Napoleon by byl asi dobrým vládcem sjednocené Evropy, protože mu to myslelo nejen vojensky, ale i politicky. Francie přežila jeho pád také díky tomu, že ač velký vojevůdce, neválčil na dluh. Snažil se držet vyrovnaný státní rozpočet. Ovšem, udělal něco horšího než zločin. Udělal chybu. Podcenil nepřítele, který měl všechny atributy, aby jím bylo možno pohrdat. Udržoval ještě nevolnictví, byl hospodářsky zaostalý… ale byl ochoten obětovat vlastní hlavní město, což bylo nakonec důležitější než veškeré taktické i strategické plánování Napoleonova generálního štábu. Nakonec to byli Rusové, kteří v Paříži popoháněli pingly v hospodách slovy „bystro, bystro,“ z čehož pak vznikl název pro rychlé občerstvení. Bistra jsou pozůstatkem toho, že ani takový génius jako Napoleon neměl žádná práva před Hospodinem na dobrý konec.
Indiáni také neměli žádný dobrý konec. Lužičtí Srbové rovněž ne.
Když jsem v posledních dnech sledoval Donalda Trumpa, tak se choval přesně jako Napoleon v Moskvě. Zvítězil přece ve všech bitvách. Nikdo se mu nedokázal postavit v rovném střetnutí. Požadoval kapitulaci, protože podle všech pravidel přece válku vyhrál. Dokonce to tak i prezentoval. Ale nedokázal své nepřátele vojensky deklasovat natolik, aby skončil jejich ozbrojený odpor. Jejich odhodlání také nezlomil. Je úplně jedno, z čeho toto odhodlání pramení. Brutální síla se do celkové bilance také počítá.
Já vím, mělo to být přece jinak. Donald měl být po senilním Bidenovi zase ten rozumný prezident. Měl přece dobré názory, vkládali jsme do něj naděje, že rozbije světový liberální řád. Jeho hnutí MAGA mělo být novou vůdčí silou Západu a byli jsme ochotni přehlížet varovné signály v podobě ideového rozchodu s Elonem Muskem či Tuckerem Carlsonem. Svým způsobem je mi sympatické, kolik lidí se za něj postavilo i v této těžké chvíli, protože přítele poznáš až v nouzi, ale to bohužel nemění nic na tom, že udělal chybu, která urychlila přesun mocenského těžiště do Asie a řádně zkomplikovala situaci jeho nástupcům.
Viktor Orbán projevil před čtyřmi roky obrovský politický cit. Vsadil na změnu ve Spojených státech a vyšlo mu to. Stal se prostředníkem mezi Trumpem, Putinem a Sitting Pingem. Přesto se to teď v neděli může obrátit proti němu. Ne proto, že by udělal něco špatně, ale veřejné mínění se otočilo proti Donaldově intervenci v Íránu. Kurňa, v Polsku jsou i voliči PiS proti této americké akci. I katolická církev se od Donalda stále více distancuje. Je zcela na místě se obávat, jestli vyjádřená podpora J.D.Vance nebude pro Orbána spíše polibkem smrti. Dost na ty volby čekám, protože budou prvním nezkresleným a reálným průzkumem, co si o americkém válčení a sázce na Trumpa lidé opravdu myslí. Mééédiím se nedá věřit, agenturám táké ne.
Rovnou říkám, pokud Orbán ty volby prohraje, můžeme na nějakou budoucí „Podunajskou konfederaci“ zapomenout. On je motorem tohoto sjednocování. On je symbolem boje proti francouzsko německé Evropské unii. On má jedinečné kontakty ke všem důležitým hráčům a pochybuju, že by jeho úlohu někdo dokázal převzít. Pokud teď v neděli prohraje, nebude to kvůli šílené mašinérii evropských papalášů, kteří dokonce nasadili i ukrajinského mafiána, aby Orbána pomlouval, ale bude to kvůli Trumpovi. S evropským odporem Orbán počítal, s íránským odporem a s Trumpovým selháním nepočítal nikdo.
Navíc, Orbána posilovala Ukrajina. Žádný Maďar neměl radost z toho, když mu Zelenský pomlouvá premiéra a div na něj neposílá komando. Orbán byl v Evropě hlavním chcimírem a dost se snažil, aby jednou v Budapešti hostil Trumpa i Putina u podpisu mírové dohody. Teď najednou Ukrajina nikoho nezajímá a Trump mírotvorce se změnil v Trumpa válečníka a bohužel, v neúspěšného válečníka. A přes všechnu snahu prokázat opak, VÁLKA PROTI ÍRÁNU JE VŠUDE EXTRÉMNĚ NEPOPULÁRNÍ. Jestli to Orbán i přesto zvládne, tak je politický génius a skutečně tu Podunajskou konfederaci vybuduje.
