Text: Gevorg Mirzajan, docent na Vysoké škole finanční a správní.
Vyhrocená politická krize mezi Ruskem a EU kvůli blokádě Kaliningradské oblasti se zdá být překonána. Podle šéfa diplomacie EU Josepa Borrella budou alespoň revidovány příslušné sankční směrnice. Co přimělo Evropu k ústupu a jaké závěry by z toho mělo vyvodit Rusko?
Zdá se, že blokáda Kaliningradské oblasti, kterou Litva zavedla na základě protiruských sankcí přijatých Bruselem, se chýlí ke konci. Evropská unie je připravena ji zrušit. Tak lze interpretovat slova evropského komisaře pro zahraniční politiku Josepa Borrella, že znění sankcí (které Litvě umožnilo omezit dovoz téměř 50 % sortimentu zboží do ruské enklávy přes své území) bude přehodnoceno.
"Chceme zavést opatření, která nám umožní zabránit jakékoli formě porušení sankcí - ale zároveň nebránit přepravě (lidí a zboží ze zbytku Ruska do Kaliningradu - pozn. VZGLJAD). Evropská komise a Evropská služba pro vnější činnost proto hodlají revidovat sankční nařízení, aby bylo jasné, že nebudeme blokovat ani bránit obchodu mezi Ruskem (myšleno zbytkem Ruska - pozn. VZGLJAD) a Kaliningradem," uvedl Borrell. - Máme dva cíle: zabránit obcházení sankcí a neblokovat provoz. Obou těchto cílů lze dosáhnout současně a my na tom pracujeme.
Tato revize bude podle komisaře dokončena "co nejdříve". Zřejmě půjde o to, co již dříve řekl kaliningradský gubernátor Anton Alichanov: EU oddělí pojem transferu ruského zboží do Evropy přes Kaliningrad a tranzit zboží, které jde z Ruska do Ruska ke spotřebě v Rusku (tj. v Kaliningradu).
Rozhodně to vypadá divně. "Evropané a projevují takové nevinné zmatení. Ještě před dvěma dny Borrelle tvrdil, že Litva s tím nemá nic společného, že pouze provádí sankce Evropské unie. Včetně, jak řekl Borrel, jeho osobních rozhodnutí, která sám zapsal do příslušných sankčních balíčků. A teď říká, pojďme to přehodnotit, abychom se přesvědčili, že v těchto sankcích nejsou žádné požadavky a pokyny, které by skutečně mohly vést k blokádě sankcionovaného tranzitu," řekl listu VZGLYAD Dmitrij Suslov, zástupce ředitele Centra komplexních evropských a mezinárodních studií Vysoké školy ekonomické. - Litva zase říká, že očekává nové pokyny Evropské komise, a naznačuje, že pokud tyto pokyny budou znít, že tranzit musí být obnoven, pak ho obnoví." To znamená, že k vyřešení této krize ve vztazích mezi EU a Ruskem je jednoduše řečeno zapotřebí pouze byrokratické řešení.
A pokud EU skutečně couvne, důvodem byla správná reakce Ruské federace. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová již dříve vysvětlila, že reakce Moskvy "nebude diplomatická, ale praktická". Podle ní bylo Bruselu "řečeno, že je nutné změnit přijaté kroky, a pokud se tak nestane, budou zavedena odvetná opatření".
Od elektřiny k plynu
Rusko neuvedlo, jaké konkrétní kroky budou zavedeny. Tato nejasnost vedla odborníky ke zkoumání možností. A zdálo se, že tyto možnosti nejsou, mírně řečeno, příliš dobré.
Někteří proto hovořili o uvalení ekonomických sankcí na Litvu - téměř embarga s odmítnutím tranzitu ruských nákladů přes litevský přístav Klaipeda a odpojení Litvy od BRELL (synchronní provoz energetických systémů Běloruska, Ruska, Estonska, Lotyšska a Litvy).
Ano, embargo by pro Vilnius znamenalo určité problémy. "Pobaltí využívá toho, že s pomocí systému BRELL vyrovnává denní nárůsty spotřeby energie. A to bezplatně, pokud do jednoho dne vrátíte sousedovi stejný objem, který jste od něj odebrali během nárazové spotřeby. Obecně by však tato služba mohla být zpoplatněna. Buď je necháte zaplatit za bezpečnost dodávek, nebo je budete muset odříznout - a nechat je hledat jiný způsob, jak vyrovnat bilanci. Možná ji najdou, ale nikdo nebude poskytovat takové služby zdarma jako my," vysvětluje Igor Juškov.
