Aktuální konflikty - zpravodajství, informace, historie...

Ruské námořnictvo a námořní pěchota pro obojživelné operace využívá několik typů výsadkových lodí a člunů. Dlužno dodat, že následující výčet nezohledňuje technicky stav (operační nasaditelnost, bojeschopnost) jednotlivých plavidel.

Ruské námořnictvo provozuje čtyři 50 let staré tankové výsadkové lodě třídy Aligator (Projekt 1171; prázdný výtlak 3400 t) a 15 tankových výsadkových lodí třídy Ropucha (Projekt 775; 2200 t) - plavidla třídy Ropucha jsou stará 30 až 40 let.

Dále se ruské námořnictvo opírá o řadu menších výsadkových člunů - 12 člunů třídy Serna (Projekt 11770; 61 t), 13 člunů třídy Ondatra (Projekt 1176; 90 t) a pět nových výsadkových člunů třídy Djugoň (Projekt 21820; 280 t). Kromě toho ruské námořnictvo provozuje i dvě zmiňovaná vznášedla třídy Zubr (Projekt 1232.2; 340 t).

Původně Rusko plánovalo vyrobit 11 lodí třídy Djugoň jako náhradu za lodě třídy Serna a Ondatra. Djugoň konstrukčně vychází z třídy Serna, ale je větší a uveze mnohem více nákladu.

V roce 2013 ale velení ruského námořnictva doporučilo výrobu lodí třídy Djugoň zastavit kvůli “vážným konstrukčním chybám.” Lodě byly projektovány na rychlost až 40 uzlů, ale při takto velkých rychlostech docházelo k poškozování trupu vlivem “hydrodynamického šoku”. Rusku se také nedostává velkých dieselových motorů vhodných pro pohon lodí třídy Djugoň.

Kreml se proto rozhodl pro obnovení výroby obřích vznášedel třídy Zubr - největších vznášedel na světě. Vznášedlo dokáže unést náklad až 150 t, tj. tři tanky nebo deset kolových obrněných vozidel (BTR-82) nebo až 500 členů námořní pěchoty.
Obnovení výroby vznášedel Zubr je součástí ruského státního programu zbrojení na období 2018 – 2025. „Během Vojensko-námořního salonu (skončil 2. července - pozn. red.) bude představena řada nových projektů, včetně projektu lodí na vzduchovém polštáři, které budeme znovu vyrábět v rámci nového státního zbrojního programu,” uvedl Alexej Rachmanov, prezident Sjednocené loďařské korporace.

Stavba vznášedel Zubr je možná díky ruské anexi Krymu, kdy se Rusko zmocnilo také ukrajinských (tedy dnes již ruských) loděnic More. Závod More byl Ruskem znárodněn v květnu 2015. More je výrobcem lodí pro vojenské i nevojenské účely: lodí na ponorných křídlech, na vzdušné podušce, na vzdušné kaverně, kluzáků a také jachet a člunů s trupy ze slitin hliníku a hořčíku.

Pohon vznášedla Zubr zajišťuje pět turbovrtulových motorů Kuzněcov NK-12MV (5×8,7 MW) - dva slouží pro vytváření vzduchového polštáře, tři pro pohon lodě. Stejné motory pohání i bombardéry Tu-95.

Pohyb vpřed zajišťují tři čtyřlisté stavitelné vrtule o průměru 5,5 m, v trupu jsou dále čtyři ventilátory o průměru 2,5 m, které vytváří vzduchový polštář pod vznášedlem. Díky své konstrukci a výkonným motorům se dokáže Zubr pohybovat rychlostí až 130 km/h.
K palebné podpoře výsadku námořní pěchoty slouží dva raketové komplety, každý pro vypouštění dvaadvaceti 122mm neřízených střel. Protivzdušnou obranu zajišťují čtyři čtyřnásobné protiletadlové raketové komplety krátkého dosahu Igla-1M a dvě věže AK-630M, každá se šestihlavňovým 30mm rotačním kanónem.

Podle Andreje Frolova, šéfredaktora magazínu Vývoz zbraní, ruské námořnictvo plánuje vznášedla nasadit v oblastech Černého, ​​Baltského a Kaspického moře. Zubr je podle deníku Izvestija schopen přistát na 78 % světového pobřeží, klasické výsadkové lodě pouze na 14 % světového pobřeží.

Podle deníku Izvestija jde vznášedlo Zubr jen obtížně zaměřit radarem, neboť při plavbě Zubr vytváří mohutnou clonu z vodní tříště, která rozbíjí radarový odraz plavidla.