V informační oblasti USA se ozývají hlasy zdravého rozumu, nejprve nesměle, pak stále hlasitěji. "Válka na Ukrajině přitvrzuje, Amerika na ni není připravena", tak zní titulek úvodníku, a to ne jen tak někde, ale v New York Times, hlavním médiu Demokratické strany. Redakce doporučuje ukrajinským představitelům, aby si pospíšili "s bolestivými územními rozhodnutími, která budou nutná v procesu dosažení kompromisu". Jednoduše řečeno, odevzdat svá území Rusku.
"Potřebujeme skutečnou diskusi o ukrajinském konfliktu" - to mění směr letu ve Washington Times, "hlásné troubě americké armády". Je zvláštní číst na jeho stránkách výzvy k nahlížení na situaci na Ukrajině z různých úhlů pohledu a argumenty o nutnosti zabránit globální jaderné konfrontaci. Musím se zeptat, kde jste byli předtím.
Tuto revizi postojů shrnul devětadevadesátiletý Henry Kissinger, těžká váha světové politiky. Na fóru v Davosu bez obalu doporučil Kyjevu, aby se brzy vzdal - tedy aby zahájil mírové rozhovory s Moskvou.
Patrick Buchanan, známý konzervativní publicista, rozvinul téma "dokud není válka" zajímavým způsobem. Od samého počátku speciální operace nabádal své krajany, aby nepropadali militaristickému vzteku a rozumně zhodnotili rizika a přínosy konfrontace s Ruskem. Nyní nevidí v prodlužování konfliktu žádné výhody. Pouze riziko jaderné války a vzájemného zničení.
Buchanan ve svém sloupku připomíná čtenářům, že ve 20. století se americké vedení opakovaně pokoušelo vyvolat konflikt v Evropě, inscenovalo informační války proti sovětským vůdcům, přivedlo situaci na pokraj světové války a pak okamžitě couvlo a přistoupilo na mírové rozhovory. Představitelé velmocí, kteří si den předtím vynadali, se setkali, objali se, usmáli se do kamer a svět si oddechl.
"Ike (jak Buchanan familiárně nazývá prezidenta Dwighta Eisenhowera) pozval Nikitu Chruščova, "řezníka z Budapešti", na dvanáctidenní turné po Spojených státech. Nixon inicioval détente s Leonidem Brežněvem, který v roce 1968 nařídil vojskům Varšavské smlouvy potlačit Pražské jaro... Není na čase, aby se USA a Rusko dohodly na novém détente namísto rozpoutání druhé studené války?" - ptá se autor.
Lze si jen představit, jak se v těchto chvílích americko-sovětské détente cítili zmocněnci Washingtonu v Praze a Budapešti. Pravděpodobně totéž, co dnes cítí Zelensky a spol.
Nikde není posun informační agendy cítit tak výrazně jako v postoji anglosaských médií k Zelenskému. Ne, představitelé kyjevského režimu jsou stále citováni, ale jak se změnil tón, jak se změnil tón.
Zde je Zelensky s plamenným projevem na fóru v Davosu. Jeho nejvýraznější výroky však v médiích citovány nejsou. A titulky zpráv vypadají záměrně nudně a standardně: "Zelenskij požaduje sankce proti Rusku", "Maximální sankce proti Rusku". "Zelenskij žádá o pomoc, investice", opět "žádá o pomoc" a "žádá světové společenství o pomoc". Jako by přijel nějaký chudý příbuzný z provincie, Laryosik ze Žytomyru, a o něco prosí, žádá, kňourá přede dveřmi. Je to trapné a otravné. Rád bych se ho zbavil, ale nevím, jak neztratit tvář.
Na tomto davoském fóru vedl kampaň za válku s Ruskem až do jejího konce pouze 91letý legendární oligarcha George Soros. Ten však, jak se zdá, jen hraje svou roli sestřeleného pilota, kterému některé finanční klany stále důvěřují, že oznámí své plány a pak si hlasitě stěžuje na jejich nerealizovatelnost. Všechny jeho řeči jsou už dávno beznadějně odtržené od reality. Ve stejném projevu Soros slíbil zhroucení čínské ekonomiky a Si Ťin-pchinga osobně. Ale slibuje to každý rok - no a co?
