Aktuální konflikty - zpravodajství, informace, historie...

Chystá se událost, o které Západní média spíše moc informovat nebudou, a když ano, asi budou strašit.

A aby ne, když pořád straší buď Ruskem, nebo Čínou, a najednou se chystá návštěva trochy tisíc ruských vojáků v Číně, kde se pořádá společné vojenské cvičení. V minulosti už probíhala společná cvičení Ruska s Čínou a někdy i s jinými zeměmi zejména ze Střední Asie. Zrovna tak probíhala i společná námořní cvičení, kdy se zejména nacvičovaly rozsáhlé námořní záchranné operace. Po vypuknutí pandemie však skončila i společná vojenská cvičení. Na tyto manévry by tudíž v jistém smyslu šlo pohlížet jako na určitý projev post-pandemického zotavení.

Zároveň se na něj pohlíží i jako na určitou reakci na americké opuštění Afghánistánu, takže hrozí, že se z něj stane líheň terorismu snažícího se pronikat do okolí. Čínští experti způsob opuštění Afghánistánu zřetelně moc nevítají, neboť o cvičení se vyjadřují následovně:

„Rusko je nachystáno se v srpnu zapojit do cvičení v Severozápadní Číně se zaměřením na společnou obranu regionální bezpečnosti a stability. Bude to první společné cvičení v Číně od vypuknutí epidemie COVID-19 roku 2020, které ukazuje vysokou úroveň vzájemné důvěry mezi oběma ozbrojenými silami spolu se zájmem o bezpečnost a stabilitu Střední Asie, když USA z Afghánistánu tak nezodpovědně stáhly vojska.“

Čínští bezpečnostní experti by asi těžko chtěli USA upírat právo odsud odejít, kdyby to probíhalo normálně v součinnosti s okolními zeměmi přijímajícími vlastní bezpečnostní opatření. Náhlý úprk ze země ale blízké státy nutí na tento stav spěšně reagovat jako na nouzovou situaci, až to budí podezření, že by v tom mohl být i nehezký úmysl.

Cvičení Zapad/Interaction-2021 proběhne na vojenském cvičišti Qingtongxia v autonomní oblasti Ningxia Hui v severozápadní Číně, kde se dobře cvičí operace ve středoasijském prostředí, které bude třeba možná ochránit před infiltrací teroristů. Takže nikoho, komu záleží na globální stabilitě, by to nemělo znepokojovat, spíše naopak. Jelikož manévry Zapad/Interaction proběhnou v době, kdy pandemie ještě nepomine, tak jde i o nácvik a zkoušky operací ztížených podmínkami epidemie. Během takových podmínek se v Číně ještě součinnost se zahraničními vojsky nenacvičovala. Obě strany do manévrů nasadí přes 10 000 vojáků vybavených letadly, dělostřelectvem a obrněnou technikou. Hlavně však půjde o otestování součinnosti při společném průzkumu, fungování systémů včasné výstrahy a komunikačních a informačních systémů včetně společného radioelektronického boje. Když má součinnost takovýto charakter, je na tom vidět, že ty zmínky o „vysoké úrovni vzájemné důvěry“ nejsou žádnou prázdnou frází, nýbrž že se obě strany vzájemně musí být ochotny pustit do svých „bojových kuloárů“.

Má se zde cvičit nejen se špičkovou technikou, ale také se budou nacvičovat nejmodernějších bojové taktiky síťového válčení ohromně závislé na perfektní sladěnosti průzkumu, velení a komunikace na úplně všech úrovních, kdy takto budou spolupracovat armády dvou zemí s jinými jazyky. Také se prý čeká, že to je jen první díl seriálu cvičení v budoucnosti.

Taková strategická cvičení obou zemí, konkrétně Vostok-2018, Tsentr-2019 a Kavkaz-2020 zatím vždy probíhala v Rusku. Bude to poprvé, kdy Čína bude hostit pozvaná zahraniční vojsky při společném cvičení a kdy ruští vojáci vstoupí na vojenské cvičiště Qingtongxia. Mluvčí čínských ozbrojených sil Wu k tomu říká: „Účelem cvičení je konsolidovat komplexní strategické partnerství mezi Čínou a Ruskem v nové éře, prohloubit pragmatickou spolupráci a tradiční přátelství mezi oběma ozbrojenými silami a také předvést odhodlání a schopnost obou stran bojovat se silami terorismu a udržet regionální mír a bezpečnost.“

Čínští experti tvrdí, že Čína s Ruskem povedou každoročně vojenská cvičení a nenechají se přitom vykolejit ani COVID-19, neboť je tu nezbytnost posilovat společné vojenské schopnosti a postavit se regionálním i globálním výzvám i přes obtížné situace. Válka přeci může propuknout i přes pandemii a zrovna tak může během války vypuknout pandemie. Tímto cvičením se prý dostane vojenská spolupráce i s ní spojená politická vzájemná důvěra na zase vyšší úroveň, než to bylo dosud.

Také to probíhá v rámci širších snah regionálních zemí reagovat na možné potíže s bezpečností v oblasti. Ve středu vedl čínský státní rada a ministr obrany Wei Fenghe tváří v tvář rozhovory s ruským ministrem Sergejem Šojgu v Tádžikistánském Dušanbe, kde se účastnili shromáždění ministrů obrany členských států Šanghajské organizace pro spolupráci, které řeší vzniklou hrozivou bezpečnostní situaci v regionu. Také pro média jak Wei, tak Šojgu mluvili o kvasící situaci v Afghánistánu i v celé Střední Asii a o důležitosti regionální bezpečnosti a stability, které jim dělají starosti.

Když čínští experti mluví o změnách situace v Afghánistánu, která jim dělá vrásky, kdy nešetří výčitkami vůči USA, které svá vojska z Afghánistánu stáhly prý dost nezodpovědným způsobem, z něhož vzniká obtížná situace představující pro země v celém regionu nepříjemné břemeno. Čína s Ruskem, jakožto rozhodující mocnosti v oblasti, vnímají tedy jako povinnost společně sehrát svoji roli při společné obraně míru a stability v regionu a zabránit tomu, co se v podobné situaci děje vždy, když se to podcení, tedy terorismus se začne rozlévat ze svého ohniska a zakořeňovat v okolí. Takže se musí nutně znemožnit rozvoj teroristických sil v širším regionu.

Jestřáby v USA asi čínsko-ruská vojenská spolupráce moc netěší, ale v podstatě si o ni říkají. Obě země jsou pod tlakem USA, což je logicky tlačí k posilování veškeré, i vojenské spolupráce a tedy i ke společným cvičením. Když navíc odešly z Afghánistánu způsobem, který by potenciálně mohl destabilizovat širší region, vzniká tím situace, kdy místní země nemají jinou volbu než to urychleně řešit vojenskou spoluprací, a co jiného vlastně Číně s Ruskem zbývá než úzká vojenská kooperace?

Kromě odchodu USA z Afghánistánu je tu i pro změnu trvající přítomnost amerických ozbrojených sil, jak ve Střední, tak i v Jižní Asii, kdy obě země musí počítat s možností, že budou nuceny těmto silám čelit, buď při své obraně, nebo při obraně životně důležitých strategických koridorů, přičemž nejefektivnější to bude, pokud jim budou čelit společně. Takže i to je důvod, jímž jsou obě země nuceny úzce vojensky spolupracovat.

Velice symbolické je i to, že společného cvičení obou zemí se bude osobně účastnit sám ruský ministr obrany Sergej Šojgu, uzavírá článek.

Víkendový seriál o zemích, jež vznikly před třiceti lety po rozpadu Sovětského svazu, zakončíme dílem o zemích střední Asie. Tři z nich – Uzbekistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán – patři mezi postsovětskými republikami mezi ty nejchudší. Turkmenistán je na tom díky zemnímu plynu ekonomicky lépe, ovšem za cenu nejdrsnějšího totalitního režimu.

Bývalé sovětské republiky ve střední Asii mají mnoho společného, co se politické situace týče. Vládnou zde již tři desetiletí rodinné klany v prostředí, jež kombinuje sovětský totalitní režim s orientální despocií. Ani smrt turkmenského diktátora Saparmurata Nijazova (2006) a uzbeckého Islama Karimova (2016) nepřinesla obrat směrem k demokracii. Emomali Rahmon vládne Tádžikistánu od roku 1992 dodnes. Prezidenti Kyrgyzstánu se střídají v důsledku revolucí a převratů poměrně často.