Ale… neexistuje žádné právo na dobrý konec.
Stejně tak to mělo být jinak i v Izraeli. Nelze přece žít vedle vzteklých psů. Takhle Netanjahu prezentoval současnou válku proti Hamásu, Hizballáhu i Íránu. Izrael je přece tou výspou demokracie v islamistickém moři. Předpolí Evropy, hráz proti islámské migraci. Jenže celá západní Evropa už má tolik muslimů v populaci, že si hlasitou podporu Izraele nemohou dovolit. Prohraje vám to volby. Je to tak silné, že takřka celá Evropa raději riskovala hněv Trumpa a konec NATO, než hněv svých muslimských bratrstev a šaríja policie. Je možné se nad tím morálně pohoršovat, ale válku to nevyhraje.
Naše vláda si ještě mohla dovolit „stát za svými spojenci,“ ale jen stát. Nikdo se nepokusil o muniční iniciativu v americký prospěch. Nikdo nedeklaroval ochotu jít bojovat někam pod Damávád. Nikdo nezakládal sbírky na drony a trhavinu, protože je navýsost správné a spravedlivé, zabíjet Peršany. Nikdo si nedovolil rétoriku, kterou si klidně dovolili vůči Rusům. Oni všichni ti dobroserové vědí, proč. Tahle válka je od začátku do konce průser. Všimněte si prosím, že žádní Bartkovští, Etzlerové či Rakušanové tentokrát nemluví o tom, že Spojené státy mohou zničit Írán, kdykoliv budou chtít. A to je Írán slabší než Rusko.
Hamás v Gaze zbraně nesloží, Hizballáh byl v Libanonu oslaben podstatně méně, než si izraelští analytici mysleli, Írán je schopen prostřelovat jejich protivzdušnou obranu. Co Izraeli zbývá? Totální válka. Srovnat vše se zemí. Jako v Gaze, tak i v Libanonu. K takovýmto prostředkům se zpravidla uchýlíte, když vám opravdu nic jiného nezbývá. Pokud zvítězíte, všechny ty morální odsudky nějak ustojíte. Ale pokud prohrajete, bude jednou přesně takto naloženo i s vámi. V Německu lidé chtěli „den totalen Krieg“ a tleskali tomu. Ostatně, režim neměl na výběr. Ale nakonec z toho nebylo totální vítězství, ale totální destrukce Německa. Všechna ta předválečná varování, která dělala nacistická propaganda, se nakonec ukázala jako pravdivá. Proč šlo Německo do války? Protože byl přece ohroženo… Splnilo se jim to.
Netanjahu věřil, že s americkou pomocí zvítězí a všechny ty „vzteklé psy“ pobije. Nezvládl ale ani ty nejmenší a nejslabší. Nezbavil se ani Hamásu. Ti měli nejméně raket. Hizballáh jich má násobně víc. Jít za těchto okolností do války s Íránem, který jich má o několik řádů víc než Hizballáh, to byla prostě blbost. Je úplně jedno, jak spravedlivá válka to měla být.
Neexistuje právo na dobrý konec… Obzvlášť, když vedete totální válku.
A na závěr samotný Trump. Má proti sobě velkou část vlastních příznivců. Má proti sobě i republikány v Kongresu. Má proti sobě část MAGA příznivců. Čeká ho pokus o „impíčment.“ Soudy mu zablokovaly cla. Stejně jako Napoleon, jakmile se mu přestalo dařit, najednou má domácích nepřátel, kam se podíváš. A je už úplně jedno, jestli znovu otočí a zase ty bombardéry nad Írán pošle.
Že měl Trump k válce dobrý důvod? Že měl správné morální argumenty? Že jsou ajatoláhové podlidi? V tom případě suše konstatuji, že tito podlidé dokázali, že dvě letadlové lodě, základny všude kolem a špičková práce tajných služeb nestačí. Bylo by zapotřebí shromáždit miliony vojáků a akceptovat desetitisícové ztráty, aby „tmářští ajatoláhové“ mohli být poraženi. Stejně suše konstatuji, že tuto cenu nikdo nebude ochoten zaplatit a vše ostatní je prohra.
Prohráváme, protože si nějak nedokážeme připustit, že neexistuje právo na dobrý konec. Aby dobrý konec nastal, je zapotřebí být velice opatrný a vždycky počítat s tím, že se všechno může pokazit. V podstatě nevidíme nic jiného než jinou variantu ukrajinské ofenzívy u Orichiva. Tam to také bylo naplánováno podobným způsobem. Jsme mocní, jsme silní, Rusové utečou. Co budeme dělat, když neutečou, to už plány neobsahovaly. Stejně tak Trump s Netanjahuem neměli žádný plán, co dělat, když se íránský režim nesesype.