Události v Bangladéši, kde nepokoje vedly k pádu režimu, který zde vládl 15 let, se mohou zdát jako příběh vzdálený ukrajinské realitě. Je však možné, že budou mít dalekosáhlé důsledky, které by mohly ovlivnit nejen regionální, ale i globální politiku.
Bangladéš je muslimská země v jižní Asii mezi Indií a Myanmarem, kde na 150 tisících kilometrech čtverečních žije více než 170 milionů lidí. Díky tomu je Bangladéš jednou z nejlidnatějších zemí světa a – donedávna – jednou z nejchudších zemí. V posledních letech však bangladéšská ekonomika začala růst poměrně rychlým tempem. Paradoxně právě chudoba Bangladéše se stala tahounem jejího ekonomického růstu: při hledání levné pracovní síly se do země hrnul zahraniční kapitál – v neposlední řadě z Číny, která do Bangladéše aktivně přesouvá textilní výrobu.
Geopoliticky je pozice Bangladéše obtížná: země je nucena brát ohled na zájmy svých indických sousedů, udržovat dobré vztahy s hlavním investorem – Čínou, ale zároveň si nemůže dovolit kazit vztahy se Spojenými státy, hlavním dovozcem místních výrobků.
A konečně Bangladéš aktivně obchoduje s Ruskem: Rosatom například v zemi staví jadernou elektrárnu Rooppur.
Bangladéšská zahraniční politika je zkrátka už řadu let o umění vyvažovat zájmy soupeřících velmocí, ale po roce 2022 je tento úkol stále obtížnější.
Po ruské invazi na Ukrajinu se bangladéšské úřady (vedené Hasinou, dcerou otce zakladatele státu, šejka Mujibura Rahmana) snažily zůstat neutrální: země se odmítla připojit k protiruským sankcím a opakovaně se zdržela hlasování o rezolucích o Ukrajině v OSN.
Taková politika nemohla nezpůsobit nespokojenost ve Spojených státech a Evropě. A nejen tam: ozbrojené síly země, historicky úzce spojené se Západem, nebyly s neutralitou Bangladéše příliš spokojeny. Například náčelník štábu armády a vlastně i velitel Waqer Uz-Zaman, stejně jako mnoho jeho podřízených, získal vzdělání ve Velké Británii.
Pod tlakem těchto okolností začíná Bangladéš od konce roku 2022 postupně dominovat prozápadní postoj: v květnu 2023 premierka Hasina odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu a označila ji za „vážnou hrozbu pro mezinárodní pořádek“.
Slova však do značné míry zůstala slovy: pokračovaly v realizaci společné rusko-bangladéšské projekty a v červnu 2023 Bangladéš podal žádost o připojení k BRICS.
Tato politika nezůstala bez povšimnutí na Západě a v lednu 2024 Spojené státy a řada zemí EU odmítly uznat výsledky parlamentních voleb v Bangladéši, podle nichž premierka Hassina opět stála v čele vlády.
V červnu 2024 se Bangladéší přehnaly studentské protesty. Demonstranti požadovali zrušení zákona o 30% kvótách pro vládní služby pro rodinné příslušníky veteránů z revoluční války v roce 1971.
Faktem je, že s růstem prosperity v Bangladéši se zvýšil počet rodin, které jsou schopny svým dětem zaplatit vysokoškolské vzdělání s ohledem na to, že si budou moci vybudovat kariéru ve státní službě.
Veřejný sektor ale nedokázal absorbovat mnoho mladých odborníků: o zhruba 3 tisíce volných míst se ročně ucházelo asi 400 tisíc absolventů. Právě studenti a mladí vzdělaní nezaměstnaní (spolu s aktivisty opoziční Bangladéšské nacionalistické strany) se stali hlavním jádrem protestu.
Poté, co události začaly pokojnými protesty, situace rychle eskalovala: demonstranti se začali zmocňovat vládních budov a policejních stanic. Úřady odpověděly silou, za použití gumových projektilů a slzného plynu.
K 18. červenci zemřelo v důsledku střetů mezi demonstranty a policií 16 lidí.
20. července napětí eskalovalo poté, co demonstranti obsadili věznici v okrese Narsingdi a propustili několik stovek vězňů. Úřady nařídily zákaz vycházení a policie dostala ostrou munici.
