německo zabíralo necelých 53 % území předválečného Německa a žilo na něm 62 % obyvatel země.

Následující události už se odvíjely podle osvědčeného scénáře.

května 1949 byl oznámen vznik Spolkové republiky Německo (Bundesrepublik Deutschland). Stupeň nezávislosti zahraniční politiky, který byl tomuto loutkovému státu dopřán, je dobře patrný třeba z toho, že spolkové ministerstvo zahraničí vzniklo až 15. března 1951 a americká ani britská vláda nevyhlásily obnovení plné západoněmecké suverenity ještě další tři roky (24. června 1954).
Sovětský svaz mezitím ze všech bránil západním plánům na vytvoření německého státu jen v jedné části Německa, čímž by otázka budoucí státní struktury či německé neutrality zůstala bez odpovědi.

Moskva na vytvoření Západního Německa reagovala 7. října 1949 vyhlášením Německé demokratické republiky (DDR). Stalin však dva německé státy srdci Evropy nechtěl. Proto 10. března 1952 předali Sověti Západu tzv. „Stalinovu nótu“. Tento dokument jasně ukazuje, že cílem sovětského vůdce nebylo vytvoření jeho „vlastního“ německého státu, ale sjednocení Německa, tak aby se Němci nemohli stát pouhou figurkou anglo-americké zahraniční politiky.

Sovětský svaz inicioval okamžité vyjednávání o sjednocení Německa a svobodných volbách na celém jeho území, z nichž by vzešla jediná vláda, která by si do budoucna zachovala neutrální status. Asi netřeba dodávat, že Západ „Stalinovu nótu“ ignoroval. Když narazíte na nějakého nevzdělaného nebo naivního člověka, který bude chtít hovořit o vině za dlouhé rozdělení německého národa, připomeňte mu to. Západ vyjednávání mezi oběma „Německy“ zablokoval. A Západní Německo uznalo to Východní až v roce 1972, do té doby oba státy svou existenci neuznávaly ani neudržovaly diplomatické styky.

Zeptáte-li se moderního člověka, který své informace čerpá z „nezávislých“ médií, na rozdíly mezi Východní a Západním Německem, nejspíše v jeho odpovědi zazní něco o „totalitářství“. Jedno Německo prý bylo svobodné v tom, v čem to druhé nikoliv. Když budete tlačit na odpověď o něco specifičtější, asi se dozvíte, že výlučná vláda komunistické strany na východě Německa znemožňovala vytvoření stranického systému, vyvinutého na západě země. To je však naprostá lež. Už 10. června 1945 totiž sovětská vojenská správa v Německu ve své zóně schválila činnost demokratických stran i odborů.

Dokonce tak tímto krokem předešli Spojence v jejich okupačních zónách. Čtyři strany vznikly hned v červnu a červenci 1945. V roce 1946 se dvě z nich sloučily ve Sjednocenou socialistickou stranu Německa (SED), která se posléze stala stranou vládnoucí. Mnohé čtenáře jistě bude zajímat, že stranický systém v zemi existoval až do konce NDR. Hned první východoněmecký parlament, dočasná Lidová komora, měl 330 zastupitelů z nichž v roce 1949: 96 náleželo k SED, Liberální demokraté i CDU měli shodně 46 křesel, Národní demokraté 17 a Demokratická rolnická strana 15 mandátů.

Zbylá křesla si rozdělily odbory a Svobodná německá mládež. Kdyby snad někdo namítnul, že se jednalo o pouhou kašírovanou iluzi pluralismu a „krvežíznivý režim“ systém více stran záhy zdusil, byl by daleko od pravdy. Pokud totiž nazvete fraškou východoněmecký parlament, pak si toto označení stejně dobře zasluhují také všechny ostatní parlamenty světa. Ve skutečnosti se totiž socialistické Německo a jeho stranický systém i nadále rozvíjely ruku v ruce. V roce 1986 sedělo v parlamentu 500 poslanců. Zastoupeno bylo deset frakcí pěti stran, odbory, Komsomol, Demokratický svaz německých žen, Kulturní svaz NDR a dokonce i Svaz vzájemné pomoci rolníků.

Největší mediální konglomeráty dnes do omrzení omílají klišé o „agresivní Varšavské smlouvě“, což je však jen další zjevná lež. Západ vytvořil NATO už v roce 1949, organizace zemí Varšavské smlouvy vznikla v reakci na to až za dlouhých šest let, v roce 1955. Tento vojenský blok byl navíc reakcí na militarizaci Evropy Západem. SSSR čekal s odpovědí na vznik NATO až do okamžiku, kdy se jeho členem stalo i Západní Německo.