Když dáme stranou specifický případ Kazachstánu, který byl popsán samostatně, země střední Asie čelí řadě problémů. Jedením z nich je vysoký populační přírůstek vedoucí k přelidnění a chudobě. Přetlak se snižuje emigrací. Již v 90. letech se odstěhovala početná ruská menšina, následně odcházejí za prací statisíce Uzbeků, Kyrgyzů a Tádžiků – hlavně do Ruska a Kazachstánu. Co se týká hodnoty HDP na obyvatele, jsou na tom tyto tři země hůř než lépe vedené africké země, jako je Ghana nebo Keňa.

stredniasie-hdp-obyv[1].png (8.76 KiB) Zobrazeno 10107 x

Co se týká zahraničně politické orientace, ve střední Asii se střetává vliv Ruska, Číny, Spojených států, Turecka a v menší míře též Íránu a Indie. Středoasijské režimy se díky tradiční orientální vychytralosti umějí v takovém prostředí pohybovat; možná je to jejich nejsilnější stránka. Stále větším rizikem se stává nestabilita v sousedním Afghánistánu. Nákaza fundamentálním islámem by se totiž mohla přenést i do těchto postsovětských států.

Zemní plyn, zlato, bavlna
Ekonomika zemí střední Asie je slabá, ve vývozu dominují nerostné suroviny. V případě Uzbekistánu tvořily v roce 2019 podle ekonomického webu oec.world hlavní položky vývozu zlato (37,3 %), zemní plyn (16,3 %) a bavlna (9,3 %), v sousedním Kyrgyzstánu jednoznačně dominuje zlato (55,7 %). Turkmenistán je závislý na vývozu zemního plynu (81,4 %), zbytek tvoří hlavně ropa, ropné produkty a bavlna. Pestřejší je export Tádžikistánu, ve kterém nalezneme vedle zlata a bavlny také látky a oděvy, hliník, zinek, olovo a další průmyslové kovy.

Obchodní vazby na Rusko se za poslední tři desetiletí hodně rozvolnily. Země střední Asie dnes více obchodují s Čínou a některé i s Tureckem. Někdy se tak stalo za dramatických okolností. Dodnes nevysvětlený výbuch na plynovodu směrem do Ruska ochromil v dubnu 2009 vývoz z Turkmenistánu. Tamní režim se naštval a nalezl jiné cesty, jak dostat zemní plyn k odběratelům. Ve hře byl i export do Evropy přes Ázerbájdžán, jenže ten zmařily ruské výhrady ke stavbě plynovodu v Kaspickém moři i krach ambiciózního projektu Nabucco.

Příležitosti využili Číňané, kteří hbitě přistavěli další potrubí plynovodu z Turkmenistánu. Ten vede přes území Uzbekistánu a Kazachstánu do čínského Sin-tiangu, první etapa vznikla již během let 2007 až 2009. Ve výstavbě je plynovod, který povede od turkmenských ložisek přes Afghánistán a Pákistán do severní Indie. Taliban se zatím tváří, že s projektem souhlasí; zřejmě cítí vůni dolarů z tranzitních poplatků.

Samotný Turkmenistán zůstává záhadou. Na rozdíl od jiných postsovětských zemí zde prakticky nefunguje statistický úřad a spolehlivých informací o zemi je málo. Dokonce i v tabulce uvedené hodnoty HDP na obyvatele jsou pouhým odhadem Mezinárodního měnového fondu. Do světa tak pronikají hlavně informace o bláznivých nápadech tamního prezidenta Gurbanguliho Berdymuhamedova. Ten lidem zakázal kromě spousty jiných věcí černá auta a krátké kalhoty, zatímco sám se nechává oslavovat jako největší turkmenský spisovatel, zpěvák a sportovec.
Nadějný obrat v Uzbekistánu

Největší pozornost směřuje k Uzbekistánu, který je s počtem 34 milionů obyvatel (při sčítání lidu v roce 1989 jich bylo jen 20 milionů) nejlidnatější zemí Střední Asie. Místo zemřelého Karimova se stal novým prezidentem Šavkat Mirzijojev, který v únoru 2017 spustil program ekonomických reforem s cílem zlepšit podnikatelské prostředí a přilákat zahraniční investory.

Mezi první reformy patřilo zavedení vnitřní směnitelnosti uzbecké měny, zmizel tak systém tří rozdílných měnových kurzů – oficiálního, tržního a toho na černém trhu. Loni následovala daňová reforma. V přípravě je vstup do Světové obchodní organizace (WTO). Exportu by mělo pomoct posílení dopravního spojení s Čínou a íránskými přístavy. V plánu je také výstavba první jaderné elektrárny či využití potenciálu sluneční a větrné energie.

Pokud vynecháme „koronavirový“ rok 2020, ekonomika Uzbekistánu v posledních letech roste o 5 až 6 procent ročně. Kritické hlasy varují, že úspěch reforem kazí všudypřítomná korupce a neefektivní státní správa. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak daleko „uzbecká perestrojka“ dojde a zda bude zahrnovat i demokratizaci poměrů v zemi.

Na jednom z úsekov hraníc medzi Kirgizskom a Tadžikistanom došlo vo štvrtok 27.01.2022 k prestrelke medzi kirgizskými a tadžickými pohraničníkmi. Informácie o prípadných obetiach zatiaľ nie sú k dispozícii, informovala agentúra TASS s odvolaním sa na Pohraničnú službu kirgizského Štátneho výboru národnej bezpečnosti Situácia v pohraničí oboch štátov je podľa tohto zdroja napätá a tadžická strana pri ostreľovaní používa mínomety a granátomety ...

Peter Juza analyzuje novou dynamiku regionální spolupráce mezi středoasijskými zeměmi, která je odpovědí na nové geopolitické výzvy.

Už aj v Strednej Ázii vedia, že anglosaská forma globalizácie zlyhala a budúcnosť sveta je v regionalizácii.

Pred pár dňami uskutočnené Štvrté konzultačné stretnutie prezidentov krajín Strednej Ázie (21. júna 2022) v kirgizskom letovisku Issyk-Kuľ možno jeho obsahom a rozsahom vnímať ako druhý historický summit na pôde Kirgizska.

Tým prvým zjavne bolo podujatie, ktoré organizoval dnes už legendárny spisovateľ a predstaviteľ magického realizmu Čingiz Ajtmatov pre niekoho v ďalekom roku 1986.

Inak sám Č. Ajtmatov neskôr zavesil spisovateľské pero na klinec a po ukončení existencie Sovietskeho zväzu po roku 1991 zastupoval – ako kolega veľvyslanec – Kirgizskú republiku v Belgickom kráľovstve, Luxembursku, Holandsku a potom aj pri NATO, EÚ a UNESCO.

História
Na osvieženie, resp. občerstvenie pamäti. Prvé Konzultačné stretnutie prezidentov krajín Strednej Ázie sa konalo (2018) v Nur-Sultane. Druhé v Taškente (2019).

Pôvodne plánované na rok 2020 v Biškeku sa kvôli nekonalo, ale v auguste 2021 sa v Turkmenistane – tretie – konzultačné stretnutie nakoniec uskutočnilo.

No a na základe dohody prezidentov budúce – piate – stretnutie sa uskutoční v zelenom meste, v hlavnom meste Tadžikistanu (najchudobnejšej, ale hrdej krajine Strednej Ázie), v Dušanbe v roku 2023. A opäť v lete, kedy je príroda v Tadžikistane najkrajšia.

Predtým (19. júla 2022) vo svojej rezidencii Čolpon-Ata (Чолпон-Атa) prijal prezident Kirgizska stredoázijských ministrov zahraničných vecí s výnimkou Turkménska, ktoré na stretnutí zastupoval mimoriadny a splnomocnený veľvyslanec v Kirgizsku (a menovec ministra) Šadurdy Mederov (Шадурды Мередов). Ministrov navigoval na upevnenie regionálnej spolupráce.

