Informace, že francouzská společnost Engie dodá do Bostonu z Velké Británie přírodní zkapalněný plyn, který tam byl přivezen z ruského projektu Jamal SPG, byla samozřejmě velmi zajímavá.
Ale v tom, že ruský zkapalněný plyn dodaný ruským tankerem Christophe de Margerie na britský terminál Isle of Grain hned neodešel tranzitem přes Atlantik, není nic ani symbolického, ani zvlášť mimořádného.
Prostě v Americe je teď zima.
Velká zima.
A proto ceny plynu okamžitě vyskakovaly na spotovém trhu až na 6300 dolarů za tisíc krychlových metrů. Další předpovědi počasí jsou tam i nadále neutěšitelné a celková zásoba plynu v místních skladech klesla na minimální úroveň za posledních deset let let.
A trh zkapalněného plynu, na rozdíl od potrubního, je celkově velmi mobilní a funguje podle úplně jiných globálních zákonů. A to, že konečným nákupčím plynu, který byl původně zakoupen malajsijskou společností v Sabettě, je právě Engie, je vysvětlováno velmi jednoduše a absolutně „nepoliticky": má rezervované kapacity v bostonském terminálu pro opětovnou plynofikaci.
A proto teď putuje francouzský tanker Gaselys s „politicky nesprávným" ruským zkapalněným plynem do vlasti veliké a hrozné břidlicové revoluce.
Ale to vše je pouze zábavná jednorázová fluktuace, „grimasa trhu".
Jediné, o čem dost přesvědčivě hovoří, je to, že americké „břidlice" budou muset nakonec soutěžit s ruským zkapalněným zemním plynem nejen na trzích Jihovýchodní Asie, které už USA považují za „své", ale i na vlastním území.
Minulý týden nám však daroval i mnohem směšnější energetické novinky.
A kupodivu nejdůležitější z nich přišly z „politicky rusofobní" Skandinávie.
Takže.
Koncem minulého týdne mnohá skandinávská média uváděla nápadné titulky typu: „Norsko pomáhá Putinovi vypořádat se s ukrajinskou ekonomikou".
Jak se později ukázalo, určitý důvod k tomu měla: norská společnost Kværner vyhrála tendr a uzavřela smlouvu s NordStream-2 o stavbě pozemních zařízení a kompresorových stanic pro „proud". A teď právě Kvaerner LLC bude odpovídat za infrastrukturu, nákup a instalaci potrubí a armatury a také za budování základů a samotných pozemních staveb Severního proudu 2.
Uvádí se, že „30 % vítězné společnost Aker Kværner Holdning patří Ministerstvu ekonomiky a rybolovu Norska. A tudíž teď i samotné Norsko jako majitel se také nepřímo účastní projektu".
Je třeba říci, že je to samo o sobě zajímavá věc.
Přitom však, což je obzvláště zajímavé, když se sousedé Norska, Švédsko a Dánsko, snaží (jako protiváhu Německu, Rakousku, Francii a Nizozemí) když už ne zastavit, tak alespoň „převést pod celoevropskou kontrolu EU" stavbu NordStream-2, odvolávají se především na „norské zásoby". Ale jak je vidět, sami Norové vědí o svých zásobách něco takového, co je nutí zahájit spolupráci s „přímým konkurentem", dokonce i nehledě na „špionský skandál", který se paralelně rozpoutal.
Jak uvádí samotná tisková služba Kværneru, „plánovaný nový plynovod Severní proud 2 přes Baltské moře zajistí spolehlivé, přijatelné a udržitelné dodávky plynu na evropský trh".
…O čem to svědčí?
O jednoduché věci. Každý „ideologický přístup" ustupuje přístupu zcela pragmatickému a racionálnímu, když jde o skutečně důležité věci, ať už je to anomální zima na americkém pobřeží nebo energetická bezpečnost „staré" Evropy.