Ve zvláštním prohlášení z 15. ledna 1955 dal Sovětský svaz jasně na vědomí, že vyjednávání mezi oběma německými státy o neutralitě pozbyde smyslu, jakmile se jeden z nich stane součástí západního vojenského bloku. USA i Velká Británie záměrně vytvořily vojenskou hrozbu v Evropě. Potřebovaly totiž pro své zájmy nepřirozenou situaci, kdy má rozdělený národ dvě vlády a dvě armády, které proti sobě chřestí zbraněmi. Londýn i Washington to tak ostatně s oblibou praktikují znovu a znovu: s Indií a Pákistánem, v Irsku, na Balkáně nebo s Ruskem a Ukrajinou…

A tak se Západní Německo 9. května 1955 stalo členskou zemí NATO. V odpovědi na tento krok se 14. května 1955 zrodila Varšavská smlouva. Dokonce i proslulá východoněmecká armáda, po dobu 34 let své existence jedna z nejlepších na světě, vznikla až poté, co „Spojenci“ nestoudně porušili dohodu z Postupimské konference v roce 1945, podle níž mělo být Německu zapovězeno budovat si vlastní ozbrojené síly. Bonn zřízení Bundeswehru ohlásil 12. listopadu 1955, ale Národní lidová armáda NDR byla zřízena až v roce 1956…

Kdo tedy má na svědomí rozkol v srdci Evropy po 2. světové válce i čtyřicetileté rozdělení německého lidu doopravdy?

[hans]

"Napadení" je termín antisovětské propagandy. Do iure ze strany Sovětského svazu nešlo o napadení, ale o legální a legitimní zajištění své bezpečnosti v situaci, kde se polský stát zhroutil a polská vláda se rozutekla. Plně v souladu s mezinárodním právem.

Samozřejmě ne. To je nesmysl.
Bylo to naprosto regulérní napadení Polska, navíc v koordinaci v Třetí říší.

To je omyl. Tehdejší mezinárodní právo dávalo státu právo na zajištění bezpečnosti v mnohem širších mezích než dnes. Později, po roce 1945,přijetí charty OSN atd. se to změnilo, ale před rokem 1945 měl stát právo, v případě že v jeho sousedství válčí, rozpadají se státy a podobně, v zájmu své bezpečnosti obsadit území souseda. To pak nebylo napadení, nebyla to ani agrese.

Navíc Sovětský svaz nemohl napadnout Polsko, protože nelze napadnout stát, který se zhroutil a de facto už neexistuje.

A samozřejmě, postup Sovětského svazu nebyl v koordinaci s Německem. Sovětský svaz zabral polská území nezávisle a bez ohledu na Německo.

[hans]

K příměru s Texasem - skoro přesná analogie, s jednou velmi důležitou odlišností: donbasští rebelové jsou domácí obyvatelstvo, které brání sebe a svou zemi. Texasští rebelové byli ilegální imigranti, z hlediska domácího obyvatelstva cizáčtí vetřelci.

Další nesmysl.
Texasští rebelové byli imigranti asi tak jako všichni obyvatelé Texasu (resp. Španělského Texasu). Původní obyvatelé byli Indiáni.

Takže ty tvrdíš, že moje
"texasští rebelové byli ilegální imigranti, z hlediska domácího obyvatelstva cizáčtí vetřelci"
je nesmysl, a správně je tvoje
"texasští rebelové byli imigranti, z hlediska domácího obyvatelstva (Indiánů) cizáčtí vetřelci".

Koukám na to, a nedovedu pochopit, proč o mém textu tvrdíš, že je nesmyslný. Naopak ty jsi dokázal do jednoho souvětí umístit dvě neslučitelná tvrzení ( "všichni obyvatelé Texasu byli imigranti" a současně "někteří obyvatelé Texasu (indiáni) imigranti nebyli").

V té době (polovina 19. století) přece byla ostrá hranice mezi právě přistěhovalými pro-USA vetřelci na straně jedné a domácím obyvatelstvem (indiáni a Mexičani) na straně druhé, když i Indiáni i Mexičani žili v Texasu už několik staletí. Pro analogii s Donbasem je irelevantní jak dlouho v Texasu žili Mexičané, podstatný je rozdíl mezi rebely v Donbasu a rebely v Texasu, kdy první jsou domácí obyvatelstvo, kdežto druzí byli čerství přistěhovalci.

