Polsko německá válka o budoucnost Únie
LUBOMÍR VYLÍČIL
Míra polské trpělivosti přetekla. Během několika dní hned tři hlavní, vedoucí politické osobnosti země třískly do stolu a přešly k otevřené válce s Evropskou únií. A servítky si rozhodně neberou.
První výkop provedl asi nejmocnější muž Polska, šéf vládnoucí národně konzervativní strany Právo a spravedlnost, Jarosław Kaczyński: „Polsko nemá důvod plnit své závazky vůči Evropské unii vzhledem k tomu, že Evropská komise porušila dohody s polskou vládou.“ Narážel tím na stále přetrvávající neochotu Bruselu, poslat Polsku dohodnuté peníze. Jedná se o fondy, zadržované kvůli údajným nedostatkům „právního státu“ v Polsku. Zadržované přesto, že Polsko jako gesto vstřícnosti a dobré vůle, provedlo jisté změny v organizaci svého soudnictví. Což ovšem stále nebylo Bruselu dost a vznášel nové a nové požadavky. A tak to Kaczyński ve svém projevu rozštípl natvrdo, slovy nehledanými, ale o to pravdivějšími: „Ale jsem přesvědčen, že proto, že chtějí rozbít Polsko a donutit ho k plnému podřízení Německu, zablokují i tyto fondy. Najdou si nové výmluvy.“
Na jeho slova, která se prakticky rovnají vyhlášení války Německu (a tím i EU), navázal polský premier Morawiecki. V rozhovoru pro mírně zkoprnělý, německý Die Welt prohlásil, že Evropská únie se stala de facto oligarchií. A ještě k tomu imperialistickou. Veškerou moc v únii drží reálně Francie s Německem. Zájmy menších států sdružení jsou pak těmito neformálními vládci Bruselu okázale ignorovány. A že to tak dál, do budoucna nejde.
Silně se vymezil proti aktuálním tlakům na zrušení práva veta a současně tvrdě zkritizoval Německo: „Pokud někdo navrhuje, aby jednání EU ještě více než dosud záviselo na rozhodnutích Německa – což by znamenalo zrušení pravidla jednomyslnosti – měla by stačit krátká retrospektivní analýza německých rozhodnutí. Následoval drtivý výčet špatných rozhodnutí, které Německo za poslední desetiletí vnutilo EU a popis jejich neblahých důsledků. Ani on se nebál silných slov a doslova řekl, že je třeba „porazit imperialismu v rámci EU“. Navrhl hlubokou reformu EU, která by na vrchol principů Unie vrátila společné dobro a rovnost. O dalších směrech a prioritách EU musí, podle Morawieckého, rozhodovat členské státy, a nikoli orgány EU, protože orgány byly vytvářeny pro státy, a nikoli naopak.
Do třetice pak zaútočil na Německo i polský President Andrzej Duda. Začal o nepřátelské energetické politice. Německé čachrování s Ruskem okolo Nord Streamu II, přivádějícího plyn do Německa širokým obloukem, míjejícím východní státy EU, označil za „nepřátelský čin proti našemu regionu Evropy“. A pak plynule přešel ke sporům o tak zvaný právní stát. Stále a neutuchající bruselské „mistrování“ Poláků za jakési nedostatky polské demokracie tuhle i támhle vysvětlil slovy prostými a každému pochopitelnými: „Řečeno bez obalu, tito politici neakceptovali, že Poláci hlasovali pro tuto vládu a ne pro jinou.“
Za těmito třemi nejtěžšími vahami polské politiky se šikují nespočetné řady dalších, Bruselem a Berlínem naštvaných politiků. Zdzisław Krasnodębski, Ryszard Legutko a Jack Saryusz-Wolski , poslanci strany Právo a spravedlnost, prohlásili pro deník Wprost, že je „čas na změnu politiky vůči EU.“ Krzysztof Sobolewski, generální tajemník strany, pak polskému rádiu řekl: „Pokud se nás Evropská komise pokusí přitlačit ke zdi, nebudeme mít jinou možnost, než vytáhnout všechna děla v našem arzenálu a zahájit palbu.“ Zatím pravděpodobně myslel ta děla spíše obrazně. Ale otevřená, již neskrývaná naježenost čím dál sebevědomých Poláků vůči Berlínu a jím ovládanému Bruselu je na stole a při známé polské neústupnosti a zabejčenosti nevěstí Berlínským nic dobrého.