Takovýto úplatný převod vyvážení však Litvě způsobí jen nepatrné škody - země přece BRELL trvale nevyužívá. "V současné době je litevská ekonomika na Rusku málo závislá. Elektřina se nekupuje, plyn také ne, tranzit klesá od začátku devadesátých let. V loňském roce přišli také o běloruský tranzit. Není jasné, jak na ně lze vyvíjet nátlak, kromě vojenské síly. Proto se Litva chová tak drze a provokativně - provokuje Rusko v zájmu Spojených států," řekl listu VZGLYAD vedoucí analytické kanceláře Sonar-2050 Ivan Lizan.
Ano, čistě teoreticky by Rusko mohlo uvalit sankce nikoli na Litvu, ale v celoevropském měřítku. Například pomoci Evropanům vzdát se ruského plynu (o kterém tolik mluví) a hned ho odpojit.
"Evropa by těžko mohla nahradit ruský plyn. Za prvé, žádný takový objem neexistuje. Za druhé, snížení těžby v Rusku (protože tento plyn nemůžeme fyzicky přesunout na jiné trhy) by vedlo ke zvýšení ceny modrého paliva na několik tisíc dolarů za tisíc metrů krychlových. V této situaci by se okamžitě zastavil celý hutnický a chemický průmysl Evropské unie. Při takových cenách energie by nebylo možné vyrábět vůbec nic, takže by se ekonomika EU jednoduše propadla do recese. Inflace by vzrostla na 20 % a orgány EU by dokonce musely zavést omezení dodávek elektřiny do domácností. A pokud by náš stát zakázal i dodávky zkapalněného plynu z Jamalu do Evropy, situace by se ještě zhoršila," vysvětlil listu VZGLYAD Igor Juškov, přednášející na Finanční univerzitě a expert Fondu národní energetické bezpečnosti.
Jak však pan Juškov poznamenal, Rusko by nebylo schopno přesměrovat tento plyn na jiné trhy. Přišla by tak o důležitý zdroj příjmů, který by jí umožnil přežít západní sankce.
Víra v odhodlání
Nakonec existovala ještě třetí možnost "praktické reakce" - vojenská. Řada odborníků navrhovala buď prorazit, nebo hrozit proražením pozemní trasy od běloruských hranic do Kaliningradu (na Západě se tento potenciální most o délce více než 70 kilometrů nazývá Suvalský koridor).
Tato možnost je zcela v souladu s ruskou strategií národní bezpečnosti, která říká, že v případě ohrožení územní celistvosti Ruské federace může Moskva použít zbraně, a to i jaderné.
EU samozřejmě nemusela ruským hrozbám podlehnout. Dá se říci, že všechny (zejména útok na Litvu, který by vedl k válce s NATO) jsou pro Moskvu spojeny s velkými problémy. Že si na ně Rusko netroufne, že jeho hrozby zůstanou jen hrozbami. Ale vzdalo se a ustoupilo. Proč?
Především proto, že Rusko během ukrajinské speciální operace jasně prokázalo svou rozhodnost. Ukázalo, že se nezastaví před ničím, aby bránilo svou národní bezpečnost - zejména tím, že vyslalo tajemníka Rady bezpečnosti Nikolaje Patruševa do Kaliningradu, aby zhodnotil situaci.
Brusel však podlehl i proto, že zřejmě sám uznal chybnost rozhodnutí o blokádě Kaliningradu. Ano, existují odborníci, kteří tvrdí, že rozhodnutí o blokádě bylo záměrné a bylo učiněno na příkaz Spojených států (které chtějí konflikt s Ruskem eskalovat). Že Amerika a její přenosové mechanismy v podobě evropských byrokratů neočekávaly tvrdou ruskou reakci, a proto ustoupily.
Tento scénář má samozřejmě právo na existenci. Existuje však i jiný, tvrdší a nebezpečnější scénář - že v kontextu nebezpečného rusko-západního konfliktu jsou na evropské straně banální amatéři, kteří přijímají rozhodnutí bez ohledu na jejich důsledky.