[zmiri]

Tak tehdy platné mezinárodní právo: Pakt Společnosti národů https://cs.wikisource.org/wiki/Pakt_Spo ... 1rod%C5%AF. Každý si může pročíst. A i tehdy útok na územní celistvost členského státu byl zakázaný. A obecně, při hodnocení nějaké historické události nebo osobnosti se dělá častá chyba. Posuzovat to dle dnešních zvyků a postupů. Tak se ničeho nedoberete. Pokud chcete něco nebo někoho hodnotit, nejdřív musíte nastavit hodnotící kritéria. Tedy co tehdy bylo běžný, co se bralo za normální a co z toho vybočovalo. Takže si to schválně zkuste. Než budete hodnotit SSSR, je třeba nastavit to hodnocení. Vemte si jiné státy 1.pol. 20. stol (dobrý je i konec 19.). Já začal u těch tehdejších nejvyspělejších států. Takže zmapovat chování Velké británie (nejmocnější stát), Německa, USA, Francie, Itálie, Španělska, Polska...No sotva jsem začal, tak mě opravdu SSSR vyšel zaostalý a neschopný. Kam se v těch útocích na cizí státy a míře vraždění hrabe na ty vyspělý státy....Ta 1. pol 20. stol. byla nejen v evropě šílená doba. Tam fakt lidský život niic neznamenal. Však jen ta evropa, 1. sv. válka, Epidemie španělské chřipky, Světová obchodní krize, Druhá světová. Vše události, kde mrtvý jsou 7 a více ciferný čísla. A to vše za cca 30 let (1914-1945). Umíte si to jen vzdáleně představit? Pro mě naprosto šílený. A dnes přijdou rozmazlený děcka, co si neumí sami uvařit kafe (bydlí u maminky) a moralizují o těchto....
A vynecháváte to hlavní, jaký dopad na místní obyvatelstvo měla ta sovětská okupace. A počítám většinu. Měla se líp pod pilsudským nebo stalinem? V tomto regionu je ta otázka na místě. Ono si s největší pravděšpodobností místní obyvatelstvo pod stalinem polepšilo. To platí pro komanče všude. V ruském impériu na tom po právní stránce nebyl prostý člověk nic moc. Šlechtic si ho mohl pro zábavu třeba umučit. Mužik neměl práva žádný, jen držet hubu a sloužit. Za stalina měli stejný práva jako ty aristokrati. Pro většinu obyvatel SSSR to bylo brutální zlepšení. Posunuli se z místa pod dobytkem mezi lidi. Stejně tak v zabrané části polska. I v ČSR si ti nejslabší (nejchudší) polepšili, dostali šanci na normální život. No to se nějak rádo zapomíná....

[Skeptik]

To je omyl. Tehdejší mezinárodní právo dávalo státu právo na zajištění bezpečnosti v mnohem širších mezích než dnes.

OK. Dej citaci a uznám, že máš pravdu.

Navíc Sovětský svaz nemohl napadnout Polsko, protože nelze napadnout stát, který se zhroutil a de facto už neexistuje.

Polsko se zhroutilo až 6. října, tedy tři týdny po vstupu SSSR do války ... mimo jiné i z důvodu zabrání východu Polska RKKA. Nebylo kam ustupovat.

A samozřejmě, postup Sovětského svazu nebyl v koordinaci s Německem.

Jasně, on vůbec neexistoval tajný dodatek k Paktu M&R.
A protože spolu nijak nespolupracovali, tak 22.9.1939 uspořádali společnou přehlídku vítězů nad Polskem, která zahrnovala defilé jednotek obou armád před jejich velícími důstojníky. Doprovázela ji německá a sovětská hymna a objevily se i dekorace se svastikami a rudými hvězdami. A následně německá armáda předala Brest armádě sovětské a stáhla se za řeku Bug.

[zmiri]

Tak koordinace s německem nebyla. Pakt nebyl vojenský, ale určoval sféry vlivu. Nic o společné porážce polska tam nebylo. Vojenský pakty nebo spojencké smlouvy vypadaly jinak. A dělení sfér vlivu je normální věc, když se někdo chce vyhnout válce. Prostě SSSR využil situace, kdy poláci válčili a hezky jim vpadnul do zad. Spojeneckou smlouvu o společném vojenském postupu měli s němci uzavřenou poláci, ne SSSR. Jinak jak sám píšeš, přihoď citaci z paktu o vojenské spolupráci ve válce s polskem....

