Historie, kterou nás neučili...

[kenavf]

▲Takže Rusko má kúpne zmluvy na pobaltské krajiny a aj na Kyjev, to nevymyslíš.

[Skeptik]

Pozor, carské Rusko a od Polska.
Kyjev Polsku nepatří (zatím), a tak je ta kupní smlouva irelevantní.

Stejně jako je nám k prdu zakládací listina Královce (dnes Kaliningrad)

[kenavf]

Ale Rusko/ZSSR sa považujú za nástupnícky štát Cárského Ruska, preto tiahli po Cursonovu líniu.
Alebo nie?

[Skeptik]

My se také považujeme za nástupce Českého království ... no a co?

Pokud je smlouva mezi Polskem a Ruskem je stále platná, platí pouze mezi Polskem a Ruskem. Ukrajina je dle mezinárodního práva samostatný stát ... mimochodem stejně jako jimi byly DLR a LLR než si odhlasovali připojení k RF.
Pokud by k 1.1.2026 vyhlásila Aljaška nezávislost, a dokázala si ji uhájit, pak by byla USA kupní smlouva s Carským Ruskem stejně k prdu

[IgorT]

Pri obrane Moskvy v roku 1 941 boli úspešne využité delá z rusko - tureckej vojny /1987/

[false_flag]

Přikládám knihu, kterou pravděpodobně neznáte. Týká se rozpadu SSSR, je historicky velmi hutná. Popsány jsou zcela otřesné detaily, které vedly k rozpadu.
Jako perličku.. Utajovaný Kurčatov /nejen sovětskými médii, ale značné části akademie věd.. byl vyvezen do Británie Chruščovem, kde si britském bunkru studoval.. konzultoval
Kniha není beletrie ani fantazie .. na motivy..
V ruském jazyce.
Ideozločin.

[Alchymista]

https://www.novarepublika.cz/2025/04/ma ... epripomina

Masakr třídy plné dětí v Plzni díky americké armádě v roce 1945, ale nikdo to nepřipomíná.

Dokonce se mlčí i o Rudé armádě, která za naší svobodu zde položila statisíce životů. To si ani stalinovci nedovolili, vymlčet americkou armádu, i když zde padlo Američanů jen pár.

Proč na konci války (25. dubna 1945) Američani bombardovali náš skvělý průmysl, když německá nacistická sběř už před Rudou armádou prchala do amerického zajetí a většina Československa byla už osvobozena? Průmysl v Praze, Plzni a dalších městech byl zlikvidován Brity a Američany včetně třídy plné dětí!

Výsměch, trapné, hnus!
Plzeň na Doubravce – v bývalé konzervatoři, která je již několik let opuštěna, je umístěna pamětní deska na vzpomínku za zahynulou celou třídu – 38 dětí a učitelku.

V závěru války se město stalo cílem spojeneckého bombardování,“ uvedla na začátku krátkého pietního aktu Hana Vočadlová.

Den po ničivém náletu Angličanů, tedy 18. dubna, bombardovali Plzeň Američané. Cílem čtyřiceti letounů B17 bylo nádraží ve čtvrti Koterov. Jenže palba z německých protiletadlových děl byla tak silná, že »létající pevnosti“«odhodily náklad pum ještě před cílem a bomby zasáhly čtvrti Slovany a Petrorad. Zahynulo 79 lidí a 24 jich bylo zraněno. Bomby zničily také 49 domů.

Noc se změnila v den a třída zmasakrovaných dětí
„Dne 17. dubna 1945 přišel první velký nálet. Z 16. na 17. dubna to byl britský nálet. Tuto noc se nad Plzní objevilo 222 bombardérů typu Lancaster. Nejprve označily cíle barevně hořícími pumami. Podle výpovědi pamětníků se noc změnila v den. Ve vzniklé záři bylo prý možné číst noviny. Během 17 minut shodily spojenecké letouny 891 trhavých a 4 tuny zápalných bomb.“ Kromě nádraží bombardovaly část obytné čtvrti Doubravky, Roudné, celou Jatečnou kolonii a také Plzeňské pivovary, uvedla dále Vočadlová.

„Bilance náletů byla hrozivá. Obětí bylo kolem jednoho tisíce, zbořeno bylo 120 domů, těžce poškozeno dalších 154. Památku dětí, které při tomto bombardování zahynuly, připomíná pamětní deska v chodbě konzervatoře a lípa, vysazená v Habrmanově parku, která nese jméno paní učitelky – Květa.“

25. dubna 1945
Pět set amerických bombardérů B17 přezdívaných »létající pevnosti“ zničilo Škodovy závody ze 70 procent. Na továrnu svrhly 970 tříštivých a 16 tisíc zápalných pum.

Připomínat a zase připomínat!

„Ani na takové oběti druhé světové války by se nemělo zapomínat,“ pokračovala dále. „Amerických a britských vojáků, které Plzeň jako své osvoboditele oslavuje, zahynulo při postupu našim územím mnohem méně, než v jeden jediný okamžik našich civilistů. Vzhledem k časovému odstupu ubývá pamětníků těchto událostí.“

Kdo si toto připomněl z amerických rádoby hrdinů ve vzpomínkách?