Takže na brehu jazera Issyk-Kuľ, kde inak bola počas sovietskej éry aj tajná výskumno-vývojová základňa na projektovanie morských torpéd, o ktorej nevedeli ani americké ani britské tajné služby, ktoré dnes tak rady (dez)informujú svet svojimi nespočetnými scenármi o situácii na Ukrajine, sa stretli prezidenti Kazachstanu, Tadžikistanu, Turkménska a Uzbekistanu, ktorých hostil prezident Kirgizska (čo možno vnímať, že Kirgizsko sa po pochybnostiach a koketovaní s kdekým stalo plnohodnotným regionálnym partnerom v rámci Strednej Ázie).

Na Issyk-Kule je vynikajúca voda, sú tam príjemné pláže, panenský vzduch, služby zatiaľ ako v Chorvátsku v roku 1991, ale ide nielen o podnikateľsky, inšpiratívny a inšpirujúci priestor, ktorý prezidenti aj využili.
Štvrté konzultačné stretnutie

Excelencie Kasym-Žomart Tokajev, Emomali Rachmon, Serdar Berdymuchamedov, Šavkat Mirzijojev a domáci Sadyr Žaparov sa v rámci diskusie zhodli, že:

1. rok 2022 bol zatiaľ v dôsledku snáh tretích krajín (žiaden z prezidentov ich nemenoval, ale je jasné, o koho ide, tak si dovolíme malé stotožnenie: USA, Veľká Británia, Turecko…), rokom, kedy bola spochybňovaná nezávislosť a štátnosť krajín v rámci Strednej Ázie prostredníctvom pokusov o zmenu politických režimov (január 2022 – Kazachstan, jar 2022 – nepokoje v Horskom Balchaši v Tadžikistane, letné udalosti v Karakalpakstane v Uzbekistane, neustále zostrovanie situácie na hraniciach s Afganistanom…);

2. berúc do úvahy horeuvedené, prezidenti sa dohodli na zlepšení koordinácie reagovania na hrozby regionálnej bezpečnosti s cieľom zaistiť stabilné obchodno-ekonomické vzťahy v rámci regiónu a taktiež v sfére kultúrno-humanitárnej spolupráce;

3. je čas, a to je potrebné využiť, vypracovať spoločnú (koordinovanú) politiku Strednej Ázie – čo doteraz absentovalo – a aj touto cestou prekonávať miestne geografické a kultúrne diskrepancie neriešené od 90-tych rokov minulého storočia.

Celkovo je ešte potrebné akcentovať, že tento de facto summit prezidentov prezidentov krajín Strednej Ázie sa konal:

– bez ingerencie (a skrytej účasti) ktoréhokoľvek rozhodujúceho hráča v geopolitike Strednej Ázie, čo asi najviac zavzdušnilo rozpadajúcu sa Európsku úniu, s ktorou nepočíta, okrem Ukrajiny, nikto zo serióznych geopolitických aktérov, takže Brusel v panike ohlásil konferenciu EÚ – Stredná Ázia (Samarkand 17.-18. november 2022). Lenže predtým bude ešte v Uzbekistane summit Šanghajskej organizácie spolupráce. Táto bruselská panika je aj potvrdením postupného scvrkávania sa Západu vo svete, čo naši anglosaskí súdruhovia vo vedení a najmä zatiaľ vo vedení Slovenska a geriatria okolo J. Borella (nar. 24. apríla 1947), neradi počujú;

– diskusie, resp. posudzované dokumenty sa neodvolávali na záväzky, resp. spojenia s dokumentami napr.: Spoločenstva nezávislých štátov (SNŠ) alebo výrazného integračného fenoménu – Eurázijskej ekonomickej únie (EEÚ). Nakoniec už koncom 90-tych rokov sa v regióne aktivizovali prvé integračné pokusy, ale Eurázijské ekonomické spoločenstvo sa pretavilo do EEÚ (už s participáciou Moskvy) a Organizácia stredoázijskej spolupráce zanikla úplne;

– rokovanie piatich prezidentov sa uskutočnilo v ruskom jazyku(!), čo len potvrdzuje, že ruský svet (русский мир) nie je na ústupe. Záleží len na tom, komu vyjadríte svoje sympatie, resp. pod akým propagandistickým tlakom sa rozhodujete.
V čom možno vidieť význam stretnutia?

Nezabúdajme, že tu je bezbrehým a nenažraným kapitalizmom spôsobená geopolitická turbulentnosť, krach projektu globalizácie, ekonomická a energetická kríza.

A nezabúdajme, že iní prezidenti viac rozumejú svojmu remeslu než v staručkej (so všetkým, čo z toho plynie) Európe a snažia sa spoločne hľadať riešenia stavu, ktorí nespôsobili a najmä – akceptujúc národnoštátne záujmy svojich krajín.

Nie týchto (tejto), ale svojich krajín, ktorými sú: Kazachstan, Kirgizsko, Tadžikistan, Turkménsko a Uzbekistan.

Preto možno vznikla Zmluva o družbe, dobrom susedstve a spolupráci s cieľom rozvoja Strednej Ázie v 21. storočí (Договоре о дружбе, добрососедстве и сотрудничестве в целях развития Средней Азии в XXI веке), ktorú je potrebné vnímať ako historický moment v rámci strategickej pentagonály, ktorá sa formuje v Strednej Ázii.

K tej sa vrátime neskôr, pretože prezidenti podpísali nehľadiac na to, že summit má v krstnom liste zapísané „konzultačné stretnutie“, ešte niekoľko (päť) vážnych dokumentov, resp. rozhodnutí:

·rozhodnutie prezidentov – zriaďovateľov medzinárodného Fondu na záchranu Aralského mora (Фонд спасения Арала) o predĺžení splnomocnení pre Emomali Rachmona ako prezidenta Fondu…;

+ spoločné vyhlásenie Konzultatívneho stretnutia prezidentov krajín Strednej Ázie;
+ koncepciu vzájomnej spolupráce krajín regiónu v rámci mnohostranných formátov;
+ regionálny koncept „Zelený program pre Strednú Áziu“;
+ cestovnú mapu regionálnej spolupráce na roky 2022 – 2024.

Pred stretnutím v Kirgizsku sa najviac hovorilo o spomenutej Zmluve o družbe, dobrom susedstve a spolupráci s cieľom rozvoja Strednej Ázie v 21. storočí.

Prezident S. Žaparov sa vyjadroval, že zmluva bude mať kladný vplyv na ďalšie zblíženie, rozšírenie spolupráce a regionálnu integráciu. Samozrejme, pri akceptácii riešenia výziev a hrozieb súčasnosti: „… daná Zmluva… sa stane pevným základom ďalšieho prekvitania priestoru Strednej Ázie…“

V podobnom duchu sa vyjadril aj K.-Ž. Tokajev: „… v tomto roku a na budúci rok budeme oslavovať tridsiate výročie našich diplomatických vzťahov. V minulých storočiach … sme spolu prekonali historické peripetie a dnes predstavujeme na svetovej politickej mape nezávislé a suverénne štáty. Aj dnes máme pred sebou historickú misiu – zabezpečiť celostnosť, bezpečnosť a rozvíjanie našich krajín…“

Názory, názory…
Niektorí znalci stredoázijských politických pomerov (menšia časť) sú presvedčení, že tieto stredoázijské aktivity sú akýmsi vzopätím proti Moskve, a iná (ešte menšia) časť, že to je reakcia na narastanie dôvery medzi Ruskom, Tureckom a Iránom a že nedávne stretnutie lídrov týchto krajín v Teheráne je prazákladom novej antizápadnej aliancie (od východnej Európy po Juhočínske more) s Ruskom v centre.

No a kam sa prikloní Stredná Ázia je (väčšej časti) jasné, len sa o tom v našich médiách nehovorí.

Takže regionálna integrácia v Strednej Ázii nie je založená na filozofii „integrovať sa proti Rusku“, alebo reakcia na špeciálnu operáciu na Ukrajine. Je to reakcia na fakt, že bezbrehá globalizácia – a to treba priznať a prízvukovať – zlyhala.

Ďalej nezabúdajme, že okrem K+K (Kazachstanu a Kirgizsko), ostatné krajiny priamo susedia s Afganistanom. Je to surová realita a tá si vyžaduje regionálnu reálpolitiku. V Afganistane totiž ostáva naďalej bezpečnostne zložitá situácia, čo nemôže nechať Strednú Áziu bez ostražitosti.

Okrem hore spomenutých piatich dokumentov teda – bol a nebol – podpísaný ten hlavný, nosný a rozhodujúci: Zmluva o družbe, dobrom susedstve a spolupráci s cieľom rozvoja Strednej Ázie v 21. storočí.