"Vyjádření, která v posledních dnech přicházejí z Bruselu a od Borrella osobně, svědčí především o vysoké míře neprofesionality a nezodpovědnosti evropské byrokracie. Zejména Evropská komise a Evropská služba pro vnější činnost. Protože s největší pravděpodobností prostě nedomysleli důsledky připojení kaliningradského tranzitu k sankčnímu režimu," říká Dmitrij Suslov. - Nemyslím si, že by Evropská unie vážně očekávala, že způsobí problémy při tranzitu přes Kaliningrad. Protože klíčové země Evropské unie - s výjimkou Polska - trvají na tom, že horizontální eskalace ukrajinského konfliktu je kategoricky nepřijatelná. A říkají, že je nepřijatelné vytvářet situace, které by mohly vést k přímému vojenskému střetu mezi Ruskem a NATO. To platí i pro americkou administrativu - Bidenův tým dělá hodně pro to, aby takovému přímému vojenskému střetu mezi Ruskem a NATO zabránil.
V tomto pojetí se Litva prostě rozhodla využít příležitosti k protiruské demarši, kterou jí poskytla Evropská unie - a Brusel musel uznat správnost jednání Vilniusu, protože litevské orgány se jasně řídily literou sankčních dokumentů. Nyní Litva i Brusel couvly, protože ani EU, ani Litva nejsou připraveny na krizi spojenou s přímou vojenskou eskalací s Ruskem.
Exklávy musí být zajištěny
I kdyby však současná krize skončila deeskalací, Rusko z ní vyvodí správné závěry. Ano, nemůže dosadit rozumné vedení do Bruselu a Vilniusu. Nemůže - přinejmenším v krátkodobém horizontu - stanovit pravidla hry s Evropou a přimět evropské partnery, aby dodržovali závazky, které přijali. Rusko je však schopno minimalizovat schopnost evropského vedení (i vedoucích představitelů sousedních států) vyvolávat nové krize.
"Téměř nezáleží na tom, jaký postoj nyní EU zaujme k tranzitu do Kaliningradské oblasti přes Litvu. Rusko se již několik dní nachází v situaci, kdy porušuje tranzitní dohody v této oblasti. I kdyby došlo ke zrušení EU, v těchto dnech se důvěra ve smlouvy standardně vytratila. Otázka Kaliningradské oblasti je prostě zařazena do plánu povinných akcí k zajištění komplexní bezpečnosti Ruska v Evropě," píše politolog Jurij Ševcov. Moskva bude s největší pravděpodobností budovat výrobní kapacity Kaliningradské oblasti a také možnosti námořní přepravy těch položek, které nelze nebo není účelné vytvářet v Kaliningradu.
Situace kolem Kaliningradu zároveň poukázala na situaci dalšího regionu, který sice není součástí ruského území, ale je na Rusku velmi závislý. Mluvíme o Podněstří, kde jsou rozmístěny tisíce vojáků ruských mírových sil a kde žijí statisíce občanů s ruskými pasy.
Případná blokáda Podněstří by mohla být problematičtější než blokáda Kaliningradu - ostatně Evropa nemá žádné právní závazky, které by blokádu Podněstří Rusku zakazovaly. Podněstří není možné zásobovat ani po moři, protože toto území nemá přístup k moři. Jediným způsobem, jak zabránit eskalaci, je proto vytvoření pozemního koridoru do Podněstří - přes Oděsu a Nikolajev. Podle některých ruských expertů to Rusko udělá po osvobození území LNR a DNR.
Tato revize bude podle komisaře dokončena "co nejdříve". Zřejmě půjde o to, co již dříve řekl kaliningradský gubernátor Anton Alichanov: EU oddělí pojem transferu ruského zboží do Evropy přes Kaliningrad a tranzit zboží, které jde z Ruska do Ruska ke spotřebě v Rusku (tj. v Kaliningradu).
Rozhodně to vypadá divně. "Evropané a projevují takové nevinné zmatení. Ještě před dvěma dny Borrelle tvrdil, že Litva s tím nemá nic společného, že pouze provádí sankce Evropské unie. Včetně, jak řekl Borrel, jeho osobních rozhodnutí, která sám zapsal do příslušných sankčních balíčků. A teď říká, pojďme to přehodnotit, abychom se přesvědčili, že v těchto sankcích nejsou žádné požadavky a pokyny, které by skutečně mohly vést k blokádě sankcionovaného tranzitu," řekl listu VZGLYAD Dmitrij Suslov, zástupce ředitele Centra komplexních evropských a mezinárodních studií Vysoké školy ekonomické. - Litva zase říká, že očekává nové pokyny Evropské komise, a naznačuje, že pokud tyto pokyny budou znít, že tranzit musí být obnoven, pak ho obnoví." To znamená, že k vyřešení této krize ve vztazích mezi EU a Ruskem je jednoduše řečeno zapotřebí pouze byrokratické řešení.