Proč to zmiňovat? Především proto, že Poláci takto bojují i za nás. Za Čechy, zatím stále sedící a zkoprněle hledící, kam nás to naše „elity“ vedou. To je jisté. Ale polský odboj nám ukazuje ještě jinou, neméně důležitou věc. Tak, jako v každém sporu, tak se i zde, mimoděk a neplánovaně, objevuje pravda. Nahá a nemaskovaná. Pravda o tom, o co jde Německu, Bruselu a všem tamějším pokrokářům a Green dealistům. Vraťme se ještě jednou ke Kaczyńského projevu: „Nezapadáme do německo-ruských plánů vládnout Evropě,“ pokračoval předseda strany Právo a spravedlnost. „Nezávislé, ekonomicky, sociálně a vojensky silné Polsko je pro ně překážkou. Z historického hlediska to není nic nového.“
Když si jeho slova přetlumočíme do hovorové češtiny, začne se nám celý ten Německo – Ruský plán rýsovat. Nejdříve vystrašíme evropské obyvatelstvo „klimatickou změnou“. Planeta hoří! Máme posledních 3,5, 10… (dosaďte si sami) let k záchraně! Je třeba okamžitě jednat! Vzdát se v energetice a průmyslu všeho, co funguje. Jaderné energie pod záminkou Fukušimy, tepelných elektráren, protože strašlivý CO2, co zahřívá planetu. Hurááá na slunečníky a větrníky! Jen dočasně, tu a tam, z nezbytí… povolíme pár elektráren na plyn. Shodou okolností, hlavně v Německu.
No a pak, až se dílo podaří, až po celé, zejména východní Evropě už nic normálního nebude fungovat, až vše bude na elektřinu a ta bude vypadávat, protože slunce nesvítí a vítr nefouká, přijde čas na poslední úder. Z „technických důvodů“, nebo kvůli válce či sabotáži, přestane přitékat plyn z Ruska do východních (zlobivých a svéhlavých) států Evropy. A Německo je bude mít na lopatě. Co na lopatě, na stříbrném podnose. Do Německa přece plyn proudit bude. Ty dvě megaroury (NS I a II) stačí na půl Evropy. No a přerozdělovat, do zoufalých, vymrzlých a setmělých států na východ od Berlína, se bude jen selektivně, za mastné ceny a s politickými podmínkami. To bude „sjednocená Evropa“ na to tata. Ein Volk, ein Reich… A Rus? Tomu to bude v zásadě šumák. Němec slušně platí, občas technologii pustí… tak ať si tu drobotinu kolem sebe obhospodařuje, jak chce.
Tak nějak zněl plán. A pracovali na něm dlouho. Schroeder, bývalý kancléř byl u Putina jako doma. On podepsal výstavbu Nord streamu. Po prohraných volbách se uchýlil do vedení ruské trasportně-těžařské společnosti a Merkelová v jeho „plynovém“ plánu zdárně pokračovala. Stranická příslušnost sem, stranická příslušnost ta, Deutschland uber alles… Do Ruska jezdila častěji, než pražák na chatu a zahájila Energiewende s vypínáním jaderných elektráren a likvidací těch tepelných. A pak odmávla poslední akord plánu – Green deal.
Válka na Ukrajině do toho vrazila vidle. Američan nekompromisně zatlačil na odpoutání se od ruských zdrojů a Německo spadlo do jámy, kterou kopalo pro nás. Náhle nemá dost energetických zdrojů a větrníky se slunečníky jeho průmysl, například takovou výrobu barev a hnojiv v koncernu BASF, fakt neutáhnou. Sice ještě některé části, trosky a dozvuky původního plánu stále jedou, jak můžete v praxi vidět třeba na cenách onoho (původem ruského) plynu, který nám Němec velkoryse přeprodává. Ale Německo je katastrofálně oslabeno. Navíc je tvrdě delegitimizována oficiální, Německem vnucovaná, celoevropská ideologie. Green deal. Každé dítě už vidí, jaká je to pitomost. Teď, právě teď, přichází vhodný čas pro polskou a vůbec východní rebélii. Je tu „okno příležitostí“ , kdy jsou změny možné.
Držme proto Polákům palce. Bojují i za nás.