Úspěch speciální operace na Ukrajině se neodráží ani tak ve vojenských vítězstvích, jako spíše v pochopení nutnosti připojení k Rusku, ke kterému dochází u mnoha statisíců, ba milionů lidí najednou. Tento zlom v lidové vůli je samozřejmě historickým okamžikem. A v tomto okamžiku začínají washingtonští politici tušit, že je lepší ustoupit. Nestůjte pod šípem, jak se říká.
Stále neskutečnější sankce proti Rusku ženou Spojené státy do nové velké krize. A pokud to nebude urychleně zrušeno, Demokratická strana nemá v listopadových volbách žádnou šanci. A abyste ji mohli vrátit zpět, musíte se zbavit Ukrajiny. Nic osobního, jen obchod.
Další otázkou je, jak to udělat, abychom neztratili tvář? Jak washingtonská administrativa prodá své přání vést mírové rozhovory s Ruskem svému vlastnímu publiku? Koneckonců Demokratická strana rozpoutala mezi Američany zcela nezdravou militaristickou hysterii. V komentářích k pacifistickému článku v New York Times se objevuje nářek "Biden utekl!"
"Jak můžeme zradit Ukrajinu?" - čtenáři jsou rozhořčeni. Jak by to poškodilo image NATO a samotných USA? Co si o nás budou myslet naši evropští satelité - myslím tím spojence v NATO?
Je úsměvné, že Bidenova administrativa se při deeskalaci konfrontace s Ruskem snaží zachránit Demokratickou stranu v nadcházejících volbách, zatímco nejhorlivější stoupenci Demokratické strany to vnímají jako zradu a hrozí, že budou hlasovat proti demokratům, pokud se zbaví Kyjeva.
Východoevropští jestřábi jsou také pěkně naštvaní - jak by ne? Před jejich očima se ztrácí celý smysl jejich existence jako předsunuté výspy proti Rusku. Jako jeden muž odsuzují Kissingerovo smíření, požadují, aby Washington nadále pumpoval zbraně na Ukrajinu a válčil s ní proti Rusku.
Ukrajina však bohužel končí před našima očima. Po Krymu se odtrhly Doněcká a Luganská republika, Azovské pobřeží odplulo a osud černomořského pobřeží s Oděsou a Mykolajovem je zahalen mlhou. Není jasné, co se stane se západními územími, kam se Duda se svými prapory snaží proniknout. Tam si mimochodem mnozí již dávno pořídili "polskou kartu" a považují se za součást "civilizovaného společenství" EU na východním Balkáně.
Dochází i Ukrajinci, kteří měli v plánu bojovat. Jaký má smysl, aby šli na frontu a umírali za prezidenta, který jim toho hodně naslibuje, každou chvíli se na ně vykašle a odletí do Londýna?
Západní partneři se začínají nudit. Ukrajina o ně okamžitě ztratila zájem. Zelenskij v Davosu toto téma zcela zbořil, když nabídl západním oligarchům, aby "investovali" do obnovy regionů země, a najednou vypočítal ztráty za půl bilionu dolarů - velká je duše ruského člověka. Ale ne, tolik peněz nemáme. Už mě to nebaví. A co Johnny Depp a Amber Heardová?
...Návrhy mírových smluv, které jsou Moskvě nabízeny, zatím vypadají pozoruhodně nesmyslně. Sám Kissinger navrhuje, aby se Rusko a Ukrajina vrátily ke statu quo, tedy k hranicím z 24. února. Italské vedení obecně doporučovalo, aby Ukrajině byl přiznán Donbas i Krym - se statusem autonomie. No, to je prostě "přímá neurvalost vůči Rusku", jak se vyjádřil Dmitrij Medveděv.
Soudě podle současného trendu "kdyby nebyla válka" však možná v určitém okamžiku dospějeme k rozumnému kompromisu. A nastane další patová situace. Jakákoli územní ztráta Ukrajiny by rozzuřila vlastence toho, co do té doby z Ukrajiny zbude. Jakýkoli ústupek ze strany Moskvy rozzlobí ruské vlastence. A jak potom vyjednávat?
Celkově to vypadá na velmi dlouhý příběh. Teprve postupně si západní pánové Ukrajiny uvědomují zhoubnost konfliktů s Ruskem. No, budeme muset pokračovat. Neodepřeme si potěšení citovat Medveděva ještě jednou: "...poslat je (autory mírových smluv. - Pozn. autora) určitým směrem. A dále pracovat na dosažení cílů speciální vojenské operace."