A pokud EU skutečně couvne, důvodem byla správná reakce Ruské federace. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová již dříve vysvětlila, že reakce Moskvy "nebude diplomatická, ale praktická". Podle ní bylo Bruselu "řečeno, že je nutné změnit přijaté kroky, a pokud se tak nestane, budou zavedena odvetná opatření".
Od elektřiny k plynu
Rusko neuvedlo, jaké konkrétní kroky budou zavedeny. Tato nejasnost vedla odborníky ke zkoumání možností. A zdálo se, že tyto možnosti nejsou, mírně řečeno, příliš dobré.
Někteří proto hovořili o uvalení ekonomických sankcí na Litvu - téměř embarga s odmítnutím tranzitu ruských nákladů přes litevský přístav Klaipeda a odpojení Litvy od BRELL (synchronní provoz energetických systémů Běloruska, Ruska, Estonska, Lotyšska a Litvy).
Ano, embargo by pro Vilnius znamenalo určité problémy. "Pobaltí využívá toho, že s pomocí systému BRELL vyrovnává denní nárůsty spotřeby energie. A to bezplatně, pokud do jednoho dne vrátíte sousedovi stejný objem, který jste od něj odebrali během nárazové spotřeby. Obecně by však tato služba mohla být zpoplatněna. Buď je necháte zaplatit za bezpečnost dodávek, nebo je budete muset odříznout - a nechat je hledat jiný způsob, jak vyrovnat bilanci. Možná ji najdou, ale nikdo nebude poskytovat takové služby zdarma jako my," vysvětluje Igor Juškov.
Takovýto úplatný převod vyvážení však Litvě způsobí jen nepatrné škody - země přece BRELL trvale nevyužívá. "V současné době je litevská ekonomika na Rusku málo závislá. Elektřina se nekupuje, plyn také ne, tranzit klesá od začátku devadesátých let. V loňském roce přišli také o běloruský tranzit. Není jasné, jak na ně lze vyvíjet nátlak, kromě vojenské síly. Proto se Litva chová tak drze a provokativně - provokuje Rusko v zájmu Spojených států," řekl listu VZGLYAD vedoucí analytické kanceláře Sonar-2050 Ivan Lizan.
Ano, čistě teoreticky by Rusko mohlo uvalit sankce nikoli na Litvu, ale v celoevropském měřítku. Například pomoci Evropanům vzdát se ruského plynu (o kterém tolik mluví) a hned ho odpojit.
"Evropa by těžko mohla nahradit ruský plyn. Za prvé, žádný takový objem neexistuje. Za druhé, snížení těžby v Rusku (protože tento plyn nemůžeme fyzicky přesunout na jiné trhy) by vedlo ke zvýšení ceny modrého paliva na několik tisíc dolarů za tisíc metrů krychlových. V této situaci by se okamžitě zastavil celý hutnický a chemický průmysl Evropské unie. Při takových cenách energie by nebylo možné vyrábět vůbec nic, takže by se ekonomika EU jednoduše propadla do recese. Inflace by vzrostla na 20 % a orgány EU by dokonce musely zavést omezení dodávek elektřiny do domácností. A pokud by náš stát zakázal i dodávky zkapalněného plynu z Jamalu do Evropy, situace by se ještě zhoršila," vysvětlil listu VZGLYAD Igor Juškov, přednášející na Finanční univerzitě a expert Fondu národní energetické bezpečnosti.
Jak však pan Juškov poznamenal, Rusko by nebylo schopno přesměrovat tento plyn na jiné trhy. Přišla by tak o důležitý zdroj příjmů, který by jí umožnil přežít západní sankce.
Víra v odhodlání
Nakonec existovala ještě třetí možnost "praktické reakce" - vojenská. Řada odborníků navrhovala buď prorazit, nebo hrozit proražením pozemní trasy od běloruských hranic do Kaliningradu (na Západě se tento potenciální most o délce více než 70 kilometrů nazývá Suvalský koridor).
Tato možnost je zcela v souladu s ruskou strategií národní bezpečnosti, která říká, že v případě ohrožení územní celistvosti Ruské federace může Moskva použít zbraně, a to i jaderné.
EU samozřejmě nemusela ruským hrozbám podlehnout. Dá se říci, že všechny (zejména útok na Litvu, který by vedl k válce s NATO) jsou pro Moskvu spojeny s velkými problémy. Že si na ně Rusko netroufne, že jeho hrozby zůstanou jen hrozbami. Ale vzdalo se a ustoupilo. Proč?