“Je přímo nepochopitelné, že v dnešní době jsou opět prezentovány nápady, aby ve jménu demokracie a ochrany lidských práv bylo použito moderních zbraní, včetně jaderných,“ ukončila svůj projev Vočadlová.
*

[Alchymista]

https://www.echo24.cz/a/HAXrb/zpravy-do ... -javoricko
Morava má své „Lidice“. Nacisté se pomstili a v Javoříčku postříleli 38 mužů

K nejtragičtějším nacistickým masakrům za druhé světové války v českých zemích patří vypálení moravské obce Javoříčko nedaleko hradu Bouzov na Litovelsku nacisty na samém sklonku války. Nejspíš jako odvetu za pomoc partyzánům a po incidentu místní partyzánské skupiny obklíčili nacisté 5. května 1945 osadu a 38 mužů a chlapců starších 15 let na místě zastřelili. Většinu domů zničili pancéřovými pěstmi a zápalnými granáty.

Podle olomouckého historika Pavla Urbáška, který se tragédií v Javoříčku, přezdívaném „moravské Lidice“, zabývá, souvisel masakr se mstou za podporu partyzánského oddílu Jermak. Ten v oblasti působil a Javoříčko bylo jedním z jeho opěrných míst.

Po okupaci českých zemí v březnu 1939 byl nedaleký bouzovský hrad svěřen tzv. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky, tedy organizace zaměřené na loupení kulturních památek a dalších cenností po celé obsazené Evropě. Do osudu Javoříčka pak ze správců hradu a bouzovské lesní správy výrazně zasáhl rotný SS Othmar Victora, který se i s rodinou trvale usadil v javoříčské hájence.

Na osud Javoříčka měla největší vliv sovětská partyzánská skupina Jermak, která byla vysazena 1. října 1944 u Račic na Vyškovsku. Skupina kromě zásobovacích a ozbrojovacích akcí ale často prováděla i akce tzv. individuálního teroru, tedy akce zaměřené na trestání a zastrašování kolaborantů a osob německé národnosti.

Victora v únoru 1945 odešel do Německa a v hájovně, kde se skrývala část partyzánů, zanechal manželku Hildu a děti Hennelore a Malfreda. Další část sovětských partyzánů pak 9. dubna 1945 údajně kvůli nesplněnému slibu Victorovou i její dvě děti zastřelila. Při dalších násilnostech byl zabit i starosta obce Veselíčko František Malínek. Díky této tragédii byli pak partyzáni nuceni Javoříčko opustit.

Někteří proto vinili z tragédie v Javoříčku partyzány ze skupiny Jermak pro jejich nezodpovědné chování a vyprovokování Němců.

Nacisté poté začali pomocí dalších jednotek i konfidentů partyzány pronásledovat a například v okrese Litovel začala platit vyhláška, že za každého mrtvého německého vojáka bude zastřeleno deset osob z řad místního obyvatelstva. Události dostaly spád 4. května večer, kdy se německé komando tvořené i vlasovci střetlo u mostu v Javoříčku s partyzány. Přestřelka se stala pravděpodobně posledním podnětem k akci proti vesnici.

Po masakru 5. května všech mužů starších 15 let zůstala ze 34 domů v obci stát pouze kaplička, jeden obytný dům, škola a jedna stodola. Zastřelili celkem 38 mužů, mezi mrtvými byl ironií osudu třeba i František Linet z Ješova, který ten den přijel do Javoříčka pro dřevo. Nejstaršímu zastřelenému Karlu Zajoncovi bylo 75 let, nejmladšímu Josefu Vlčkovi 15 let. Němci mnohdy vystříleli muže z celé rodiny. Naživu ponechali nejstaršího obyvatele vesnice Jaroslava Dokoupila, který měl dosvědčit, že se jednalo o pomstu za spolupráci s partyzány.

Celá akce trvala asi pět hodin. Zastřelení muži byli pak pohřbeni 7. května a oblast Bouzova se dočkala osvobození kolem poledne 9. května příchodem příslušníků Rudé armády.

Jediný příslušník SS komanda, Willi Kunz, kterého se po válce podařilo vypátrat, byl mimořádným lidovým soudem v Uherském Hradišti odsouzen k trestu smrti. V souvislosti s javoříčským incidentem byl souzen i Othmar Victora. Jelikož se ale neprokázala jeho účast na akci, byl odsouzen na tři roky vězení za členství v jednotkách SS.

V září 1945 bylo na národní pouti v Javoříčku za účasti přibližně 25.000 návštěvníků rozhodnuto o obnovení vesnice. Vesnice byla pak obnovena výše nad údolím potoka na stráni pod lesem Habří, na obnovu vypálené obce například přispěl 45.000 korunami i protinacistický odbojář a zápasník Gustav Frištenský, který tehdy žil v Litovli.

Dřevěný kříž nad hrobem obětí byl v roce 1955 nahrazen pomníkem akademického sochaře Jana Třísky z Prostějova. Javoříčský pietní areál s památníkem je od roku 1978 národní kulturní památkou.