[Skeptik]

Je to si s psáno diplomatickým jazykem, ale smysl je naprosto zřejmý.
Pakt Molotov - Ribbentrop byl podepisován 23.8.1939 ... týden před napadením Polska.

Článek II. ... tajného dodatku
V případě územního a politického přeskupování oblastí náležejících polskému státu budou sféry vlivu Německa a SSSR ohraničeny přibližně linií řek Narev, Vistula a San. Otázka, zda je v zájmu obou stran udržení nezávislého polského státu a jak by takový stát měl být ohraničen, může být s konečnou platností vyřešena pouze během dalšího politického vývoje. V každém případě tuto otázku obě vlády vyřeší prostřednictvím přátelské dohody.

Ano, není tam přímo uvedeno, že Polsko napadnou společně, to měla Třetí říše dohodnuto jen se Slovenským štátem. SSSR chtěl počkat, až jak se to vyvine. A když to šlo "dobře", přidal se ... v plné koordinaci s Třetí říší.

[zmiri]

No přidal se, koordinace tam nebyla. A ani být nemohla, nebyl na to čas. Za tejden se taková věc nevyřeší.

[palo satko]

Na tu časť Polska, čo obsadili Rusi, je aj ustna dohoda luxus. Nemcom odpadol problem s Bielorusmi a Ukrajincami a židmi.

[Skeptik]

Kdyby tam nebyla koordinace, tak by:

1/ určitě došlo k nějakým srážkám na linii dotyku ... což byl hlavní důvod vzniku demarkační linie mezi Spojenci.
A to nedošlo.

2/ určitě došlo k nějakým vzdušným bojům mezi Luftwaffe a VVS ... letadla se pohybovala ve stejném vzdušném prostoru.
A to nedošlo (na rozdíl od VVS a US Air Force v roce 1945).

3/ nedošlo k předání Němci dobrého Brestu Sovětům a jejich společné vojenské přehlídce.
K čemuž naopak došlo - viz výše.

Atd, atd, atd ...

Pozn. VVV (sovětská část WWII) a okolnostmi kolem ní se zabývám víc jak 30 let. Toto je však první případ, kdy obhajuji realitu proti prosovětským postojům. Před tím to vždy bylo naopak
Zajímavá změna

[zmiri]

Tak pakt řešil hranici mezi němci a sověty. A taky, že po sobě nebudou střílet. Tak to dodrželi. Vojenský smlouvy vypadají úplně jinak. Ten pakt nebyla smlouva o vojenské spolupráci. Opravdu nic takového neobsahuje. Stačí porovnat s tehdejšími spojeneckými smlouvami. A vemu příklad ČSR a francii. Měli jsme nějaké polititické prohlášení, ale nikdy nebyla uzavřená smlouva o vojenské spolupráci, která by obsahavalo konkrétní smluvní závazky jednotlivých stran. I proto nás v klidu předhodili němcům v Mnichovu. Nikde nebyly stanovený povinnosti francie v případě války, takže frantíci nic neporušili....Jo mimochodem ta demarkační linie vycházela z rozdělení sfér vlivu. Smlouvy o vojenské pomoci byly jiné a obsahovali přesné formulace kdo co kdy udělá....Právní dokumenty jsou podsány přesnými náležitostmi, které musí obsahovat, aby se dali nějak nazvat. Není to chcochcárna, že si každý něco nazve, jak se mu to líbí. V paktu nikde nejsou povinnosti jednotlivých stran, je tam jen politická proklamace společného zájmu a přesně stanovení hranice zájmů jednotlivých signatářů....

[Polite]

Nebola to žiadna spoločná vojenská prehliadka! Bolo to odovzdanie Brestu.Nemci odchádzali a Rusi prichádzali. To je dosť podstatný rozdiel. pamätám si, keď odchádzali Rusi domov z ČSSR, išli rôzne ruské kolóny ako po železnici tak po vlastnej osi na hranici si salutovali CS a ZSSR dôstojníci a nikto to ako vojenskú prehliadku nenazval. Jedine kde sa to v tom Breste javí sú fotky. Dokumenty, či ruské alebo nemecke, z toho dňa a ani itineráre žiadnu vojenskú prehliadku nespominaju.

[stanik- burtik]

navíc sověti postoupili na tzv. curzonovu línii, která byla + - hranicí ruskojazyčních zemí, kterou stanovili velmoci koncem r. 1919 a poláci ji v následném konfliktu překročili. to se dnes ve veřejném prostoru zamlčuje