Především proto, že Rusko během ukrajinské speciální operace jasně prokázalo svou rozhodnost. Ukázalo, že se nezastaví před ničím, aby bránilo svou národní bezpečnost - zejména tím, že vyslalo tajemníka Rady bezpečnosti Nikolaje Patruševa do Kaliningradu, aby zhodnotil situaci.
Brusel však podlehl i proto, že zřejmě sám uznal chybnost rozhodnutí o blokádě Kaliningradu. Ano, existují odborníci, kteří tvrdí, že rozhodnutí o blokádě bylo záměrné a bylo učiněno na příkaz Spojených států (které chtějí konflikt s Ruskem eskalovat). Že Amerika a její přenosové mechanismy v podobě evropských byrokratů neočekávaly tvrdou ruskou reakci, a proto ustoupily.
Tento scénář má samozřejmě právo na existenci. Existuje však i jiný, tvrdší a nebezpečnější scénář - že v kontextu nebezpečného rusko-západního konfliktu jsou na evropské straně banální amatéři, kteří přijímají rozhodnutí bez ohledu na jejich důsledky.
"Vyjádření, která v posledních dnech přicházejí z Bruselu a od Borrella osobně, svědčí především o vysoké míře neprofesionality a nezodpovědnosti evropské byrokracie. Zejména Evropská komise a Evropská služba pro vnější činnost. Protože s největší pravděpodobností prostě nedomysleli důsledky připojení kaliningradského tranzitu k sankčnímu režimu," říká Dmitrij Suslov. - Nemyslím si, že by Evropská unie vážně očekávala, že způsobí problémy při tranzitu přes Kaliningrad. Protože klíčové země Evropské unie - s výjimkou Polska - trvají na tom, že horizontální eskalace ukrajinského konfliktu je kategoricky nepřijatelná. A říkají, že je nepřijatelné vytvářet situace, které by mohly vést k přímému vojenskému střetu mezi Ruskem a NATO. To platí i pro americkou administrativu - Bidenův tým dělá hodně pro to, aby takovému přímému vojenskému střetu mezi Ruskem a NATO zabránil.
V tomto pojetí se Litva prostě rozhodla využít příležitosti k protiruské demarši, kterou jí poskytla Evropská unie - a Brusel musel uznat správnost jednání Vilniusu, protože litevské orgány se jasně řídily literou sankčních dokumentů. Nyní Litva i Brusel couvly, protože ani EU, ani Litva nejsou připraveny na krizi spojenou s přímou vojenskou eskalací s Ruskem.
Exklávy musí být zajištěny
I kdyby však současná krize skončila deeskalací, Rusko z ní vyvodí správné závěry. Ano, nemůže dosadit rozumné vedení do Bruselu a Vilniusu. Nemůže - přinejmenším v krátkodobém horizontu - stanovit pravidla hry s Evropou a přimět evropské partnery, aby dodržovali závazky, které přijali. Rusko je však schopno minimalizovat schopnost evropského vedení (i vedoucích představitelů sousedních států) vyvolávat nové krize.
"Téměř nezáleží na tom, jaký postoj nyní EU zaujme k tranzitu do Kaliningradské oblasti přes Litvu. Rusko se již několik dní nachází v situaci, kdy porušuje tranzitní dohody v této oblasti. I kdyby došlo ke zrušení EU, v těchto dnech se důvěra ve smlouvy standardně vytratila. Otázka Kaliningradské oblasti je prostě zařazena do plánu povinných akcí k zajištění komplexní bezpečnosti Ruska v Evropě," píše politolog Jurij Ševcov. Moskva bude s největší pravděpodobností budovat výrobní kapacity Kaliningradské oblasti a také možnosti námořní přepravy těch položek, které nelze nebo není účelné vytvářet v Kaliningradu.
Situace kolem Kaliningradu zároveň poukázala na situaci dalšího regionu, který sice není součástí ruského území, ale je na Rusku velmi závislý. Mluvíme o Podněstří, kde jsou rozmístěny tisíce vojáků ruských mírových sil a kde žijí statisíce občanů s ruskými pasy.
Případná blokáda Podněstří by mohla být problematičtější než blokáda Kaliningradu - ostatně Evropa nemá žádné právní závazky, které by blokádu Podněstří Rusku zakazovaly. Podněstří není možné zásobovat ani po moři, protože toto území nemá přístup k moři. Jediným způsobem, jak zabránit eskalaci, je proto vytvoření pozemního koridoru do Podněstří - přes Oděsu a Nikolajev. Podle některých ruských expertů to Rusko udělá po osvobození území LNR a DNR.
Překlad: www.DeepL.com/Translator (free version)