Prezidenti Kazachstanu, Uzbekistanu a Kirgizska ho podpísali na mieste. Prezidenti Tadžikistanu a Turkménska vyslovili súhlas s filozofiou a dikciou tejto Zmluvy, ale ju nepodpísali s odkazom na to, že vnútroštátne procedúry im to neumožňujú.

Lenže Kazachstan je ekonomicky najposunutejšou krajinou, Uzbekistan je najľudnatejším subjektom, Kirgizsko sa vracia na politickú scénu, Turkménsko si stráži svoj štatút silnej neutrality a Tadžikistan je zasa najchudobnejšia a najnestabilnejšia krajina.

Nepodpísanie dokumentu sa tak dá pochopiť, ale rozumieť sa tomu nedá, najmä ak bola prípravná fáza stretnutia!
Keď niekto chápe a niekto nerozumie

Štvrté konzultatívne stretnutie prezidentov krajín Strednej Ázie je za nami a hlavné smerovanie regionálnej spolupráce bolo konsenzuálne (t.j. bez ruského /možno aj bez čínskeho/ a hlavne bez anglosaského vplyvu, čo je mimoriadne dôležité pre budúcnosť nielen Strednej Ázie, ale pre ľudstvo ako také) nalinkované.

Momentálna budúcnosť je zjavne v regionálnej spolupráci a regionálnej rozumnej integrácii. A regionálni lídri stredoázijských krajín, túto novú geopolitickú výzvu pochopili.

A naši – nič – veď je (vraj) čas do konca augusta.

Že by do 21. augusta?

Rozumejú svojim krajinám.... Ako každý mafián.

K problémům patří rostoucí náklady, snížení dovozu a vývozu do Ruska i na Ukrajinu nebo omezený přístup k úvěrům.

Průzkum Světové banky ukázal, že od února 2022 jsou podniky v Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu pod tlakem rostoucích výrobních nákladů a omezeného přístupu k úvěrům.

Celkem 65 % podniků v těchto třech středoasijských zemích uvádí, že se již téměř půl roku potýkají s rostoucími výrobními náklady. Dalších 64 % respondentů zvyšuje ceny výrobků nebo trpí klesající ziskovostí a 43 % dotázaných podniků uvedlo, že snížilo dovoz z Ruska a Ukrajiny nebo zcela zastavilo nákupy z těchto zemí. Naproti tomu tržby podniků prodávajících vývozcům nebo nadnárodním společnostem z Ruska nebo Ukrajiny se snížily o 5 %. Tržby se u dotazovaných podniků, které neprodávají do Ruska nebo na Ukrajinu, naopak zvýšily o 5 %.

Kyrgyzské podniky pociťují ekonomické důsledky situace na Ukrajině nejvíce. Autoři studie konstatují, že z hlediska obchodních vztahů je Kyrgyzská republika s Ruskem nejvíce integrovaná ze všech tří sledovaných zemí. Proto 87 % kyrgyzských respondentů zvýšilo výrobní náklady kvůli tomu, že nakupují více výrobků a materiálů z Ruska. Také 32 % kyrgyzských podniků potřebuje upravit své úvěry a snížit své dluhové zatížení.

Mezi hlavní problémy, se kterými se podniky při získávání úvěrů potýkají, patří podle Světové banky vysoké úrokové sazby, dostupnost zajištění a záruk a neochota bank poskytovat úvěry, pravděpodobně v důsledku přísnějších pravidel pro poskytování úvěrů a averze k riziku v prostředí zvýšené globální nejistoty.

Analytici Světové banky uvedli, že v důsledku finančních potíží může utrpět produktivita a konkurenceschopnost zkoumaných podniků z Tádžikistánu, Uzbekistánu a Kyrgyzstánu. To by vedlo k uzavírání podniků, ztrátě pracovních míst a zpomalení hospodářského růstu.

Organizace turkických států, která sdružuje Turecko, Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Uzbekistán, chce urychlit proces jazykové jednoty turkických zemí.

Při Organizaci turkických států (OTS) byla založena Komise pro vytvoření společné abecedy, která má „urychlit proces jazykové jednoty“, informovala turecká tisková agentura Anadolu v ruském vydání.

V komisi budou zasedat dva zástupci z každé země OTS, problematice se budou věnovat oddělení, která se zabývají jazykovou politikou. První zasedání Komise pro vytvoření společné abecedy se bude konat v Kyrgyzstánu, datum zatím není upřesněno.

Rozhodnutí o zřízení komise bylo přijato na Semináři o společné abecedě turkického světa, který se konal v tureckém městě Bursa a jemuž předsedal Gürer Gülsevin, vedoucí Turecké jazykové společnosti.

Na semináři turkologové představili informace o abecedě a historických jazykových procesech, které probíhaly v jejich zemích. Zdůraznili význam urychlení vývoje společné abecedy a jejího rozšíření mezi turkickými státy.

Akce se zúčastnil také předseda Rady starších OTS, místopředseda turecké Strany spravedlnosti a rozvoje Binali Yildirim, vedoucí Atatürkovy vyšší rady pro kulturu, jazyk a historii Mohammet Hekimoglu a také Hassan Hassanov, ázerbájdžánský člen Rady starších OTS, uvedla agentura.

Organizace turkických států (OTS) sdružuje od roku 2009 Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Turecko a Uzbekistán. Turkmenistán a Maďarsko jsou pozorovatelskými státy. Cílem této organizace je podporovat komplexní spolupráci mezi turkickými národy. Další summit OTS se bude konat v listopadu v uzbekistánském Samarkandu.

Peter Juza píše o novém a významném vývoji (nejen) ve střední Asii, který se týká sjednocovacího procesu turkického světa. Půjde o „game changer“?

Samarkand, ako perla Strednej Ázie, sa opäť (a nie po prvý raz v tomto roku) stal svojským geopolitickým centrom sveta. Nateraz – turkického sveta.

Totiž v piatok 11. novembra 2022 sa tam konal summit lídrov Organizácie turkojazyčných štátov, ktorá ako členov spája Azerbajdžan, Kazachstan, Kirgizsko, Turecko a Uzbekistan. A ako pozorovateľov Turkménsko (a teraz pozor, ako jedinú nemoslimskú krajinu) aj Maďarsko.[1]

Naviac V. Orbán na summite, celkom korektne a oprávnene skritizoval (nikto nebol proti) sankcie voči Ruskej federácii, ktoré vôbec, ale vôbec nepomáhajú ukončeniu špeciálnej operácie na Ukrajine a naviac podrývajú európsku ekonomiku: „…úlohou Maďarska je dosiahnuť taký stav, aby na Ukrajine bola dosiahnutá dohoda o prímerí a čo najskôr boli spustené mierové rozhovory, pretože len mier môže ukončiť potravinovú a energetickú krízu…“

Tri dimenzie
Pre poriadok a objektivitu treba pripomenúť, že pozorovatelia v danej organizácii majú veľmi širokú paletu právomocí a možností (napr. účasť na rokovaní všetkých orgánov Organizácie turkojazyčných štátov).

Summit lídrov turkojazyčných štátov, okrem pompéznosti, ktorá je pre Samarkand historickým faktom, možno ešte charakterizovať tromi momentmi:

Po prvé, zjednocujúcim jazykom nebola ani angličtina a ani ruština, ale dominoval turkický jazykový základ (spomenie si niekto na M. Baluďanského, rodáka zo Slovenska, prvého rektora Sanktpeterburgskej univerzity, ktorý prednášal v „slovanskom“ jazyku?)

Po druhé, summit pod taktovkou Turecka naznačil, že v prípade turkického sveta je (podľa jeho videnia) reč o jednotnej civilizácii turkických národov od Pamíru po Karpaty (a vice versa).

No a po tretie, summit bol svojským signálom Moskve, že snaha o jej postupné (aj keď de facto nereálne) vytesňovanie z turkického priestoru Strednej Ázie je na turkickom pracovnom stole.

Uvažovať o tom, že v skorej dobe sa táto organizácia stane plnohodnotným a vplyvným subjektom medzinárodných vzťahov, je zatiaľ kacírske, ale… ale po tom, ako si Turecko rukami Recepa Erdogana robí s európskou politikou – a nielen s tou – čo chce, nie je nereálne!