Ve stejný den dosáhl počet obětí 147 lidí.
Vláda souhlasila s ústupky a zahájila jednání se zástupci demonstrantů, ale 4. srpna náhle odstoupili z procesu vyjednávání a prohlásili, že „se zabijáckým státem neudělají žádné kompromisy“. Poté nepokoje vypukly s obnovenou vervou 5. srpna, velení armády odmítlo splnit vládní rozkazy a téhož dne premiérka Hassina uprchla z Bangladéše do Indie vrtulníkem.
Moc v zemi převzala do rukou armáda v čele s výše zmíněným náčelníkem generálního štábu Wackerem Uz-Zamanem.
Již 9. srpna se však do čela Bangladéše postavila prozatímní vláda v čele s bankéřem Muhammadem Yunusem.
Yunus je poměrně známá osobnost: laureát Nobelovy ceny za mír, profesor ekonomie a milionář, je považován za jednoho z vynálezců konceptu sociálních mikroúvěrů, zavedeného v Bangladéši prostřednictvím banky Grameen, kterou vytvořil.
Muhammad Yunus žil řadu let ve Spojených státech, vystudoval Vanderbilt University, vyučoval na University of Tennessee a po návratu do Bangladéše byl pravidelným příjemcem grantů USAID na rozvoj sociálního podnikání. Není proto divu, že předání moci jemu v Bangladéši Washington uvítal.
Islámští aktivisté z Bangladéšské nacionalistické strany, kteří sehráli hlavní roli v protestech, využili chaosu k sérii pogromů proti hinduistické menšině, která tvoří asi 10 % populace. Útoky byly vyvolány obviněními z hinduistické podpory padlé vlády, posílené skutečností, že Hasina našla útočiště v Indii.
Podle různých odhadů by počet obětí v důsledku pogromů mohl přesáhnout 100 lidí, napadeny byly chrámy a kulturní instituce: například bylo vypáleno kulturní centrum Indiry Gándhíové v hlavním městě Bangladéše Dháce.
Tisíce Bangladéšanů se snaží najít útočiště v Indii, ale indické úřady zjevně nechtějí příliv uprchlíků řešit, takže prozatím smí přes hranice pouze držitelé indických víz.
Problém však bude muset být vyřešen tak či onak: ne bez důvodu se indický premiér Narendra Modi ve svém prvním telefonickém rozhovoru s Muhammadem Yunusem konkrétně zaměřil na problém „bezpečnosti hinduistů a všech menšin v Bangladéši“. .
Jaké je pozadí těchto událostí?
Indické noviny The Economic Times zveřejnily dopis uprchlé premiérky Hassiny, ve kterém vysvětluje důvody protestů. Za nepokoji podle ní stojí americké úřady, které tak reagují na odmítnutí bangladéšské vlády převést ostrov Svatý Martin pro rozmístění americké vojenské základny.
Vybudování této vojenské základny by Američanům umožnilo posílit svou přítomnost v Bengálském zálivu – zejména nastolit kontrolu nad komunikací přístavu barmského přístavu Chau Phyu, kde se nacházejí terminály ropovodů a plynovodů vedoucích do Číny. Přístav poskytuje Pekingu alternativní cestu k dovozu energie kolem geopoliticky nejistého úzkého Malackého průlivu.
Není tedy divu, že Hassina odmítla vyhovět požadavku Američanů, protože to znamenalo vstoupit do konfrontace s Čínou.
Tisková tajemnice Bílého domu Karine Jean-Pierreová reagovala na prohlášení expremierky Hassiny slovy, že „toto je prostě lež“ a že to, co se stalo v Bangladéši, byla „volba lidu“.
Události v Bangladéši jsou přitom Spojeným státům obecně prospěšné, protože loajalita nové vlády jim zcela jistě umožní posílit pozice v regionu – či spíše podlomit pozice Číny a Ruska. Události se ale nemusí vyvíjet úplně podle očekávání, protože je poměrně těžké předvídat, jak na změnu poměru sil zareagují sousední země jako Indie, Barma a Malajsie a také Čína.
Předplaťte si Zvezdanews (
Navrhněte novinky (