Javoříčko, obec s kořeny sahajícími do roku 1348, leží v horském úžlabí Českomoravské vysočiny. V roce 1938 zde byly zpřístupněn jeskynní krasový systém pojmenovaný Javoříčské jeskyně.

[Alchymista]

https://vlkovobloguje.wordpress.com/202 ... re-1022676
CO TO BYLA TKZV. VOLKSLISTA?
ANEB JAK NA TĚŠÍNSKU NACISTICKÉ NĚMECKO REALIZOVALO NEJVĚTŠÍ GERMANIZAČNÍ AKCI V EVROPĚ BĚHEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.

Těšínsko..
Co si pod tím pojmem lze představit?
Jedná se o pohraniční pás s Polskem.
Jsou zde města jako např. Bohumín, Orlová, Karviná, Třinec, Jablunkov, nebo Mosty u Jablunkova.

Po podpisu Mnichovské dohody byly v říjnu 1938 Němci obsazeny tkzv. Sudety.
Těšínsko ale zabralo sousední Polsko.
Během několika měsíců došlo k vyhnání cca 30 000 obyvatel české národnosti do vnitrozemí.
Poláci vyhnali také své soukmenovce, kteří byli označeni za tkzv. Čechofily.
Odsun probíhal dramaticky a neobešel se bez násilností.
Poláci totiž nemohli strávit, z jejich strany křivdu“ z roku 1920, kdy se po rozpadu Rakouska-Uherska stanovily hranice mezi Polskem a Československem.
Proces trval téměř dva roky, česká strana argumentovala historickou hranicí zemí Koruny české, Poláci se odvolávali na fakt, že většina obyvatel Těšínska mluvila polsky.
Po tkzv. Sedmidenní válce byl spor ukončen v červenci 1920 rozhodnutím Konference velvyslanců.

1. září 1939 Němci celou oblast Těšínska přičlenili k Třetí říši.
Od toho dne začali Němci likvidovat polské elity, úředníky státní správy, ředitele škol atd.
Také bylo okamžitě vyhlášeno stanné právo.
Němci zahájili na Těšínsku největší germanizační akci v celé Evropě.
Do tohoto regionu směřovali tisíce lidí německé národnosti především z Volyně, Bukoviny a Besarábie.
Plán byl, že obsadí domky a polnosti po českém obyvatelstvu.
Čechy, kteří nebyli dosud vyhnáni plánovali umístit do pracovních a koncentračních táborů.
Nastal však problém.
České obyvatelstvo tvořilo kvalifikovanou pracovní sílu do dolů a hutí.
A bez nich se válečné hospodářství rozhodně nemohlo obejít.
Proto Češi dostali příležitost se přihlásit k německé národnosti podepsáním tkvz. VOLKSLISTU.
Podpisem získali práva říšského občana, ke kterým patřily potravinové lístky navíc, tkzv. šatenky a další výhody, které požívali pouze etničtí Němci.
Ale byla zde také povinnost mužů narukovat do wehrmachtu.
Z důvodu zachování české národnosti a také z důvodu možnosti narukovat do wehrmachtu byl zájem o podpis Volkslisty velmi malý.
Ten kdo odmítl podepsat se stal obětí rozsáhlých represí.
Poláci, kteří nepodepsali se nařízením z prosince 1941 dostali na úroveň Židů.
Čechů se toto nařízení naštěstí netýkalo, ale ti, kteří odmítli podepsat byli vystaveni represím.
Odmítačům byl bez náhrady vyvlastněn majetek, byl umístěn v přesidlovacím táboře, odvezen na nucené práce do Říše a někteří byli popraveni oběšením.
Koho tato poněkud zapomenutá historie Těšínska za II. WW zajímá, doporučuji útlou knížku Karin Lednické: Životice, kterou bych rád představil v budoucnu ve své rubrice Tip na dobrou knížku.
Karin Lednická, kterou mnozí znají jako autorku trilogie Šikmý kostel, v této knížce kombinuje vyprávění pamětníků z dokumentární částí a to včetně bohaté fotografické dokumentace.
Letos si připomínáme velké výročí konce II.WW.
Právě dramatické události v oblasti Těšínska patří tak trochu do zapomenuté historie II.WW

Vlkův dovětek:
Knížku Karin Lednické Životice znám. Opravdu povedený kousek. Pro hledače historických faktů. Mohu jen doporučit. Stejně jako její – známější trilogii Šikmý kostel! Žádný plytký děj, ale skvělé, plnokrevné knihy!
A ještě něco – zajímalo by mne, co by asi tak řekli hrdinové z knížek Karin Lednické, kdyby žili ještě dnes a viděli, co nám vtloukají do hlav současní přepisovači dějin!!! Stejně jako tehdy chtějí náš rozum a naši duši.
Ne, ještě nebudují koncentráky, ne ještě neotvírají uranové doly, ale máme jistotu, že se tak nestane? Jiný postoj vždycky vadil. Dnes ovšem vadí i vlastní minulost. Bez postojů.