Nakoniec, minister zahraničných vecí Turecka Mevlüt Çavuşoğlu neformálne naznačil (a nikto nebol proti tomu), že krajinou so štatútom pozorovateľa je aj Seveocyperská turecká republika, aj keď sa daná téma na summite neprerokovávala.

Kazašský prezident, poznajúc nuansy (ne)priznania Kosova, Krymu, Južného Osetska, Podnesterska… sa k tomuto problému vyjadril kategoricky“ „…Kazachstan rozhodne podporuje teritoriálnu celostnosť všetkých štátov sveta a tiež považuje za rozhodujúce dodržiavať Chartu OSN…“

Minister zahraničných vecí hostiteľskej krajiny Vladimír Norov to vyjadril tiež jasne: „…o priznaní Severného Cypru (myslí sa Severocyperská turecká republika), ako nezávislého štátu, o tom nemôže byť reč…“

Samozrejme, že Organizácia turkojazyčných štátov nepadla z neba a nepadla dnes. Už v prvých mesiacoch po ukončení existencie Sovietskeho zväzu sa v roku 1992 konalo prvé stretnutie podobného formátu v Ankare, na ktorom sa zúčastnili vtedajší prezidenti Azerbajdžanu, Kazachstanu, Kirgizska, Turecka, Turkménska a Uzbekistanu. Špecifické bolo v tom, že rokovacím jazykom bola vtedy – ruština! No a potom nasledovali stretnutia: Istanbul (1992, 2001, 2010), Biškek (1995), Astana (1998), Baku (2000), tiež Antália (2006) a vo výpočte by sme mohli pokračovať…

Čo je však nemenným faktom, v členských a pozorovateľských krajinách žije cca 150 mil. obyvateľov na ploche viac ako 4 mil. km2, a to všetko v priestore Eurázie.

Vízia do roku 2040
Špeciálnu pozornosť výsledkov summitu si určite zaslúži strategický dokument Vízia turkického sveta – 2040, v ktorom sú zosumarizované základné parametre turkickej spolupráce od politiky, cez kultúrnu nadstavbu, až po regionálne „maličkosti“, ktoré zvyšujú turkickú autoritu.

Podľa reakcií na prijatie tohto strategického konceptu sa v roku 2022 a v Samarkandepodarilo dosiahnuť, že turkický svet sa zjednocuje a stáva sa homogénnejší. Ako červená niť sa dokumentom tiahne základný cieľ tejto koncepcie – vytvorenie prosperujúcich spoločností v turkojazyčných štátoch. Inak povedané, ak Ankara (Istanbul) prestane participovať na anglosaskom projekte pokusu o likvidáciu Ruska, tak potom môže (aspoň v Strednej Ázii)turkický svet postupne nahradiť ruský svet. Postupne, ale bez postkoloniálneho handicapu Veľkej Británie, ktorá je v polohe exitujúceho koňa, mocne sa držiaceho v Atlantiku utopených Spojených štátov.

Rýchla sumarizácia
Summit prijal nasledujúce dokumenty:
– deklarácia summitu Organizácie turkojazyčných štátov;
– protokol o zmene Nachičevanskej dohody o vytvorení Zväzu spolupráce turkojazyčných štátov;
– rozhodnutie o Pravidlách procedúry Organizácie turkojazyčných štátov;
– rozhodnutie o menovaní generálneho tajomníka organizácie (jeho námestníkov a tiež prezidenta Turkickej akadémie);
– rozhodnutie o vytvorení Turkického investičného fondu.

Výsledky summitu v Samarkande zhrnul na záverečnej hodnotiacej tlačovej konferencii minister zahraničných vecí Uzbekistanu, teda hostiteľskej krajiny, Vladimír Norov, ktorý hovoril výlučne o turkickej civilizácii: „…Organizácia vstupuje do novej (zodpovednej) etapy, kde budeme musieť riešiť mnohé prioritné úlohy…“

Samarkandským summitom sa ukončilo úspešné predsedníctvo Turecka v tejto organizácii a žezlo prebral Taškent, ktorý slovami svojho prezidenta vyjadril strategickú pozíciu: „…vstupujeme do novej etapy pod heslom – nová éra turkickej civilizácie…“

Generálnym tajomníkom sa na najbližšie volebné obdobie stalpredstaviteľ v Kirgizska, veľvyslanec Kubanyčbek Kasymovič Omuraliev (Кубанычбек Касымович Омуралиев).

V Samarkande bolo dohodnuté, nasledujúci summitu sa bude konať v roku 2023 v Kazachstane.

A ešte niečo. Na summite sa hlavy štátov dohodli, že rok 2023 bude Rokom pozdvihnutia turkickej civilizácie.

A to, samozrejme, neveští nič dobré… Prečo?

Neviem, či si čitatelia všimli, ale okrem Organizácie turkojazyčných štátov existuje, napr. Liga arabských štátov, Africká únia, Medzinárodná organizácia Frankofónie…, len nikde nie je vidieť ligu, či organizáciu slovanských štátov…

Je to smutné, ale pod vedením „usáckeho“ Poľska (cez projekt Trojmoria) a ešte „usáckejšej“ Ukrajiny (koncept zástupnej vojny NATO s Ruskom) sa slovanský svet dostáva na kolená.

Na niečo podobné ako Rok pozdvihnutia slovanskej civilizácie môžeme zatiaľ zabudnúť. Zatiaľ! A aj to je odkaz zo Samarkandu do Bratislavy. Alebo – „len“ slovanstvo v rámci globalizovaného progresivizmu nie je in, resp. deslovanizácia je in?[2]

Poznámky:
[1] Pozn.: PV Maďarska V. Orbán na summite identifikoval Maďarsko ako jedinú „kresťanskú turkickú krajinu“.
[2] Pozn.: Počas druhej svetovej vojny bolo vyvraždených asi 30 miliónov Slovanov a zhruba o podobný počet sa znížil obyvateľstvo v slovanských krajinách následkom tejto strašnej vojny.

Peter Juza píše o bezpečnostním významu Afghánistánu pro střední Asii a o rostoucí roli Indie pro budování regionální bezpečnosti.

Písal sa 27. január 2022, keď sa konal prvý summit India – Stredná Ázia. [1] Bol síce v on-line formáte, ale India si uvedomuje (na rozdiel od Slovenska), čo pre budúce geopolitické a geoekonomické usporiadanie sveta znamená a najmä bude znamenať Stredná Ázia.

Preto sa jej aktivity sústreďujú nielen na to, aby si udržala svoje doterajšie silové pozície v regióne (v Tadžikistane), ale aj z toho dôvodu, aby sa India, člen Šanghajskej organizácie spolupráce, nevytratila zo Strednej Ázie.

Najmä, aby nebola (v dobrom) vyfaulovaná Čínou, ktorá si (objektívne) nárokuje na ekonomické výhody v regióne. No a tiež Ruska, ktoré má svojím spôsobom morálny historicko-kultúrny nárok (objektívne) na formovanie budúcnosti regiónu.

Jedným z dohodnutých bodov v rámci januárového internetového summitu hláv štátov boli aj pravidelné stretnutia tajomníkov rád bezpečnosti (bezpečnostných rád) India – Stredná Ázia.

Teraz je na mieste otázka, prečo práve tento mocenský segment. Prečo nie napríklad sféra kultúry, školstva… – aj na to príde, ale teraz ide o regionálno-globálnu bezpečnosť, čomu mladší bezpečnostní experti zo Slovenska veľmi nerozumejú, alebo im je zakázané rozumieť.

A ešte niečo, cez Strednú Áziu si India zaisťuje veľmi výhodné dodávky zdrojov a surovín z Ruskej federácie (najmä ropu a umelé hnojivá).[2]

Tie zdroje a suroviny, ktoré sú Bruselom embargované tak, aby na to zjavne Bratislava finančne, ekonomicky a slovansky (a vnútropoliticky) vykrvácala!
Regionálna bezpečnosť – na prvom mieste

Takže na základe dohody hláv štátov spred roka sa 6. decembra 2022 v hlavnom meste Indie Naí Dillí (New Delhi) konalo historicky prvé stretnutie tajomníkov rád bezpečnosti/poradcov pre národnú bezpečnosť India – Stredná Ázia.

Pozvanie hostiteľa – indického poradcu pre národnú bezpečnosť (India’s National Security Adviser – NSA) Ajita Dovala[3] prijali všetci jeho partneri z krajín v rámci Strednej Ázie – Kazachstanu, Kirgizska, Tadžikistanu a Uzbekistanu (s výnimkou Turkménska, ktorého na stretnutí zastupoval turkménsky veľvyslanec v Indii Šalar Geľdynazarov).

A. Doval v uvítacom prejave akcentoval, že „… mierová, bezpečná a prekvitajúca Stredná Ázia je v záujme Indie…“

Nezabudol (to, čo v slovenských médiách už absentuje) na tzv. ekonomickú dimenziu vzťahov: „… India je pripravená spolupracovať, investovať a rozvíjať vzťahy v regióne…“.

Samozrejme, stredoázijská množina tajomníkov s indickým hostiteľom posúdila aj aktuálnu bezpečnostnú situáciu v Afganistane (čo je určujúca bezpečnostná téma pre celý región), ktorú hodnotili (diplomaticky) ako nie dobré dedičstvo x-ročného bašovania Američanov v krajine, najmä v súvislosti s možným ďalším financovaním teroristických aktov po svete a dodávok zbraní akože určených pre Ukrajinu.

Tajomník RB Kirgizska Marat Imankulov upozornil, že bezpečnosť nie je len regionálna téma, aj keď Afganistan je pre Strednú Áziu bezpečnostne rozhodujúci. Najmä ostatný koncept Veľkého Afganistanu!
Dialóg bude pokračovať

Na záver prvého stretnutia účastníci prijali Spoločné komuniké[4] (čo nie je záväzný dokument, ale len akési zhrnutie), v ktorom sa zrkadlí výzva k prijatiu Všeobecnej konvencie OSN o terorizme.

Podporili napr. iniciatívu Kazachstanu na vytvorenie (pod záštitou OSN) siete regionálnych centier pre biologickú bezpečnosť, alebo venovanie zvýšenej pozornosti tzv. Deklarácii z Dušanbe o spolupráci v oblasti bezpečnosti.

Pri troške predstavivosti môžeme v rámci zhrnutia konštatovať: dialóg India – Stredná Ázia, v podmienkach totálnych kontroverzii Ruskej federácie a Spojených štátov (ktoré si do zálohy vzali západnú Európu a hlavne „šteniatka“ zo strednej Európy) demonštruje, že Stredná Ázia (na rozdiel od strednej Európy alebo V4) koordinovane demonštruje svoj nezávislý pohľad na svoju zahraničnú politiku. Vrátane perspektív dopravného koridoru „Sever – Juh“, čo je pre Európu acidôležité.

Nasledujúce stretnutie tajomníkov vo formáte India – Stredná Ázia by sa malo konať koncom roku 2023 v Kazachstane.

So začiatkom špeciálnej vojenskej operácie a kolapsom unipolárneho sveta význam regiónu vzrástol, upozornil v tejto súvislosti námestník šéfa Bahovaddinovho inštitútu filozofie, politológie a práva Národnej akadémie vied Tadžikistanu.

Spojené štáty americké začali s krajinami Strednej Ázie hovoriť jazykom hrozieb. Rustam Chajdarov, zástupca riaditeľa Bahovaddinovho inštitútu filozofie, politológie a práva Národnej akadémie vied Tadžikistanu, to oznámil na III. stredoázijskej konferencii Valdajského klubu v Tomsku. Informovala dnes, 16. mája, tlačová agentúra „Sputnik Tadžikistan“.

„Vzhľadom na svoju geografickú polohu bola Stredná Ázia vždy zapojená do geopolitických procesov v Eurázii. A so začiatkom špeciálnej vojenskej operácie a kolapsom unipolárneho sveta význam regiónu vzrástol,“ povedal.

Poznamenal, že dnes sa vojenský konflikt v Európe zmenil na zástupnú vojnu kolektívneho Západu proti Rusku.

„A teraz sú južný Kaukaz a stredná Ázia v hľadáčiku kolektívneho Západu, zatiaľ čo globálny juh a východ sú už unavené svetom orientovaným na Ameriku,“ dodal Chajdarov.

Krajiny Strednej Ázie budú podľa neho rozvíjať vzťahy s tými štátmi, ktoré prispievajú k ich blahobytu.

Navrhol, aby Rusko aktivovalo interakčný formát „BRICS + Stredná Ázia“, keďže práca na stupnici „Stredná Ázia + 1“ podľa jeho názoru úplne nezodpovedá záujmom regiónu.

„Ak bude možné aktivovať formát „BRICS + CA“, pomôže to vytvoriť nový model strategického prepojenia v rôznych oblastiach, čo bude ranou pre západnú hegemóniu,“ dodal Chajdarov.

Válka na Ukrajině udělala z Transkaspické mezinárodní dopravní cesty jedinou spolehlivou trasu mezi Čínou a Evropou.

Válka na Ukrajině snížila pro Čínu význam severního dopravního koridoru, který vedl přes Rusko. Na druhou stranu zvýšila význam koridoru středního neboli oficiálně Transkaspické mezinárodní dopravní cesty. Tato cesta spojuje Čínu na východě s ekonomikami střední Asie a dále prostřednictvím Ázerbájdžánu a Turecka s Evropou. Tato skutečnost staví Ázerbájdžán do důležité pozice z pohledu Číny, která je dnes velmi zainteresovaná v jeho politické stabilitě, píše ve své analýze pro The Craddle Robert Inkalesh.

Vztahy mezi oběma zeměmi se v posledních 31 letech značně rozvíjely, novou dynamiku jim ale dal čínský projekt Jedno pásmo, jedna stezka, který Peking zahájil v roce 2013. Ázerbájdžán byl jednou z prvních zemí, která iniciativu podpořila. Do země pak směřovaly velké čínské investice.

Bilaterální obchodní obrat Číny a Ázerbájdžán vzrostl ze 760 milionů dolarů v roce 2014 na 2,2 miliardy dolarů v roce 2019. V roce 2021 se Čína stala čtvrtým největším obchodním partnerem Ázerbájdžánu.

Peking v rámci své strategie Jednoho pásma, jedné stezky investuje velké prostředky do středního koridoru. Jedná se o investice do rozvoje infrastruktury nejen v Ázerbájdžánu, nýbrž také v Kazachstánu. Význam má železniční spojení.

Severní trasa mezi Čínou a EU byla díky válce na Ukrajině značně omezena. V tuto chvíli je tedy střední koridor jedinou životaschopnou pozemní trasou mezi Čínou a Evropou. Pozemní doprava, efektivnější i když dražší, by podle Pekingu mohla nahradit námořní koridor. Na druhou stranu Ázerbájdžán má vlastní ambice energetického centra, které se neobejdou bez snahy zavděčit se regionálním spojencům – Izraeli a Turecku.

Vztahy Ázerbájdžánu a Izraele se v poslední době dostaly více do centra zájmu. Týkají se hlavně prodeje zbraní a dodávek energie. V současnosti podle odhadů dodává Izrael Ázerbájdžánu 70 % zbraní a naopak Ázerbájdžán 40 % energií (důsledkem západních sankcí, které omezily ruské možnosti). Významným faktorem jejich vztahů je ale také Írán. Ázerbájdžán by mohl podpořit severní separatisty v Íránu a posílit přítomnost izraelské rozvědky v zemi, nicméně možnost, že by se pustil do konfliktu s Teheránem je mizivá. Baku by si odcizilo Turecko.

Pak jsou zde obavy z panturkismu současného tureckého prezidenta Erdogana. Panturkický expansionismus vyvolává obavy v Číně s ohledem na situaci v provincii Sin-ťiang. Čína má ale za to, že panturkické tendence mohou destabilizovat také celý Jižní Kavkaz.

K dalším bezpečnostním rizikům patří konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií o Náhorní Karabach. Strategická poloha Ázerbájdžánu jako součásti ruské obchodní cesty do Indie rovněž vyvolává obavy, že by mohlo dojít k pokusům o sabotáž srdečných vztahů, které Baku udržuje se všemi stranami probíhající „nové studené války“.

Střední koridor by mohly ohrozit i případné snahy USA tuto dopravní cestu sabotovat: administrativa Joe Bidena už oznámila konkurenční plány na projekt Partnerství pro globální infrastrukturu a investice.

V lednu 2022 došlo k politickým nepokojům v Kazachstánu. A v souvislosti s nimi se objevila i obvinění USA z podpory další „barevné revoluce“. Tato možnost vměšování se do vnitřních záležitostí zvyšuje i v případě Ázerbájdžánu rizika destabilizace země.

Je to právě stabilita, která je hlavním pilířem čínsko-ázerbájdžánských vztahů a její narušení by mohlo mít pro obě země významné hospodářské i diplomatické důsledky. Čína tak bude s ohledem na geopolitický kontext současnosti pečlivě sledovat situaci v Ázerbájdžánu a sousedství.

Čína by mohla mít díky úspěchu saudsko-íránského usmíření rovněž větší motivaci řešit další regionální konflikty, zejména ty, které narušují její strategický projekt Jednoho pásma, jedné stezky.

DUŠANBE (Sputnik) - Ruský minister zahraničných vecí Sergej Lavrov v utorok vyzval krajiny Strednej Ázie, aby kriticky posúdili programy vojenskej spolupráce so Západom, pretože sa využívajú na vytvorenie kontroly nad regiónom.
"V súčasnosti existujú zámerné snahy Západu o asertívnu inváziu, vrátane humanitárnej a vojenskej, do Strednej Ázie ... Programy rozvojovej pomoci, ktoré presadzujú západní geopolitickí inžinieri, sú v skutočnosti nástrojmi kontroly a preformátovania politicko-ekonomickej krajiny regiónu podľa ich predstáv. Vyzývame našich priateľov, aby kriticky zvážili programy vojenskej spolupráce a výcviku v oblasti presadzovania práva, ktoré im vnucuje Západ," povedal Lavrov na Rusko-tadžickej (slovanskej) univerzite v Dušanbe.

Predtým na spoločnej tlačovej konferencii s tadžickým ministrom zahraničných vecí Sirojiddinom Muhriddinom najvyšší ruský diplomat poznamenal, že Rusko a Tadžikistan si vysoko cenia svoju spoluprácu a budú pokračovať v boji proti terorizmu, extrémizmu a obchodovaniu s drogami.

"Budeme pokračovať v boji proti terorizmu, extrémizmu a obchodovaniu s drogami a samozrejme si veľmi vážime našu spojeneckú spoluprácu a postoje, ktoré zaujímame na medzinárodnej scéne. Sú založené na spojeneckých zásadách. Práve to robí Tadžikistan, keď sa naši neprajníci snažia na medzinárodných platformách ospravedlniť svoje dlhoročné kroky na prípravu vojny proti Rusku rukami rasistického režimu, ktorý si sami vypestovali v Kyjeve," povedal Lavrov novinárom.
Muhriddin zasa uviedol, že jednou z hlavných tém rozhovorov bola situácia v Afganistane.
"Diskutovali sme o otázkach regionálnej bezpečnosti s dôrazom na situáciu v Afganistane. Zhodli sme sa v hodnotení bezpečnostných výziev a hrozieb, ktoré predstavuje rastúci počet rôznych teroristických skupín v severovýchodných provinciách Afganistanu," povedal.
Tadžický minister dodal, že obe krajiny budú naďalej prijímať potrebné kroky na udržanie vysokej úrovne bilaterálnych vzťahov.
Moskva bude tiež pokračovať v podpore modernizácie ozbrojených síl Tadžikistanu, zdôraznil Lavrov.
"Hovorili sme o plnení dohôd o vojenskej a vojensko-technickej spolupráci vrátane realizácie programu modernizácie ozbrojených síl Tadžikistanu. Budeme pokračovať v poskytovaní primeranej pomoci Dušanbe. Všetky plánované sumy [podpory] budú naplnené," povedal Lavrov po stretnutí s Muhriddinom.
Rusko je vďačné Tadžikistanu za vytvorenie podmienok pre 201. vojenskú základňu a za vykonávanie činností na nej, dodal minister.

V Tadžikistane sa nachádza ruská 201. vojenská základňa, jedno z najväčších zahraničných vojenských zariadení Ruska, ktoré je rozmiestnené v mestách Dušanbe a Bokhtar. Počet vojenského personálu je približne 7 500 osôb. Lavrov navštívil základňu 5. júna.
Predtým počas dňa Sergej Lavrov rokoval s tadžickým prezidentom Emomalim Rahmonom.
Lavrov pricestoval do Dušanbe na návštevu 5. júna. Podľa ruského ministerstva zahraničných vecí budú strany počas rozhovorov diskutovať o bilaterálnych vzťahoch, perspektívach ďalšieho rozvoja spojeneckých vzťahov medzi Moskvou a Dušanbe v politickej, obchodnej, hospodárskej a humanitárnej oblasti.
Ruský minister sa plánuje dotknúť aj otázok medzinárodnej a regionálnej agendy. Ďalšou témou rozhovorov bude prehĺbenie zahraničnopolitickej koordinácie medzi Ruskom a Tadžikistanom v rámci Organizácie Zmluvy o kolektívnej bezpečnosti (CSTO), Spoločenstva nezávislých štátov, Šanghajskej organizácie pre spoluprácu (SCO), ako aj OSN a OBSE.
V Tadžikistane sa nachádza 201. ruská vojenská základňa, jedno z najväčších zahraničných vojenských zariadení Ruska, ktoré je rozmiestnené v mestách Dušanbe a Bokhtar. Počet vojenského personálu je približne 7 500 osôb.
Na základe dohody o štatúte a podmienkach prítomnosti ruskej vojenskej základne na území Tadžickej republiky (2012) bol pobyt ruskej základne v republike predĺžený do roku 2042.

TAŠKENT (Sputnik) - Uzbekistan a Irán majú v úmysle rozvíjať spoluprácu vrátane multimodálneho dopravného koridoru cez Turkménsko a spoločného logistického centra, uviedlo v pondelok uzbecké ministerstvo dopravy.
Uzbecký minister dopravy Ilhom Mahkamov a jeho iránsky náprotivok Mehrdad Bazrpash viedli bilaterálne rozhovory v Teheráne, uviedlo ministerstvo vo vyhlásení.
"Strany dosiahli dohodu o rozvoji trojstranného dopravného multimodálneho koridoru Uzbekistan - Turkménsko - Irán," uvádza sa vo vyhlásení.
Strany sa tiež dohodli na vytvorení logistického uzla, ako aj na výstavbe nákladných terminálov za účasti uzbeckých podnikateľov v iránskych prístavoch Čah Bahar a Bandar Abbás.
Okrem toho Uzbekistan a Irán plánovali založiť spoločný podnik na výstavbu ciest a uskutočniť stretnutia medzi ministerstvami s cieľom rozvíjať spoluprácu v oblasti železničnej dopravy.

Snaha Strednej Ázie o regionálnu integráciu zaznamenala vo štvrtok veľký skok vpred, keď z jej východného uzla v čínskej provincii Gansu vyrazil prvý nákladný vlak smerujúci do Afganistanu.
Vlak odišiel vo štvrtok z logistického centra Dongchuan v Lanzhou, hlavnom meste provincie Gansu, ktoré leží na Žltej rieke. Vlak s 39 kontajnermi tovaru vrátane automobilových súčiastok, nábytku, kancelárskych potrieb a mechanického vybavenia bude smerovať na západ, pričom pôjde po tých istých cestách ako staroveká Hodvábna cesta do Kašgaru, mesta na krajnom západe najzápadnejšej čínskej provincie, Ujgurskej autonómnej oblasti Sin-ťiang.
V Kašgare sa náklad vyloží na nákladné autá a odvezie sa cez pohorie Tien-šan do Kirgizska, kde sa v meste Oš na východnom konci Ferganského údolia naloží späť na vlakové vagóny. Odtiaľ ho vlak odvezie na západ do Uzbekistanu, pozdĺž rieky Fergana a na juh, až kým neprejde cez Most priateľstva medzi Uzbekistanom a Afganistanom cez rieku Pandž a nakoniec sa dostane do afganského mesta Hairatan.
Celková vzdialenosť je podľa čínskych médií približne 1 940 míľ (3 125 km) a očakáva sa, že jej prekonanie bude trvať 15 dní.
"Dúfame, že sa nám podarí normalizovať trasu čínsko-afganskej expresnej dopravy a budeme ju prevádzkovať štyrikrát mesačne," uviedol pre čínske médiá Li Wej, marketingový manažér spoločnosti New Land-Sea Corridor Operation Co, jednej z hlavných firiem zapojených do prepravy.
Dokončenie trasy bude zohrávať dôležitú úlohu pri zvyšovaní obchodu v regióne, najmä s Afganistanom, ktorý má potenciál stať sa kontinentálnym infraštruktúrnym centrom - potenciál, ktorý sa zatiaľ nerealizoval vďaka desaťročiam vojny.
Po prevzatí moci Talibanom* v roku 2021, keď americké sily dokončili svoje sťahovanie z Afganistanu, sa regionálne mocnosti ako Čína, Pakistan a Irán pokúsili pomôcť stabilizovať krajinu.
Nedávno to povedal čínsky minister zahraničných vecí Qin Gang: "Čína je pripravená posilniť spoluprácu s Pakistanom v afganskej otázke, uľahčiť proces mierovej obnovy Afganistanu, ako aj stabilitu a pokrok v regióne."
V súčasnosti prebieha podobné úsilie o vybudovanie železničnej trate z Kašgaru do iránskeho mesta Cháf na opačnej strane Afganistanu, ktorá dostala názov Železničný koridor piatich národov a viedla by po časti tých istých železničných tratí, ktoré sa používajú na novo otvorenej nákladnej trase. Koľajnice však budú musieť prekonávať aj pohorie Tien-šan, ktoré patrí k najvyšším horám sveta.
V poslednom čase sa dosiahol určitý pokrok v prepojení tejto železnice medzi Čínou, Kirgizskom a Uzbekistanom, keďže bolo dohodnuté v roku 1997.
"Všetky tri strany prispejú rovnakým dielom na kirgizskú časť železnice. Mnohé praktické otázky však ešte nie sú vyriešené, najmä tie, ktoré vyvolávajú obavy verejnosti v Kirgizsku," uviedla v marcovej správe Niva Yau, pracovníčka programu Eurázia v Inštitúte pre výskum zahraničnej politiky.
Predbežná trasa kirgizského úseku bola schválená v júni 2022 a štúdia uskutočniteľnosti mala byť dokončená minulý mesiac.
Rokovania sa však nedávno zintenzívnili, pričom predbežná trasa kirgizského úseku bola schválená práve v júni 2022.
*Taliban: skupina pod sankciami OSN za teroristické aktivity.

Vlády střední Asie využívají inteligentní diplomacii ke zvýšení regionálního obchodu a podpoře hospodářského sbližování v celé Eurasii.

Střední Asie v čele s Kazachstánem se stává jedním z hlavních obchodních a tranzitních uzlů Eurasie, píše Javier M. Piedra pro Asia Times. Právě Kazachstán stojí v čele úsilí o to, aby se střední Asie stala klíčovým obchodním a tranzitním uzlem. Podle čínské celní agentury se čínsko-středoasijský obchodní obrat v roce 2023 zvýšil o 27 % na 89,4 miliardy USD, přičemž 61,4 miliardy USD představuje čínský vývoz do regionu. Jen obchod mezi Čínou a Kazachstánem činil 41 miliard USD, což představovalo 46 % celkového obchodního obratu Číny se střední Asií, což je o 32 % více než v roce 2022.

Čínský vývoz do zemí od Turecka po Kazachstán se v lednu a únoru zvýšil o 31 %. Nejvyšší nárůst zaznamenal Ázerbájdžán, a to o 83 %, což byl téměř dvojnásobek procentního nárůstu obchodu s ostatními zeměmi regionu. Podle nedávné zprávy Asia Times obchod Číny s globálním jihem, včetně střední Asie, kompenzoval pokles obchodu s rozvinutými zeměmi, jako jsou Spojené státy, Evropská unie a Japonsko. Jak k těmto změnám v obchodní výměně mezi Čínou a střední Asií došlo?

Středoasijské země, včetně Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, využívají inteligentní diplomacii ke zvýšení regionálního obchodu a podpoře hospodářského sbližování v celé Eurasii, píše autor. Často spolupracují, aby využily svou společnou sílu a vyhnuly se konfliktům. Hlavy středoasijských států se pravidelně osobně setkávají, aby posílily své vztahy a podpořily obchodní a investiční iniciativy. Navzdory problémům spojeným s válkami a stížnostem na dluhovou past si tyto země uvědomují význam budování a udržování otevřených tranzitních koridorů napříč Eurasií, aby si zajistily trhy pro svůj vývoz a dovoz. Čína a střední Asie sdílejí tento zájem vzhledem k pevninské poloze střední Asie a zranitelnosti Číny vůči námořním blokádám.

Středoasijští představitelé se hlásí k různým strukturám podporujícím obchod, jako je BRICS, čínská iniciativa Pásmo a cesta a americké iniciativy C5+1 a B5+1. Region získal významné investice od různých mezinárodních rozvojových bank, států Blízkého východu a dalších subjektů do infrastruktury, logistiky a dopravních koridorů. Navzdory protichůdným programům snaha o euroasijské propojení a integraci pokračuje. Region vítá iniciativy, jako je Transkaspická mezinárodní dopravní cesta, Mezinárodní severojižní dopravní koridor, Čínsko-kyrgyzsko-uzbecká železnice a Uzbecko-afghánsko-pákistánská železnice. Samotný Kazachstán očekává do roku 2029 přímé zahraniční investice ve výši nejméně 150 miliard dolarů. V regionu se daří obchodu a podnikatelské činnosti, přičemž Čína, Rusko, Turecko a Jižní Korea jsou v Uzbekistánu velmi aktivní, zatímco investice EU a USA v sektoru malých a středních podniků zaostávají. K prosperujícímu obchodu v regionu přispívá také ochota bankovního sektoru poskytovat úvěry.

Pozitivní dopad na přeshraniční obchod mělo zřízení mnoha zvláštních ekonomických nebo exportních zpracovatelských zón ve střední Asii a na Kavkaze. Zlepšila se regulační opatření, digitalizace, harmonizace cel, hraniční postupy a interoperabilita, což prospělo přeshraničnímu obchodu. Kromě toho čínský obchod s tímto regionem těží z „platebního mechanismu za každého počasí“ pro výměnu měn, jehož příkladem je memorandum Kazachstánu a Číny o vzájemném zúčtování v jüanech.

Nárůst čínského vývozu do střední Asie a na Kavkaz se tedy dá přičíst faktorům, jako je euroasijská integrace, pevninské dopravní trasy, regionální hospodářský růst, poptávka po čínském zboží a kapitálové investice. Očekává se, že tento trend bude v budoucnu pokračovat vzhledem k národním zájmům zúčastněných států. Za hlavní důvod považuje autor skutečnost, že tyto faktory jsou pevnou součástí národních zájmů všech zúčastněných států.

V Kazachstánu již Tálibán (představitelé hnutí Tálibán) nejsou považováni za teroristy.
Prezident Kasym-Žomart Tokajev uvedl, že toto rozhodnutí bylo založeno na uznání politické reality.

Talibinci.jpg (36.05 KiB) Zobrazeno 3981 x

Kazašský vůdce během setkání s předsedy komor parlamentů zemí CSTO:
"Kazachstán vyškrtl režim Tálibánu ze seznamu teroristických organizací na základě významu rozvoje obchodní a hospodářské spolupráce s moderním Afghánistánem a pochopení, že tento režim je dlouhodobým faktorem"
Tokajev se domnívá, že jedním z hlavních úkolů v tomto ohledu je zapojení Afghánistánu do meziregionálních vazeb.
Ruské diplomatické oddělení mezitím informovalo Vladimira Putina, že Ruská federace by také mohla vyloučit Tálibán ze seznamu teroristických organizací. Načasování takového rozhodnutí přitom zatím nebylo oznámeno. Uvedl to zvláštní zástupce prezidenta Zamir Kabulov.
Den předtím ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov oznámil nadcházející vyřazení této organizace ze seznamu teroristických organizací v Ruské federaci.
Náměstek ruského ministra zahraničí Andrej Ruděnko již dříve poznamenal, že Moskva spoléhá na slib Tálibánu, že v Kábulu vytvoří inkluzivní vládu. Ruská federace to však nebude spojovat se svou politikou vůči Afghánistánu.

https://topcor.ru/48112-kazahstan-isklj ... ssija.html